17 CO 16/2022-199 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem rozhodl, že žalovaná je povinna souhlasit s vydáním motorového vozidla [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], [VIN kód] ze soudní úschovy sp. zn. 0 Sd 29/2019 Okresního soudu v Hradci Králové (výrok I), a zamítl vzájemný návrh, kterým se žalovaná domáhala uložení povinnosti žalobci souhlasit s vydáním motorového vozidla [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], [VIN kód] ze soudní úschovy sp. zn. 0 Sd 29/2019 Okresního soudu v Hradci Králové žalované (výrok II). O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo (výrok III). Žalované dále uložil, aby do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatila České republice na účet Okresního soudu v Hradci Králové soudní poplatek 2 000 Kč (výrok IV). 2. Soud prvního stupně rozhodoval v řízení o žalobě žalobce a vzájemné žalobě žalované o nahrazení souhlasu s vydáním předmětného vozidla ze soudní úschovy, do níž bylo uloženo usnesením Policie ČR z 13. 2. 2018 č. j. KRPH-25840-55/TČ-2017-050211. Oba účastníci jsou přesvědčeni, že jsou vlastníky vozidla. Žalobce tvrdil, že vozidlo koupil od [příjmení] [jméno] [jméno] kupní smlouvou a nestihl podat žádost o zápis změny vlastníka v registru. [jméno] [příjmení] mu vozidlo odcizil a prodal žalovanému. Žalovaná uváděla, že vozidlo koupila v dobré víře a je zapsána jako jeho vlastník v technickém průkazu vozidla. Vozidlo nabyla do svého vlastnictví na základě ústně sjednané kupní smlouvy uzavřené s předchozím vlastníkem [příjmení] [jméno] [jméno], za něhož na základě písemné plné moci s úředně ověřeným podpisem zmocnitele při uzavření kupní smlouvy jednal [jméno] [příjmení]. Vlastnické právo [příjmení] [jméno] [jméno] k vozidlu vyplývalo ze zápisu v technickém průkazu. [jméno] [příjmení] předal žalované vozidlo, klíče od vozidla a technický průkaz k vozidlu. Žalovaná byla přesvědčena, že vozidlo kupuje řádně od předchozího vlastníka. O existenci [jméno] [příjmení] se dověděla až v rámci následného trestního řízení. Tato tvrzení žalovaná později upravila tak, že [jméno] [příjmení] jednal při prodeji vozidla jako zmocněnec [příjmení] [jméno] [jméno] na základě plné moci udělené [příjmení] [jméno] [jméno] žalobci a na základě plné moci udělené žalobcem [jméno] [příjmení]. Na obou plných mocích byly podpisy úředně ověřeny. Vysvětlovala, že původně vnímala obě plné moci ve svém souhrnu jako jedno zmocnění. 3. Okresní soud na základě provedeného dokazování zjistil, že vlastníkem vozidla byl [příjmení] [jméno] [jméno], který byl také zapsán v technickém průkazu. [příjmení] [jméno] [jméno] prodal vozidlo dne 26. 2. 2015 žalobci, což dokládá písemná kupní smlouva, kterou žalovaná nezpochybňovala a na jejímž základě se žalobce stal vlastníkem vozidla. Žalobce a [jméno] [příjmení] se vzájemně znali, žalobce [jméno] [příjmení] předal klíče od vozidla, což dokládají jejich výpovědi v trestním spisu. [jméno] [příjmení] vozidlo předal žalované, která mu zaplatila 150 000 Kč oproti vydání dokladů a klíčů od vozidla. [jméno] [příjmení] následně vozidlo dopravil do servisu v [obec], žalobce zde vozidlo vyzvedl a Policie ČR je v jeho bydlišti zajistila. Ze spisu [stát. instituce] je zřejmé, že [právnická osoba] podala 10. 11. 2016 žádost o zápis změny vlastníka vozidla [příjmení] [jméno] [jméno] na žalovaného. K žádosti přiložila plnou moc z 15. 6. 2016, kterou jí k přepisu měl zmocnit [příjmení] [jméno] [jméno] a plnou moc ze 7. 11. 2016, kterou jí k tomu zmocnila žalovaná. Žalované se však v řízení nepodařilo prokázat, že [jméno] [příjmení] byl oprávněn jednat za žalobce jako vlastníka ve věci prodeje vozidla žalované. Žalovaná původně tvrdila, že [jméno] [příjmení] jí předkládal plnou moc, kterou mu k převodu udělil [příjmení] [jméno] [jméno], a následně, že takovou plnou mocí [jméno] [příjmení] vybavil žalobce. Žádná z těchto plných mocí v tomto řízení předložena nebyla. Samotné tvrzení [jméno] [příjmení] a jednatele žalované, že takovou plnou moc [příjmení] [jméno] [jméno] nebo žalobce vystavil, k prokázání nestačí. [příjmení] [jméno] [příjmení] a jednatelem žalované panuje přátelský vztah a svědectví [jméno] [příjmení] dokládá snahu žalovanému v řízení pomoci. U prvního svého výslechu svědek uvedl, že si na prodej hůře pamatuje a odkázal na obsah své výpovědi v trestním spisu. Podle trestního spisu při prodeji vozidla žalované jednal na základě plné moci, kterou udělil [příjmení] [jméno] [jméno] a o žádné další