54 CO 142/2022-93 — Neznámý soud 58

1. Soud prvního stupně rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 761 594 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 600 000 Kč ode dne [datum] do zaplacení a 8,5 % ročně z částky 126 594 Kč ode dne [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. téhož rozsudku zastavil řízení ohledně úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 35 000 Kč ode dne [datum] do zaplacení. O nákladech řízení rozhodl výrokem III. tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 2 426 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Konečně pak výrokem IV. uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou soudní poplatek ve výši 38 080 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol], a to rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 2991 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), a § 249 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále též jen„ insolvenční zákon“), tím, že žalovaný se bezdůvodně obohatil na úkor [právnická osoba] s. r. o. (dále též jen„ dlužník“ nebo„ úpadce“) tím, že v době od [datum] do [datum] bylo z peněžních účtů vedených na jméno dlužníka odesláno na účet žalovaného celkem 761 594 Kč v nepravidelných platbách, aniž by k poskytnutí takového peněžitého plnění dlužníkem žalobci existoval jakýkoliv právní důvod. 3. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal (vyjma výroku II. o částečném zastavení řízení) odvolání žalovaný. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V důvodech odvolání předně namítl, že napadené rozhodnutí vzešlo z řízení, ve kterém mu byla upřena jeho procesní práva účastníka řízení, neboť i přes řádnou omluvu nebylo vyhověno jeho žádosti o odročení ústního jednání nařízeného k projednání žaloby před soudem prvního stupně, a on tak neměl možnost se takového ústního jednání zúčastnit. K věci samé pak uvedl, že vztahy mezi ním a dlužníkem byly daleko širší a komplexnější, pročež právní důvod pro přijetí plnění od dlužníka na jeho straně existoval. Nemohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na jeho straně na úkor dlužníka. Pouze z důvodu shora namítaného nesprávného procesního postupu se přitom nepodařilo soudu prvního stupně objasnit všechny skutkové okolnosti případu, který tak byl z důvodu nedostatečně zjištěných skutkových okolností i nesprávně právně posouzen jako jeho bezdůvodné obohacení na úkor úpadce. 4. Žalobce navrhl, aby bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno. Ve vyjádření k odvolání uvedl, že se plně ztotožňuje s napadeným rozhodnutím a odvolání žalovaného považuje za záměrnou procesní obstrukci sledující především bezdůvodné protahování řízení. 5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (ust. § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen„ o. s. ř.“)), že bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (ust. § 201 o. s. ř.) a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 1 o. s. ř. à contr.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním i řízení mu předcházející a nakonec dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 6. Na tomto místě je třeba uvést, že odvoláním žalovaného bylo napadeno rozhodnutí soudu prvního stupně toliko ve vyhovujícím výroku I. a v závislých výrocích o nákladech účastníků a poplatkové povinnosti žalovaného – výroky III. a IV. – (ust. § 212 věta druhá, písm. a/ o. s. ř.) a tedy pouze v tomto rozsahu byl odvolací soud oprávněn věcnou správnost rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumávat (ust. § 212 věta první o. s. ř.). V zůstávající části (tedy výroku II., kterým bylo řízení zastaveno ohledně té části žaloby, která byla vzata žalobcem za řízení před soudem prvního stupně zpět) zůstalo rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním nedotčeno a je tudíž již pravomocné (ust. § 159, § 167 odst. 2 o. s. ř.). 7. Podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 8. Odvolací soud si je vědom toho, že nemoc účastníka řízení je zpravidla důvodem způsobilým omluvit jeho neúčast u jednání (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2056/2000). Jak ostatně vysvětlil Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 102/03, podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jež byla vyhlášena usnesením předsednictva [obec] národní rady ze dne [datum] jako součást ústavního pořádku České republiky pod [číslo] Sb. (dále též jen„ LZPS“), každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Případné zásahy do základních práv nebo svobod a tedy i jejich omezení musí být interpretovány restriktivně a nikoliv extenzivně. Zejména je třeba respektovat zásadu, že při omezení základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu, a že taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena (čl. 4 odst. 4 LZPS). 9. Důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání, nicméně soud posuzuje vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu. I když účastník řízení ve své žádosti uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání (dalšího jednání), není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., ale k záměrným procesním obstrukcím, sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení a zvyšování nákladů s tím spojených (k tomu v podrobnostech srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3358/2007). Přitom k tomu, aby žádost o odročení byla podložena důležitým důvodem, je potřebné, aby účastník (popř. jeho zástupce) tvrdil takové skutečnosti, které jsou vzhledem ke své povaze způsobilé jeho účast u jednání soudu omluvit, tj. ty, jež mu znemožňují se jednání zúčastnit, a současně jsou vážné (důležité, omluvitelné) jak z hledisek objektivních, tak subjektivních (zda mohla být překážka předvídána, případně odvrácena). Obecný poukaz na "závažné důvody" nepostačí (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1358/99). V nepřítomnosti účastníka řízení tedy může soud věc projednat a rozhodnout tehdy, byl-li účastník, který se nedostavil, řádně předvolán a nepožádal-li včas z důležitého důvodu (tkvícího v jeho osobě) o odročení jednání (dalšího jednání). Překážka nebo jiná okolnost zabraňující účastníkovi v účasti na soudním jednání současně musí představovat důležitý důvod; příčina toho, proč se účastník nemůže zúčastnit jednání a žádá o jeho odročení, se tedy musí s ohledem na její povahu vyznačovat nepředvídatelností, závažností, rozsahem nebo z jiných důvodů aspektem ospravedlnitelnosti (toho, co lze v dané situaci za důležitý důvod považovat). Důležitým důvodem jsou nejen události mající objektivní povahu, ale i okolnosti účastníkem (zástupcem) způsobené nebo jinak zaviněné, lze-li je v dané situaci považovat za důležité, tedy za důvod vyžadující odročení jednání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1226/2012). 10. Ze strany odvolacího soud zbývá doplnit, že účasti na ústním jednání nebrání samo o sobě ani rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti jako takové, nebo účast na ústním jednání před soudem je ospravedlnitelným důvodem pro dočasné opuštění adresy bydliště, na které se má jinak osoba, o jejíž pracovní neschopnosti bylo rozhodnuto, zdržovat, pakliže takovým postupem nedojde k narušení léčebného režimu, který má osoba dodržovat. 11. Konečně pak v případě, že žádosti o odročení jednání není vyhověno, není soud povinen účastníka o nevyhovění vyrozumět; je proto věcí účastníka přesvědčit se, zda jeho návrhu na odročení bylo vyhověno (srovnej usnesení Nevyššího soudu ze dne 14. 10. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1962/2003). 12. V projednávaném případě žalovaný v písemném vyjádření k žalobě ze dne [datum] pouze v obecné rovině uvedl, že uplatněný nárok neuznává a nesouhlasí s ním a současně požádal o prodloužení lhůty k vyjádření a doložení důkazů o 30 dnů s odůvodněním, že mají být řešeny platby více než dva roky staré. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 4. 1. 2022, č. j. 8 C 114/2021-43, které bylo žalovanému doručeno téhož dne, soud prvního stupně žalovaného vyzval k podrobnému vyjádření k žalobě, zejména k platbám v žalobě uvedeným a k označení důkazů na jeho obranu, s tím, že byl poučen, že pokud nebude tvrdit rozhodné skutečnosti a neoznačí důkazy k jejich prokázání, může být se svojí dosavadní obranou proti žalobě neúspěšný. Aniž by se žalovaný v reakci na výzvu soudu prvního stupně jakkoliv blíže