28 Co 112/2025-159 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení, pokud se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 720,19 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně od 11. 11. 2021 do zaplacení (I. výrok). V prvním výroku rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 6. 4. 2023, č. j. 7 C 270/2022-52, stanovil lhůtu pro splnění povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 45 344,44 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč, splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek (II. výrok). Zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 47 064,63 Kč od 11. 11. 2021 do 14. 12. 2024 a úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 42 064,63 Kč od 15. 12. 2024 do zaplacení (III. výrok). Rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 520 Kč do posledního dne kalendářního měsíce následujícího po úhradě dlužné částky podle II. výroku rozsudku nebo po jejím zesplatnění (IV. výrok).2. Proti tomuto rozsudku, proti lhůtě stanovené ke splnění povinnosti ve II. výroku, proti III. a IV. výroku, podal odvolání žalobce. Namítl, že odvolací soud ve svém usnesení č. j. 28 Co 142/2023-106 ze dne 1. 10. 2024 uložil soudu prvního stupně, aby při dalším rozhodování ve věci vzal v potaz rozhodovací praxi odvolacího soudu. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byl spor o splatnost pohledávky. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a nikterak neuvedl své majetkové poměry, na jejichž základě by soud prvního stupně mohl stanovit plnění dluhu ve splátkách. Žalobce má za to, že by žalovanému měla být pro splnění povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku stanovena zákonná třídenní lhůta. Jestliže žalovaný neusnesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně prokázání skutečností o svých možnostech splnění závazku z bezdůvodného obohacení, soud bez jakékoliv opory ve spisu žalobci nepřiznal nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení. Dlužník měl splnit dluh na výzvu věřitele bez zbytečného odkladu, a tak měl soud žalobci přiznat nárok na zákonný úrok z prodlení od doby, kdy byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu a kdy se ocitl v prodlení s jeho splněním (11. 11. 2021). Nesprávně pak byla stanovena i lhůta k plnění ve výroku o nákladech řízení, který je čistě procesního charakteru a na který se nevztahuje speciální hmotněprávní ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Rozhodnutí soudu o stanovení delší než obecné pariční lhůty se musí opírat o konkrétní skutečnosti a o racionální důvody uvedené v rozsudku. Takovéto odůvodnění ale v rozhodnutí zcela absentuje. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalovanému stanovil třídenní lhůtu ke splnění uložených povinností a aby žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 47 064,63 Kč od 11. 11. 2021 do 14. 12. 2024 a z částky 42 064,63 Kč od 15. 12. 2024 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě, která byla soudu doručena dne 13. 1. 2022, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 50 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 381,41 Kč od 1. 8. 2021 do 31. 10. 2021, s úrokem 18,9 % ročně z částky 50 000 Kč od 1. 11. 2021 do 30. 11. 2021, s úrokem 8,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 11. 11. 2021 do zaplacení. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 15. 3. 2021 uzavřena rámcová smlouva č. 2189543, na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dodatkem smlouvy č. 1 z téhož dne byl žalovanému poskytnut kontokorent na účtu do výše 50 000 Kč. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností byl žalovanému v souladu s obchodními podmínkami, které byly součástí smlouvy, kontokorent dne 1. 11. 2021 zablokován a zesplatněn. Dlužná částka činila 50 000 Kč na jistině a 2 381,41 Kč na úroku. Z jistiny požaduje žalobce pokračující úroky až do zaplacení a od 11. 11. 2021 úroky z prodlení též až do zaplacení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci nejprve rozsudkem ze dne 6. 4. 2023, č. j. 7 C 270/2022-52, jímž žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 45 344,44 Kč do 18 měsíců od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 4 655,56 Kč, úrok 18,9 % ročně z částky 50 000 Kč od 1. 11. 2021 do 30. 11. 2021, úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 11. 11. 2021 do zaplacení, úrok 8,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 2 381,41 Kč (II. výrok). Rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 901,40 Kč do 18 měsíců od právní moci rozsudku (III. výrok). V odůvodnění uvedl, že byly splněny podmínky § 115a o. s. ř. pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Soud dospěl k závěru, že žalobce uzavřel se žalovaným 15. 3. 2021 smlouvu, kterou se mu zavázal poskytovat služby běžného účtu a debetní karty. Dodatkem č. 1 ke smlouvě z 15. 3. 2021 bylo žalovanému umožněno přečerpání běžného účtu do záporného zůstatku 50 000 Kč. Úrok kontokorentu byl sjednán v sazbě 18,9 % ročně a žalovaný se zavázal úvěr splatit do jednoho roku od data čerpání. Žalovaný peněžní prostředky čerpal od března do května 2021 v částce 103 485,96 Kč. Na dluh dosud zaplatil 58 141,52 Kč. Přípisem ze dne 1. 11. 2021 žalobce vyzval žalovaného k zaplacení všech dluhů z kontokorentu ve výši 52 381,41 Kč nejpozději do 10. 11. 2021. Z provedených důkazů vyplývá, že žalobce nesplnil zákonnou povinnost a před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně neposoudil úvěruschopnost žadatele. Posouzení provedl jen formálně, zcela ignoroval chybějící informaci o příjmu žadatele, nezkoumal pravidelné a nezbytné výdaje žalovaného na bydlení. Spokojil se toliko s informacemi spotřebitele, které nijak dál nezkoumal a neověřil. S ohledem na uvedené posoudil soud smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Žalovaný je povinen vrátit žalobci poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovanému bylo podle neplatné smlouvy poskytnuto plnění 103 485,96 Kč, z nichž podle tvrzení žalobce vrátil 58 141,52 Kč. Zbývá mu tak zaplatit 45 344,44 Kč, k čemuž byl soudem zavázán; ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a s odkazem na § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanovil soud splatnost dlužné částky v době 18 měsíců od právní moci rozsudku. Žalovanému tím poskytl možnost dobrovolného uhrazení dluhu a zároveň jej nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobce.7. Usnesením ze dne 1. 10. 2024, č. j. 28 Co 142/2023-106, odvolací soud k odvolání žalobce první rozsudek soudu prvního stupně v části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 1 720,19 Kč a úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 47 064,63 Kč od 11. 11. 2021 do zaplacení, a v části I. výroku, ve které byla žalovanému stanovena lhůta ke splnění uložené povinnosti, zrušil podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a věc mu vrátil k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu nebyl rozsudek odvoláním dotčen a nabyl právní moci. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že soud prvního stupně, ačkoli nebyly splněny podmínky § 115a o. s. ř., nenařídil ve věci jednání a ve věci samé rozhodl rozsudkem. Tímto pochybením řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. Uložil soudu prvního stupně, aby v dalším řízení znovu posoudil, zda žalobci vznikl nárok na zaplacení částky 1 720,19 Kč a úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 47 064,63 Kč od 11. 11. 2021 do zaplacení, a znovu stanovil žalovanému lhůtu ke splnění povinnosti uložené v I. výroku rozsudku. Měl přitom vzít v úvahu důvody žalobcova odvolání, zejména, že žalovaný úvěr čerpal jedině tehdy, kdy svůj běžný účet dostal do debetu, a že nemohl nikdy na úvěr vyčerpat více než 50 000 Kč. Pro výpočet bezdůvodného obohacení žalovaného měl provést k důkazu listiny: přehled čerpání a splácení kontokorentu a výpis z běžného účtu, které žalobce přiložil již k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Měl též přihlédnout k tomu, že ustanovení