7 Co 1113/2025-81 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9.4.2025, č.j. 17 C 422/2024-62 (dále jen napadený rozsudek) rozhodl o nároku žalobkyně na zaplacení částky 33 584 Kč s příslušenstvím uplatněný na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřeném mezi účastníky dne 15.2.2024 tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 050 Kč ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku (výrok I.). Ve zbývající části nároku, tj. ohledně jistiny ve výši 9 534 Kč a úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta (výrok II.) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, takže žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok IV.). V odůvodnění rozsudku se uvádí, že žalobkyně uplatňuje nárok na zaplacení částky 33 584 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo úvěru, , kterou účastníci uzavřeli dne 15.2.2024. Na základě této smlouvy byl žalované ze strany žalobkyně poskytnut neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že částku 27 500 Kč převedla žalobkyně na účet žalované a částku 2 500 Kč převedla na účet zprostředkovatele žalované jako provizi. Celková cena úvěru byla 46 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku splácet ve čtyřiceti měsíčních splátkách po 1 150 Kč. K uzavření smlouvy došlo v elektronické formě prostřednictvím tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč. Protože žalovaná v dohodnutých měsíčních splátkách úvěr nesplácela, došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění úvěru, což bylo žalované oznámeno 27.8.2024. Podle žalobkyně je žalovaná v prodlení s úhradou částky 30 477 Kč sestávající z neuhrazených dlužných splátek ve výši 3 450 Kč a z nesplacené části jistiny 27 027 Kč. Žalobkyně požaduje také částku 1 913 Kč na dlužných úrocích, částku 300 Kč za odeslané upomínky, částku 1 497 Kč jako smluvní pokutu za prodlení se splácením a částku 1 310 Kč jako smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazených splátek za dobu od 28.8.2024 do 9.10.2024. Soud prvního stupně se z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně v souvislosti s uzavřením smlouvy prověřila náležitě úvěruschopnost žalované. Odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, z něhož vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Platí, že úvěr lze spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když je s odbornou péčí schopnost spotřebitele jako dlužníka posouzena a je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná.2. Z těchto závěrů soud prvního stupně vyšel. Má za to, že žalobkyně nedostatečným způsobem ověřila úvěruschopnost žalované. Její povinností bylo nejenom sledovat veřejně dostupné registry a dotázat se spotřebitele na údaje důležité pro posouzení jeho úvěruschopnosti, tedy informace o výši měsíčních příjmů a výdajů, ale bylo povinností žalobkyně jako věřitele tyto informace ověřit a správně vyhodnotit. Soud prvního stupně v posuzované věci žalobkyni vytýká, že nezkoumala výdaje žalované, spolehla se na její čestné prohlášení v situaci, kdy žalovaná měla evidentně finanční potíže, neboť z celkem 40 splátek uhradila pouze dvě plné splátky a dvě částečně. Proto dospěl k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru s tím, že žalobkyně má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti, která nezávisí na výzvě věřitele k plnění, ale na možnosti dlužníka – spotřebitele dluh zaplatit. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Jestliže reálně byla žalované žalobkyní poskytnuta částka 27 500 Kč a žalovaná zaplatila celkem 3 450 Kč, dluží žalovaná žalobkyni jistinu 24 050 Kč, kterou je povinna zaplatit žalobkyni v stanovených měsíčních splátkách. Ve zbývající části nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně od žalované, která byla v řízení zcela pasivní, neobdržel žádná skutková tvrzení ani důkazy týkající se její možnosti jistinu žalobci vrátit, sám uvážil zaplacení v měsíčních splátkách po 500 Kč měsíčně s tím, že je namístě ochrana spotřebitele před neúměrným zatížením vrátit nesplacenou jistinu najednou ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. Soud prvního stupně neshledal naplnění předpokladů navázat úhradu nesplacené jistiny ve splátkách na ztrátu výhody splátek, neboť tím by podle jeho názoru byl popřen účel ustanovení zákona na ochranu spotřebitele a došlo by k obejití zákonné úpravy, podle které nová doba splatnosti dluhu se má odvozovat od možností dlužníka ji uhradit (uvádí se v odůvodnění napadeného rozsudku).3. Proti tomuto rozsudku se žalobkyně odvolává, neboť nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného ověření úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele. Současně označuje rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k tomuto závěru v odstavci 29. za nepřezkoumatelný. Poukazuje na to, že úvěruschopnost žalované jako spotřebitele prověřila řádně, a to způsobem uvedeným v doplnění tvrzení ze dne 7.4.2025, z něhož vyplývá, že ověřila jak příjmy žalované, tak i její výdaje. Pokud jde o výdaje na bydlení, vycházela žalobkyně nikoliv z prohlášení žalované o výdaje ve výši 5 000 Kč, ale uvažovala s částkou 14 197 Kč, která představuje normativní výdaji na bydlení jedné osoby v družstevním bytě. Žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti pracovala i s výpočtem životního minima žalované, tedy s částkou 4 860 Kč, akceptovala mzdu žalované ve výši 27 100 Kč měsíčně doloženou za měsíc listopad a prosinec 2023. Po zaplacení normativních výdajů na bydlení jedné osoby v družstevním bytě 14 197 Kč a životního minima v částce 4 860 Kč tak zůstala žalované dispozici částka 6 903 Kč měsíčně i poté, co by zaplatila měsíční splátku úvěru 1 150 Kč. Přesto soud prvního stupně vyhodnotil situaci jinak. Žalobkyně má za to, že je namístě vycházet při posouzení úvěruschopnosti z informací úvěrovaného, zde žalované, které je nutno prověřit z dalších zdrojů. Standardem je prověření veřejně přístupných databází, tj. insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, výplatní pásky za poslední 1 – 3 měsíce. Pokud tento postup žalobkyně dodržela, nelze jí vyčítat, že nepostupovala při prověřování úvěruschopnosti řádně. Nelze totiž požadovat provádění „detektivního pátrání“ například vyhledáváním a výslechem osoby, která by úvěrovanému potvrdila výši nákladů na bydlení.4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř.) a bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.5. Podstatou odvolání žalobkyně je nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z důvodů nedostatku prověření úvěruschopnosti žalované. Současně je namítána nepřezkoumatelnost tohoto závěru v odstavci 29. odůvodnění napadeného rozsudku.6. Z obsahu odůvodnění napadeného rozsudku je zjevné, že soud prvního stupně závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy sice vyslovil v odstavci 29. odůvodnění svého rozhodnutí, současně je zřejmé, že vycházel z judikatury, na kterou výslovně odkázal, zejména ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Je zřejmé, že obsah odůvodnění napadeného rozsudku umožňuje žalobkyni uceleně argumentovat ve vztahu k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy, což svědčí o tom, že z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, na základě jaké úvahy soud prvního stupně k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy dospěl. Proto má odvolací soud za to, že námitka nepřezkoumatelnosti jeho závěrů není oprávněná.7. Je-li úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, má žalobkyně právo na zaplacení zbývající části jistiny. To se promítlo v projednávané věci v rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku v odstavci I., jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 050 Kč. Tento závěr nebyl podaným odvoláním zpochybněn. Žalobkyně ve vztahu k výroku I. nesouhlasí s tím, že splácení dlužné částky nebylo soudem prvního stupně vázáno na ztrátu výhody splátek ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Odvolací s