15 Co 238/2025-166 — Krajský soud v Brně

1. V řízení zahájeném podáním žaloby dne , datum, se žalobci domáhali vydání rozsudku, kterým by žalované byla uložena povinnost zdržet se zásahu do vlastnického práva žalobců v podobě bránění vstupu do nemovitosti vymezené jako pozemek parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba , adresa, , , Anonymizováno, , zapsáno u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , obec , adresa, , k. ú. , adresa, , vedeno na LV č. , Anonymizováno, (dále také předmětná nemovitost). Žalobu odůvodnili tím, že všichni účastníci jsou podílovými spoluvlastníky předmětné nemovitosti, přičemž žalobci a) a b) mají každý podíl ve výši id. 1/8 a žalovaná ve výši id. 3/4. Žalobci předmětnou nemovitost zakoupili v rámci insolvenčního řízení od , právnická osoba, ., IČO , IČO, , insolvenčního správce dlužníka , jméno FO, , a to kupní smlouvou, která byla insolvenčním soudem schválena a na katastru nemovitostí zavkladována dne , datum, . V žalobě tvrdili, že v rámci jednání o koupi spoluvlastnických podílů k předmětné nemovitosti bylo s tehdejším spoluvlastníkem , jméno FO, a další tehdejší spoluvlastnicí , jméno FO, (, Anonymizováno, žalované, která v té době vlastnila podíl o výši id. 3/4) ujednáno, že žalobci budou smět po převodu vlastnického práva užívat první patro rodinného domu, který je součástí předmětné nemovitosti. Žalobci tvrdili, že žalovaná odmítá žalobcům umožnit jakékoli užívání předmětné nemovitosti s tím, že žalovaná předmětnou nemovitost užívá výlučně sama. Žalobci tedy měli za to, že tímto žalovaná zasahuje do jejich vlastnického práva, a proto podali žalobu na ochranu vlastnického práva (negatorní žalobu) ve smyslu § 1042 občanského zákoníku.2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. V řízení nezpochybňovala, že každý z žalobců je vlastníkem id. 1/8 předmětné nemovitosti a že ona sama je vlastníkem podílu ve výši id. 3/4. Tvrdila, že jí nic není známo o dohodě, dle které by žalobci mohli užívat první patro , Anonymizováno, , který je součástí předmětné nemovitosti. V řízení rovněž nezpochybňovala, že sama jako majoritní spoluvlastník užívá předmětnou nemovitost a že žalobci tuto nemovitost nijak neužívají. V tomto směru poukázala na ust. § 1122 občanského zákoníku, dle kterého podíl na nemovitostech vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci. V počáteční fázi řízení (v rámci vyjádření k žalobě) žalovaná poukazovala na to, že vzniklou situaci hodlá řešit tím, že svolá schůzi spoluvlastníků ohledně způsobu užívání předmětné nemovitosti, kde hodlá navrhnout a schválit, že předmětnou nemovitost bude užívat ona sama s tím, že žalobci budou mít nárok na finanční kompenzaci za to, že jejich podíl užívá výlučně žalovaná. Současně s tím uvedla, že podala u soudu I. stupně žalobu na zrušení podílového spoluvlastnictví s tím, že předmětná nemovitost bude přikázána do jejího výlučného vlastnictví. V závěrečné fázi řízení pak žalovaná uvedla, že dne , datum, proběhla schůze spoluvlastníků předmětné nemovitosti, které se žalobci nezúčastnili, a žalovaná jako jediná přítomná na této schůzi rozhodla o tom, že bude sama užívat předmětnou nemovitost. Rovněž poukázala na to, že o její žalobě na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nebylo soudem rozhodnuto, když žalobu vzala zpět.3. Soud I. stupně ve věci provedl dokazování listinnými důkazy a poté ve věci rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , kterým žalované uložil povinnost zdržet se jakéhokoliv jednání, kterým by znemožnila, či jakkoliv ztížila vstup žalobců do předmětné nemovitosti (výrok I.); dále žalované uložil povinnost nahradit žalobcům náklady řízení ve výši , Anonymizováno, Kč (výrok II.). Z pozvánky ze dne , datum, a z rozhodnutí většinového spoluvlastníka předmětné nemovitosti (žalované) ze dne , datum, vzal za prokázané, že žalovaná jako většinový spoluvlastník rozhodla svými hlasy odpovídajícími spoluvlastnickému podílu, tedy více než dvoutřetinovou většinou hlasů, tak, že předmětnou nemovitost bude výhradně užívat žalovaná s tím, že žalobci jako spoluvlastníci mají nárok na úhradu za užívání jejich podílu ve výši stanovenou dohodou spoluvlastníků nebo stanovenou znaleckým oceněním. Vzal za prokázané, že pozvánka ze dne , datum, byla zaslána žalovanou současně doporučeným dopisem na adresy či datové schránky obou žalobců s tím, že žalobci byli o termínu i programu schůze seznámeni i prostřednictvím svého právního zástupce (toto