19 CO 57/2022-279 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem rozhodl, že výše nájemného za přenechání bytu [číslo] o velikosti 2 + kk ve II. nadzemním podlaží (tj. bytové jednotky [číslo]) v domě [adresa] v [obec], ulice [ulice], k dočasnému užívání na základě nájemní smlouvy ze dne 26. 7. 1999, se počínaje od 11. 10. 2019 určuje částkou 9 760 Kč měsíčně (výrok I). Současně rozhodl, že žalovaná 1) a žalovaný 2) jsou - z důvodu nedoplatku na nájemném za období od 11. 10. 2019 do 30. 6. 2021 - povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 177 469 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výrok II). Žalované 1) a žalovanému 2) dále uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit žalobci na nákladech řízení 9 452 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Žalobci vrátil část složené zálohy na znalecký posudek ve výši 2 648 Kč (výrok IV). 2. Okresní soud takto rozhodl o žalobě ze dne 11. 10. 2019, kterou se žalobce domáhal zvýšení nájemného z bytové jednotky [číslo] o velikosti 2 + kk v domě [adresa] v [obec] (dále též„ předmětný byt“) na částku 9 760 Kč měsíčně počínaje od 11. 10. 2019 s tím, že jako jeho vlastník přenechal tento byt do užívání žalované 1) na základě nájemní smlouvy ze dne 26. 7. 1999. Z důvodu uzavření manželství vznikl žalovaným 1), 2) společný nájem bytu. Žalovaní 1), 2) nepřistoupili na zvýšení nájemného z částky 1 103 Kč na částku 9 760 Kč měsíčně. Žalobce se proto domáhá postupem dle § 2249 odst. 3 občanského zákoníku určení výše nájemného. 3. Žalovaná 1) se žalobou částečně nesouhlasila, rozhodnutí ponechala na úvaze soudu. Žalovaný 2) se žalobou nesouhlasil. Tvrdil, že není nájemcem předmětného bytu, neboť společný nájem žalovaných 1), 2) zanikl rozvodem manželství v roce 2016, event. na základě výpovědi z nájmu bytu ze dne 20. 12. 2019. 4. Okresní soud vzal z nesporných tvrzení účastníků za prokázáno, že žalobce je vlastníkem a pronajímatelem předmětného bytu. Žalobce uzavřel ohledně něho se žalovanou 1) nájemní smlouvu ze dne 26. 7. 1999. Manželství žalovaných 1), 2), uzavřené dne 7. 7. 1984, bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 6. 2016 č. j. 9 C 310/2015-35. Žalovaná 1) a žalovaný 2) po rozvodu manželství neuzavřeli dohodu nájemců o zániku společného nájmu bytu a nepodali u soudu žalobu o zrušení společného nájmu bytu. Žalovaná 1) hradí žalobci„ regulované“ nájemné ve výši 1 103 Kč měsíčně. Žalobce a žalovaní 1), 2) se nedohodli na zvýšení nájemného. V řízení vypracovaným znaleckým posudkem bylo prokázáno, že obvyklé nájemné předmětného bytu ke dni 11. 10. 2019 (tj. ke dni podání žaloby) by činilo 10 248 Kč měsíčně. Žalovaný 2) vypověděl nájem bytu listinou ze dne 20. 12. 2019 s tříměsíční výpovědní lhůtou plynoucí od prvního dne měsíce následujícího poté, co bude výpověď doručena žalobci; výpověď byla doručena žalobci dne 8. 1. 2020. 5. Okresní soud poté učinil právní závěr, že žalovaní 1), 2) se jako manželé stali ke dni 26. 7. 1999 společnými nájemci bytu (§ 703 odst. 1 obč. zák. 1964). Tzv. společný nájem bytu manžely byl založen tím, že žalovaná 1) za trvání manželství uzavřela se žalobcem jako pronajímatelem nájemní smlouvu ze dne 26. 7. 1999. Manželství žalovaných 1), 2) bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 6. 2016 č. j. 9 C 310/2015-35. Společné nájemní právo žalovaných 1), 2) však existovalo i v období po zániku manželství, neboť žalovaní po rozvodu manželství neuzavřeli dohodu o zániku společného nájmu bytu, ani nezahájili u soudu řízení o zrušení společného nájmu bytu (§ 768 odst. 1 o. z. / 2012, arg. a contrario). Okresní soud se proto neztotožnil s názorem žalovaného 2), že společný nájem žalovaných 1), 2) zanikl ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství v roce 2016, tj. že žalovaný 2) již nebyl po rozvodu manželství společným nájemcem předmětného bytu. Ze společného nájemního práva jsou žalovaní zavázáni a oprávněni společně a nerozdílně (§ 746 odst. 1 o. z. 2012). Oba žalovaní byli proto jako společní nájemci bytu povinni platit společně a nerozdílně žalobci nájemné jako úplatu za přenechání bytu k dočasnému užívání (§ 2201 o. z.), a to i v období po rozvodu manželství. Okresní soud dále učinil právní závěr, že žalobci jako pronajímateli bytu vzniklo dle § 2249 odst. 3 o. z. právo navrhnout, aby výši nájemného v předmětném bytě ve vztahu k žalovaným 1), 2) jako společným nájemcům určil soud, neboť žalobci bylo hrazeno toliko„ regulované“ nájemné 1 103 Kč měsíčně, přičemž žalobce a žalovaní 1), 2) se nedohodli na zvýšení nájemného. Žalobce se domáhal zvýšení nájemného na částku 9 760 Kč měsíčně, přičemž ze znaleckého posudku ze dne 25. 1 2021 bylo zjištěno, že obvyklé nájemné předmětného bytu ke dni podání žaloby tuto částku mírně převyšuje. Soud proto žalobě vyhověl a postupem dle § 2249 odst. 3 o. z. určil žalovaným 1), 2) jako společným nájemcům nájemné ve výši 9 760 Kč měsíčně s účinky ode dne podání návrhu soudu (§ 2249 odst. 3 o. z.), tedy od 11. 10. 2019; od tohoto dne byl také vyčíslen nedoplatek na nájemném. Zaplacení tohoto nedoplatku bylo žalovaným uloženo společně a nerozdílně, neboť jejich společné nájemní právo manželů přetrvávalo i v období po zániku manželství rozvodem a existovalo i ke dni zahájení soudního řízení o určení nájemného. Celkový nedoplatek na nájemném ve výši 177 469 Kč pak tvoří nedoplatek na nájemném za měsíc říjen 2019 ve výši 4 329 Kč (9 760 Kč – 1 103 Kč = 8 657 Kč; 8 657 Kč: 2 = 4 329 Kč) a nedoplatek na nájemném za období od 1. 11. 2019 do 30. 6. 2021 ve výši 173 140 Kč (9 760 Kč – 1 103 Kč = 8 657 Kč; 8 657 Kč x 20 měsíců = 173 140 Kč), když na nájemné byla placena toliko částka 1 103 měsíčně, přičemž obvyklé nájemné (požadované žalobcem) činí 9 760 Kč měsíčně. 6. Ohledně okolnosti, že žalovaný 2) v průběhu soudního řízení vypověděl nájem bytu listinou ze dne 20. 12. 2019, okresní soud uzavřel, že jsou-li ze společného nájemního práva zavázáni a oprávněni žalovaní 1), 2) jako bývalí manželé společně a nerozdílně (§ 746 odst. 1 o. z. 2012), znamená to, že společný nájem bytu by mohli žalovaní 1), 2) vypovědět také pouze společně a nerozdílně, event. po vzájemné dohodě i jeden z nich s účinky pouze pro odstoupivšího bývalého manžela. V posuzované věci k dohodě mezi žalovanými 1), 2) jako bývalými manžely nedošlo. Společný nájem bytu proto nezanikl ani výpovědí žalovaného 2) ze dne 20. 12. 2019. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení opřel okresní soud o § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. V řízení měl plný úspěch žalobce, neboť žaloba na určení výše nájemného byla podána proti oběma žalovaným důvodně. Náklady řízení ve věci úspěšného žalobce tvoří zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč, paušální náhrada nákladů 2 100 Kč za 7 úkonů dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, a využitá část zálohy složená na znalecký posudek ve výši 5 352 Kč, tj. celkem 9 452 Kč. 8. Žalobci byla současně vrácena nespotřebovaná část zálohy na znalecký posudek zaplacené ve výši 8 000 Kč. Z této zálohy bylo vyplacené znalečné ve výši 5 352 Kč, žalobci proto byla vrácena částka 2 648 Kč. 9. Žalovaná 1) podala odvolání směřující podle jeho obsahu proti výrokům I až III rozsudku soudu prvního stupně. Namítla, že žalobce se žalobou domáhal zvýšení nájemného, nikoliv nedoplatku na nájemném, tzn. soud nepřípustně překročil petit žaloby, když přiznal žalobci nárok na zaplacení 177 469 Kč. Ohledně nové výše nájemného 9 760 Kč měsíčně žalovaná namítla, že zvyšovat regulované nájemné je možné toliko o 20 % ročně. Skokové navýšení provedené soudem je proto v rozporu s § 2249 o. z. Žalovaná navrhla změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, že žaloba bude v celém rozsahu zamítnuta. 10. Žalovaný 2) podal odvolání proti výrokům II a III rozsudku soudu prvního stupně. V něm namítl, že soud se nijak nevypořádal s jeho argumentem ohledně přeměny společného nájmu bytu manžely na pouhý běžný společný nájem a nijak nezdůvodnil aplikaci § 768 odst. 1 občanského zákoníku na posuzovaný případ. Dále se nedostatečně vypořádal s argumentem žalovaného stran zániku společného nájmu bytu rozvodem manželství a stran oprávnění žalovaného ukončit nájem bytu bez jakékoliv součinnosti ze strany žalované 1) s účinky pouze pro žalovaného. Žalovaný 2) proto považuje jím napadený rozsudek za nepřezkoumatelný. Pro případ, že by se odvolací soud se závěrem žalovaného o nepřezkoumatelnosti neztotožnil, žalovaný namítl, že soud prvního stupně jím shora nastolené otázky nesprávně právně posoudil. Vyslovil přesvědčení, že spolu se zánikem manželství žalovaných bez dalšího zaniklo též společné nájemní právo žalovaných k předmětnému bytu. Jelikož nájem bytu zanikl již dne 22. 6. 2016, nebyl žalovaný ke dni podání žaloby nájemcem bytu. Z tohoto důvodu měla být žaloba vůči němu v plném rozsahu zamítnuta. Nesprávná je též aplikace § 768 odst. 1 o. z., neboť soud opomíjí, že se v předmětném bytě nikdy nenacházela rodinná domácnost žalovaných - opak nebyl žádným z účastníků tvrzen a naopak v řízení