15 Co 184/2025-208 — Krajský soud v Brně

1. Výše uvedeným rozsudkem zamítl soud I. stupně návrh žalobkyně, aby soud určil, že výpověď z nájmu bytu č. , Anonymizováno, o velikosti , Anonymizováno, , nacházejícího se v , Anonymizováno, . podlaží bytového domu na , adresa, s tříměsíční výpovědní dobou, dle § 2288 odst. 1 písm. a) o.z., učiněná dopisem žalovaného , Anonymizováno, , adresa, - , Anonymizováno, č.j. , Anonymizováno, ze dne , datum, , je neoprávněná (výrok I.). Současně soud I. stupně zavázal žalobkyni k povinnosti zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši , Anonymizováno, Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Své rozhodnutí soud I. stupně odůvodnil tím, že „účastníci uzavřely dne , datum, k bytu č. , Anonymizováno, v domě , adresa, (žalobkyně jako nájemce a žalovaný jako pronajímatel) nájemní smlouvu. Uzavřením takového právního úkonu došlo mezi nimi k založení závazkového právního vztahu (§ 1721 a 1723 odst. 1 občanského zákoníku), a sice nájmu bytu, který se krom obecných ustanovení o tomto smluvním typu řídí zejm. ustanoveními § 2235 až 2301 citovaného předpisu; nájemní vztah byl uzavřen na dobu neurčitou. … Žalovaný žalobkyni dne , datum, doručil výpověď (jeden ze způsobů zániku závazků § 1998 občanského zákoníku) z nájmu bytu pro hrubé porušení povinnosti vyplývající z nájmu (§ 2288 odst. 1 písm. a/ občanského zákoníku), spočívající v porušování pravidel obvyklých pro chování v domě (§ 2256 odst. 2 téhož předpisu), konkrétně mělo jít o rušení klidu a pořádku v domě. … Žalobkyně pak v souladu s § 2290 občanského zákoníku podala k soudu dne , datum, (tj. v průběhu dvouměsíční lhůty počítané od doručení výpovědi) návrh na přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, tj. k posouzení, byl-li uplatněný důvod tohoto jednostranného adresovaného právního úkonu reálně naplněn, jakož i, není-li zde případný důvod neplatnosti či zdánlivosti výpovědi jako právního jednání (přezkum oprávněnosti výpovědi v tzv. širším smyslu). … Žalobkyně se dlouhodobě (minimálně od roku , Anonymizováno, ), přes opakovaná upozornění či výzvy ze strany žalovaného coby pronajímatele a též sociální pracovnice dopouštěla závadového, problematického jednání, které ztěžovalo a znepříjemňovalo obvyklý způsob užívání bytů dalším nájemcům v domě, minimálně v nejbližším okolí žalobkyně, tj. v bytech na stejném patře a patrech přímo nad a pod bytem žalobkyně. Vše vyvrcholilo zjevně v roce , Anonymizováno, , to s ohledem na počet stížností podávaných na žalobkyni. Bušení do různých částí konstrukce domu, vykřikování, nadávky (ať již adresné nebo neupřesněnému počtu osob) je nutno považovat za jednoznačné porušení pravidel obvyklých pro chování v domě, tedy pravidel občanského soužití - či jinak - běžných pravidel slušnosti. Nešlo přitom o nějaká ojedinělá, lidsky pochopitelná vybočení (např. bouřlivou rodinnou oslavu nebo radost z výsledku sportovního utkání nebo výše popsané jednání, kterého se několikrát dopustil , Anonymizováno, svědkyně , jméno FO, ) ale o dlouhodobé setrvalé intenzivní obtěžování nejbližších sousedů, třebas k němu nedocházelo každodenně, ale v nepravidelných intervalech. Takové jednání žalobkyně je tedy třeba chápat jako hrubé porušení povinnosti nájemce a výpověď z nájmu bytu proto ve smyslu § 2288 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku jako důvodnou. Jednání žalobkyně pak není obvyklou normou chování v domě, tedy ostatní obyvatelé domu se obdobným způsobem nechovají, míněno nad míru přiměřenou poměrům. … Z výsledků dokazování se pak podává i další vysoce nestandardní chování žalobkyně, jako je pohyb po domě ve spodním prádle či nočním úboru nebo bezdůvodné zvonění na zvonky sousedů či bušení na jejich vstupní dveře. Výpověď z nájmu bytu dal žalobkyni žalovaný, nikoliv ostatní nájemci, ani tak se však neprokázalo, že by žalobkyně byla předmětem šikany za strany ostatních nájemců, potažmo, že by se tito dopouštěli jednání popsaného ve výpovědi z nájmu bytu. Způsob, jakým žalovaný reagoval na podání žalobkyně (natož po doručení výpovědi) nebo skutečnost, že žalobkyni vyzýval k vyklizení bytu, ačkoliv dosud řízení před soudem nebylo pravomocně skončeno, nelze už jen z popisu toho považovat za jednání rozporné s dobrými mravy. Rozhodující je zde samotné jednání žalobkyně před (neboť výpověď zde má sankční povahu) doručením výpovědi z nájmu bytu, ochota sdělovat žalobkyni informace o stěžovatelích se toho v zásadě nijak nedotýká, rovněž vyzývat k vyklizení a předání může žalovaný žalobkyni přiměřenou formou dle