11 C 2/2016-258 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se domáhal svou žalobou nahrazení shora uvedeného rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj (dále jen správní orgán) tak, aby mu byla vydána nemovitost, část původního pozemku [číslo] [číslo], [číslo] v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro k.ú. [obec], jíž v současné době odpovídá část pozemku, parcely KN [číslo] zapsaného v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví] pro k.ú. a [územní celek]. Žalobce jako právní nástupce původního vlastníka tohoto pozemku uplatnil nárok na jeho vydání podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen ZMVC). Správní orgán sice shledal, že žalobce při uplatnění restitučního nároku dodržel zákonem stanovený postup, utrpěl majetkovou újmu ve smyslu § 5 písm. a) ZMVC, když nemovitost přešla do vlastnictví státu na základě výměru ONV v [obec] z [datum] po provedeném řízení podle § 10 odst. 1 zákona č. 46/1948 Sb., aniž by za to byla poskytnuta náhrada, avšak uzavřel, že nemovitost není zemědělskou nemovitostí ve smyslu § 2 písm. b) ZMVC, jelikož pozemek byl vyňat ze zemědělského půdního fondu (dále ZPF) a tudíž nemůže být postupem podle § 9 odst. 6 ZMVC vydán. Ve skutečnosti však v době vynětí ze ZPF původní pozemek, parcela PK [číslo] nebyl součástí pozemku, parcely [číslo] tudíž část pozemku [číslo] [číslo], kterou žalobce požaduje vydat, nebyla ze ZPF nikdy vyňata a je tak zemědělskou nemovitostí ve smyslu § 2 písm. b) ZMVC. 2. Účastník řízení [číslo] považoval rozhodnutí správního orgánu za věcně správné a navrhoval zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Pozemek, parcela KN [číslo] je evidován v katastru nemovitostí jako ostatní plocha a vedle tohoto pozemku vede železniční trať [číslo] [obec] – [obec], která je užívána. Předmětný pozemek má ve vztahu k této stavbě zásadní a podstatnou funkční souvislost, umožňuje totiž adekvátní užívání, údržbu a obhospodařování stavby včetně zajištění její bezpečnosti. V roce 1982 došlo k zastavění pozemku stavbou schopnou samostatného užívání – pobřežní zdí. Pozemek parcela [číslo] byl natrvalo vyňat ze ZPF a není tak zemědělskou nemovitostí podle ZMVC. Namítal také, že podle § 7 ZMVC je nutno prokazovat funkční souvislost tohoto pozemku k okolním pozemkům žalobce, když v tomto směru se má jednat o majetek sloužící k účelům duchovním, pastoračním, jako kláštery, kostely, atd., ovšem taková souvislost u předmětného pozemku dána není. 3. Správní orgán se na výzvu soudu k věci nevyjádřil. 4. Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu v této věci je ve smyslu § 9 odst. 10 ZMVC projednávána v řízení podle páté části o.s.ř., k němuž je v prvním stupni příslušný krajský soud. 5. Podle § 244 odst. 1 o.s.ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního [anonymizováno] celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popř. smírčí orgán řízení podle zvláštního právního předpisu (dále jen správní orgán), podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1) a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení. 6. Podle § 246 odst. 1 o.s.ř. je k návrhu oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. 7. Poté, co soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána včas dne [datum], když napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno [datum], tedy ve lhůtě stanovené § 247 odst. 1 o.s.ř. (a právní moci nabylo dne [datum]) spor projednal věcně. 8. Podle § 250a odst. 1 o.s.ř. je účastníkem řízení žalobce a [státní instituce] [státní instituce], státní organizace (dříve [příjmení] [státní instituce] [státní instituce] [státní instituce], [státní instituce] [státní instituce]), neboť správní správní orgán označil jako povinnou osobou ve svém rozhodnutí [státní instituce] [státní instituce] – [státní instituce] [státní instituce] [státní instituce] [státní instituce], státní organizaci a ve správním řízení s ní jednal. Podle § 19 odst. 2 zákona č. 77/2002 Sb., o [právnická osoba] dráhy, je státní organizace Správa železniční dopravní cesty právnickou osobou způsobilou vlastními právními úkony nabývat [anonymizováno] a brát na sebe povinnosti, a podle § 20 odst. 1 hospodaří s majetkem státu s výjimkami uvedenými v odstavci 5 uvedeného ustanovení. Z toho plyne, že [státní instituce] [státní instituce] [státní instituce] [státní instituce], [státní instituce] [státní instituce] je subjektem práva a jako taková je nadána procesní subjektivitou i procesní způsobilostí ve smyslu § 19 a § 20 o.s.