7 Co 870/2024-608 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud ve Strakonicích (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19.4.2024, č.j. 4C 144/2019-543 (dále jen napadený rozsudek) rozhodl tak, že se určuje, že žalovaná , Jméno zainteresované osoby 3/0, není dědicem ze zákona po , jméno FO, (výrok II.), že se určuje, že žalovaný , Jméno zainteresované osoby 2/0, není dědicem zůstavitele , jméno FO, podle závěti ze dne 2.12.2015 (výrok II.), že se určuje, že , jméno FO, – , jméno FO, , Anonymizováno, , příjmení, , narozený , datum, , bytem , adresa, , , adresa, , adresa, , je dědicem ze zákona po , jméno FO, , r, rodné číslo, , posledně bytem , adresa, a účastníkem dědického řízení (výrok IV.), že žaloba, aby bylo určeno, že , Jméno zainteresované osoby 3/0, je dědičkou ze zákona po , jméno FO, , se zamítá (výrok V.), že žalovaný , Jméno zainteresované osoby 2/0, je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 23 990,75 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VI.), že žalovaná , Jméno zainteresované osoby 3/0, je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 23 990 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok VII.), že žalovaný , Jméno zainteresované osoby 2/0, je povinen zaplatit České republice Okresnímu soudu ve Strakonicích na náhradě nákladů státu částku, která bude uvedena v samostatném usnesení do tří dnů od právní moci usnesení (výrok VIII.) a že žalovaná , Jméno zainteresované osoby 3/0, je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Strakonicích na náhradě nákladů státu částku, která bude uvedena v samostatném usnesení do tří dnů od právní moci usnesení (výrok IX). V odůvodnění usnesení se uvádí, že , jméno FO, zemřel dne , datum, . Pozůstalostní řízení probíhá u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. , spisová značka, Jako v úvahu přicházející dědici jmenovaného zůstavitele přichází v úvahu , jméno FO, , příjmení, na něhož místě v řízení vystupuje žalobkyně, jako procesní nástupkyně, a to jako dědic ze zákona v šesté třídě zákonné dědické posloupnosti, žalovaný 1) , Jméno zainteresované osoby 2/0, jako dědic ze závěti zůstavitele ze dne 2.12.2015 a žalovaná 2) , Jméno zainteresované osoby 3/0, jako zákonná dědička ve druhé třídě zákonné dědické posloupnosti. Dědická práva účastníků řízení jsou sporná, proto došlo k odkázání dědiců na řízení v této věci za účelem odstranění spornosti jejich dědických práv. Pokud jde o v úvahu přicházejícího dědice zůstavitele , jméno FO, , příjmení, , není pochyb o tom, že je v příbuzenském vztahu se zůstavitelem na úrovni šesté třídy dědiců ve smyslu občanského zákoníku. Soud prvního stupně vychází z toho, že zůstavitel pořídil závěť ze dne , datum, , která nebyla sepsána vlastní rukou zůstavitele, byla zůstavitelem vlastnoručně podepsána před dvěma současně přítomnými svědky , Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0, . Soud má za prokázané, že zůstavitel v okamžiku pořízení závětí trpěl středně těžkým stupněm demence, a to demencí smíšené etiologie se složkou atroficko degenerativní a alkoholovou. Jedná se o duševní poruchu, následkem které nebyl schopen činit žádná právní jednání. Proto bylo určeno, že žalovaný , Jméno zainteresované osoby 2/0, není dědicem zůstavitele podle uvedené závěti. Ve vztahu k žalované , jméno FO, soud prvního stupně dospěl k závěru, že nesplňuje podmínky osoby spolužijící ve smyslu § 1636 a § 1637 o.z. Jednou ze základních podmínek uvedených v citovaných ustanoveních je existence společné domácnosti zůstavitele a osoby, která má být dědicem. Společná domácnost je přitom soužitím osob, které spolu žijí trvale a které společně uhrazují náklady na své potřeby. Spolužijící osoba musí žít ve společné domácnosti tak, jako by byla členem rodiny. Kromě toho se vyžaduje, aby pečovala o společnou domácnost, například obstarávala domácí práce, udržovala byt v pořádku, obstarávala prádlo a údržbu šatů, připravovala jídlo a poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti nebo aby byla na zůstavitele odkázaná výživou. V případě žalované 2) se o společnou domácnost se zůstavitelem nejednal. Zůstavitel hovořil o žalované a její rodině jako o nájemnících, požadoval jejich vyklizení ze své nemovitosti. Žalovanou nepovažoval za člena rodiny, v řízení o omezení svéprávnosti zůstavitele nebyla jmenována opatrovnicí. O tom, že se žalovaná 2) nechovala jako člen rodiny zůstavitele, svědčí i lékařské zprávy , právnická osoba, , kde byl zůstavitel od 6.8.2015 do 13.8.2015 hospitalizován, kdy je uvedeno, že se