svého uvážení. … Soud výpověď z nájmu bytu ze dne , datum, neshledal ani z jiného důvodu neplatnou či nicotnou. Byla dána v obligatorní písemní formě, doručená do dispozice žalobkyně, je v ní uveden výpovědní důvod (popisem jednání žalobkyně i odkazem na příslušná ustanovení zákona), rovněž je zde poučení o možnosti podat námitky a žalobu dle § 2290 občanského zákoníku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 26 Cdo 2029/2023). Soudu je z jeho činnosti i obecně známo, že výpovědi smluv z nájmu bytů mají v působnosti jednotlivé městské části (čl. , Anonymizováno, ), pokud tedy výpověď z nájmu bytu podepsal místostarosta , Anonymizováno, , adresa, - , Anonymizováno, (kde se byt nachází, totiž na sídlišti , adresa, ), v jehož dispozici je bytová agenda, je třeba učinit závěr, že tak učinila osoba oprávněná, resp. že vůli žalovaného (vytvořenou příslušným kolektivním orgánem - , Anonymizováno, , adresa, - , Anonymizováno, dát žalobkyni výpověď z nájmu bytu) coby statutárního města navenek projevila osoba oprávněná (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 3049/2027)“.2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně. V jeho rámci žalobkyně namítá, že soud I. stupně nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem a důkazům, když se vůbec nezabýval ostatními hlučnými nájemníky. Žalobkyně má za to, že některá tvrzení svědků jsou nevěrohodná, a naopak lze vidět velkou animozitu mezi některými osobami žijícími v předmětném bytovém domě. Žalobkyně trvá na dodatečném výslechu svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Podle žalobkyně se jedná o osoby, které mohou vyvrátit skutečnosti tvrzené některými obyvateli domu. V tomto směru také namítá, že hodnocení výpovědi svědků , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, nebyly soudem I. stupně dostatečně vyhodnoceny. Podle žalobkyně tedy soud I. stupně dospěl též k nesprávným skutkovým zjištěním. Žalobkyně též namítá, že soud I. stupně i přes protesty žalobkyně nikterak nezpochybňoval kvalitu, okolnosti pořízení či jiné skutečnosti zachycené na videu dodaném svědky, kdy soud I. stupně ani nezkoumal, zdali vůbec žalobkyně dala souhlas k nahrávání videa či pořízení audiozáznamu, a nezabýval se tím, jaké skutečnosti předcházely pořízení tohoto záznamu – ostatně žalobkyně několikrát vypověděla, že jí někteří jiní obyvatelé bytového domu naschvál tropí nejrůznějších schválnosti, aby z ní nějakou reakcí dostali. Dále žalobkyně namítá nesprávné právní posouzení předmětné věci. Žalobkyně nesouhlasí s právním názorem soudu I. stupně uvedeném v bodě , Anonymizováno, . napadeného rozhodnutí. Podle žalobkyně se soud I. stupně nikterak nezabýval osobními a majetkovými poměry žalobkyně, zejména neposkytl soudní ochranu osobě vyššího věku bez zajištění jiného bydlení a bez možnosti přestěhovat se jinde. Žalobkyně nemá jiný domov, zároveň není schopna mimo obecní bydlení zajistit své bytové potřeby. Soud I. stupně nesprávně vyložil charakter nájemního vztahu, kdy nájemní bydlení v obecních bytech je poskytováno osobám s nižšími příjmy k zajištění bytových potřeb občanů dané obce. Žalobkyně se neztotožňuje se závěrem, že jakákoliv údajná činnost, která je popsána svědky, soudem či ve stížnostech směřovaných proti žalobkyni, může být považována za hrubé porušení povinností. Soud I. stupně se vůbec nezabýval intenzitou, denní dobou, četností, detailním vymezením, jak žalobkyně údajně porušuje soužití v domě, kdy konkrétně se tomu tak stalo a zdali došlo k podstatnému, nenapravitelnému či jinému zásahu do práv pronajímatele či jiných osob předmětného bytového domu, aby tento zásah dosáhl takové intenzity, aby zavdal na hrubé porušení povinnosti. Žalobkyně má za to, že ať už má noční košili či nikoliv, nepovažuje toto za hrubé porušení její povinnosti spojené s užíváním předmětné nemovitosti. Podle žalobkyně jsou-li zakryta intimní místa či nejedná-li se o oblečení nějak pohoršující obecnou morálku, nemůže ani takto porušit povinnost nájemce, prochází-li se v jakoukoliv denní či noční dobu po společných prostorách. Případně pochůzky mohou maximálně vzbudit pozdvižení obočí, ale určitě nemohou způsobit hrubé porušení povinnosti z nájemní smlouvy. Žalobkyně dále tvrdí, že nebije a nekope do stěn, podlah a stropů, což podle ní ani před soudem nebylo prokázáno. Pokud tak soud I. stupně usuzuje z videozáznamu, kde je údajně slyšel bouchání, které lze však reprodukovat v úplně jiném místě, žalobkyně nejen zpochybnila věrohodnost záznamu, ale i kdyby do stěn bouchala soud I. stupně se nikter