19 CO 4/2022-258 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému odstranit článek„ [anonymizována tři slova]“ z webových stránek [webová adresa] a omluvit se se žalobci za šíření nepravdivých tvrzení, a to uveřejněním omluvy na webových stránkách [webová adresa], [webová adresa] a otištěním v [anonymizováno] zpravodaji v následujícím znění:„ [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova]„ [anonymizována tři slova]“ [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [rok]. [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [rok] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [příjmení]. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [obec]“ (výrok I). Soud zamítl žalobu i v části, jíž se žalobce po žalovaném domáhal náhrady nemajetkové újmy vyjádřené v penězích ve výši 300 000 Kč (výrok II). Žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 36 459,72 Kč do patnácti dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupkyně žalovaného (výrok III). 2. Okresní soud posoudil věc podle § 81 a násl., § 167, § 2914 a § 2951 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ztotožnil se s argumentací žalovaného, že není ve sporu pasivně věcně legitimován; na tomto závěru nemůže nic změnit skutečnost, že žalovaný byl za výroky v článku uvedené uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití, neboť v tomto řízení se jedná o odpovědnost soukromoprávní a nikoli veřejnoprávní. Okresní soud k tomu připomněl přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž jednání zástupce společnosti (nejde-li o exces) je jednáním společnosti; sám zástupce či zmocněnec společnosti za škodu neodpovídá, účinky a důsledky tohoto jednání se přičítají společnosti. V posuzované věci přitom bylo vyhotovení článku odsouhlaseno na schůzi výboru spolku [anonymizováno] [obec], z. s . Žalovaný byl k jeho sepsání a následné publikaci pouze pověřen, je pod článkem podepsán jako [anonymizována dvě slova], ihned v záhlaví je uvedeno, že píše„ [anonymizována dvě slova]“, používá množného čísla (např.„ nemáme jistotu, nemůžeme, oznámíme“). Okresní soud proto uzavřel, že žalovaný jednal jakožto člen voleného orgánu a tento jeho čin tak zavazuje přímo právnickou osobu. Okresní soud rovněž v souladu s judikaturou posuzoval, zda se žalovaný nedopustil tzv. excesu. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný sledoval zmíněným jednáním uspokojování svých vlastních zájmů, popř. zájmů jiných osob, dovodil, že jednal jménem právnické osoby, jejímž byl v té době zvoleným [anonymizováno], a v její prospěch. Ze strany žalovaného se proto nejednalo o excesivní jednání, které by zakládalo vůči poškozenému jeho osobní odpovědnost za škodu. Nad rámec uvedeného ještě okresní soud doplnil, že samotný petit žalobce tak, jak je formulován, by neměl naději na úspěch, neboť žalovaný nemá přístupová práva k doméně [webová adresa], není jejím vlastníkem, a ani nemá jinou možnost zajistit odstranění předmětného článku na této doméně. Obdobně je tomu ohledně případného zveřejnění omluvy, a to i na doméně [webová adresa], neboť se nejedná o inzertní weby, ale o weby soukromých právnických osob a nelze jim ukládat jakékoliv povinnosti. Taktéž nemůže žalobce požadovat, aby se žalovaný podepisoval pod omluvu jako předseda [anonymizováno] [obec], z. s ., když je žalován jako fyzická osoba. Nadto okresní soud ještě poznamenal, že žalobce neprokázal, že by zveřejnění článků vedlo k nepříjemnostem, které nakonec vyústily zejména v rozvod manželství žalobce, ukončení jeho podnikání v důsledku poklesu tržeb a následné opuštění [územní celek] po téměř 50 letech, jak tvrdil. Naopak jednotlivé„ nepříjemnosti“ byly v rámci řízení zcela zřejmě vyvráceny provedenými důkazy. V rámci rozvodového řízení žalobce vůbec o článku nemluvil, město opustil zcela dobrovolně a odcestoval na několik měsíců do [země] s tím, že si splnil svůj životní sen. V roce 2016 pak dosáhl žalobce dle daňových přiznání dokonce o asi třetinu vyšších příjmů a dokonce i o jednu třetinu vyšších zisků oproti roku předchozímu. V roce 2017 ukončil podnikání proto, že se mu několik měsíců nevěnoval a dobrovolně cestoval po [země]. Žalobce tedy neprokázal jakýkoliv neoprávněný zásah žalovaného, porušení či ohrožení osobnosti fyzické osoby a příčinnou souvislost