72 CO 188/2022-319 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou jako soud prvního stupně svým v záhlaví uvedeným rozsudkem, jeho výrokem I., zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku [parcelní číslo] a dále pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je i stavba domu [adresa], vše nemovitým věcem nacházejícím se v obci a [katastrální uzemí] (dále též i„ posuzované nemovitosti“). Nemovité věci pak přikázal do výlučného vlastnictví žalobce (výrokem II.), jemuž uložil zaplatit žalované na vypořádání spoluvlastnického podílu částkou 2 425 000 Kč (výrokem III.). Právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků (výrokem IV.) a každému z nich pak uložil, aby státu na náhradu nákladů řízení zaplatil 1 225 Kč (výroky V. a VI.). 2. Při rozhodování ve věci samé vyšel soud prvního stupně ze závěru, že účastníky nelze nutit, aby proti své vůli setrvávali ve spoluvlastnickém vztahu, že reálné rozdělení nemovitostí není dobře možné. Důvod pro přikázání věcí do výlučného vlastnictví žalobce shledal v jeho vyšším zájmu na údržbě posuzovaných nemovitostí s tím, že jsou situovány v místě výhodně dostupném obyvatelům obce, že žalobce předložil představu dalšího zhodnocení a racionálního využití nemovitostí a v lepší připravenosti žalobce k vyplacení vypořádacího podílu žalované, když vycházel ze zjištění, že žalobce na rozdíl od žalované má na svých účtech částky dostačující k vyplacení vypořádacího podílu, stejně jako i k realizaci opravy střechy domu. Nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků odůvodnil závěry vyslovenými Ústavním soudem v nálezu z [datum], sp. zn. I. ÚS 262/20. 3. Rozsudek napadla odvoláním žalovaná. Ta souhlasila se zrušením podílového spoluvlastnictví, nikoliv však se zvoleným způsobem jeho vypořádání. Namítla, že i ona je v současnosti připravena vyplatit vypořádací podíl žalobci, stejně tak jako i zabezpečit rekonstrukci domu, když získala další prostředky prodejem části svého majetku, že i nadále vlastní řadu nemovitostí, které by mohla zpeněžit tak, jak to učinila nyní, že je též vlastnicí lesa, má tedy k dispozici dřevo, což by snižovalo její náklady na výměnu střechy. Namítla, že na rozdíl od ní je obec veřejným subjektem, který nakládá s veřejnými prostředky, pro něž existuje účelné využití a určení, a to v podobě rozpočtu obce, že v tomto rozpočtu, na základě aktuálního rozpočtového opatření, jsou prostředky pouze pro vyplacení vypořádacího podílu. Namítla, že její záměr s posuzovanými nemovitostmi je stejný jako žalobce, má v úmyslu jednak rozšířit prodejnu do dalších částí domu a dále v domě zřídit i další provozovnu (cukrárnu, kavárnu). Uvedla, že k rozšíření stávající prodejny chtěla přistoupit již v minulosti, to však neumožnil žalobce, když s tímto nesouhlasil, nesouhlasil ani s parkováním zákazníků prodejny na pozemku před domem. Namítla, že k nemovitostem má citové a historické vazby, neboť v minulosti náležely její tetě [jméno] [příjmení], že její rodiče v domě po svatbě bydleli, původní majitelce [jméno] [příjmení] finančně vypomáhali, ona sama se zde narodila, tetu v době, kdy v domě bydlela, často navštěvovali. Majetek pak byl zabrán státem, ona později získala spoluvlastnický podíl v restituci, chtěla by dům opravit a uvést co možná do dřívějšího vzhledu, že to dluží své tetě. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a nemovitosti přikázal do jejího výlučného vlastnictví s tím, že ji současně zaváže zaplatit vypořádací podíl žalobci. Dále žádala, aby jí proti žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. 4. Žalobce s odvoláním žalované nesouhlasil, rozsudek soudu prvního stupně měl za správný. Uvedl, že žalovaná sice nabyla spoluvlastnický podíl k nemovitým věcem v restitučním řízení, v domě však nevyrůstala, nebydlela tam, byla příbuznou původních vlastníků v linii pobočné. [jméno] provozovala v budově pohostinství po krátkou dobu, poté prostory přenechala do užívání nájemcům, v objektu probíhaly noční akce, byl narušován pořádek, veřejný prostor před domem zaplněn vozidly nájemců. Od r. 2005 v podstatě nebyly prováděny žádné opravy, dlouhodobě neudržovanou je i zahrada, která je nyní zanedbaná, zarostlá. Žalobce reflektoval na nabídku spoluvlastnice paní [příjmení] na odkoupení jejího spoluvlastnického podílu se zájmem využít objekt situovaný v centru obce v souladu s potřebami občanů a též eliminovat užívání objektu k nevhodným či nekalým účelům. Důvodem pro tento jeho postup byla skutečnost, že objekt nebyl využíván a udržován. Jde o jediný takto zanedbaný objekt v centru obce, která je řádně udržována. Budova je zčásti postavená i na pozemku žalobce, což by přinášelo opět konflikty. Uvedl, že předložil svoji představu účelného využití nemovitostí. Za nevýznamnou považoval námitku, že prostředky na rekonstrukci domu nejsou zohledněny v rozpočtu obce, uvedl v této souvislosti, že musí reagovat až na vývoj situace, proto též nové rozpočtové opatření bylo vydáno až po rozhodnutí soudu prvního stupně. Namítl též, že některé z odvolacích námitek žalované jsou nepřípustně tvrzenými novými skutečnostmi. