5 Co 1394/2025-137 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, na základě níž se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení částky 35 044 Kč s úroky z prodlení a žalobci uložil zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení 30 444 Kč.2. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce, který vlastní rodinný dům č. p. , číslo, ve , adresa, , požadoval na žalovaném, který tento dům užíval jako osoba oprávněná z věcného břemene bytu a užívání, zaplacení žalované částky za nedoplatek za spotřebu elektřiny za období od 7. 4. 2020 do 12. 4. 2023 a nedoplatek za spotřebu vody za období od 26. 8. 2020 do 31. 7. 2023. Žalovaná částka dle žalobce představuje majetkový prospěch žalovaného, neboť jde o náklady související s užíváním nemovité věci žalovaným, které zaplatil žalobce. Soud prvého stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky a jejich otcem , Jméno žalovaného, st., který byl v rozhodném období také oprávněným z věcného břemene bytu a věcného břemene užívání, byla uzavřena dlouhodobá dohoda, že každý z nich se bude podílet na spotřebě elektřiny a vody částkou 1 000 Kč měsíčně, že žalovaný podle této dohody zaplatil žalobci na zálohách částku ve výši 29 000 Kč a že otec účastníků podle této dohody nechával žalobci každý měsíc na schodech verandy částku 1 000 Kč. Žalobce se svojí partnerkou, , jméno FO, , v předmětném domě minimálně rok z rozhodného období (od roku 2020 do roku 2021) bydlel a měl zde zapojené elektrospotřebiče (zejména lednici a mrazák), a přestože žalobce v domě nebydlel, využíval jej na nárazově jako zázemí při rybaření, ale i k přespání. Za situace, kdy účastníci a jejich otec se měli podle dohody podílet na hrazení spotřeb každý jednou třetinou, činil celkový podíl na zálohách 21 348 Kč, přičemž žalovaný na zálohách zaplatil 29 000 Kč. I pokud by soud počítal s tím, že žalovaný a otec účastníků by měli energie a vodu hradit výlučně sami každý jednou polovinou, vycházelo by na každého z nich zaplatit částku 32 022 Kč. Případný nedoplatek žalovaného ve výši cca 3 000 Kč by pak byl pokryt částečným užíváním nemovitosti žalobcem v průběhu žalovaných let. Uplatnění celého nároku pouze vůči žalovanému dochází k obcházení uplatnění potencionálního nároku vůči otci, které by se zcela jistě příčilo dobrým mravům, neboť otec žalobci celou nemovitost daroval. Po právní stránce soud prvního stupně věc odůvodnil ustanovením § 1263 odst. 1 o. z. týkající se nákladů na zachování a opravy věci a dále ustanovení § 1871 odst. 1 o. z. týkající se dělitelného plnění, kdy dospěl k závěru, že mezi žalovaným a otcem účastníků nebyla založena solidarita k úhradě žalovaných nákladů.3. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal v plném rozsahu žalobce. Žalobce nesouhlasil se zjištěním soudu pro stupně, že mezi účastníky a jejich otcem byla uzavřena dohoda, že se budou na úhradě spotřeb podílet rovným dílem tak, že každý z nich bude platit částku 1 000 Kč měsíčně, a dále se zjištěním, že minimálně rok z rozhodného období žalobce v předmětném době bydlel se svojí partnerkou , jméno FO, a měl zde zapnuté elektrospotřebiče. Žalobce podrobně v odvolání odůvodnil své námitky proti hodnocení důkazů k těmto otázkám ze strany soudu prvého stupně. Dle žalobce strany neprojevily vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem dohody o úhradě spotřeb v tom smyslu, jak k tomu dospěl soud prvého stupně (§ 1724 odst. 1 o. z.). Žalobce nesouhlasil ani s posouzením věci podle § 1263 o. z., neboť úhradu spotřeb energie a vody související s bydlením nemovitosti nelze považovat za náklady na zachování a opravy věci. Podstatné je, že předmětnou nemovitost po celé rozhodné období užíval právě žalovaný a že spotřeby, které jsou předmětem řízení, zaplatil žalobce, který v nemovitosti nebydlel a neměl důvod mít v domě zapojené elektrospotřebiče. Žalobce má za to, že je oprávněn požadovat úhradu spotřeb elektřiny a vody na kterémkoliv oprávněném z věcného břemene, obdobně jako by tomu bylo v případě společných nájemců, protože jsou to tyto oprávněné osoby, kdo má pod kontrolou užívání nemovitosti a tuto spotřebu. Odpovídají tak za úhradu spotřeb elektřiny a vody společně a nerozdílně (§ 10 o. z. ve spojení s § 2271 o. z.). Nesprávný je podle žalobce i závěr soudu prvého stupně, že uplatněním celého nároku pouze vůči žalovanému dochází k obcházení uplatnění potencionálního nároku vůči otci účastníků. Darování nemovitosti neznamená, že obdarovaný nemůže po dárci požadovat zaplacení úhrad za spotřebovanou elektřinu a vodu