37 Co 67/2026-57 – Krajský soud v Brně

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemku p. č. , číslo, , katastrální území , adresa, , jehož součástí je stavba bez č.p./ev.č., garáž, (výrok I) a žalobce zavázal k povinnosti zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 32 191,89 Kč do tří dnů od právní moci k rukám advokátky , Jméno advokáta B, (výrok II).2. Proti uvedenému rozsudku podal odvolání žalobce, jenž soudu I. stupně vytýkal nesprávný závěr, že pravomocné zastavení exekučního řízení, v němž k dražbě a udělení příklepu došlo, ze zákona nemění ani neruší nabývací titul vydražitele a nemá dopad na posouzení vlastnického práva. Žalobce takový závěr shledává v rozporu s ústavně zaručenou ochranou vlastnictví i legitimním požadavkem, aby proti zjevně nepřípustné exekuci existovala účinná obrana. Zdůraznil, že exekuce byla pravomocně zastavena pro nepřípustnost, tedy vadu, která se týká možnosti vést výkon rozhodnutí. Dále zdůraznil, že návrh na zastavení exekuce byl podán dne , datum, , tedy před dražbou, k níž došlo dne , datum, . Pravomocně rozhodnuto o zastavení exekuce bylo usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , potvrzeného usnesením Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Soud I. stupně v řízení o určení vlastnického práva zcela pominul, že nebyly splněny podmínky pro vedení exekuce. Důsledky přitom dopadly výlučně na původního vlastníka, zatímco vydražitel je chráněn bez ohledu na povahu vady řízení. Uvedené proto představuje zásah do ochrany vlastnických práv. Žalobce současně odkázal na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 4072/18 i sp. zn. III ÚS 1536/2021, v nichž Ústavní soud zdůraznil, že soudy nesmí rezignovat na ochranu povinného, vyjde-li najevo, že exekuce byla od počátku vedena na základě nezpůsobilého titulu. Pokud je odmítnuta ochrana původního vlastníka s ohledem na právní jistotu plynoucí z pravomocného příklepu, přestože bylo dáno již v době provádění exekuce, že výkon rozhodnutí neměl být vůbec realizován, představuje nepřípustný formalismus a vede k popření práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Je-li exekuce dodatečně shledána neoprávněnou, nelze připustit, aby její důsledky zůstaly bez reakce. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud jako soud odvolací odvoláním napadený rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání, případně jej změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví.3. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil. Při jednání před odvolacím soudem navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.4. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a § 202 a contrario o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), doplnil dokazování výpisem z katastru nemovitostí, LV , číslo, pro obec a k. ú. , adresa, , a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.5. Odvolací soud z výpisu z katastru nemovitostí LV , číslo, pro obec a k. ú. , adresa, učinil zjištění, že ke dni , datum, byl jako vlastník pozemku parc. č. , číslo, , jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., garáž, zapsán žalovaný.6. Řízení v posuzované věci bylo zahájeno žalobou ze dne , datum, , jíž se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem předmětných nemovitostí. Soud I. stupně po provedeném dokazování dospěl ke skutkovým závěrům, jak jsou uvedeny v odstavcích 6 a 7 odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku, jimž odvolací soud nemá co vytknout a k jejichž správnosti ostatně ani žalobce ničeho nenamítal. Na základě uvedených zjištění soud I. stupně učinil správný skutkový závěr, že na základě pravomocného usnesení o příklepu ve prospěch žalovaného ve spojení s okolností, že žalovaný ke dni vydání usnesení o příklepu zaplatil nejvyšší podání, bylo vlastnické právo žalovaného k pozemku zapsáno v katastru nemovitostí.7. Z doplnění dokazování odvolací soud zjistil, že žalovaný je jako vlastník předmětných nemovitostí v katastru nemovitostí nadále zapsán.8. Na základě zjištěného skutkového stavu, jenž obstojí i ve světle doplnění dokazování provedeného odvolacím soudem, považuje odvolací soud za správný právní závěr soudu I. stupně.9. V prvé řadě žalobci svědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení, přičemž je splněna