8 Co 632/2024-280 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud v Prachaticích (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhají nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s nimi smlouvu o převodu pozemků , parcelní číslo, v k.ú. , obec, , obec , obec, (výrok I.) a uložil žalobcům povinným společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 15 060,92 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.).2. Žalobci se zmíněného nároku domáhali jako nástupci původní oprávněné osoby ve smyslu § 4 zákona o půdě. Původní oprávněná osoba , jméno FO, postoupila žalobcům nárok ve výši 44 548 Kč, následně na základě smlouvy o bezúplatném převodu pozemků uzavřené mezi žalobci a Pozemkovým fondem ČR (právní předchůdce státního pozemkového úřadu) žalobci nabyli pozemek parc. , číslo, v k.ú. , obec, , obec , obec, o uvedené výměře 14 621 m2 jako náhradu za restituční pohledávku (z titulu mrtvého a živého inventáře), a to právě v hodnotě restitučního nároku. Posléze , k.ú., , Anonymizováno, , obec, ze dne 14.11.1997, č.j. , spisová značka, o opravě chybné výměry uvedené parcely, jež správně činí 11 575 m2. Žalobci pak s Pozemkovým fondem ČR uzavřeli dodatek smlouvy o tom, že jim s ohledem na nesprávnou výměru zůstala nevypořádaná restituční pohledávka ve výši 9 278 Kč, k dohodě o vypořádání této pohledávky mezi účastníky nedošlo,, Anonymizováno, v situaci. Žalovaná je dlouhodobě v prodlení s uspokojením restitučního nároku, a proto považují žalobci obecně prezentovaný požadavek žalované na účast oprávněných osob ve veřejných nabídkách podle § 11a zákona o půdě za nepřiměřený a nárokují si konkrétní v žalobě označené pozemky.3. Ve věci soudem prvního stupně dříve vydaný rozsudek ze dne 27.1.2022, č.j. 1 C 119/2021-71, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28.4.2021, č.j. 8 Co 464/2022-94, v němž odvolací soud nastínil další postup řízení.4. Soud prvního stupně rekapituloval genezi právních jednání mezi žalobci a žalovanou, respektive právní předchůdkyní žalované (viz bod 12. rozsudku) s tím, že se svým restitučním nárokem se žalobci opakovaně obrátili také na správu Národního parku Šumava a uvedl, že na základě smlouvy o bezúplatném převodu nemovitostí ze správy Pozemkového fondu ČR dle příslušnosti hospodařit s majetkem státu ze dne 7.10.2004 došlo k převodu pozemků p.č. , číslo, /, parcelní číslo, a p.č. , parcelní číslo, v k.ú. , obec, a obci , obec, ve prospěch správy Národního parku Šumava (výpis z katastru nemovitostí na LV č. , číslo, pro obec , obec, a k.ú. , obec, ).5. Soud prvního stupně s poukazem na § 4 odst. 1 a § 6 odst. 1 písm. e) zákona 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, a na § 18a odst. 1 a § 20 odst. 1 zákona o půdě žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vyšel z nesporného faktu, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle zákona o půdě s nevypořádaným restitučním nárokem 9 278 Kč. Žalobci dali nepochybně najevo, že mají zájem uspokojit tento nárok výhradně převodem pozemků parc. č. 91/9 a parc. č. st. 102, oba v k.ú. , obec, , a nikoliv pozemků jiných. Soud dospěl k závěru, že nejde o pozemky převoditelné ve smyslu § 6 odst. 1 písm. e) zákona o Státním pozemkovém úřadu (ani je není možné zahrnout do veřejné nabídky podle § 11a zákona o půdě), jelikož s nimi nemá právo hospodařit Státní pozemkový úřad. Z těchto důvodů nebylo možné žalobě vyhovět, o čemž žalobce poučil. Z žádného právního předpisu ani judikatury nevyplývá, že by si žalobci bez omezení mohli vybrat, jaký konkrétní pozemek jim má být jako pozemková náhrada vydán. Zásadně musí jít o pozemek zařaditelný do veřejné nabídky, což v daném případě splněno není a z provedených důkazů se ani nepodává vznik legitimního očekávání žalobců, že by měly být převedeny tyto konkrétní pozemky, nýbrž pouze to, že jejich nárok bude v souladu se zákonnými ustanoveními uspokojen. Z žádné smlouvy uzavřené žalobci s žalovanou či právní předchůdkyní žalované není možné dovodit, jak by měl být jinak nesporný nárok žalobců uspokojen, pouze se potvrzuje jeho existence. Se zamítnutím soud přiznal žalované podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení ve výši 15 060,92 Kč.6. Rozsudek soudu prvního stupně napadl včasným a přípustným odvoláním žalobce (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o.s.