žalobci v řízení nezpochybňovali). Vycházel rovněž z toho, že žalobci se svolané schůze spoluvlastníků dne , datum, bez omluvy nezúčastnili. Soud I. stupně uvedl, že rozhodnutí žalované (ze dne , datum, ) jako majoritního spoluvlastníka o způsobu využití předmětné nemovitosti žalobci soudní cestou nezpochybnili (to v řízení rovněž nebylo sporné), a má se tedy za to, že s tímto rozhodnutím souhlasí. Dále uvedl, že i přes toto rozhodnutí majoritního spoluvlastníka však žalobcům zůstává základní právo každého vlastníka či spoluvlastníka na kontrolu, jakým způsobem je s jeho vlastnictvím nakládáno. Proto dovodil, že žalobci mají právo vstupovat za tímto účelem do předmětné nemovitosti, která je v jejich spoluvlastnictví (byť v minoritní výší spoluvlastnického podílu), a to v přiměřeném rozsahu tak, aby se nejednalo o šikanózní výkon tohoto práva. Soud I. stupně k tomu dodal, že žalobci mají právo mít dohled a kontrolu nad tím, zda žalovaná využívá své spoluvlastnické právo i nad rámec svého spoluvlastnického podílu řádným způsobem, zda nakládá i se spoluvlastnickým podílem žalobců jako správný hospodář a věc neznehodnocuje. Poukázal na to, že žalobci ke dni rozhodnutí soudu nemají možnost této kontroly, když žalovaná jim ve vstupu do předmětné nemovitosti brání a za nadužívání nemovitosti jim ničeho neplatí a tím se obohacuje na úkor žalobců. Tento závadný stav lze odstranit touto negatorní žalobou. K námitkám žalované ohledně znění petitu uvedl, že negativní žaloba může splnit svůj účel pouze tehdy pokud nepokrývá jen konkrétní rušební čin, např. nevydání klíčů a nepostihne-li činnost jakéhokoliv podobného druhu, který podle okolností hrozí. V tomto případě hrozí žalobcům, že pokud by nebylo proti takovému negativnímu jednání žalované zasahováno soudním rozhodnutím, nadále by docházelo k porušení práv spoluvlastníka předmětné nemovitosti. Proto soudní praxe připouští formulovat zákaz i obecněji, než je uvedením konkrétního rušivého zásahu, ke kterému například již došlo. V tomto případě tedy uložil žalované povinnost zdržet se jakéhokoliv jednání, kterým by znemožnila, či jakkoliv ztížila vstup žalobců do předmětné nemovitosti. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a procesně úspěšným žalobcům přiznal plnou náhradu nákladů řízení, spočívající v nákladech za soudní poplatek a za právní zastoupení.4. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná, kterým navrhla, aby rozsudek byl změněn tak, že žaloba proti ní bude zamítnuta a žalobcům bude uloženo nahradit žalované náklady řízení. V odvolání namítala jednak to, že soud I. stupně rozhodl jinak, než žalobci navrhovali. V tomto směru poukázala na to, že žalobci svůj návrh upravili při jednání soudu dne , datum, tak, aby žalovaná byla povinna „zdržet se zásahu do vlastnického práva žalobců, a to v podobě vydání klíčů a zajištění vstupu do nemovitosti v takovém rozsahu, aby mohli žalobci kontrolovat pravidelně vstup do této nemovitosti, po dohodě se žalobci 1x za 14 dnů, každou středu ve večerních hodinách“. V závěrečném návrhu pak žalobci upravili svůj návrh tak, že požadují, aby soud rozhodl o „asistovaném přístupu do nemovitosti, kontroly jejich spoluvlastnictví jedenkrát za měsíc, poslední středu v měsíci, vždy mezi 18. – 19. hodinou a aby žalovaná vydala žalobcům klíče od nemovitosti, umožňující vstup do nebytových prostor nemovitosti, tj. do , Anonymizováno, , a to na , Anonymizováno, “. Výrokem I. pak soudu I. stupně rozhodl odlišně, a to i ve vztahu k původnímu žalobnímu petitu. Dle žalované nevázanost soudu se zněním navrženého petitu nemůže být ve sporném řízení bezbřehá, proto soud pochybil, pokud ve věci negatorní žaloby rozhodl zásadně jinak, než žalobci navrhovali. Další odvolací námitka směřovala k nesprávnému právnímu posouzení věci. Zde žalovaná namítala, že soud I. stupně nesprávně vyhodnotil tu skutečnost, že žalovaná jako majoritní spoluvlastník rozhodla o užívání předmětné nemovitosti tak, že ji bude užívat výhradně sama (a s jejím souhlasem i její matka). Napadeným rozsudkem došlo v podstatě k negaci tohoto rozhodnutí většinového spoluvlastníka a omezení či znemožnění užívání nemovitosti majoritním vlastníkem. V tomto směru zejména namítala, že obecně formulovaný výrok I. napadeného rozsudku ukládá žalované, aby kdykoliv a v podstatě jakékoliv denní či noční hodině, případně i několikrát za den, umožnila žalobcům vstup do předmětné nemovitosti. Tím by v podstatě žalované bylo znemožněno užívat předmětnou