ř. Obdobně platí o [státní instituce] [státní instituce], [státní instituce] [státní instituce], kdy se jedná pouze o změnu názvu subjektu. 9. Výše citovaným rozhodnutím správní orgán zamítl návrh žalobce na vydání blíže nespecifikované části pozemku parcela [číslo] odpovídající blíže nespecifikované části původní parcely PK [číslo] ostatní plocha – jiná plocha v k.ú. [obec]. Za oprávněnou osobu označil [název] [název] [obec], za povinnou osobu [státní instituce] [státní instituce] – [státní instituce] [státní instituce] [státní instituce] [státní instituce], [státní instituce] [státní instituce]. Původním vlastníkem pozemku parcela PK [číslo] byla [název] [název] [název] [název], která byla zapsána v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro k.ú. [obec], jejímž právním nástupcem je žalobce na základě rozhodnutí o sloučení církevních právnických osob dle [značka] [značka] [značka], ze dne [datum], na základě zákona č. 3/2002 Sb. a takto je zapsán v rejstříku evidovaných právnických osob Ministerstva kultury ČR. Předmětný pozemek byl československým státem vykoupen po provedeném řízení podle § 10 odst. 1 zákona č. 46/1948 Sb. na základě výměru ONV v [obec] zn. [číslo] ze dne [datum], nebyly dohledány žádné doklady o vyplacení náhrady za vykoupené pozemky. Právní předchůdce žalobce tudíž utrpěl majetkovou křivdu ve smyslu § 5 písm. a) ZMVC. Původní pozemek PK [číslo] zanikl a dnes je, mimo jiné, představován částí pozemku KN parcela [číslo] zapsaným na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] jako vlastnictví České republiky, k němuž vykonává právo [anonymizováno] s majetkem státu [státní instituce] [státní instituce] [státní instituce] [státní instituce], [státní instituce] [anonymizována dvě slova] je tak povinnou osobou dle § 4 [anonymizováno] d) ZMVC. Ze sdělení [stát. instituce], [státní instituce] [státní instituce], ze dne [datum] povolení k uvedení vodního díla na [název] u [obec] do trvalého provozu ze dne [datum] a rozhodnutí ONV [obec] – Odboru vodního a lesního hospodářství a zemědělství ve věci odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě ze dne [datum] dovodil, že pozemek parcela KN [číslo] byl vyjmut natrvalo ze ZPF. Geometrickým plánem [číslo] [číslo] ze dne [datum] byla oddělena část pozemku KN parcela [číslo] přisloučena k pozemku [číslo]. V případě pozemku KN parcela [číslo] se jednalo o plochu vodního díla [obec], které bylo do trvalého provozu uvedeno v roce [rok] na základě povolení [číslo jednací]. Parcela [číslo] proto není zemědělskou nemovitostí ve smyslu § 2 písm. b) ZMVC. 10. Věc byla v minulosti opakovaně řešena soudy první i druhé instance. Původní rozsudek ze dne 19.9.2016, č.j. [číslo jednací], jakož i poslední (potvrzující) rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byly zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.9.2021, č.j. [číslo jednací] a věc byla vrácena prvoinstančnímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud zdůraznil, že došly-li soudy nižších stupňů k závěru, že předmětný pozemek je zemědělskou nemovitostí ve smyslu ust. § 2 písm. b) bod 1 ZMVC, nevzaly v úvahu od tohoto charakteru se odvíjející potencialitu příslušnosti hospodaření Státního pozemkového úřadu s tímto pozemkem, jak v rovině hmotněprávní (§ 6 a 7 ZMVC), tak i v rovině procesního práva (rozsudky Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [číslo], sp. zn. [spisová značka]), čímž je hodnocení otázky, který subjekt je v konkrétním řízení povinnou osobou dle ZMVC neúplné, a proto nesprávné, takže je i předčasné činit závěry o tom, zda je dána funkční souvislost tohoto pozemku s jinou nemovitostí vlastněnou žalobcem ve smyslu § 7 odst. 1 ZMVC. 11. V dalším řízení, s ohledem na doplněné dokazování a závěry odvolacího soudu o zemědělském charakteru pozemku k rozhodnému datu (které respektoval též dovolací soud) a s tím související otázce osoby povinné, s respektem k závěrům zrušovacího rozhodnutí Nejvyššího soudu a tam citované judikatury, soud svým usnesením ze dne 31.12.2021, č.j. [číslo jednací] přibral do řízení jako dalšího účastníka Českou republiku – Státní pozemkový úřad, coby subjekt ze zákona příslušný k výkonu práva hospodaření se zemědělskými nemovitostmi ne vlastnictví státu, a tedy potenciální povinnou osobu k vydání předmě