21 Co 34/2026-127 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částky , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím a , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím (výroky I a II), zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částek , Anonymizováno, Kč a , Anonymizováno, z titulu smluvních pokut (výroky III až V) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI).2. Proti výrokům III až VI rozsudku podala odvolání žalobkyně. Namítla, že jí nelze vyčítat, že v návaznosti na judikaturu soudů (která dospěla k závěru, že v rámci spotřebitelských smluv nemohou být ujednání o smluvní pokutě součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek) vtělila ustanovení o smluvní pokutě přímo do textu smlouvy. Závěr nalézacího soudu, že strana 1/2 smlouvy je pouhou „formální změnou obchodních podmínek“, je přitom, podle žalobkyně, nepodložený a odporuje i provedeným důkazům. Žalobkyně zdůraznila, že text na straně 2/2 smlouvy obsahuje proměnné položky smlouvy, avšak chybí zde základní náležitosti smlouvy podle energetického zákona, smlouvy kupní a smlouvy příkazní. Strana 1/2 tedy musí být a nepochybně je integrální součástí předmětných smluv. Dále uvedla, že bezprostředně za částí smlouvy označené nadpisem „smluvní sankce“ je část „prohlášení zákazníka“, kde je zákazník poučen, že uzavřením smlouvy na dobu určitou získává výhodu nezvýšení ceny plynu, resp. elektřiny, a o tom, jaké činnosti je žalobkyně nucena konat v souvislosti s uzavřením smlouvy na dobu určitou i jaké škody jí vznikají v důsledku předčasného ukončení smlouvy. Žalobkyně odkázala na recentní judikaturu odvolacích soudů, podle níž smluvní pokuta žalobkyni po právu náleží. Závěrem navrhla, aby odvolací soud napadené části rozsudku změnil tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno a žalovaný bude zavázán k náhradě nákladů řízení.3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila, u jednání dne , datum, pouze v obecné rovině uvedla, že ví, že má vůči žalobkyni nějaký dluh.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) – po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario) – u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal rozhodnutí v odvoláním napadeném rozsahu (výroky II a III rozsudku soudu I. stupně) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.5. Podle § 588 zák. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 1811 odst. 1 o. z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.7. V souladu s § 11cc odst. 2 zák. č. 458/2000 Sb., zák. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), je-li se spotřebitelem nebo podnikající fyzickou osobou sjednána smluvní pokuta utvrzující jejich povinnost po určitou dobu odebírat elektřinu nebo plyn podle odstavce 1, má dodavatel elektřiny nebo plynu při porušení utvrzené povinnosti právo na zaplacení smluvní pokuty za každý den porušení utvrzené povinnosti, která by bez zaplacení smluvní pokuty trvala, rovnající se nejvýše 40 % součinu ceny elektřiny nebo ceny plynu bez daně z přidané hodnoty, daně z elektřiny a daně ze zemního plynu a některých dalších plynů a průměrné denní spotřeby. Průměrná denní spotřeba se určí z plánované roční spotřeby evidované operátorem trhu, a není-li známa, potom ze skutečné spotřeby za předchozích 12 měsíců. Nelze-li zjistit ani skutečnou spotřebu, určí se průměrná denní spotřeba z předpokládané roční spotřeby sjednané ve smlouvě. Zaplacením smluvní pokuty zaniká závazek s účinky do budoucna.8. Podle § 1813 odst. 1 o. z. jsou zneužívající ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.9. Soud I. stupně zamítl žalobu v té části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení jednotlivých smluvních pokut sjednaných smlouvou o sdružených dodávkách plynu a) ve výši , Anonymizováno, Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou a b) ve výši , Anonymizováno, Kč za každý kalendářní měsíc (resp. i jeho část) následující po ukončení dodávky energií od žalobkyně do konce doby trvání