72 CO 187/2022-62 — Neznámý soud 58

1. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou jako soud prvního stupně (dále jen„ prvostupňový soud“) výše uvedeným rozsudkem, jeho výrokem I., zamítl jako nedůvodnou žalobu, jíž se žalobce proti žalované domáhal peněžité částky s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení). Výrokem II. rozsudku zavázal v řízení neúspěšného žalobce k zaplacení plné náhrady nákladů řízení žalované. 2. Prvostupňový soud tak nevyhověl návrhu žalobce, který se v řízení uplatněné peněžité částky na žalované domáhal jako části bezdůvodného obohacení vzniklého tím, že žalobce v 90. letech minulého století dopomohl svému dnes již zemřelému bratrovi (tehdejšímu manželovi žalované) ke zhodnocení majetku – konkrétně traktoru zn. Zetor a rodinného domu v [obec] – který měla po smrti bratra žalobce nabýt žalovaná. Celková výše neoprávněného majetkového prospěchu žalované měla dle žalobce činit minimálně částku 700 000 Kč. Prvostupňový soud co do svých skutkových zjištění vysvětlil, že žalovaná se po smrti bratra žalobce nestala vlastníkem nemovitostí v k.ú. a obci [obec], neboť její manželství s bratrem žalobce bylo již dříve pravomocně rozvedeno. Nemovité věci bratra žalobce vlastní jeho dcera [jméno] [příjmení] a mimoto, žalobce dle svých tvrzení pracoval na stavbě zadarmo a ničeho za pomoc po svém bratrovi nepožadoval. Dále, pokud se týká oprav traktoru, za tyto práce žalobce (opět dle vlastních skutkových tvrzení) obdržel od svého bratra částku 12 000 Kč s tím, že takto jsou vyrovnáni. Po právní stránce byl žalobcem uplatněný nárok prvostupňovým soudem vyhodnocen podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“); též jako typický případ tzv. rodinné výpomoci, z níž žádná vynutitelná práva ani povinnosti nevznikají, resp. jako společenská úsluha, sousedská, či přátelská výpomoc. 3. Proti rozsudku se žalobce odvolal. Před doručením písemného vyhotovení rozhodnutí prvostupňového soudu podáním ze dne [datum] nejprve znovu zopakoval svoji obecnou argumentaci o tom, že zhodnocení bratrova majetku znamenalo zásadní úspory oproti dnešním cenám, za které by bylo možné obdobné předměty či práce opatřit. Popsal důvody, které jej k podání žaloby vedly a požádal o„ alespoň trochu spravedlnosti“. Navazujícím podáním své tehdejší zástupkyně pak doplnil, že v žádném případě o rodinnou výpomoc nebo společenskou úsluhu nešlo. Zopakoval, o jaký rozsah prací se jednalo a to, že mezi ním, jeho bratrem a jeho tehdejší manželkou vznikl závazkový právní vztah. Vytkl prvostupňovému soudu, že pominul jím navržené důkazy, které měly rozsah provedených prací a zejména pak to, že se v daném případě nejednalo o společenskou úsluhu, prokázat. Pokud pak žalobce přijal od svého bratra částku 12 000 Kč, tuto nepovažoval za celkovou úhradu a vyřízení veškerých provedených prací. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl, včetně přiznání náhrady nákladů řízení, případně aby napadený rozsudek zrušil. 4. Žalovaná neměla odvolání žalobce za důvodné a navrhla odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek jako zcela věcně i právně správný potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení. Prvostupňový soud dle žalované provedl veškeré relevantní důkazy, včetně výpovědi žalobce, který tak sám přispěl k rozhodnutí soudu. Nárok žalobce považovala od počátku za neurčitý a nedoložený – není zřejmé, jak žalobce dospěl k výši uplatněného nároku (částka 100 000 Kč byla zjevně žalobcem„ náhodně smyšlena“), z jakého právního titulu by měla žalované plynout povinnost k plnění, proč by pouze on sám měl být aktivně legitimován k uplatnění nároku; nadto sám žalobce potvrdil, že po svém bratrovi za pomoc on ani jiní rodinní příslušníci ničeho nepožadovali (shodně jako rodinní příslušníci žalované). Za podstatnou měla žalovaná skutečnost, že rodinný dům v [obec], na jehož zhodnocení se měl žalobce podílet, nikdy do svého vlastnictví nenabyla, tedy se nemohla na úkor žalobce jakkoli obohatit. Znovu pak žalovaná odkázala na již dříve vznesenou námitku promlčení žalobcem uplatněného nároku, jakkoli se prvostupňový soud jejím posouzením s ohledem na jinak specifikované důvody zamítnutí žaloby nezaobíral. 5. Žalobce podal odvolání včas (§ 204 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění předpisů pozdějších, dále jen„ o.s.ř.“), jako osoba k tomu oprávněná (§ 201 o.s.