mezi nimi. O nákladech řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 3. Proti tomuto rozsudku se žalobce v zákonné lhůtě odvolal. Nesouhlasil s právním názorem soudu prvého stupně, že žalovaný není ve sporu pasivně věcně legitimován. Poukázal na okolnost, že právě do pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 43 A 2/2018 okresní soud řízení přerušil s tím, že zde bude s definitivní platností vyřešena otázka, zda se přestupek stal, a především zda ho spáchal žalovaný, což mělo mít pro rozhodnutí soudu zásadní význam. Podle přesvědčení žalobce je žalovaný jakožto fyzická osoba autorem článku„ [anonymizována tři slova]“, v němž zveřejnil nepravdivé údaje o žalobci a urazil ho na cti, což bylo potvrzeno jak rozhodnutím [územní celek], jímž byl žalovaný uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. a/ zákona o přestupcích, tak i odvolací instancí – [anonymizována tři slova] [obec]. Proti těmto rozhodnutím podal žalovaný správní žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, která byla zamítnuta. V rozhodnutí č. j. 43 A 20/2018-81 (strana 7 bod 31 odůvodnění rozsudku) pak krajský soud uvádí jasný právní názor, ve kterém shledává tvrzení žalovaného, že subjektem jednání byla právnická osoba, za nesprávné i za nedůvodné. Výroky uvedené v článku jsou vůči žalobci jednoznačně difamační, když jej žalovaný označil za„ teroristu“ a uvedl, že důvodem zrušení [anonymizována dvě slova] v [obec] plánovaných na [datum] byla„ lživá kampaň“ vedená mimo jiné žalobcem. Zopakoval, že konání [anonymizována dvě slova] bránil především stav, v němž se nacházela rekultivovaná skládka v lokalitě [příjmení]. K narušení této skládky došlo v průběhu roku 2014, kdy na ní byly v rozporu se zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění dalších zákonů, navezeny desítky tun vytěžené zeminy, včetně asfaltu ze stavby [anonymizována tři slova] Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát [obec], z tohoto důvodu uložila [anonymizováno] [obec] pokutu ve výši 60 000 Kč. Skutečnost, že žalobce na uvedené porušení zákona upozornil podáním podnětu k České inspekci životního prostředí, případně k jiným orgánům státní správy, či v článcích, které na toto téma publikoval, nelze v žádném případě považovat za vedení„ lživé kampaně“ či dokonce se za projekt„ terorismu“, což žalovaný v článku uvedl. Žalovaný tedy zasáhl do osobnostních práv žalobce tím, že svůj článek zveřejnil na internetu i v lokálním tisku. Dle názoru žalobce pak není správná argumentace okresního soudu v tom směru, že žalovaný nemá pro zveřejnění omluvy přístup k těmto webovým stránkám a ke zpravodaji. Pokud byl schopen své články namířené proti žalobci v těchto médiích prezentovat, neobstojí námitka, že žalovaný není ze své pozice schopen omluvu ve stejném formátu zajistit. Žalobce vyzdvihl, že spoluobčané z [anonymizováno] mu vulgárně nadávali, křičeli na něj jak na ulici, tak i v restauračních zařízeních, byly i pokusy o fyzické útoky vůči jeho osobě. Po zveřejnění článku došlo i k poškození vozidla žalobce a k dalším nepříjemnostem, které dle žalobce nakonec vyústily v rozvod jeho manželství, ukončení podnikání a následné opuštění [územní celek] po téměř padesáti letech; do té doby tam žalobce žil a pracoval. Zopakoval, že vlivem článku došlo i k poklesu tržeb z podnikání, proto byl nucen podnikatelskou činnost ukončit. Žalovaný označoval před veřejností žalobce mimo jiné i za lháře, za člověka, který umí jen škodit, a člověka, který pro město nic neudělal. Cíleně urážlivé jednání žalovaného tedy způsobilo žalobci takovou újmu na osobním životě, že nemajetkové zadostiučinění není v žádném případně dostačující. Samotná omluva totiž není schopna odčinit těžkosti, které žalobci v osobním životě nastaly v přímé souvislosti s jednáním žalovaného; nadto už je to téměř šest let, co článek vyšel. Domáhá se proto i zadostiučinění v penězích, a to v částce 300 000 Kč, která pro žalovaného není likvidační. Článek je navíc i nadále veřejně přístupný. Z uvedených důvodů navrhl žalobce, aby rozsudek okresního soudu byl změněn a žalobě bylo zcela vyhověno. 4. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku z jeho správných důvodů, ztotožnil se zcela se závěry okresního soudu uvedenými v rozhodnutí a nadto poznamenal, že případného zados