5 CO 939/2022-93 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně v odstavci I. výroku zamítl žalobu vůči žalované a tehdy dalšímu žalovanému [jméno] [příjmení] (vůči němuž bylo řízení později zastaveno) a v odstavci II. výroku uložil povinnost žalobkyni nahradit žalované náklady řízení v částce 7 199,50 Kč. Předmětem řízení byl regresní nárok pojišťovny, který uplatňovala podle § 10 odst. 1 písm. c) zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, podle pojistné smlouvy č. 6511418805 uzavřené se žalovanou o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla [registrační značka]. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že [jméno] [příjmení], jako zaměstnanec žalované zavinil dne 9. 4. 2020 dopravní nehodu, když nedodržel bezpečnou vzdálenost mezi vozidly a narazil přední částí tahače do přední části osobního motorového vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka], které řídil [jméno] [příjmení] a aniž by splnil svou oznamovací povinnost, z místa nehody ujel. Podle závěrů Policie ČR z téhož dne byla dechová zkouška na alkohol byla u [jméno] [příjmení] provedena přístrojem Dräger s negativním výsledkem, ke zranění osob nedošlo, technická závada nebyla zjištěna ani uplatněna a [jméno] [příjmení] byla uložena bloková pokuta v částce 5 000 Kč. Na vozidle [anonymizována dvě slova] vznikla v souvislosti s nehodou škoda, náklady na opravu činily 22 781 Kč, které dne 12. 5. 2020 žalobkyně vyplatila společnosti [právnická osoba], jež poškozené vozidlo opravila. Šetření pojistné události bylo ukončeno 7. 5. 2020 a žalovaní, ač vyzváni k úhradě dlužné částky, ji ve stanovené lhůtě nezaplatili. Ust. § 10 odst. 1 písm. c) zák. č. 168/1999 Sb. přiznává pojistiteli proti pojištěnému právu na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody. Podle § 47 odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, jsou účastníci dopravní nehody, mimo jiné, povinni setrvat na místě dopravní nehody, až do příchodu policisty nebo se na toto místo neprodleně vrátit po poskytnutí nebo přivolání pomoci nebo ohlášení dopravní nehody. Každé opuštění místa dopravní nehody však automaticky nezakládá regresní nárok. Sankcionováno má být opuštění místa dopravní nehody, pokud vedlo ke znemožnění zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody. V té souvislosti odkázal na výklad podávaný komentářovou literaturou (Jandová, L., Vojtek, P.: Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck 2019, 300 s.), který reflektuje i žalobkyní zdůrazňovanou důvodovou zprávu k zákonu č. 304/2016 Sb. Poukázal též na usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 23 Cdo 2431/2015, které uvádí, že nárok na regresní úhradu vzniká teprve tehdy, jestliže neodůvodněné porušení ohlašovací (oznamovací) povinnosti zároveň vedlo ke zmaření či alespoň ke ztížení možnosti řádného šetření pojistitele; právo postihu se spojuje s tím, že nesplnění povinnosti mělo negativní dopad na možnosti pojistitele osvětlit příčiny a mechanismus dopravní nehody. V projednávané věci nárok na regresní úhradu soud nepovažoval za opodstatněný pro nesplnění podmínky, že zmíněné porušení oznamovací povinnosti ztížilo možnost řádného šetření pojistitele, neboť z časových souvislostí je zřejmé, že [jméno] [příjmení] způsobil dopravní nehodu dne 9. 4. 2020 v 9:45 hodin, nejpozději v 11:40 hodin byl šetřen Policií ČR, téhož dne byl jako viník nehody znám a byla mu udělena bloková pokuta, rovněž byl otestován na přítomnost alkoholu. Žalobkyně uzavřela pojistnou událost již 7. 5. 2020, což spolu s předloženou její korespondencí s poškozeným nasvědčuje tomu, že neměla problém s řádným vyšetřením průběhu nehody; k vyšetření nemusela vynakládat žádné nadměrné úsilí. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal náhradu ve výši odměny právního zástupce v sazbě 2 020 Kč/úkon, za převzetí a přípravu zastoupení, písemné podání nebo návrh ve věci samé (podání z 25. 11. 2021) podle § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu a 1 010 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (odbor neobsahující odůvodnění) podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, 3 paušálních náhrad po 300 Kč/úkon podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % DPH 1 249,50 Kč. 2. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala žalobkyně, která rozporovala právní závěry soudu prvního stupně a prostřednictvím gramatického a systematického výkladu, jakož i s poukazem na několik rozhodnutí soudů prvního stupně v obdobných věcech argumentovala tak, že právní stav do roku 2016 sice vyžadoval prokázání ztížení šetření pojistitele v případě, kdy žalovaný opustil místo dopravní nehody (neohlásil nehodu), avšak tento nežádoucí stav, na nějž reagovala judikatura Nejvyššího soudu, která pojistitele stavěla do role, kdy prakticky všichni řidiči, kteří ujeli od nehody, postihu unikli, zvrátila novela zákona č. 168/1999 Sb. provedená zák. č. 304/2016 Sb. s účinností k 23. 9. 2016, která od podmínky prokazování ztížení šetření pojistitele v případě opuštění místa dopravní nehody viníkem nehody upustila. Podle důvodové zprávy k novele se„ zpřesňuje“ ustanovení zakládající právo pojistitele na náhradu vyplaceného plnění postupovat s cílem vyhnout se například dechové zkoušce nebo zcela znemožnil určení viníka nehody. Ujetí nehody nebo nevrácení se na její místo, aniž by k tomu byla objektivní příčina, respektive neohlášení takové nehody, nemůže být beztrestným chováním viníka nehody. Zákonodárce měl úmysl odstranit potřebu prokazovat ztížení šetření dopravní nehody. Novelizované ust. § 10 odst. 1 písm. c) zák. č. 168/1999 Sb. obsahuje dva důvody, které povedou ke vzniku postihu, jednak, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody a dále, že jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody. Samotné opuštění místa dopravní nehody tak zakládá právní titul postihu vůči řidiči. Také ze systematického výkladu uvedené ustanovení zákona je zjevné, že v případech, kdy zákonodárce vyžaduje prokazovat ztížení šetření dopravní nehody, používá formulaci„ a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele“ (§ 10 odst. 1 písm. b), e)), u § 10 odst. 1 písm. c) však taková formulace absentuje. Soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, které bylo vydáno v roce 2015, a tudíž na úpravu po novele nemůže nijak dopadat. Žalobkyně má k dispozici také řadu rozhodnutí prvoinstančních soudů, které konvenují jejímu právnímu názoru. Navrhovala proto, aby prvoinstanční rozsudek byl změněn odvolacím soudem tak, že žalovaná povinnost k zaplacení bude žalované uložena a žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. 3. Žalovaná považovala rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné a navrhovala jeho potvrzení. Odkazovala na skutkové závěry soudu prvního stupně o tom, že žalovaný byl jako viník dopravní nehody zjištěn dne 9. 4. 2020, asi o 2 hodiny později poté, co dopravní nehodu způsobil. Byl u něj proveden negativní test na přítomnost alkoholu, byla mu udělena i bloková pokuta a žalobce sám tuto pojistnou událost uzavřel dne 7. 5. 2020. Naopak, nijak neinformoval žalovanou, na niž se obrátil až po 16 měsících po pojistné události. Nedošlo k žádné významné prodlevě a šetření Policie ČR bylo uzavřeno ještě v den dopravní nehody. Nedošlo tak ke zmaření řádného šetření pojistitele ani k jeho ztížení. 4. Odvolací soud projednal věc v mezích vyplývajících z odvolání (§ 212 o. s. ř.) a přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 2, 3 a 5 a § 205 odst. 2 o. s. ř., přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 212a odst. 6 o. s. ř. 5. Odvolání žalobkyně není důvodné. 6. Ust. § 10 zák. č. 168/1999 Sb., ve znění účinném od 23. 9. 2016 (po novele provedené zák. č. 304/ 2016 Sb.) zakládá právo pojistitele na úhradu vyplacené částky mimo jiné, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil ztížení skutečné příčiny vzniku dopravní nehody (§ 10 odst. 1 písm. c)). Žalobkyni je třeba přisvědčit v tom, že soud prvního stupně odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, jehož vydání časově předchází novelizaci zmíněného ustanovení zákona č. 168/1999 Sb. a jeho závěry na posuzovanou věc tak nelze aplikovat. V ostatním se však odvolací soud zcela shoduje s právním posouzením věci soudem prvního stupně, jelikož skutkový stav nebyl nijak zpochybňován. 7. Regresní nárok vzniká pojistiteli vůči pojištěnému, který zavinil dopravní nehodu a současně porušil některou ze zákonných povinností, případně se dopustil jiného jednání, jak jsou definovány v § 10 odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f), g) a h) zákona č. 168/1999 Sb. Podle § 10 odst. 1 písm. c) je takovým porušením povinnosti opuštění místa dopravní nehody bez zřetele hodného dův