7 Co 1344/2025-139 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Písku žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 42 434,25 Kč v pravidelných měsíčních splátkách, jak je specifikoval (výrok I.). Žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 16 096,76 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 736,21 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 441,71 Kč, úroku ve výši 8,9 % ročně z částky 54 801,01 Kč od 23. 8. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 54 801,01 Kč od 23. 8. 2024 do zaplacení, zamítl (výrok II.). Dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 308 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 58 531,01 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že s žalovaným uzavřela dne 27. 10. 2022 smlouvu o úvěru k účtu číslo , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácel, žalobkyně úvěr zesplatnila, žalovaného vyzvala k úhradě dluhu, neúspěšně. Okresní soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným shora označenou smlouvu, žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, proto žalobkyně úvěr s účinky k 7. 8. 2024 zesplatnila. Z titulu smlouvy žalovaný uhradil celkově 57 565,75 Kč. Okresní soud věc posoudil zejména podle § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Dospěl k závěru, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebylo provedeno dostatečně pečlivě s odbornou péčí, tedy v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Proto soud ve smyslu § 87 odst. 1 téhož zákona konstatoval absolutní neplatnost uzavřené smlouvy. Žalovanému uložil povinnost vrátit jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, jak zdůvodnil v odstavci 16. Podle okresního soudu žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, neboť povinnost žalovaného vrátit dlužnou část jistiny úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniká teprve v souvislosti se soudním rozhodnutím, které nově konstitutivně stanovuje lhůtu k plnění. Proto ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve prospěch převážně úspěšné žalobkyně.2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, které následným podáním upřesnila takže se odvolává pouze do výroku II. a III., co do výroku I. vzala odvolání zpět. Odvolání do výroku II. žalobkyně zdůvodnila tím, že žalovaného vyzvala k okamžitému splacení dluhu dne 19. 6. 2024 na adresu , adresa, , tj. na adresu, kterou žalovaný uvedl ve smlouvě jako adresu trvalého pobytu i jako kontaktní adresu. Žalovaný byl vyzván k splacení dluhu do 7. 8. 2024 s tím, že v případě nesplacení bude pohledávka k 7. 8. 2024 zesplatněna, žalovaný ničeho neuhradil, žalobkyně k uvedenému datu pohledávku zesplatnila a má tedy nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % p.a. od 8. 8. 2024 do zaplacení. Proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II. změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit jí zákonný úrok z prodlení ve výši 441,71 Kč a dále ve výši 12,75 % ročně z částky 42 434,25 Kč od 8. 8. 2024 do zaplacení, přiznal jí i náhradu nákladů řízení.3. K odvolání žalobkyně se žalovaný zastoupený opatrovníkem vyjádřil tak, že se se závěry okresního soudu shoduje. S ohledem na skutečnost, že smlouva nebyla uzavřena v souladu s § 86 a § 87 zák. č. 257/2016 Sb., je absolutně neplatná, neměl by být úrok za prodlení z dlužné částky přiznán. K prodlení žalovaného v takovém případě dojde až marným uplynutím lhůty pro úhradu dlužné částky, tj. pouze ve chvíli, kdy neuhradí jednu ze splátek stanovených rozsudkem. Teprve tehdy vzniká žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení ze zbylé dlužné částky, jinak nárok žalobkyni na zákonný úrok z prodlení nevznikne. Odkázal na závěry odvolacího soudu ve věci sp. zn. , spisová značka, a navrhl potvrzení věcně správného rozsudku.4. Odvolací soud po závěru o přípustnosti odvolání podaného včas účastníkem k tomu legitimovaným přezkoumal výrok II. v části napadené odvoláním podle § 212 a § 212a o.s.ř. (včetně napadeného a rovněž závislého výroku III.) a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání. Pokud jde o výrok I., s ohledem na zpětvzetí odvolání v této části odvolací soud odvolací řízení za použití § 207 odst. 2 o.s.ř. zastavil.5. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.6. Odvolací soud si je vědom toho, že rozhodování soudů není jednotné, má však za to, že je na místě vycházet z rozsudku Nejvyššího soudu z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž se Nejvyšší soud vyjádřil přímo k otázce, zda poskytovateli úvěru vznikl nárok na vrácení jistiny k okamžiku výzvy k úhradě zbývající části jistiny, a v případě nesplnění výzvy tedy k zaplacení zákonných úroků z prodlení. V odstavci 17. obecně shrnul, že ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru. Na toto rozhodnutí Nejvyšší soud odkázal v rozsudku z 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023, kde znovu zopakoval, že ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet (odkázal na Důvodovou zprávu k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru). S tímto výkladem se odvolací soud zcela ztotožňuje. Dlužník by se mohl dostat do prodlení pouze tehdy, pokud by jistinu nesplácel v nové době splatnosti, jak správně uvádí opatrovník žalovaného. Takovou novou skutečnost žalobkyně ovšem netvrdila. Proto odvolací soud dotčený výrok II. ohledně zákonných úroků z prodlení za použití § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.7. Odvolací soud potvrdil věcně správný výrok III., o nákladech řízení, odkazuje na odůvodnění v odstavci 19.8. V odvolacím řízení byl žalovaný úspěšný a podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Podle obsahu spisu mu však žádné takové náklady nevznikly, tomu odpovídá výrok III.9. Žalovaný měl ovšem právo na přisouzení náhrady nákladů řízení a i v odvolacím řízení byl zastoupen ustanoveným advokátem, proto v odvolacím řízení neúspěšná žalobkyně je povinna zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 149 odst. 2 o.s.ř. Pokud jde o náhradu hotových výdajů advokáta, na cestovném bylo přiznáno 940 Kč (z toho na základní náhradě 638 Kč při ujetých celkem , hodnota, km k odvolacímu soudu a zpět a sazbě 5,80 Kč na kilometr, a na spotřebovaných pohonných hmotách dalších 302 Kč při vyhláškové ceně nafty 34,70 Kč za 1 litr a kombinované spotřebě 7,9 litru na 100 km, jak bylo doloženo osvědčením o registraci vozidla). Na náhradě za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 AT bylo přiznáno 600 Kč (150 Kč za každou započatou půlhodinu). Na odměně za zastupování v odvolacím řízení, a to dva úkony [vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání podle § 11 odst. 1 písm. k), g) advokátního tarifu] bylo opatrovníkovi přiznáno 2x po 2 220 Kč (z předmětu odvolacího řízení, tj. úroků z prodlení, kdy podle § 7, bod 5., § 8 odst. 1 a odst. 2 AT vychází celková tarifní hodnota na 27 494 Kč), spolu s dvěma režijními paušály podle § 13 odst. 4 AT, tj. 2x po 450 Kč, celkem 6 880 Kč.