písemné plné moci udělené mu žalobcem k prodeji vozidla žalované se nezmiňoval. Svoji výpověď později změnil a překvapivě si vzpomněl na písemnou plnou moc, kterou ho měl k prodeji zmocnit žalobce. Zásadním důkazem o tom, že žádná taková plná moc ve skutečnosti neexistovala, je obsah spisu [stát. instituce], podle kterého úřad vyhověl žádosti o přepis vozidla pouze na základě plné moci udělené [příjmení] [jméno] [jméno] společnosti [právnická osoba] a na základě plné moci žalované pro tuto společnost. V případě, že by [jméno] [příjmení] tvrzenou plnou mocí disponoval, nepochybně by ji žalované pro potřebu přepisu předal. Okresní soud vyložil, proč neprovedl opakovaný výslech svědků [jméno] [příjmení], jednatele společnosti [právnická osoba], a [jméno] [příjmení], který za tuto společnost zajišťoval přepis vozidla na žalovanou, kteří si při výsleších před soudem na tuto věc nepamatovali. Rovněž vysvětlil, proč nepovažoval za potřebný výslech [příjmení] [jméno] [jméno]. Žalovaná totiž tvrdila, že žalobce jako vlastníka vozidla při prodeji zastupoval [jméno] [příjmení] na základě písemné plné moci, kterou mu žalobce vystavil. Žádný z účastníků netvrdil a v řízení nevyšlo najevo, že by sepisu plné moci či prodeji žalované byl přítomen [příjmení] [jméno] [jméno], a proto jeho svědectví toto tvrzení prokázat nemohlo. Plná moc udělená [příjmení] [jméno] [jméno] společnosti [právnická osoba] obsahuje údaj o ověření pravosti podpisu [příjmení] [jméno] [jméno] [město]. Podle zprávy tohoto„ ověřovatele“, kterou vyžádala Policie ČR, však k ověření nedošlo. Okresní soud proto tuto plnou moc považoval za nepodepsanou [příjmení] [jméno] [jméno], protože v případě, že by ji [příjmení] [jméno] [jméno] podepsal, nebylo by zapotřebí falšovat ověření podpisu. Plná moc byla vytvořena pro potřebu převodu vozidla. [stát. instituce] na základě ní a na základě plné moci žalovaného udělené [právnická osoba] přepis nesprávně provedl. 4. Soud prvního stupně v rámci právního posouzení věci připomněl, že žaloba o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy dle ustanovení § 299 zákona o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.) vyžaduje posouzení otázky, komu svědčí vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy. Vlastnické právo k předmětu úschovy se však v tomto řízení řeší jen jako otázka předběžná a projeví se ve výroku rozsudku v podobě„ nahrazení projevu vůle“. Zkoumal proto, komu z účastníků svědčí vlastnické právo k předmětu úschovy. Připomněl, že titulem pro nabytí vlastnického práva je smlouva a nikoli zápis v evidenci vozidel. Poukázal na ustanovení § 984 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jehož užití se dovolávala žalovaná, nicméně vyložil, že v dané věci použitelné není, protože registr silničních vozidel není veřejným seznamem. Otázku, zda žalovaná v důsledku jednání [jméno] [příjmení] nabyla vlastnické právo k vozidlu, okresní soud posuzoval dle ustanovení § 1109 a násl. o. z., zejména dle § 1109 písm. c) o. z. Toto ustanovení však vyžaduje, aby nabyvatel byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu. Okresní soud v této souvislosti připomněl, že míra dobré víry potřebné pro nabytí od neoprávněného musí vycházet z okolností, které svědčí pro to, že převodce je oprávněným k převodu. Pro usuzování na nedostatek dobré víry na straně nabyvatele postačí i jeho lehká nedbalost. Je obecně známou skutečností, že prodej vozidel je z důvodu vyššího výskytu krádeží rizikové. Při zkoumání dobré víry je proto na každém kupujícím nutno vyžadovat větší míru opatrnosti, tedy aktivní činnost směřující k vyvrácení jakéhokoliv podezření. V daném případě [jméno] [příjmení] ujišťoval žalovanou, že je k prodeji vozidla pověřen žalobcem. [jméno] [příjmení] spolu s vozidlem předal žalované technický průkaz, osvědčení o registraci, klíče k vozidlu a plnou moc vystavenou [příjmení] [jméno] [jméno], která zmocňovala společnost [právnická osoba] k provedení změny majitele vozidla v evidenci vozidel. Žalovaná však věděla, že v registru vozidel je jako vlastník zapsán [příjmení] [jméno] [jméno]. Byl-li žalovaný vskutku ujištěn, že [jméno] [příjmení] je k prodeji pověřen žalobcem, pak za absence jakéhokoliv listinného oprávnění [jméno] [příjmení] jednat za žalobce nebo [příjmení] [jméno] [jméno] nemohl být v dobré víře, že nabývá vozidlo od vlastníka. Zákonné podmínky pro nabytí vlastnického práva dle ustanovení § 1109 o. z. proto žalovaná nenaplnila. Okresní soud neshledal ani zákonné podm