28 Co 73/2025-198 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 200 904,47 Kč s kapitalizovaným úrokem 0,46 Kč, s úroky z prodlení 15 % ročně z částky 1 121,48 Kč od 9. 6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 14 150,89 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 340,37 Kč, kapitalizovaný úrok 45 595,36 Kč, úrok z prodlení 15 % ročně z částky 1 497 Kč od 9. 6. 2023 do zaplacení, úrok 25 % ročně z částky 2 618,48 Kč od 9. 6. 2023 do zaplacení, úrok z prodlení 15 % ročně z částky 5 000 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení, úrok 25 % ročně z částky 5 000 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení, úrok z prodlení 15 % ročně z částky 113 198,71 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení, úrok 14,78 % ročně z částky 111 355,71 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení, úrok z prodlení 15 % ročně z částky 52 983,84 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení, úrok 14,69 % ročně z částky 51 871,32 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení, úrok z prodlení 15 % ročně z částky 40 424,33 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení, úrok 16,4 % ročně z částky 39 463,34 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení (II. výrok). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).2. Proti tomuto rozsudku, pouze do části II. výroku, v níž soud zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 15% úrok z prodlení ročně z částky 194 782,99 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení, a do závislého III. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podala odvolání žalobkyně. Namítla, že soud prvního stupně, jenž posoudil smlouvy o zápůjčkách jako absolutně neplatné z důvodu zanedbání povinnosti řádně prověřit a zkoumat úvěruschopnost žalované, pochybil, pokud žalobkyni nepřiznal nárok na zákonný úrok z prodlení z poskytnutých peněžních prostředků. Povinnost vrátit jistinu žalované vznikla na základě výzvy žalobkyně v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 7. 2023, které bylo žalované odesláno téhož dne. S přihlédnutím k době, v níž se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované, i ke lhůtě stanovené ke splnění dluhu, se dne 25. 7. 2023 žalovaná dostala do prodlení a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení. Žalobce pak upomínal o zaplacení dluhu žalovanou ještě předžalobní upomínkou ze dne 13. 12. 2023, která jí byla zaslána prostřednictvím , právnická osoba, ., o čemž svědčí potvrzený podací lístek. Žalovaná, přestože nese břemeno tvrzení a důkazní, v řízení před soudem netvrdila ani neprokazovala, že by neměla možnost a schopnost poskytnutou jistinu vrátit. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud část II. výroku změnil a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 15% úrok z prodlení ročně z částky 194 782,99 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení.3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně, které jí bylo doručeno dne 10. 4. 2025, nevyjádřila.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se v žalobě, která byla soudu doručena dne 31. 1. 2024, domáhala po žalované zaplacení pěti nároků. První vznikl ze smlouvy o běžném účtu z důvodu nepovoleného přečerpání disponibilního zůstatku na účtu a představuje částku 2 618,48 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 0,51 Kč, úrok z prodlení 15 % ročně z částky 2 618,48 Kč od 9. 6. 2023 do zaplacení a úrok 25 % ročně z částky 2 618,48 Kč od 9. 6. 2023 do zaplacení. Druhý vznikl ze smlouvy o kontokorentu z důvodu přečerpání povoleného limitu a představuje částku 5 830 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 494,09 Kč, úrok z prodlení 15 % ročně z částky 5 000 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení a úrok 25 % ročně z částky 5 000 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení. Poslední tři vznikly ze smluv o zápůjčkách, které nebyly spláceny žalovanou v souladu s dohodnutými podmínkami a představují částku 113 198,71 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 180,63 Kč, kapitalizovaný úrok 27 131,03 Kč, úrok z prodlení 15 % ročně z částky 113 198,71 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení a úrok 14,78 % ročně z částky 111 355,71 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení, částku 52 983,84 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 36,25 Kč, kapitalizovaný úrok 13 759,67 Kč, úrok z prodlení 15 % ročně z částky 52 983,84 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení a úrok 14,69 % ročně z částky 111 355,71 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení, částku 40 424,33 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 123,44 Kč, kapitalizovaný úrok 4 210,57 Kč, úrok z prodlení 15 % ročně z částky 40 24,33 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení a úrok 16,4 % ročně z částky 39 463,34 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení. Všechny smlouvy byly uzavřeny mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , která pohledávky žalobci postoupila smlouvou ze dne 27. 6. 2023, účinnou od 30. 6. 2023. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala pasivní.6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění ohledně tří žalobou uplatněných nároků, které jsou předmětem odvolání, uvedl, že vznikly ze smluv o zápůjčkách uzavřených podle § 2395 a násl. o. z. a vzhledem k jejich obsahu je na ně třeba aplikovat i úpravu obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Nebylo prokázáno, že by byly ověřovány reálné výdaje žalované, zapůjčitel se spolehl jen na statistické modely. Z tohoto důvodu jsou smlouvy podle § 86 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatné s tím, že poskytnutím finančního plnění na jejich základě došlo k bezdůvodnému obohacení žalované, které je povinna vrátit. Žalované byla poskytnuty částky 112 000 Kč, 52 000 Kč, 40 000 Kč, na dluh zaplatila 3 789 Kč, 3 682 Kč a 1 746,01 Kč, a tak musí žalobkyni vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 194 782,99 Kč. Úroky, úroky z prodlení, smluvené poplatky či smluvní pokuty vzhledem k neplatnosti smluv a tomu, že splatnost má být podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru určena individuálně, žalobkyni nepřísluší. Žalovaná by se ocitla v prodlení až nezaplacením dluhu v soudem stanovené lhůtě. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná z 55,3 %, neúspěšná z 44,7 %, tedy blízko polovině, a proto soud stanovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.7. Předmětem odvolacího řízení bylo posouzení otázky, zda žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení z nevrácených jistin zápůjček. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti předmětných smluv z důvodu nesplnění povinnosti původního věřitele před uzavřením smluv řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Žalobkyně proti tomuto právnímu závěru v podaném odvolání ani nebrojila.8. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: tří vyrozumění o postoupení pohledávky, která sepsal právním předchůdcem žalobkyně dne 11. 7. 2023 a adresoval je žalované, výzvy zástupce žalobkyně k plnění se základním a skutkovým právním rozborem předcházející žalobě ze dne 12. 12. 2023 adresované žalované spolu s podacím lístkem potvrzeným , právnická osoba, . dne 13. 12. 2023.9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru ve znění účinném k datu uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.10. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že v návaznosti na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je na místě posoudit nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. V tomto směru je třeba zdůraznit, že shora citované ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za ustanovení speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravené v § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě neplatných smluv o zápůjčkách částku 204 000 Kč, z