19 Co 957/2025-96 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 50 001 Kč s příslušenstvím (výrok I.), o nákladech řízení rozhodl tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 14 099,50 Kč (výrok II.). Žalobce svůj nárok odůvodnil tím, že účastníci jsou bratři. Rodiče účastníků darovali nemovitosti (dům č. p. , adresa, a pozemky parc. č. st. , hodnota, , parc. č. st. , hodnota, a parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, ) žalovanému, a to darovací smlouvou ve formě notářského zápisu. Ačkoliv to nebylo uvedeno v notářském zápisu, žalobce tvrdil, že dnes již zesnulý otec účastníků vyjádřil ústně příkaz žalovanému, aby žalobci jako kompenzaci zaplatit částku 2 000 000 Kč. S vědomím tohoto závazku měl žalovaný uvedené nemovitosti nabýt, přesto příkaz nesplnil. Žalobce se tedy domáhá tohoto nároku, v tomto řízení pouze ve výši 50 001 Kč. Žalovaný popíral, že by kdokoli z jejich rodičů projevil vůli zavázat žalovaného k vyplacení jakékoli částky žalobci. Pokud by tomu tak bylo, bylo by to uvedeno v notářském zápise. Okresní soud provedl výslech svědkyně , jméno FO, , matky obou účastníků a účastnice předmětné darovací smlouvy, která uvedla, že ani ona, ani její manžel , jméno FO, neměli v úmyslu učinit žádný příkaz žalovanému v souvislosti s darováním nemovitostí. Okresní soud neprovedl další žalobcem navrhované důkazy zejména výslechem svědků, když tyto považoval za nadbytečné, neboť výslechem matky účastníků jako osoby přímo se účastnící na darovaní, bylo vyvráceno tvrzení žalobce o existenci údajného příkazu dárců vůči žalovanému vyplatit žalobci částku 2 000 000 Kč. I v případě, že by se v řízení prokázalo tvrzení žalobce o existenci ústního příkazu otce účastníků vůči žalovanému, ani tehdy by žaloba úspěšná nebyla, neboť při darování nemovitostí je ze zákona povinná písemná forma, a to platí i pro příkaz při darování jako vedlejší ujednání při darovací smlouvě. Tedy ústní příkaz by byl pro nedostatek povinné písemné formy absolutně neplatný. Ústní příkaz by byl také relativně neplatný proto, že by jej učinil pouze jeden z manželů. O nákladech řízení soud rozhodoval podle kritéria úspěchu ve věci.2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce a navrhuje, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že podané žalobě vyhoví v plném rozsahu a žalobci přizná náhradu nákladů řízení. Žalobce polemizuje s hodnocením svědecké výpovědi , jméno FO, ze strany okresního soudu jako věrohodné, když podle jeho názoru výpověď byla nevěrohodná a rozporuplná. Dále má za to, že obsah darovací smlouvy byl s notářkou předem předjednán, a to podle požadavků žalovaného. Žalobce má za to, že s ohledem na své vzdělání a neznalost práva jeho otec plně důvěřoval tomu, že pokud bylo v rámci rodiny dohodnuto, že žalovaný dostane darovací smlouvou dům a žalobce dohodnutou částku 2 000 000 Kč, nemohl vědět či předpokládat, že pokud se to neuvede do darovací smlouvy, žalovaný se bude tomuto vyhýbat. Žalobce se dále konkrétně vyjadřuje k jednotlivým aspektům skutkového stavu, konkrétně k osobě žalovaného, k podobě péče o otce, vztahy v rodině. Dále poukazuje na nepřesnost uvedenou v odůvodnění rozsudku, když souvislosti s nabídkou peněz žalovaným žalobci je tam uvedeno, že to mělo být „na dobré vztahy“, avšak správná formulace je „pro dobré vztahy“. Soud se tvorbou darovací smlouvy a zamýšlené smlouvy mezi žalobcem a žalovaným nezabýval, přesto je patrné, že právě dohoda o existenci dvou smluv vysvětluje to, proč v darovací smlouvě není o příkazu žádná zmínka. Je to proto, že bylo zamýšleno uzavřít písemnou smlouvu mezi účastníky o vyplacení částky 2 000 000 Kč. Soud se také nezabýval otázkou možného motivu žalovaného vyhnout se plnění částky 2 000 000 Kč. Důvodem k tomu byla právě finanční situace žalovaného a jeho rodiny, a to vede k tomu, že žalovaný popírá uzavření dohody s žalobcem o vyplacení částky 2 000 000 Kč. Za nesprávné také považuje rozhodnutí o nákladech řízení, poukazuje na to, že to byl žalovaný, který eskaloval celou věc svojí pasivitou. Podle názoru žalobce nelze pouze mechanicky aplikovat to, že zamítnutím žaloby náleží žalovanému náhrada nákladů, musí se citlivě zvažovat, kdo celou situaci zavinil.3. K odvolání žalobce se vyjádřil žalovaný, s odvoláním nesouhlasí, naopak rozsudek soudu prvního stupně považuje za věcně správný a navrhuje jeho potvrzení.4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací po zjištění, že odvolání žalobce bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu podle § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.5. Podle § 2057 odst. 1 o. z. platí, že při darování věci zapsané do veřejného seznamu vyžaduje smlouva písemnou formu.6. Podle § 582 odst. 1 věta první o. z. platí, že není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.7. Podle § 2064 odst. 1 o. z. platí, že bylo-li darováno s příkazem, může dárce požadovat splnění příkazu, jen pokud již sám plnil.8. Odvolací soud se plně ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že na základě popsaného skutkového stavu v žalobě, že žalobce se domáhá splnění příkazu učiněného svým otcem ústně při darování nemovitostí žalovanému, nemůže být žaloba i v případě prokázání tohoto skutkového stavu úspěšná, neboť příkaz při darování jako vedlejší ujednání darovací smlouvy musí být v případě darování nemovitostí v písemné formě a ústní forma nepostačuje. Ústní příkaz při darování nemovitostí je neplatný. Je tedy zjevné, že žaloba musí být zamítnuta bez ohledu na výsledek dokazování. Je tedy nadbytečné, aby se odvolací soud vyjadřoval k rozsahu i výsledku provedeného dokazování.9. Odvolací soud shledává ještě další důvod, pro který musí být žaloba zamítnuta, a to nedostatek věcné legitimace účastníků tohoto sporu, respektive skutečnost, že účastníkem tohoto řízení není také matka účastníků jako jeden z dědiců jejich otce. Jak vyplývá z dikce ust. § 2064 o. z., aktivně věcně legitimován k uplatnění nároku vyplývajícího z příkazu při darování, je dárce, která příkaz učinil. Tím byl podle skutkové verze žalobce jeho otec, který však již zemřel. Komentářová literatura připouští (a odvolací soud se s tímto názorem ztotožňuje), že namísto zemřelého dárce jsou k uplatnění takového nároku legitimováni jeho dědici. Z povahy dědického práva vyplývá, že pokud v rozhodnutí o nabytí dědictví není o určitém právu či věci rozhodnuto, že náleží konkrétnímu dědici, pak náleží všem dědicům zůstavitele. Z provedeného důkazu, a to rozhodnutí o nabytí dědictví po zemřelém otci účastníků je zřejmé, že jeho dědici jsou žalobce a matka účastníků , jméno FO, , když právo domáhat se nároku z tvrzeného příkazu v tomto rozhodnutí zmíněno není. Tedy platí, že aktivně věcně legitimováni k uplatnění nároku z tvrzeného příkazu při darování jsou všichni dědici, tedy nejen žalobce, ale i , jméno FO, . Oba dědici by v tomto řízení měli postavení nerozlučných společníků, pokud by žalobu podali společně. Pokud by , jméno FO, nechtěla podat žalobu spolu s žalobcem, pak přesto musí být účastníkem tohoto řízení alespoň na straně žalované tak, že žalobce ji označí jako dalšího žalovaného. Pokud tedy , jméno FO, není účastníkem tohoto řízení, protože žalobu podat nechtěla a žalobce ji neoznačil jako dalšího žalovaného, tak toto řízení trpí vadou nedostatku pasivní věcné legitimace a žaloba z tohoto důvodu nemůže být úspěšná.10. Odvolací soud uzavírá, že z výše uvedených důvodů nelze o žalobě rozhodnout jinak než ji zamítnout. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil. Věcně správným považuje odvolací soud i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, které vyplývá z kritéria úspěchu ve věci jako základního kritéria, podle nějž se o náhradě nákladů řízení rozhoduje. Odvolací soud neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele v tomto řízení, aby bylo rozhodováno jinak než podle kritéria úspěchu.11. O nákladech odvolacího řízení soud rozhodoval podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., opět podle kritéria úspěchu v odvolacím řízení. Žalobce nebyl se svým odvoláním úspěšný ani z části, proto má žalovaný právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Soud přiznal žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 10 359 Kč, která se skládá z náhrady za právní zastoupení za 2 úkony (písemné vyjádření k podanému odvolání, účast na odvolacím jednání) v sazbě 3 140 Kč za úkon, 2 paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 900 Kč, v souvislosti s cestou právního zástupce k odvolacímu jednání náleží náhrada za ztrátu času stráveného cestou za 4 půlhodiny po 150 Kč ve výši 600 Kč a cestovné za ujetou vzdálenost 522 Kč (90 km, sazba 5,80 Kč/km podle vyhl. č. 475/2024 Sb.) a z náhrady za PHM ve výši 259,20 Kč (spotřeba vozidla 8,3 l nafty/100 km, cena nafty dle uvedené vyhlášky). Poslední položkou je 21% DPH.