jedná o pacienta se špatnou sociální situací, který dva dny pouze ležel doma, nejedl ani nepil, projevoval známky dehydratace a neutěšené sociální situace. Soud prvního stupně dospěl na tomto základě k závěru, že žalovaná 2) , Jméno zainteresované osoby 3/0, není dědicem ze zákona po zůstaviteli a současně zamítl její žalobu, že je dědičkou ze zákona po jmenovaném zůstaviteli.2. Proti tomuto rozsudku podali oba žalovaní odvolání, v nichž soudu prvního stupně vytýkají, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým závěrům a v návaznosti na to k nesprávnému právnímu posouzení věci.3. Žalovaný 1) namítá, že v roce 2022 se několik svědků vyjadřovalo k psychickému stavu zůstavitele v době pořízení závěti. Svědkyně , jméno FO, popsala vztah pana , jméno FO, se žalovaným 1) tak, že pan , jméno FO, říkal, že pan , jméno FO, je jediný člověk, kterému věří. Svědek , jméno FO, se vyjádřil ke zdravotnímu stavu pana , jméno FO, , který se vyjadřoval tak, že už se těší, až mu to všechno dá, myslel tím , Jméno zainteresované osoby 2/0, . Říkal noblesně „, jméno FO, už jste hoden“. Svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, vypověděla, že má za to, že pan , jméno FO, chápal význam své svědecké výpovědi, při které byla přítomna. Jako adekvátní hodnotil odpovědi zůstavitele při výslechu také svědek , jméno FO, , který pracoval na Krajském ředitelství Policie v , adresa, . Ve prospěch dobrého psychického stavu pana , jméno FO, se vyjádřil i svědek , jméno FO, , svědkyně , jméno FO, i , jméno FO, . Bylo tak jednoznačně prokázáno, že pan , jméno FO, si uvědomoval důsledky svého jednání a byl schopen těmto důsledkům v rozhodné době porozumět. Skutečnost, že pan , jméno FO, byl zanedbaný a v místě, kde žil, byl nepořádek, nemělo na jeho psychický stav vliv. Byl plně schopen komunikovat a probírat různá témata. Žalovaný 1) odkazuje na výpověď svědků přítomných při podpisu závěti , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, . Pokud jde o znalecké posudky, z nichž soud prvního stupně vychází, poukazuje na to, že soud opominul výslech znalce ze dne 29.7.2019, kdy znalec , tituly před jménem, , jméno FO, uvedl: „Pokud se mne ptáte na to, zda mohu s jistotou říci, že zdravotní stav p. , jméno FO, v prosinci 2015 byl stejný jako v únoru 2016, kdy jsem ho vyšetřoval, tak v podstatě v psychiatrii nelze říci „s jistotou“. Znalec se vyjádřil i k podpisu plné moci panem , jméno FO, : V podstatě to je tak, jak jsem uvedl, p. , jméno FO, věděl, že podepsal plnou moc a že je to něco, co opravňuje toho druhého k tomu, aby za něho (správně má být dle názoru právního zástupce „něho“) vyřizoval. On byl tělesně na tom špatně, takže si uvědomoval, že potřebuje, aby některé záležitosti za něho vyřizoval někdo jiný. Žalovaný má za to, že v případě zůstavitele nebyly jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti sníženy tak podstatně, aby se to promítlo do neplatnosti závěti. Zůstavitel byl schopen porozumět mimo běžných záležitostí s rozhovorů i komplikovanějším věcem, jako jsou například investice, což potvrdila svědkyně , jméno FO, a také placení daně, jak uvedla svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, . Lze se jen těžko domnívat, že by zůstavitel nebyl schopen porozumět uzavření závěti, a to s ohledem na výpověď svědkyně , jméno FO, a svědka , jméno FO, . Žalovaný 1) soudu prvního stupně vytýká, že napadený rozsudek založil výhradně na znaleckých posudcích a zcela opominul rozsáhlé dokazování, které učinil, a to zejména výslechy svědků. Pokud uvedl, že závěry znaleckých posudků korespondovaly i se zjištěními vyplývajícími z výpovědi svědků, nelze toto tvrzení shledat jako pravdivé, neboť ze závěru svědeckých výpovědí lze jednoznačně dovodit, že zůstavitel byl v rozhodné době schopen právního úkonu.4. Žalovaná 2) v podaném odvolání namítá rovněž nesprávnost skutkových zjištění soudu prvního stupně s tím, že hodnocení její výpovědi v dané věci je projevem přepjatého formalismu ze strany soudu. Pokud v průběhu řízení hovořila o nabídce k sňatku ze strany zůstavitele, mohlo dojít k určité nepřesnosti při sepisu jejího písemného vyjádření, nebo určitého nepochopení, kdy cílem nebyla jakákoliv mystifikace soudu, ale to, že p. , jméno FO, měl k odvolatelce velmi blízko. Ta však samozřejmě chápala, že se jedná o názory a žádosti staršího muže, ne zcela zdravého, a proto k žádnému sňatku nedošlo, neboť on to zřejmě myslel vážně, ale ona ne (uvádí se v odvolání). Dále vysvětluje i další soudem prvního stupně zmiňovanou rozpornost jejího vyjádření, a to z