7 CO 953/2022-91 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. [příjmení] [jméno] [příjmení] zemřela [datum] Okresní soud v Prachaticích zahájil řízení o pozůstalosti dne 16.6.2021 usnesením č.j. značka. 2. Pověřeným soudním komisařem [titul] [jméno] [příjmení] Okresní soud v Prachaticích (dále jen soud prvního stupně) rozhodl usnesením ze dne 20.1.2022, č.j. [značka] (dále jen napadené usnesení) o ukončení účasti pozůstalého syna [jméno] [příjmení] (dále jen odvolatel) v řízení o pozůstalosti (výrok I.). Výrokem II. nepřiznal odvolateli právo na náhradu nákladů řízení. 3. Napadené usnesení soud prvního stupně odůvodnil splnění podmínek pro ukončení účasti u odvolatele v řízení o pozůstalosti, neboť zůstavitelka zemřela jako vdova, měla čtyři děti (účastníci 1- 4)) a listinou o vydědění ze dne [datum] 1996, NZ [číslo] vydědila svého syna [jméno] [příjmení], neboť o ni trvale neprojevoval opravdový zájem. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podle § 7 odst. 2 z.ř.s. ukončil soud prvního stupně jeho účast v řízení s tím, že právo na povinný díl z důvodu vydědění může uplatňovat pouze ve sporném civilním řízení soudním, ve kterém bude řešena otázka důvodnosti vydědění. Výrok II. o nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení odvolateli odůvodnil soud prvního stupně užitím § 23 z.ř.s., neboť řízení o pozůstalosti je možné zahájit i bez návrhu a žádný z účastníků pak nemá právo na náhradu nákladů řízení. 4. Proti napadenému usnesení podal odvolání účastník řízení 2), [jméno] [příjmení] (dále jen odvolatel), neboť důvody vydědění uvedené v listině z roku 1996 se nezakládají na pravdě a pokud soudní komisař odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu (24 Cdo 2236/2020), jednalo se o případ, kdy se mělo dědit podle závěti, zůstavitelka však závěť nezanechala. Odvolání podal proti oběma výrokům napadeného usnesení. 5. Účastnice řízení 1) ve vyjádření k odvolání uvedla, že vydědění odvolatele považuje za odplatu za to, že se v roce 1996 odstěhoval se svojí rodinou od jejich rodičů a řídil si svůj život se svojí manželkou bez vlivu matky. V pozdějších letech se v rámci rodiny s rodiči běžně scházel, pomáhal s drobnými opravami a pracemi v jejich bytě. Zůstavitelka (matka odvolatele) s otcem jej navštěvovali v jeho domě ve [obec], společně oslavovali životní jubilea a nic nenasvědčovalo tomu, že by existovala listina o vydědění. Proto byla účastnice 1) listinou o vydědění překvapena. Nerozumí rozhodnutí zůstavitelky a věc v ní vzbuzuje lítost. 6. Účastnice řízení 4) se k podanému odvolání vyjádřila tak, že respektuje vůli rodičů a nemá právo jejich rozhodnutí soudit. K tomuto vyjádření se připojila i další účastnice řízení 3). 7. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že přípustné odvolání bylo podáno v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) osobou k tomu oprávněnou (§ 201 odst. 1 o.s.ř.) rozhodl bez nařízení jednání (§ 214 odst. 1 písm. c) o.s.ř.). 8. Podle § 7 odst. 2 z.ř.s. jestliže se řízení účastní ten, o jehož právech nebo povinnostech se v řízení nejedná, soud usnesením jeho účast v řízení ukončí. Podle § 110 odst. 1 věta prvá před středníkem z.ř.s. jsou účastníky řízení o pozůstalosti ti, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou zůstavitelovými dědici. Podle § 113 z.ř.s. nepominutelný dědic je účastníkem, jde-li v něm o soupis pozůstalosti určení obvyklé ceny pozůstalosti a o vypořádání jeho povinného dílu. Podle § 1646 odst. 1 o.z. ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit anebo jej v jeho právu zkrátit. Podle § 1649 odst. 2 o.z. [příjmení] způsobem (jakým se pořizuje nebo ruší závěť, viz odst. 1) může zůstavitel prohlásit o některém z dědiců nikoliv nepominutelných, jemuž svědčí zákonná dědická posloupnost, že pozůstalosti nenabude. 9. Odvolání není důvodné. Při vymezení okruhu účastníků řízení o pozůstalosti není možné přehlédnout, že ust. § 1646 odst. 1 o.z. vylučuje vyděděného potomka i z práva na povinný díl. Existuje-li listina o vydědění, jejíž platnost vyděděný potomek nezpochybňuje, pouze tvrdí, že nejsou dány důvody jeho vydědění, pak dokud o tomto jeho tvrzení není soudem rozhodnuto, je třeba na něho hledět jako na potomka vyděděného, vyloučeného z práva na povinný díl. Nemůže pak být účastníkem řízení o pozůstalosti ani podle § 113 z.ř.s. (shodně Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 20.1.2021 24 Cdo 2236/2020) a není přitom rozhodující, zdali je děděno ze zákona či ze závěti. Vyděděním rozumíme zbavení nepominutelného dědice jeho dědického práva (srov. Občanský zákoník IV. Dědické právo § [číslo] – [číslo]) 1. vydání 2015 str. 412 – 424: J. [příjmení]). Důvodné vydědění vylučuje nepominutelného dědice z práva na povinný díl a zároveň i z práva na dědický podíl, který by mu jinak náležel při dědění ze zákona. Neprokáže-li se důvodnost vydědění, nedochází sice k odnětí povinného dílu, ale vyloučení dědice z práva na dědický podíl zůstává platné, jedná se pak o tzv. negativní závěť (§ 1649 odst. 2 o.z.). Účinky negativní závěti dopadají i na nepominutelného dědice při užití systematického výkladu postavení nepominutelného dědice dle § 1642 a násl. o.z. založeného na respektování vůle zůstavitele. Pokud zůstavitel zbaví svého potomka jeho dědického práva vyděděním, nemusí zároveň pořizovat pro případ smrti. I kdyby byla určena nedůvodnost vydědění odvolatele notářským zápisem NZ [číslo] ze dne [datum], ničeho by to na okruhu dědiců nezměnilo. Případné právo na povinný díl vyděděného nepominutelného dědice (bez důvodu nebo při neprokázaném důvodu vydědění, mající charakter negativní závěti), zůstává pouhou pohledávkou za dědici zůstavitele. Uvedené judikaturní závěry Nejvyššího soudu proto platí i v případě vydědění bez současného pořízení závěti, jak namítal odvolatel. Napadené usnesení, kterým soud prvního stupně prostřednictvím soudního komisaře ukončil účast odvolatele v řízení (§ 7 odst. 2 z.ř.s.), bylo proto podle § 219 o.s.ř. potvrzeno jako věcně správné, a to včetně rozhodnutí o nákladech řízení s odkazem na § 23 z.ř.s.