podmínka aktivní i pasivní legitimace žalobce i žalovaného k účasti na řízení v posuzované věci, neboť žalobce tvrdí, že je vlastníkem předmětných nemovitostí, přičemž žalovaný je coby jejich vlastník zapsán v katastru nemovitostí.10. Správný právní závěr soudu I. stupně o tom, že žalovaný se stal vlastníkem předmětných nemovitostí právní mocí usnesení o příklepu a zaplacením podání se opírá o ustanovení § 336l odst. 2 o. s. ř., ustanovení § 980 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, o ustálenou judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího soudu. Samo zastavení exekuce přitom uvedený nabývací titul neruší, okolnosti nastalé po udělení příklepu nejsou relevantní pro jeho zrušení. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně zdůrazňuje, že ke změně rozhodnutí o udělení příklepu nedošlo. Ostatně to ani žalobce ve svém odvolání nenamítal.11. Zastavení exekuce jako nepřípustné s sebou automaticky nenese zrušení rozhodnutí o udělení příklepu, neboť v každé fázi exekučního řízení nelze otevírat otázky, které měly být řešeny dříve, a námitky směřující proti vedení exekuce příklep zvrátit nemohou. Vydražitel je s ohledem na princip právní jistoty chráněn s ohledem na charakter originárního způsobu nabytí na základě rozhodnutí soudu v dražbě a stát nemůže případné vady exekuce přenášet na vydražitele. Zcela bez významu je proto odvolací námitka žalobce, že je popřením práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod upřednostnění právní jistoty plynoucí z pravomocného příklepu s upozaděním ochrany původního vlastníka, přestože již v době provádění exekuce, že výkon rozhodnutí neměl být vůbec realizován.12. Odvolací soud shledává zcela nedůvodnou i námitku žalobce, že odvoláním napadený rozsudek je v rozporu s ústavně zaručenou ochranou vlastnictví i legitimním požadavkem, aby proti zjevně nepřípustné exekuci existovala účinná obrana. Ustálená judikatura totiž zcela dogmaticky přiznává ochranu vydražiteli, přičemž okruh důvodů, jež však v posuzované věci nenastaly, pro zrušení příklepu je omezený (§ 336k o. s. ř.)13. Odvolací soud považuje za nepřiléhavý odkaz žalobce na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 1536/2021, neboť ten na posuzovanou věc nedopadá. Nález Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 4072/18, naopak podporuje správné závěry soudu I. stupně.14. S odkazem na výše uvedené lze uzavřít, že námitky, které uvádí žalobce ve svém odvolání, jsou jen rekapitulací jeho tvrzení a obsahu podání učiněných již v průběhu řízení před soudem I. stupně, s nimiž se soud I. stupně v rámci odůvodnění napadeného rozsudku již vypořádal.15. Veden těmito úvahami odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku I jako věcně správném podle § 219 o. s. ř. potvrdil.16. Stejně tak potvrdil jako správné i výrok II rozsudku soudu I. stupně, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně, které byly dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznány v řízení zcela úspěšnému žalovanému a jejich výše byla i správně vyčíslena.17. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobce byl zavázán zaplatit v odvolacím řízení zcela úspěšnému žalovanému k rukám jeho advokáta (149 odst. 1 o. s. ř.) na náhradě účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení částku 10 990 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.18. Částka 10 990 Kč sestává z odměny za náklady právního zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby, a to účast při jednání před odvolacím soudem dne , datum, (§ 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb v platném znění, dále jen „vyhláška“), ve výši 10 060 Kč za jeden úkon právní služby (§ 7 bod 6, § 8 vyhlášky z hodnoty předmětu ve výši 435 800 Kč), dále částky paušálních náhrad hotových výdajů advokáta za jeden úkon po 450 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky), cestovních výdajů dle § 13 odst. 1, 5 vyhlášky ve výši 330 Kč představující jízdné ze sídla advokátní kanceláře ve , adresa, do sídla Krajského soudu v Brně a zpět (44 km) při sazbě náhrad 5,90 Kč za 1 km, průměrné spotřebě vozidla použitého k cestě 4,60 l/ 100 km, ceně paliva (benzin 95) 34,70 Kč za 1 l, náhrady za promeškaný čas cestou k soudu a zpět v rozsahu 3 půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky.