54 Co 38/2026-302 — Krajský soud v Brně

1. Soud prvního stupně rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaných povinnosti zdržet se při užívání bytové jednotky č. , Anonymizováno, , nacházející se v budově č. p. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , v katastrálním území Velké Meziříčí, zapsané na LV č. , Anonymizováno, (dále též jen „bytová jednotka“ nebo „byt žalovaných“) všeho, co působí, že do bytové jednotky č. , Anonymizováno, nacházející se v budově č. p. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , v katastrálním území Velké Meziříčí, zapsané na LV č. , Anonymizováno, (dále též jen „bytová jednotka“ nebo „byt žalobce“), vnikají z bytové jednotky žalovaných imise kročejového zvuku nad míru přiměřenou místním poměrům, tedy nad 54 dB (výrok I.). O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky řízení rozhodl výrokem II. téhož rozsudku tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalované 1. Evě , jméno FO, částku 40 056,45 Kč a žalovanému 2. , jméno FO, částku 44 509,25 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných. Konečně pak výroky III. a IV. rozhodl o vrácení nespotřebovaných částí složených záloh na náklady důkazů žalobci i (dohromady oběma) žalovaným vždy částkou 9 270 Kč.2. Zamítavé rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 1013 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), tím, že ačkoliv konstrukce podlahy bytové jednotky žalovaných, která současně představuje strop bytové jednotky žalobce, nevyhovuje ve všech svisle sousedících obytných místnostech obou bytových jednotek svými parametry hodnotám vážené normované hladiny akustického tlaku kročejového zvuku stanoveným českou technickou normou ČSN 73 0532:2020 schválenou Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví podle § 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů (dále též jen „norma ČSN“), nepředstavuje kročejový zvuk pronikající z bytové jednotky žalovaných do bytové jednotky žalobce takový nedostatek, který by žalobce omezoval v možnosti obvyklého užívání jeho bytu.3. Vyšel přitom ze zjištění, která učinil jednak ze znaleckého posudku Technického a zkušebního ústavu stavebního Praha s. p. (dále též jen „znalecký ústav“ nebo jen „znalec“) o tom, že zjištěné hodnoty v hlavních obytných místnostech žalovaných směrem k jednotce žalobce, tedy v obývacím pokoji a ložnici využívané ke spaní, jsou zcela v normě přiměřené místním poměrům (porovnáním naměřené hodnoty 53 dB a 54 dB s místními poměry v hodnotě 54 dB). Třetí zjištěná hodnota 57 dB je v rekonstruovatelných prostorech za normou o 4 dB a za hodnotou přiměřenou místním poměrům o 3 dB. Ani takové překročení hodnot však podle soudu prvního stupně nevyžaduje nutnost zásahu negatorní žalobou, neboť se jedná o pronikání zvuků z dětského pokoje žalovaných do pokoje žalobce, který tento užívá jako pracovnu, byť zjevně slouží i k jeho podnikání – práci hudebního učitele. Pokud žalobce špatně v noci spí a probouzí ho žalovaní chůzí na záchod, děje se tak výlučně v ložnici. I kdyby soud prvního stupně přisvědčil ničím nepodloženému tvrzení žalobce o jeho zhoršeném zdravotním stavu, opět se tak z objektivního (měřitelného) hlediska děje v souvislosti s místnostmi, kde jsou imise i přes nesouhlasný názor žalobce přiměřené místním poměrům. S odkazem na výpovědi svědků dovodil, že žalobce citlivě vnímá zvuky z okolních bytů, zatímco tyto ostatní osoby, jež v minulosti buď užívaly, nebo i dnes užívají bytové jednotky v témže domě, ač popisovaly, že v rámci běžných i podnikatelských činností bývala slyšet hudba, telefonování, hra na nástroj apod., byly k žalobci vždy jednostranně benevolentní, zatímco žalobce obdobně tolerantní ke svému okolí není.4. Z výpovědí slyšených svědků soud prvního stupně dovodil, že obyvatelé domu nastavili pravidla pro užívání svých jednotek tak, že zásah převyšující normu o 3 dB nepovažuje soud za podstatně omezující, respektive, jak vysvětlil znalec, rozdíl 3 dB nedokáže nastolit stav, který je nesnesitelný, byť je to rozdíl poznatelný. Jinými slovy, ani rekonstrukcí podlahy v dětském pokoji žalovaných nemohlo dojít k podstatnému omezení obvyklého užívání bytové jednotky žalobce, jelikož v případě opačného závěru by soud prvního stupně musel (ad absurdum) stejnou optikou nahlížet i na chování žalobce ve vztahu k zjevně tolerantnějším sousedům, kteří by na soud obratem adresovali reciproční žaloby.5. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal odvolání žalobce. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně buď změnil tak, že žalobě vyhoví, případně aby rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. V důvodech odvolání předně namítl, že není zřejmé, na základě čeho byl znalcem vybrán byt, ve kterém bylo prováděno referenční srovnávací měření. Poukázal na to, že opakovaně navrhoval, že má být provedeno měření v bytové jednotce, jež se nachází pod jeho bytem, která bude pro daný účel nejvhodnější, kdy se jedná o byt manželů Tvarůžkových. S ohledem na to, že se tak nestalo, nebylo objektivně zjištěno, jaká je míra přiměřená místním poměrům. Současně soudu vytkl, že neprovedl tzv. křížové měření, ačkoliv namítal, že vnímá (slyší) aktivitu žalovaných např. z obývacího pokoje ve své ložnici. Imisi křížovým stylem přitom podle žalobce nevyloučil ani znalec. Připomněl, že kročejový hluk se šíří konstrukcí budovy (podlahami, stropy, stěnami), nikoli vzduchem, a proto je slyšet i v místnostech, kde k němu nedochází, přičemž způsobuje dunění a vibraci, jak popisoval ve své účastnické výpovědi. Tento zvuk také nahrál a předložil soudu jako důkaz, ovšem tento důkaz soud prvního stupně rovněž neprovedl.6. Současně je žalobce přesvědčen, že pokud je podle znaleckého zkoumání překročena horní přípustná hranice kročejové neprůzvučnosti mezi dětským pokojem žalovaných a jeho pracovnou stanovená normou ČSN, pak jakékoliv její překročení je nutné hodnotit jako nežádoucí, nepřípustné a obtěžující, byť jde o překročení pouze nepatrné. Stejně tak rušení i jen v jedné obytné místnosti může být zcela zásadní. Pokud soud prvního stupně uznává kvantifikovanou hranici přiměřenosti a je prokázáno její překročení v obytné místnosti žalobce, musí se následně soud zaobírat otázkou omezení v obvyklém užívání bytové jednotky a velmi přesvědčivě a přezkoumatelně vysvětlit, proč dospěl k závěru, že žalobce není omezen v obvyklém užívání, což dle žalobce soud prvního stupně neučinil.7. Poukázal rovněž na to, že měření bylo v obývacím pokoji žalovaných provedeno s kobercem, což měření zkreslilo a učinilo neobjektivním. Navíc nebylo měření provedeno ani v kuchyni, kde žalovaní mají dlažbu. V přímém rozporu se závěry znaleckého posudku je závěr soudu prvního stupně o tom, že rekonstrukce podlah v bytové jednotce žalovaných byla provedená standartně; naopak je zřejmé, že rekonstrukce podlah v bytě žalovaných měla negativní vliv na míru imisí – kročejového hluku v ložnici a pracovně žalobce a neutrální vliv na míru imisí – kročejového hluku v obývacím pokoji žalobce, kdy v tomto případě znalec opakovaně zdůraznil, že toto hodnocení je vztaženo k aktuální nášlapné vrstvě – koberci, který se nyní v obývacím pokoji žalovaných nachází. V souvislosti s tím pak připomněl, že i znalec poukázal na to, že rekonstrukce podlah v bytové jednotce žalovaných zjevně nebyla posouzena standardní projekční cestou, jinak by opatření byla navržena jinak nebo by nastal případ, že přijde statik a řekne, že už se statika nemůže přetěžovat. Ze závěrů znaleckého posudku lze konstatovat, že v případě přenosu mezi ložnicemi účastníků řízení a mezi dětským pokojem žalovaných a pracovnou žalobce došlo ke zhoršení třídy ochrany kročejovým zvukem o jeden stupeň, tedy na velmi jasně slyšitelné. Znalec jednoznačně uzavřel, že důvodem pronikání hlukové imise (kročejového hluku) z bytu žalovaných do bytu žalobce je nižší útlum kročejového hluku novými podlahami v bytové jednotce žalovaných. Tento závěr lze podle žalobce učinit i ze svědecké výpovědi pana , jméno FO, , který vlastnil před žalovanými jejich bytovou jednotku, kdy zde byly původní podlahy (parkety v původním složení), přičemž v této době žalobce (jak uvedl ve své účastnické výpovědi) nic jako kročejový hluk nevnímal.8. K otázce prokázání omezení své osoby v užívání bytové jednotky zdůraznil, že hluk bez ohledu na to, o jaký typ se jedná, pokud překračuje normou stanovenou míru (jako je tomu v projednávaném případě) lze považovat za nepřiměřený, ale hlavně zdraví škodlivý a obtěžující. Hluk v podobě dunění, které nyní žalobce ve svém bytě velmi slyšitelně vnímá, u něj způsobuje úzkost, stres, podrážděnost a především nespavost, což vede ke zhoršení jeho zdravotního stavu, kdy za dané období se mu výrazně zvýšil tlak. Žalobce je omezen v běžném užívání bytové jednotky pro účely bydlení a odpočinku. Žalobce namítl, že není v současné době přes kročejový hluk, který vniká do jeho bytové jednotky, schopen v ní odpočívat, číst si,