ř.). Napadl rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 202 o.s.ř. à contrario). Proto odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně, stejně jako řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání. 6. Z prvostupňovým soudem provedeného dokazování, resp. již i na podkladě nesporných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o.s.ř.), měl odvolací soud za správná ta dosavadní základní skutková zjištění spočívající v tom, že žalobce svému bratru (bývalému manželu žalované, zemřelému v lednu 2021) v devadesátých letech minulého století vypomáhal s řadou prací, jak na domě evidovaném na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] (dům [adresa] – pozn. odvolacího soudu), tak i na opravě traktoru Zetor. 7. V zásadě nebylo pochyb ani o tom (jak plyne z předloženého seznamu nemovitostí na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec], úplného výpisu z katastru nemovitostí s údaji ke dni [datum] a usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 14. 9. 2021, č. j. 8 D 116/2021-48), že vlastníkem mj. domu [adresa] jako součásti pozemku p. č. st. 424 a pozemků p. [číslo] v k. ú. [obec] byl ke dni úmrtí [datum] bratr žalobce [jméno] [příjmení], když tento majetek následně nabyla pozůstalá dcera žalované a bratra žalobce [jméno] [příjmení]. [příjmení] [jméno] [příjmení] byl ke dni úmrtí rozvedený, jak také plyne z připojeného spisu prvostupňového soudu sp. zn. 12 C 286/2019, a to podle rozsudku ze dne 6. 11. 2019, č. j. 12 C 286/2019-16, který nabyl právní moci dne [datum]. Žalovaná tedy dům [adresa] se shora specifikovanými pozemky nikdy nevlastnila a tento nebyl ani součástí případně v tomto ohledu nevypořádaného společného jmění manželů žalované a zemřelého bratra žalobce – usnesení o vypořádání pozůstalosti s touto eventualitou neuvažuje. Pokud se týká traktoru, z prvostupňovým soudem provedeného dokazování je zřejmé, že byl na žalovanou evidenčně převeden podle plné moci ze dne [datum], tedy po právní moci rozsudku o rozvodu manželství, v době před úmrtím bratra žalobce. Za pomoc s opravami traktoru žalobce od svého bratra obdržel částku 12 000 Kč, kteréžto tvrzení učinil součástí své účastnické výpovědi. 8. Jakkoli by bylo lze hledat nejasnosti v rámci žalobcem uplatněného nároku nejméně v tom, k jakým konkrétním pracím nebo věcem se má vázat nyní požadovaná částka právě ve výši 100 000 Kč, pokud sám žalobce uvedl, že celkovou hodnotu úkonů a materiálu, které vykonal a dodal, odhaduje až na částku 700 000 Kč (a to opět bez bližší konkretizace), zda ve vztahu k domu nebo k traktoru nebo k oběma těmto věcem (a v jakém poměru), když každá z nich má zjevně jiný vlastnický osud (dům [adresa] na rozdíl od traktoru nikdy žalované nepatřil), odvolací soud nakonec uzavřel, že lze mít rozsudek prvostupňového soudu v celém rozsahu za věcně správný a rozhodl ve smyslu ust. § 219 o.s.ř. o jeho potvrzení, to včetně výroku o náhradě nákladů řízení (na jehož odůvodnění – odst. 14 – se pro stručnost odkazuje). 9. Z nesporných skutkových tvrzení účastníků je zřejmé, že veškeré žalobcem namítané práce, dodaný nebo opravený materiál, v jejichž důsledku se měla žalovaná (jako manželka bratra žalobce, jíž se stala v roce 1993) obohatit, byly provedeny nebo opatřeny v letech 1998 1999, pokud se týká traktoru a v letech 1992 [číslo], pokud se týká domu [adresa]. Namítla-li tedy žalovaná, že byť jen hypotetický žalobcův nárok na vydání jejího bezdůvodného obohacení (ve smyslu ust. § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění předpisů pozdějších, účinného do 31. 12. 2013, dále jen„ obč. zák.“), uplatněný u soudu v listopadu 2021, je promlčen, učinila tak zcela důvodně, v souladu s ust. § 107 odst. 1 a 2 obč. zák. Podle tohoto ustanovení se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Nejpozději (bez ohledu na to, zda a kdy se ochuzený dozvěděl, že se na jeho úkor někdo obohatil, kdo a kdy se tak stalo) se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Právní poměry založené z nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. se řídí tímto předpisem (§ 3028 odst. 3 o.z.) a podle něho se posuzují až do svého zakončení i všechny lhůty a doby, které začaly běžet před [datum] (§ 3036 o.z.). 10. Z právě uvedeného je zřejmé, že hypotetický nárok žalobcův by byl promlčen bez ohledu na plynutí subjektivní lhůty dvou let (od okamžiku, kdy se žalobce dozvěděl, kdo se na jeho úkor obohatil), neboť od období let