smlouvy uzavřené na dobu určitou, přičemž tato smluvní pokuta byla sjednána pro případ, že žalovaná jako zákazník opakovaně (dva a vícekrát) poruší kteroukoliv platební povinnost podle smlouvy (a to bez ohledu na to, zda následně dojde k odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně). Nalézací soud dospěl k závěru, že ujednání účastníků o smluvních pokutách je absolutně neplatné pro rozpor s § 1811 o. z. a pro zjevný rozpor s dobrými mravy.10. Se skutkovými zjištěními a zejména s právním hodnocením soudu I. stupně se odvolací soud ztotožňuje a pro stručnost odkazuje na odůvodnění příslušné části odvoláním napadeného rozsudku (viz odst. 20 až 23 odůvodnění). K odvolacím námitkám žalobkyně pak lze dodat následující. Je skutečností, že již nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, bylo judikováno, že ujednání zakládající smluvní pokutu v rámci spotřebitelských smluv zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (tj. listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Ani následná změněná praxe žalobkyně (která v reakci na uvedenou judikaturu ujednání o smluvních pokutách správně vtělila do samotného textu smlouvy) však dosud nevyhovuje zákonným požadavkům ochrany spotřebitele, neboť není souladná se zásadou poctivosti. Jak vyplývá z odůvodnění shora cit. nálezu Ústavního soudu, v praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Tento požadavek však není, podle přesvědčení odvolacího soudu, v případě projednávaných adhezních smluv, resp. jejich ujednání o smluvních pokutách naplněn, neboť obsah a vizuální forma těchto smluv jsou tvořeny kombinací takových praktik, které ujednání účastníků ve svém souhrnu činí nepřehledným. Za takové praktiky lze považovat především vytvoření dojmu, že smlouva začíná a končí na straně 2/2, a to zejména umístěním grafického loga žalobkyně na str. 2/2, označením účastníků na straně 2/2, jakož i umístěním individuálních ujednání (označení produktu) a místa pro podpis na straně 2/2, což v souhrnu na spotřebitele jako laika vytváří dojem, že právě jen na této straně smlouvy je vše podstatné (je zde uvedeno kdo a co bude poskytovat, resp. odebírat a kolik budou činit měsíční zálohy). K uvedenému se pak přidává fakt, že strana 1/2 smlouvy je psána velmi malým písmem, narozdíl od str. 2/2 není přehledně členěna, text je tvořen z dlouhých odstavců a dlouhých souvětí, obsahuje málo přehledné a graficky neoddělené vsuvky a závorky. Toto vše dohromady činí stranu 1/2 smlouvy nepřehlednou a spotřebitelsky nepřívětivou a v kombinaci s dojmem navozeným ze strany 2/2 smlouvy to fakticky odrazuje spotřebitele od pozorného čtení veškerého textu smlouvy (tj. zejména dlouhého textu na str. 1/2 smlouvy). Samotné zvýrazněné označení předmětné části smlouvy „smluvní sankce“ (namísto dřívějšího označení „ostatní ujednání“), ani shrnutí v odstavci „prohlášení zákazníka“ nepokládá odvolací soud za dostatečnou změnu, neboť nepřehlednost a zavádějící grafická podoba smlouvy (viz shora) nadále ve smluvní praxi žalobkyně přetrvává. Jak přitom vyplývá z relevantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (viz např. rozsudek SDEU, C-415/11, Mohammed Aziz) národní soudce musí při přezkumu jednotlivých ujednání ve vztahu ke spotřebiteli ověřit, zda by profesionál jednající loajálně a spravedlivě mohl očekávat, že spotřebitel takovou klauzuli přijme, pokud by byla jednotlivě projednána.11. K námitce žalobkyně ohledně souladu výše sjednané smluvní pokuty s dobrými mravy pak odvolací soud uvádí, že již s ohledem na znění § 11cc odst. 2 energetického zákona ve znění účinném od 1. 8. 2025 (tj. ve znění novely č. 87/2025 Sb.) je zřejmé, že je právem žalobkyně sjednat právo na zaplacení smluvní pokuty za každý den porušení utvrzené povinnosti, která by bez zaplacení smluvní pokuty trvala (tj. v daném případě smluvní pokuty za , Anonymizováno, měsíců po , Anonymizováno, Kč). Rovněž pak výše uvedené smluvní pokuty je, v posuzovaném případě, souladná se shora cit. ustanovením. Nejde tedy o zneuží