19 CO 86/2022-537 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud výroky pod body I až IX rozhodl o vypořádání společného jmění manželů (dále je SJM) mezi účastníky. Výrokem I zastavil řízení o vypořádání SJM ohledně položek, které účastníci původně navrhli k vypořádání, ale v průběhu řízení je vzali zpět. Výrokem II žalobu o vypořádání SJM částečně zamítl. Výrokem III rozhodl, jaká část majetku tvořícího SJM připadá žalobkyni a výrokem IV rozhodl, jaká část majetku tvořícího SJM připadá žalovanému. Výrokem V uložil žalobkyni povinnost uhradit dluh vůči zástavnímu věřiteli – [právnická osoba] z titulu nedoplatku hypotečního úvěru. Výrokem VI uložil žalobkyni povinnost žalovanému na úhradu jeho vypořádacího podílu zaplatit částku 756 689 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku. Výrokem VII nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o vypořádání SJM, výrokem VIII uložil žalobkyni zaplatit část nákladů znalečného 4 441,50 Kč a výrokem IX uložil žalovanému zaplatit část znalečného ve výši 1 441,50 Kč. Výroky pod body X a XI dále okresní soud zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemkové parcele [číslo] v [katastrální uzemí], jehož součástí je budova – objekt k bydlení [adresa], a uvedené nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného proti povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 1 750 000 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku. Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Výrokem XII okresní soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému v souvislosti s vypořádáním podílového spoluvlastnictví na základě vzájemné žaloby částku 505 707 Kč a výrokem XIII jí současně uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení o vzájemné žalobě o zaplacení této částky 146 155,60 Kč, obojí do tří měsíců od právní moci rozsudku. Výrokem XIV pak žalobkyni uložil povinnost uhradit náklady znalečného vynaloženého v souvislosti se vzájemnou žalobou ve výši 2 502 Kč. Konečně výrokem XV zastavil řízení o žalobě podané žalobkyní proti žalovanému na zaplacení částky 290 000 Kč z titulu vnosů do podílu žalobce na nemovitostech v podílovém spoluvlastnictví účastníků a výrokem XVI uložil žalobkyni nahradit žalovanému náklady řízení o této její žalobě ve výši 35 428,80 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku. Doplňujícím rozsudkem okresní soud doplnil výrok III týkající se majetku tvořícího společné jmění účastníků, jež připadá žalobkyni, o položku, která byla podle odůvodnění rozsudku vypořádána, avšak nedopatřením nebyla uvedena ve výrokové části. 2. Žalobkyně podala odvolání proti výrokům, jimiž bylo vypořádáno SJM účastníků, a dále proti nákladovým výrokům pod body XI, XIII, XIV a XVI vztahujícím se k ostatním spojeným řízením. Ve vztahu k vypořádání SJM žalobkyně soudu prvního stupně vytýkala, že nepřihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností provedl povrchně a neúplně a dospěl tak k nesprávným skutkovým zjištěním, což se odrazilo i na nesprávném právním posouzení věci. Ve vztahu ke konkrétním položkám žalobkyně brojila formálně proti způsobu rozhodnutí o položce II.B.3., ohledně níž bylo řízení výrokem I rozsudku po zpětvzetí návrhu ohledně ní zastaveno, podle obsahu jejích odvolacích námitek (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) však brojila proti zamítnutí vypořádání položky I.C.13. co do částky 290 000 Kč výrokem II rozsudku. Proto odvolací soud její odvolání v této části vztáhl k výroku II s tím, že v zastavujícím výroku I nabyl rozsudek soudu prvního stupně právní moci. Soud prvního stupně odůvodnil zamítavé rozhodnutí ve vztahu k této položce tak, že se jedná o výlučné prostředky žalobkyně, které získala jednak prodejem svého spoluvlastnického podílu na domě v [obec], jednak zaměstnaneckým úvěrem od [právnická osoba] [anonymizováno] získaným před uzavřením manželství. Takto získané prostředky však použila na úhradu výlučného závazku žalovaného, konkrétně na vyplacení podílu jeho předchozí manželky z nemovitostí v [obec], nestaly se tudíž součástí SJM a není možné je vypořádávat. Žalobkyně s tímto právním hodnocením nesouhlasila, neboť tuto hodnotu bylo podle ní třeba vynaložit, aby za trvání manželství účastníků byl získán její ekvivalent. Tato částka tedy byla podle žalobkyně do SJM účastníků prokazatelně vnesena a spojena s ostatními prostředky, tudíž měla být vypořádána. Žalobkyně dále nesouhlasila se zamítnutím žaloby o vypořádání SJM v části, ve které navrhla vypořádání pohledávky manželů [jméno] a [jméno] [příjmení] ve výši 1 087 870 Kč – položka II.A.2. Jestliže se nezrealizoval plán účastníků převést nemovitosti ve [obec] do SJM manželů [příjmení], musí být předmětem vypořádání i hodnota, kterou manželé [jméno] ze svého vlastnictví na pořízení těchto nemovitostí vynaložili, neboť účastníci se takto jimi poskytnutým plněním na jejich úkor bezdůvodně obohatili. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně manželé [jméno] platili za účastníky v pravidelných splátkách příspěvek na hypotéku na dům ve [anonymizováno], přičemž se podle žalobkyně mělo jednat o částku 750 000 Kč, dcera žalobkyně [jméno] [příjmení] pak zaplatila ze stavebního spoření na hypotéku 297 870 Kč a dále provedla jednorázovou splátku úvěru ve výši 40 000 Kč Okresní soud po provedení důkazů k těmto tvrzením uzavřel, že lze mít za to, že účastníci původně zamýšleli manželům [příjmení] nemovitost ve [anonymizováno] po cca 6 letech bezúplatně převést současně se závazkem doplatit hypotéku, tento záměr však nebyl realizován. Pokud se však manželé [jméno] podílejí a v minulosti podíleli na nákladech svého bydlení přispíváním na splátky hypotéky, jedná se o běžný podíl na pořízení a zařízení nemovitosti a na provozu domácnosti, přičemž tyto nemovitosti výlučně, resp. nyní spolu se žalobkyní využívají. Tento aspekt byl zohledněn v rámci vypořádání SJM právě tím, že nemovitosti ve [anonymizováno] byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně za současného převzetí povinnosti splácet hypotéku. Žalobkyně v odvolání namítala, že buď mělo být plnění manželů [příjmení] kompenzováno převodem nemovitostí, čímž by jejich pohledávka zanikla, nebo se měl soud s tímto jejich vnosem do SJM vypořádat a objasnit právní podstatu jejich plnění. Ve spojení s touto námitkou žalobkyně dále uplatnila námitku proti výroku VI rozsudku soudu prvního stupně, když měla za to, že vypořádání mezi účastníky a manžely [příjmení] se musí promítnout i do výše vypořádacího podílu mezi účastníky. Ve vztahu ke všem nákladovým výrokům rozsudku žalobkyně poukázala na okolnost, že principiálně žádala vypořádání vycházející z rozdělení nemovitého majetku v SJM i v podílovém spoluvlastnictví oproti platbě příslušných vypořádacích podílů, zatímco žalovaný ohledně svého stanoviska taktizoval, čímž znemožnil mimosoudní řešení sporu a tím oběma stranám vznikly náklady, které by jinak nebyly vznikly. Výsledek převážné části sporu pak odpovídá žalobním požadavkům žalobkyně. Žalobkyně proto nesouhlasí se závěrem soudu, že povaha řízení o vypořádání SJM i jeho průběh neumožňují učinit jednoznačný závěr o tom, kdo z účastníků byl úspěšnější. Z totožných důvodů žalobkyně brojila proti dalším nákladovým výrokům, neboť podle jejího přesvědčení v žádném případě nelze na žalobce hledět jako na dominantně úspěšného, jak soud vyjádřil povinností žalobkyně nahradit mu náklady řízení v celkové výši 181 584,40 Kč. Žalobkyně navrhla změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, že jí bude uložena povinnost uhradit pohledávku manželů [příjmení] ve výši 1 087 870 Kč, v důsledku čehož se sníží její vypořádací podíl o polovinu této částky na konečných 212 754 Kč, že bude žalovanému uloženo zaplatit jí částku 145 000 Kč z titulu vnosu částky 290 000 Kč žalobkyní do SJM a dále že bude žalovanému uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení včetně řízení odvolacího. 3. Žalovaný podal odvolání pouze proti výrokům I - VI, jimiž soud prvního stupně vypořádal SJM účastníků. Brojil proti skutkovému závěru soudu prvního stupně, že žalobkyně měla k dispozici částku 290 000 Kč z předchozího manželství, když z dohody o vypořádání jejího SJM s bývalým manželem je nepochybné, že takovou částku nikdy neobdržela. Půjčka od [právnická osoba] byla žalobkyni poskytnuta v roce 2007 a byl z ní doplacen úvěr na pořízení nemovitosti v [obec]. Tuto půjčku následně splatili účastníci zaměstnavateli žalované ze společných prostředků. Ze strany žalovaného se tak jedná o vnos 150 000 Kč do výlučného majetku žalobkyně, rozsudkem však nebyl vypořádán. Dále není pravdou, že se žalobkyně odstěhovala po rozpadu manželství do nemovitosti ve [obec], neboť ve [obec] žijí pouze manželé [jméno]. Podle žalovaného taktéž není pravdou, že by měli účastníci původně úmysl nemovitost ve [anonymizováno] na manžele [příjmení] převést. Ohledně pohledávky manželů [příjmení] soud prvního stupně postupoval podle žalovaného správně, neboť si ve svých odpovědích odporovali, neprokázali splátky hypotéky a s teorií darování přišla žalobkyně až v roce 2019. Ž