28 Co 150/2025-136 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 660 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 2 271,49 Kč, úrok z prodlení 15 % ročně z částky 9 281,49 Kč od 19. 6. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 58,16 Kč od 16. 1. 2023 do 18. 6. 2023, ve výši 46,45 Kč od 16. 2. 2023 do 18. 6. 2023, ve výši 35,88 Kč od 16. 3. 2023 do 18. 6. 2023, ve výši 24,17 Kč od 16. 4. 2023 do 18. 6. 2023, ve výši 12,84 Kč od 16. 5. 2023 do 18. 6. 2023, částku 276 Kč a částku 982,91 Kč (II. výrok). Rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 107,36 Kč k rukám jejího zástupce do 15 dnů od právní moci rozsudku (III. výrok).2. Proti tomuto rozsudku, pouze do části II. výroku, v níž soud zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení 15 % ročně z částky 7660 Kč od 19. 6. 2023 do zaplacení, a do na něm závislého III. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podala odvolání žalobkyně. Namítala, že soud jí chybně nepřiznal zákonný úrok z prodlení, když stanovil novou lhůtu k plnění podle § 160 o. s. ř. a odhlédl od skutečné splatnosti dluhu. Soud nepřihlédl k výzvě žalobkyně ze dne 29. 5. 2023, kterou stanovila lhůtu k úhradě dluhu do 18. 6. 2023. Po jejím marném uplynutí, od 19. 6. 2023 byl žalovaný v prodlení s úhradou. Soud zvýhodnil žalovaného tím, že bez jeho aktivity sám dovodil jeho možné platební omezení. Přitom žalovaný se vůbec nevyjadřoval a ani netvrdil, že není schopen plnit; neunesl tedy důkazní břemeno ohledně své situace. Nesprávně byl aplikován § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť postup podle něj je možný jen při existenci sporu o přiměřenost lhůty. Zde však žádný spor nevznikl, protože žalovaný byl pasivní, a lhůta jím tedy byla konkludentně přijata. Dluh byl splatný podle výzvy, prodlení nastalo 19. 6. 2023, a tak žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a přiznal jí úrok z prodlení 15 % ročně z částky 7 660 Kč od 19. 6. 2023 do zaplacení spolu s náhradou nákladů řízení.3. Žalovaný se k odvolání, které mu bylo doručeno 14. 7. 2025, nevyjádřil.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se v žalobě, která byla soudu doručena dne 26. 3. 2024, domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 931,49 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 9 281,49 Kč od 19. 6. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 58,16 Kč od 16. 1. 2023 do 18. 6. 2023, ve výši 46,45 Kč od 16. 2. 2023 do 18. 6. 2023, ve výši 35,88 Kč od 16. 3. 2023 do 18. 6. 2023, ve výši 24,17 Kč od 16. 4. 2023 do 18. 6. 2023, ve výši 12,84 Kč od 16. 5. 2023 do 18. 6. 2023, částky 276 Kč a částky 982,91, z titulu smlouvy o úvěru č. SU4004125806 uzavřené mezi účastníky řízení dne 2. 11. 2022. Podle smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 579 Kč na koupi jím vybrané věci. Přestože se žalovaný zavázal vrátit úvěr s úrokem 33,15 % ročně ve 12 měsíčních splátkách po 919 Kč od 15. 12. 2022, svou povinnost nesplnil, neuhradil hned druhou splátku dne 15. 1. 2023, a tak žalobkyně úvěr předčasně 29. 5. 2023 zesplatnila. Dlužná částka se sestává z nezaplacených splátek před zesplatněním (4 595 Kč), zbývající jistiny úvěru po zesplatnění (4 686,49 Kč), poplatků za zaslané upomínky (450 Kč), nákladů vynaložených na oznámení zesplatnění dluhu (200 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení (116 Kč), smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek (276 Kč) a smluvní pokuty za prodlení s úhradou nesplacené jistiny (982,91 Kč). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal pasivní.6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že na předmětnou smlouvu je vzhledem k jejímu obsahu třeba aplikovat právní úpravu obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy žalobkyně nedostatečně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Neprověřovala řádně jeho příjmy ani výdaje, neurčila její reálné majetkové a finanční poměry. Z uvedeného důvodu je smlouva o úvěru podle § 86 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná s tím, že poskytnutím finančního plnění z této smlouvy došlo k bezdůvodnému obohacení žalovaného, které je povinen vrátit. Žalovanému byla poskytnuta částka 8 579 Kč, na kterou vrátil jen 919 Kč. Zbývá proto žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení ve výši 7 660 Kč. Žalobkyni nevznikl nárok na úrok z prodlení z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru. Bezdůvodné obohacení je podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru žalovaný povinen vrátit v době přiměřené jeho možnostem, za niž soud považuje lhůtu 15 dnů od právní moci rozsudku.7. Předmětem odvolacího řízení bylo posouzení otázky, zda žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení z nevrácené jistiny úvěru sjednaného smlouvou ze dne 2. 11. 2022. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru z důvodu nesplnění povinnosti původního věřitele před uzavřením smlouvy řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Žalobkyně proti tomuto právnímu závěru v podaném odvolání ani nebrojila.8. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listiny, dopisu žalobkyně ze dne 29. 5. 2023 adresovanému žalovanému nadepsanému „Zesplatnění pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, “ spolu s dodejkou potvrzenou , právnická osoba, ., podle níž byla zásilka uložena na poště dne 31. 5. 2023. Jinak odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a pro stručnost odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí.9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.10. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že v návaznosti na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je na místě posoudit nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. V tomto směru je třeba zdůraznit, že shora citované ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za ustanovení speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.). Žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatné smlouvy o úvěru částku 8 579 Kč, z níž žalovaný dosud uhradil 919 Kč a zbývá mu tak zaplatit 7 660 Kč v době přiměřené jeho možnostem, jak stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Při určení doby plnění „přiměřené možnostem spotřebitele“ je dle názoru odvolacího soudu důležité, zda je ve smyslu § 87 odst. 2 tohoto zákona o tuto dobu plnění spor či nikoli. Na pojem „spor“ je přitom nutno nahlížet jen jako na aktivní (existující) a nevyřešený střet rozdílných představ stran o přiměřené době plnění. Pouhá pasivita žalovaného „spor“ o přiměřenou dobu plnění založit nemůže. V poměrech posuzované věci nebyl v řízení před soudem prvního stupně ani v době před zahájením řízení mezi účastníky nastolen spor o to, jaká je doba přiměřená možnostem žalovaného jako spotřebitele k vrácení jistiny, neboť žalovaný na výzvy žalobkyně k vrácení dluhu nereagoval a aktivně nevystoupil s tím, že taková doba plnění není přiměřená jeho možnostem. Je třeba mít na zřeteli, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru směřuje k ochraně spotřebitele a nikdo jiný, než on sám nedisponuje potřebnými informacemi týkajícími se jeho majetkových poměrů a jeho schopnosti splácet předmětný dluh. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění není přiměřená jeho možnostem, proto má v případném sporu právě spotřebitel, jenž musí své právo aktivně u věřitele uplatnit a tím „spor“ vyvolat. Lze si jen těžko představit, že by soud měl, např. v případě zcela p