§ 10
(1) Nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího.
(2) Není-li takové ustanovení, posoudí se právní případ podle principů spravedlnosti a zásad, na nichž spočívá tento zákon, tak, aby se dospělo se zřetelem k zvyklostem soukromého života a s přihlédnutím k stavu právní nauky i ustálené rozhodovací praxi k dobrému uspořádání práv a povinností.
Paragraf 10 občanského zákoníku stanoví, jak má soud postupovat, když právní předpis neřeší konkrétní situaci přímo.
Co to znamená v praxi
Pokud zákon nemá přesné ustanovení pro váš případ, soud použije ustanovení, které je nejpodobnější obsahem a účelem.
Jestliže ani takové ustanovení neexistuje, soud rozhodne podle principů spravedlnosti a základních zásad občanského zákoníku.
Soud přitom zohlední zvyklosti běžného života, právní nauku a dosavadní rozhodovací praxi, aby spravedlivě uspořádal práva a povinnosti.
Příklad
Pan Novák najde na ulici peněženku s doklady a penězi. Zákon přímo neříká, jak přesně má postupovat, pokud se majitel nepřihlásí. Soud by v takovém případě mohl použít ustanovení o nálezu věci, které je nejpodobnější, ačkoliv se netýká přímo peněženky s doklady. Pokud by ani takové ustanovení nebylo, soud by rozhodl podle principů spravedlnosti, s přihlédnutím k tomu, co je v takové situaci obvyklé (např. odevzdat peněženku policii).