a že tyto náklady má nést ze svého po celou dobu trvání věcného břemene. Žalobce navrhl, aby napadený rozsudek byl změněn tak, že žalobě bude vyhověno, eventuálně rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Žalovaný naopak navrhl rozsudek soudu prvního stupně potvrdit. Dle jeho názoru soud prvého stupně po provedení důkazů přesvědčivě zjistil, že dlouhodobá, byť neformální dohoda ohledně nákladů na služby mezi účastníky a otcem existovala a byla fakticky plněna. Stejně tak soud prvého stupně správně uzavřel, že žalobce nemovitost sám užíval. Soud prvého stupně své závěry v dokazování řádně vysvětlil. Dle žalovaného dohoda účastníků má přednost před obecnou úpravou. Podle dohody šlo o dělitelné plnění po třetinách. Námitka solidarity vyvozené analogicky ze spolunájmu bytu je nepřiléhavá. Oprávněný z užívacího práva nese náklady spojené s užíváním věci a užíval-li věci i vlastník, přispívá poměrně též i on. Žalovaný plnil svůj díl a nikterak se neobohatil na úkor žalobce – část spotřeby padla na užívání žalobce a druhý uživatel (otec) přispíval. Selektivní vymáhání celé částky pouze po žalovaném při souběžném užívání věci samotným žalobcem a při platbách druhého oprávněného představuje nepřiměřený a nepoctivý výkon práva. Žalovaný poukázal i na absenci řádného vyúčtování mezi více uživateli.5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek postupem dle § 212 odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.6. Rozsudek soudu prvého stupně je věcně správný.7. I dle odvolacího soudu z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce v rozhodném žalovaném období měl v předmětném domě okresním soudem vyjmenované elektrické spotřebiče, po dobu prvního roku v něm s přítelkyní bydlel a poté jej užíval nárazově. To plyne nejen ze svědecké výpovědi otce účastníků a ze svědecké výpovědi jeho partnerky, ale období jednoročního bydlení potvrdil i sám žalobce v soudem prvého stupně citovaném řízení 23 C 246/2021 (a dokládá to i dopis zástupkyně žalovaného z května roku 2020). Soud prvého stupně v tomto správně nevyšel z výpovědí sousedů, kteří situaci v domě žalobce mohli sledovat jen zpovzdálí. Vyjádřil-li se otec účastníků v souběžném sporu o žalobci, že v domě není, uvedl to při jednání dne 14. 4. 2022, což nikterak nezpochybňuje bydlení syna v domě v letech 2020/2021.8. Do května roku 2020 v domě trvale bydlel i otec účastníků. Občasně jej užíval i poté, jak vyplývá z jeho výpovědi v uvedeném souběžném řízení; poté zde otec bydlel trvale znovu, a to od prosince roku 2022 (viz například závěrečné vyjádření žalobce).9. Za tohoto stavu lze i dle odvolacího soudu považovat sjednání dohody účastníků a jejich otce o podílení se na nákladech spojených s užíváním domu, tj. na elektřině a na vodě za odpovídající skutečnosti. Soud prvého stupně po správném zhodnocení dokazování dospěl k závěru, že podíl všech tří byl shodný, tj. 1/3 na každého, kterážto dohoda konečně byla účastníky i plněna. Žalobce jako osoba povinná ze smluvních vztahů s dodavateli tyto náklady dodavatelům platil (viz jejich vyúčtování; toto žalovaný nezpochybňuje), přičemž žalovaný a otec účastníků je žalobci hradili zálohově, a to způsobem, jaký vyplynul z dokazování před okresním soudem. Přes výhrady žalobce k hodnocení důkazů má i odvolací soud z výpovědi otce účastníků a jeho partnerky za prokázané, že otec účastníků plnil žalobci zálohy 1 000 Kč měsíčně (jejich ponecháním na schodech domu). Dále má prokázány i úhrady žalovaného formou poštovních poukázek, které také po rozpočtení na měsíce v zásadě odpovídaly platbám 1 000 Kč za měsíc (5 000 Kč v druhém pololetí roku 2020, 6 000 Kč v prvém pololetí roku 2021, 6 000 Kč v druhém pololetí roku 2021 – viz žalobní tvrzení; v roce 2022 pak dle poštovních poukázek žalovaný žalobci poukázal 6 000 Kč v prvém pololetí tohoto roku a v druhém poletí částku 4 000 Kč – kdy toto snížení žalovaný vysvětlil vyplacením státního příspěvku na energie; zároveň dodal, že žalobce si tyto částky za rok 2022 nevyzvedl).10. I tato faktická plnění přijímaná žalobcem (až na platby žalovaného za rok 2022) odpovídají tomu, že mezi účastníky a jejich otcem došlo k dohodě o jednotřetinovém podílu každého z nich na úhradě elektřiny a vody v domě, a to k dohodě uzavřené v souladu s § 1724 odst. 1 o. z., přičemž občanský zákoník v § 1756 připouští i (zde sjednanou) konkludentní formu. Ostatně žalobce žalobou vykonstruovaný nárok zažaloval až v roce 2024, přičemž k předžalobní výzvě na úhradu dlužných částek za energie dle vyjádření zástupkyně žalovaného ze