ř.). V situaci, kdy žalobci jsou manželé a tvoří nerozlučné společenství (mají společný nárok), byl rozsudek soudu prvního stupně dotčený v celém rozsahu.7. Podle odvolatele jsou v řízení dlouhodobě potlačována jeho práva. V době, kdy uplatnil svůj restituční nárok, právní předpisy nyní aplikované neplatily. Žalobce vystavěl na , obec, přístřešek pro zvěř a salaš, v průběhu času ovšem došlo ke změně postoje a Správa Národního parku Šumava mu začala v pokračování zemědělství v této lokalitě bránit. Podstatné je, že pochybením státu došlo k tomu, že mu nebyly vydány restituční pozemky v původně uvedeném rozsahu a stát by měl svou chybu napravit. Je nespravedlivé, pokud jsou žalobci nuceni ke kompenzaci si vybírat majetek státu, který bude k ničemu. Žalovaná zneužívá svého výsostného postavení a odpírá žalobcům kompenzaci práva Nakonec odvolatel namítal, že dotčené rozhodnutí podtrhuje průběh posledního soudního jednání, při kterém byl vynesen rozsudek, který byl podle něj připraven předem. Odvolatel má pochybnost o nezaujatosti Okresního soudu v Prachaticích a namítá podjatost, kterou spatřuje ve zjištěném obsahu odůvodnění napadeného rozsudku, kde soud odmítá i princip legitimního očekávání na straně žalobců. Odvolatel navrhuje zrušení napadeného rozsudku a přidělení věci po rozhodnutí o námitce podjatosti jinému prvostupňovému soudu.8. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uváděla, že námitky odvolatele se z větší části netýkají předmětu řízení, převážně jde o argumentaci, která není ve věci relevantní. Žalobce v devadesátých letech v dotčené lokalitě zahájil stavbu v rozporu se stavebním povolením a podmínkami stanovenými stavebním úřadem, nedodržuje ve vztahu k úřadům žádná pravidla. Restituční nárok pochází z doby, kdy státní správa i společenská situace se „stavěla vstřícně k obnovení a oživení šumavských plání“, ovšem na , obec, bylo možné stavět pouze pokud šlo o zařízení pro zemědělskou činnost. Žalobce sice začal stavbu jako zemědělskou usedlost, ovšem před jejím dokončením začal v rozporu s platnými stavebními předpisy provozovat objekt jako penzion a hospodu. Žalovaná navrhuje potvrzení rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. a při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o.s.ř.) a dospěl k závěru o zjevné nedůvodnosti podaného odvolání.10. Předmětem posouzení odvolacím soudem je právní závěr soudu prvního stupně o nemožnosti převodu konkrétních pozemků z žalované na žalobce, přičemž prvotně bylo nutné se vypořádat s odvolací námitkou podjatosti soudce Okresního soudu v Prachaticích , tituly před jménem, , jméno FO, .11. Odvolatel ve vztahu ke jmenovanému soudci namítá, že rozsudek byl při jednání vynesen a čten bez přípravy (bez přerušení jednání) a odvolatel je proto přesvědčen, že byl rozsudek připraven předem a má za to, že soudce byl zaujatý.12. K uvedené námitce lze uvést tolik, že důvodem k vyloučení soudce podle ustanovení § odst. 4 o.s.ř. zásadně nejsou okolnosti, jež spočívají v postupu soudce v řízení, ve kterém byl vydán napadený rozsudek. Jestliže žalobci namítají právě a pouze takovéto okolnosti (zpochybňují postup soudce při posledním jednání ve věci), pak jde zcela zjevně o námitku podjatosti, jež nemůže obstát. Pro úplnost a nad rámec nutného odvolací soud ještě dodává, že v řízení již soud prvního stupně jedenkrát rozhodoval, přičemž tento první rozsudek byl usnesením odvolacího soudu ze dne 28.4.2021, č.j. 8 Co 464/2022 zrušen a soud prvního stupně byl podrobně instruován o dalším postupu a taktéž odvolací soud nastínil možnost dalšího postupu, bude-li trváno na žalobě proti Správě Národního parku Šumava a ve vztahu k požadovaným pozemkům. Následně byly v dalším řízení před soudem prvního stupně řešeny prakticky výlučně procesní otázky (rozšíření žaloby, zpětvzetí žaloby) a strany měly prostor k podrobným písemným vyjádřením, se kterými se soud prvního stupně měl možnost s dostatečným předstihem seznámit. Při posledním jednání již byl pouze sdělen obsah tří listin (identifikace parcel, listu vlastnictví a mapového podkladu) a nezaznělo nic nového. Za popsaného stavu by spíše bylo na pováženou, kdyby soud prvního stupně nebyl na vyhlášení rozsudku připraven, nemusel-li se vypořádávat s žádnou novou skutečností. Stejně tak nelze soudu vytýkat, že se přidržel závěrů vyslovených ve zmíněném zrušujícím usnesení odvolacím soudem.13. Zbývá se zabývat správností závěru prvostupňového soudu o nemožnosti převést žalobci nárokované pozemky v k.ú. , obec, .14. Podle § 23 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v platném znění, na území národních parků nelze zcizit pozemky, které jsou ve vlastnictv