7 Co 36/2026-160 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) napadeným usnesením (výrok I.) nařídil k uspokojení pohledávky zástavního věřitele ve výši 3 631 669,14 Kč s příslušenstvím (dále jen ,,předmětná částka“) soudní prodej zástavy, a to pozemku parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba rodinného domu , adresa, , pozemku parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. a pozemku parc. č. , číslo, v k.ú. , adresa, (dále jen „předmětné nemovitosti“). O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně nerozhodl (výrok II.).2. Soud prvního stupně rozhodoval o návrhu zástavního věřitele (ve znění změn), kterým se domáhá nařízení soudního prodeje zástavy (předmětných nemovitostí) k uspokojení své pohledávky (předmětné částky). Zástavní věřitel (právní nástupce , právnická osoba, . a , právnická osoba, ) tvrdil, že zástavní dlužník uzavřel s , právnická osoba, ., dne 15. 10. 2020 smlouvu hypotečním úvěru (registrační č. , číslo, - dále jen „smlouva o hypotečním úvěru“), na jejímž základě vyčerpal poskytnutý úvěr ve výši 2 550 000 Kč. Pohledávka zástavního věřitele vyplývající ze smlouvy o hypotečním úvěru byla zajištěna (smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne 19. 10. 2020) zřízením zástavního práva na předmětných nemovitostech. Zástavní věřitel tvrdil, že zástavní dlužník předmětnou částku nezaplatil.3. Ve skutkové rovině měl soud prvního stupně (z výpisu z katastru nemovitostí LV č. , číslo, pro Katastrální území , adresa, ) za doložené (osvědčené), že zástavní dlužník je vlastníkem předmětných nemovitostí. Smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem (ze dne 19. 10. 2020 s úředně ověřeným podpisem zástavního dlužníka) bylo zřízeno zástavní právo k předmětným nemovitostem. Ze smlouvy o hypotečním úvěru měl za doložený (osvědčený) vznik zástavním právem zajištěné pohledávky (ve výši předmětné částky), neboť v této smlouvě se (zmíněná) banka zavázala poskytnout zástavnímu dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 2 550 000 Kč (s pevnou úrokovou sazbou do 14. 9. 2023 3,19 % ročně). Ze seznamu úrokových sazeb pro hypoteční úvěr uzavřený mezi bankou a zástavním dlužníkem měl za zjištěné (doložené), že po konci fixace úroku úvěru úroková sazba k úvěru činila od 15. 9. 2023 6,49 % ročně. Z výzvy ke splacení dluhu ze dne 10. 10. 2024 měl za zjištěné (doložené), že banka sdělila zástavnímu dlužníkovi, že je úvěr splatný a vyzvala ho k úhradě nejpozději do 30. 10. 2024 (zároveň ho upozornila, že pokud nebude úvěr splacen, bude nucena přistoupit k vymáhání dlužné částky cestou realizace zástavního práva). Ze smlouvy o postoupení pohledávek (ze dne 29. 1. 2025) měl za zjištěné, že (předmětná) pohledávka byla zmíněnou bankou postoupena společnosti , právnická osoba, Postoupení pohledávky bylo zástavnímu dlužníkovi oznámeno vyrozuměním o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2025. Usnesením ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , soud prvního stupně rozhodl, že do řízení na místo zástavní věřitelky , právnická osoba, vstupuje společnost , Jméno zástavního věřitele, ., a to z důvodu postoupení pohledávky v průběhu řízení (smlouva o postoupení pohledávky ze dne 25. 6.2025).4. V právní rovině soud prvního stupně postupoval podle § 358 odst. 1, 3 zákona č. 292/2013 Sb. (dále jen „z.ř.s.“). Dovodil, že soud v řízení o prodeji zástavy (výlučně) zkoumá doložení zajištěné pohledávky zástavním věřitelem, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej je navrhován a kdo je zástavním dlužníkem. Ostatní skutečnosti nejsou významné (podstatné). Rozhodující skutečnosti nemusí být prokázány (postaveny najisto). Postačuje, jeví-li se z předložených listin jako pravděpodobné. Povaha řízení neumožňuje provádět další dokazování (k jiným, než ve věci rozhodujícím skutečnostem). To je (případně) předmětem další (druhé) fáze soudního prodeje zástavy (vykonávací řízení). Dále poukázat na skutečnost, že k neplatnosti smluv lze přihlédnout pouze tehdy, vyplývá-li z obsahu spisu (jinak vyjde najevo během řízení, a proto není třeba provádět dokazování).5. V poměrech této věci soud prvního stupně dovodil, že zástavní věřitel osvědčil ve věci rozhodující skutečnosti. Předložil smlouvu o hypotečním úvěru (ze které vyplývá zástavním právem zajištěná pohledávka), zástavní smlouvu (zástavní právo) ohledně předmětných nemovitostí a prokázal, kdo je zástavním dlužníkem. Odmítl námitky zástavního dlužníka spočívající v neplatnosti smlouvy o hypotečním úvěru (absolutní neplatnost podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. - dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) v důsledku porušení povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Tato otázka může být zkoumána až v další (následné) fázi řízení (v rámci výkonu rozhodnutí). To platí i o dalších námitkách zástavního dlužníka (platnost postoupení předmětné pohledávky - legitimace zástavního věřitele, nepřiměřenost smluvní pokuty, faktické poskytnutí finančních prostředků - čerpání úvěru). Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil judikaturou Ústavního soudu ČR (např. rozhodnutí ve věci sp. zn. II. ÚS 114/06 - dostupné na www.nalus.usoud.cz).6. Proti tomuto usnesení se (v celém rozsahu) odvolal zástavní dlužník. Dovozuje (absolutní) neplatnost smlouvy o hypotečním úvěru i zástavní smlouvy s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Zástavní věřitel má povinnost (i v tomto řízení) prokázat, že řádně prověřil úvěruschopnost spotřebitele (zástavního dlužníka). Odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 - dostupné na www.nsoud.cz.). Dále zdůraznil, že zástavní věřitel nedoložil čerpání předmětné částky (hypotečního úvěru zástavným dlužníkem). Dále má za to, že splatnost pohledávky (§ 1359 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. - dále jen „o.z.“) nenastala. Zpochybňuje i (nepřiměřenou) výši zástavním věřitelem požadované smluvní pokuty.7. Zástavní věřitel nepovažoval odvolání za důvodné. Navrhoval potvrzení napadeného usnesení. Připomíná, že v tomto řízení soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej se navrhuje a kdo je zásadním dlužníkem. Jiné skutečnosti jsou z pohledu § 358 odst. 1 věta prvá z.ř.s. nepodstatné. Současně postačí, pokud tyto skutečnosti jsou osvědčeny (jeví se alespoň jako pravděpodobné). Povaha řízení soudu neumožňuje provádět dokazování k (jiným) sporným tvrzením účastníků. Ta se projednávají až v další (následné) fázi řízení (výkon rozhodnutí). To se vztahuje i k odvolacím námitkám zástavně dlužníka. Během odvolacího řízení zástavní věřitel dále doložil doklady svědčící o čerpání (celého) hypotečního úvěru zástavním dlužníkem.8. Odvolací soud při svém rozhodování přehlédl k § 1 odst. 3 z.ř.s. Odvolání bylo podáno osobou oprávněnou (§ 201 zákona č. 99/1963 Sb. - dále jen „o.s.ř.“), je přípustné (§ 202 odst. 1 o.s.ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 věta prvá o.s.ř.). Odvolací soud odvolání projednal a napadené usnesení přezkoumal (§ 212a o.s.ř.).9. Odvolání není důvodné.10. Ve skutkové rovině odvolací soud vychází ze zjištění soudu prvního stupně, která mají oporu v obsahu spisu. Proto je přejímá. K námitce zástavního dlužníka, který zpochybňoval (své) čerpání poskytnutého hypotečního úvěru, odvolací soud dodává, že byla vyvrácena. Lze odkázat na dopis zástupce zástavního dlužníka , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, ze dne 24. 2. 2025, kde zástavní dlužník vyjadřuje zájem poskytnutý úvěr splatit (věc dořešit obratem). Toto vyjádření zástavního dlužníka je v souladu s dalšími listinami (oznámení o provedení čerpání úvěru ze dne 28. 10. 2020 a ze dne 16. 1. 2021, žádosti o čerpání úvěru ze dne 23. 10. 2020 a 12. 1. 2021, tabulka umoření). Odvolací soud tedy nemá důvod pochybovat o (vy)čerpání poskytnutého hypotečního úvěru zástavním dlužníkem (doložení zástavním věřitelem zajištěné pohledávky).11. I v právní rovině odvolací soud souhlasí se závěry, které učinil soud prvního stupně. S ohledem na odvolací argumentaci považuje odvolací soud za vhodné doplnit následující.12. Podle § 358 odst. 1 věta prvá z.ř.s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem.13. Soud prvního stupně správně postupoval podle citovaného ustanovení, které i přiléhavě vyložil (aplikoval). Lze než zopakovat, že předpokladem pro rozhodnutí soudu o nařízení prodeje zástavy je doložení zajištěné pohledávky (zde její vznik na základě smlouvy o hypotečním úvěru a výši), zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (v rámci tohoto řízení nerozhodné) skutečnosti soud (v zásadě) neposuzuje. Jsou předmětem až následného (dalšího) řízení (výkonu rozhodnutí). To platí i o posouzení (ne)platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (zde hypotečního úvěru) podle § 86 a § 87 odst. 1 věta prvá a druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Zkoumání (řádného) prověření úvěruschopnosti spotřebitele) překračuje meze stanovené § 358 odst. 1 první věta prvá z.ř.s. Pro