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, právo na náhradu nákladů řízení pak v souladu s ustálenou judikaturou nepřiznal žádnému z účastníků. 5. Žalovaná podala odvolání včas (§ 204 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění předpisů pozdějších, dále jen„ o. s. ř.“) a to z pozice účastníka řízení, tedy jako osoba k tomu subjektivně oprávněná (§ 90, § 201 o. s. ř.). Podala odvolání proti rozsudku, proti němuž je tento opravný prostředek přípustný (§ 201 o. s. ř., § 202 o. s. ř. à contr.). Namítla především nesprávné skutkové závěry soudu prvního stupně a též nesprávné právní posouzení věci, tedy zákonem předvídané odvolací důvody (§ 205 písm. d/, e/ a g/ o. s. ř.). Proto odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, stejně jako řízení, které jeho vydání předcházelo a po částečném doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání lze považovat za důvodné. 6. Odvolací soud předesílá, že ač žalovaná nenapadla rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku I., jímž bylo rozhodnuto o zrušení podílového spoluvlastnictví obou účastníků k posuzovaným nemovitostem, bylo třeba vycházet ze závěru, že řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je řízením s nedělitelným předmětem řízení (viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 9. 12. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3294/2019 či nález Ústavního soudu z [datum], sp. zn. III. ÚS 687/04). V důsledku podaného odvolání tak nemohl samostatně právní moci nabýt ani výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, nedošlo k naplnění předpokladů dle ust. § 206 odst. 2 o. s. ř., předmětem přezkumu tak byl rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, tedy včetně výroku I. 7. Ač žalovaná v odvolání namítla mimo jiné nesprávnost skutkových závěrů soudu prvního stupně, učinila tak do značné míry pouze obecně, konkrétně pak soudu prvního stupně vytkla především, že žalobce nepředložil jediný konkrétní důkaz k prokázání svého tvrzení o tom, k čemu by chtěl nemovitosti využít. Odvolací soud zde měl za to, že skutková zjištění, tak jak je soud prvního stupně popsal v odůvodnění svého rozsudku, odpovídala provedeným důkazům, v převážné míře pak konečně nebyla ani žalovanou zpochybněna, a i odvolací soud neshledal důvodu, pro který by se měl od těchto zjištění odchýlit a učinit jiné skutkové závěry, než k jakým dospěl soud prvního stupně. Takto vycházel ze závěru, že jak pozemek p. [číslo] tak i pozemek p.č. st. [číslo], jehož součástí je dům [adresa], oba nacházející se v obci a [katastrální uzemí], jsou v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví obou účastníků. Žalovaná spoluvlastnický podíl nabyla (nejméně zčásti) dohodou o vydání věci podle zák. č. 403/1990 Sb., uzavřenou dne [datum], žalobkyně pak kupní smlouvou ze dne [datum] (jak bylo patrno z výpisu z katastru nemovitostí), listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí]). Mezi účastníky samotnými pak nebylo sporu o tom, že i žalovaná sama nemovitosti v minulosti užívala (provozovala zde restauraci), v převážné míře však byly nemovitosti pronajímány, dříve za účelem provozu restaurace, v současnosti pouze část za účelem provozu obchodu. Žalovanou předloženým kopiím řady faktur a účtenek pak odpovídal závěr o tom, že v letech 1993 až 2005 byly provedeny různé opravy nemovitostí a některé rekonstrukční práce. Podle žalovanou předložených listin přitom takto měly být vynaloženy prostředky v souhrnu přesahující 600 000 Kč. 8. Závěr toliko o průměrném stavebnětechnickém stavu objektu, zatékání, vlhnutí krovu, stropní konstrukce a obvodových stěn, propadnutí části stropu, odpovídá výsledkům soudem prvního stupně podrobně provedeného místního šetření i obsahu písemného posudku znalce [titul] [jméno] [příjmení], na jehož základě též soud prvního stupně učinil závěr o obvyklé ceně nemovitostí ve výši 4 850 000 Kč Ani v tomto směru nebyly závěry soudu prvního stupně, jakkoliv zpochybněny. Totéž platí i o výši finančních prostředků na účtech jak žalobce, tak i