21 CO 17/2022-100 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud výše citovaným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 12 000 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. od 5. 9. 2020 do zaplacení a nahradit žalobci náklady řízení v částce 67 012,50 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Žalobce se po žalovaném domáhal žalovaného plnění s tím, že žalovaný se na základě dohody se žalobcem zavázal pro žalobce realizovat dovoz vozidla ATS 59G (dále jen„ vozidlo“) z Ukrajiny. Za tímto účelem žalovaný dne 13. 9. 2019 převzal od žalobce částku ve výši 12 000 EUR. Jelikož k realizaci dohody nedošlo, žalobce přípisem ze dne 25. 8. 2020 od dohody odstoupil a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení. Okresní soud o návrhu rozhodl dne 18. 3. 2021 platebním rozkazem, proti němuž žalovaný podal odpor. V něm potvrdil, že žalovanou částku od žalobce převzal jako zálohu na nákup a dovoz vozidla. Svěřené prostředky použil na nákup vozidla – částka 10 254 EUR, do vozidla byly namontovány dva nové akumulátory za cenu 309 EUR, byl uhrazen notářský poplatek za kupní smlouvu ve výši 537 EUR a poplatek za notářsky ověřený překlad kupní smlouvy ve výši 42 EUR, dále byl uhrazen poplatek za znalecký posudek ve výši 282 EUR, uhrazeno umytí vozidla za 47 EUR, dále byla uhrazena doprava dopravci v částce 1 850 EUR a doplnění palivových nádrží ve výši 170 EUR Celkem žalovaný zaplatil 13 491 EUR. Dopravce vozidlo naložil a převzal k přepravě do České republiky. Po vstupu na území EU byl dopravce zastaven polskými orgány, neboť neměl platná povolení na přepravu nadrozměrného nákladu a byl odstaven na zádržné parkoviště. O této skutečnosti byl žalobce vyrozuměn. Následně přepravní společnost přestala komunikovat, proto vůči ní žalovaný podal trestní oznámení. Po vypuknutí pandemie se však celá věc začala odkládat. Žalobce jej během července 2020 požádal, aby vozidlo vrátil prodávajícímu, s nímž se v tomto smyslu žalovaný dohodl, a prodávající se zavázal kupní cenu v plné výši vrátit. Nyní je věc v soudním řízení na Ukrajině. Jakmile přepravní společnost vrátí vozidlo prodávajícímu a vrátí cenu již uhrazené dopravy, bude žalovaný moci vrátit žalobci zálohu. Okresní soud vzal za prokázané, že žalobce se žalovaným mezi sebou uzavřeli dohodu, na základě které se žalovaný zavázal pro žalobce realizovat dovoz vozidla z Ukrajiny, přičemž za tímto účelem žalovaný dne 13. 9. 2019 převzal částku ve výši 12 000 EUR. Tuto částku žalovaný po předchozí dohodě použil na nákup vozidla, jeho úpravy a umytí, k uhrazení notářského poplatku za kupní smlouvu, ověřeného překladu kupní smlouvy, poplatku za znalecký posudek a dále byla uhrazena doprava dopravci v a doplnění palivových nádrží. Dopravce vozidlo naložil a převzal k přepravě do České republiky. Po vstupu na území EU byl dopravce zastaven polskými orgány, neboť neměl platná povolení na přepravu nadrozměrného nákladu, a byl odstaven na zádržné parkoviště. O této skutečnosti byl žalobce žalovaným vyrozuměn. Následně přepravní společnost přestala komunikovat, proto vůči ní žalovaný podal trestní oznámení, po vypuknutí pandemie se celá věc začala odkládat. Žalobce žalovaného v létě 2020 požádal, aby vozidlo vrátil prodávajícímu, s nímž se v tomto smyslu žalovaný dohodl, a prodávající se zavázal kupní cenu v plné výši vrátit. Žalovaný opakovaně tvrdil, že předmětnou částku žalobci vrátí, ovšem poté, co vozidlo vrátí prodávajícímu a bude mu vrácena kupní cena. Vzhledem k tomu, že nedošlo k realizaci dohody, žalobce přípisem z 25. 8. 2020 od dohody odstoupil a zálohu požaduje vrátit. Okresní soud uzavřel, že žalobce prokázal předání částky 12 000 EUR žalovanému. Na žalovaném bylo prokázat, že synallagamatický vztah z titulu dohody vůbec nevznikl, popřípadě, že již došlo, byť částečně, k uhrazení žalované částky žalovaným. Žalovaný v průběhu řízení opakovaně dluh nesporoval. Uvedl, že předmětnou částku od žalobce převzal za účelem dopravy vozidla do České republiky a uvedl i to, že doposud ničeho neuhradil, avšak uvedl, že dluh uhradí, jakmile mu dlužná částka bude vrácena třetí stranou. Okresní soud zdůraznil, že v rámci dohody měl žalovaný povinnost dopravit vozidlo do České republiky, a to za zálohu, kterou mu žalobce poskytl. Skutečnost, že vozidlo uvízlo v zahraničí kvůli problémům dopravce - třetí osoby, žalovaného neomlouvá, je k tíži žalovaného, který má v rámci své činnosti takovéto situace předvídat. Žalobce není povinen vyčkávat s požadavkem vrácení zálohy žalovaným do doby, kdy žalobci bude částka navrácena třetí osobou. 3. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný. Znovu potvrdil, že žalovanou částku od žalobce převzal na koupi pásového vozidla. Uvedl, že veškeré kroky ve věci obstarání této věci vždy předem se žalobcem odsouhlasil ústní formou a konal s jeho vědomím. Připomněl, že již v odporu uvedl přehled výdajů, které s obstaráním koupě měl a doložil je. V odporu sdělil i důvody, pro něž nezaviněně nemohl vozidlo předat žalobci. Uvedl, že na Ukrajině vede soudní řízení, aby žalovanou kupní cenu žalobci vrátil. S prodávajícím na Ukrajině se dohodl na vrácení vozidla. Připomněl, že v odporu uvedl, že po splnění tam uvedených podmínek žalobci žalovanou částku vrátí. Do doby splnění podmínek není zákonný ani smluvní nárok od dohody odstupovat či namítat jeho prodlení. Zdůraznil, že podnikl vše, aby dostál uzavřenému závazku. Plnění zkomplikovala pandemie coby vyšší moc, proto odstoupení od smlouvy nepovažuje za platné. Uvedl, že i po odstoupení od smlouvy (16. 10. 2020) mu žalobce dal pokyn věc dořešit. Dovozoval, že i kdyby žalobce původně odstoupil od smlouvy, dalším jednáním to popřel a zneplatnil. Požadoval, aby byl rozsudek okresního soudu zrušen a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. 4. Žalobce k odvolání žalovaného uvedl, tento pouze opakuje, že peníze od žalobce převzal a že tyto peníze chce vrátit, ale že mu v tom brání skutečnost, že řeší vztah s prodávajícím na Ukrajině. A tedy, že až obdrží peníze od prodávajícího, vrátí je žalobci. Zdůraznil, že skutečnost, že žalovaný peníze převzal a svou povinnost nesplnil, je v řízení nesporná. Poukazoval na to, že žalovaný ani nesporoval, že byl opakovaně vyzýván k naplnění dohody. Jelikož se tak ani poté nestalo, žalobce od smlouvy odstoupil. Žalovaný tedy obdržel zálohu a vozidlo nepřivezl a žalobci neprodal. Žalovaný vše řešil svým jménem, na svůj účet a na svou odpovědnost. Tomu odpovídá i skutečnost, že vozidlo koupil jako kupující na své jméno. K prodeji vozidla z žalovaného na žalobce nedošlo a žalovaný se netají ani tím, že k tomuto už ani nikdy nedojde. Dovozoval, že tedy má právo na vrácení zálohy. Ztotožnil se s posouzením věci soudem I. stupně. Navrhl, aby byl rozsudek okresního soudu potvrzen. 5. Na výzvu odvolacího soudu žalobce doplnil tvrzení tak, že žalovanému poskytl částku 12 000 EUR, za kterou měl posléze od žalovaného koupit vozidlo ATS. Žalovaný se zavázal, že vozidlo sežene a žalobci ho prodá. Žalovaný se původně zavázal, že vozidlo žalobci prodá ve lhůtě 14 dnů, postupně byla tato lhůta prodlužována. Když žalovaný v srpnu 2020 žalobci oznámil, že není schopen vozidlo sehnat, žalobce od dohody odstoupil. 6. Žalovaný potvrdil, že měl žalobci sehnat vozidlo a zorganizovat veškeré kroky pro dovoz. Kupní smlouvu měl uzavřít s ukrajinským prodávajícím žalovaný a ten ho měl po dovozu do ČR prodat žalobci. Cena měla být stanovena na základě vzniklých nákladů a žalovaným převzatých 12 000 EUR v tom mělo být zúčtováno. Vozidlo je nyní odstaveno na Ukrajině. 7. Odvolací soud z podnětu odvolání přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 8. Mezi účastníky bylo nesporné, že spolu v září 2019 uzavřeli ústní smlouvu, v níž se žalovaný zavázal, že pro žalobce zajistí vozidlo ATS 59G. Zajištění vozidla mělo spočívat v tom, že žalovaný označené vozidlo koupí na Ukrajině, zajistí jeho převoz do České republiky a žalobci vozidlo prodá. Za tím účelem žalobce předal žalovanému částku 12 000 EUR. Kupní smlouvu s ukrajinským prodávajícím měl uzavřít žalovaný jako kupující. Následně měl žalovaný se žalobcem uzavřít kupní smlouvu na vozidlo za cenu určenou na základě vzniklých nákladů s tím, že žalobcem poskytnutá částka 12 000 EUR bude v této ceně zúčtována. Předání částky 12 000 EUR žalobcem žalovanému bylo prokázáno potvrzením o převzetí zálohy ze dne 13. 9. 2019, když tuto skutečnost žalovaný potvrdil i v soudním řízení. Žalobce tvrdil, že vozidlo měl žalovaný opatřit a žalobci prodat ve lhůtě 14 dnů od uzavření smlouvy, žalovaný tuto skutečnost nesporoval. Přípisem žalobce ze dne 25. 8. 2020 adresovaným žalovanému bylo prokázáno, že žalobce od výše popsané smlouvy odstoupil a vyzval žalovaného k vrácení částky 12 000 EUR do 7 dnů od doručení přípisu. Přípis byl žalovanému doručen dne 28. 8. 2020, což bylo prokázáno výpisem z aplikace„ Sledování zásilek“. 9. Účastníci uzavřeli nepojmenovanou smlouvu, která se svým obsahem nejvíce blíží smlouvě příkazn