25 CO 116/2022-431 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem rozhodl následovně: Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku ve výši 15 490 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím od 1. 7. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok pod bodem I. rozsudku). Co do nároku na zaplacení dalších 42 403 Kč s příslušenstvím se žaloba zamítá (výrok pod bodem II. rozsudku). Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradu nákladů řízení částku 33 791,95 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaných (výrok pod bodem III. rozsudku). Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Náchodě na náhradě nákladů řízení částku 17 432,25 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok pod bodem IV. rozsudku). Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice – Okresnímu soudu v Náchodě na náhradě nákladů řízení částku 5 810,75 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok pod bodem V. rozsudku). Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice – Okresnímu soudu v Náchodě na soudním poplatku částku 1 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok pod bodem VI. rozsudku). 2. Okresní soud v odůvodnění rozsudku reprodukoval procesní postoje účastníků. Po skutkové stránce uzavřel, že žalovaní jsou vlastníky domu [adresa] v [katastrální uzemí], [územní celek], postaveném na pozemku st. [parcelní číslo]. To je mezi účastníky nesporné, stejně jako skutečnost, že v letech 2017 -2019 žalovaní zaplatili žalobkyni celkem 8 667 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Spor je veden o skutečnou výši bezdůvodného obohacení. Okresní soud dále podal přehled okolností ohledně nabytí vlastnictví domu žalovanými a následného vývoje jednání týkajících se právních vztahů k pozemku, na němž je dům postaven. Přitom zmínil, že měl k dispozici celkem tři znalecké posudky, a sice znalců [titul] [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení]. Tyto znalecké posudky prvostupňový soud vzájemně porovnával a posuzoval, a to i ve vztahu k ostatním, v řízení provedeným důkazům; činil tak při právním posouzení věci podle ust. § 2991, § 2999 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), které citoval. Zdůraznil, že procesní znalecký posudek znalce [titul] [příjmení] podrobil kritickému posouzení, výslovně zmínil veškeré své úvahy týkající se hodnocení tohoto posudku. Okresní soud dále vyjádřil přesvědčení, že na tento případ dopadají závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 3465/2018, ze dne 5. 3. 2019 (pozn. odvolacího soudu: správné datum vydání tohoto usnesení je 3. 5. 2019). Soud prvního stupně z usnesení dovolacího soudu citoval a uzavřel, že v dané věci je nutno výslednou částku bezdůvodného obohacení dovodit z ceny pozemku za současné reflexe jeho zatížení v podobě stavby na něm zřízené; za odpovídající pak považoval redukci ceny pozemku stanovenou ve znaleckém posudku [titul] [příjmení]. Z tohoto hlediska činilo obvyklé nájemné za r. 2017 -2019 částku 24 157 Kč, od které je nutno odečíst žalovanými zaplacené částky 5 778 Kč a 2 889 Kč. Vyhověl proto žalobě o zaplacení částky 15 490 Kč spolu s požadovaným úrokem z prodlení, ve zbytku žalobu zamítl (výroky pod bodem I. a II. jeho rozsudku). Lhůtu k plnění okresní soud odůvodnil ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ OSŘ“), nákladový výrok (viz výrok pod bodem III.) opřel o ust. § 142 odst. 1 OSŘ (ve skutečnosti však o nákladech řízení rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 OSŘ, neboť provedl výpočet náhrady nákladů řízení při zohlednění procesní úspěšnosti každé ze stran sporu). Stejně přistoupil k rozhodnutí o nákladech státu (viz výroky IV. a V.) podle ust. § 148 odst. 1 OSŘ, výrok o povinnosti k placení soudního poplatku (viz výrok VI.) odůvodnil ust. § 11 odst. 2 písm. a) a § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění (dále jen„ ZSOP“). 3. Proti rozsudku okresního soudu, a to výslovně proti výrokům označeným body II. až VI. se odvolala žalobkyně. Uplatnila odvolací důvody podle ust. § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) OSŘ. Za nesporné považovala, že se ve věci jedná o nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy spornou je pouze výše nároku. Připomněla své námitky, vznesené v průběhu řízení proti znaleckému posudku [titul] [příjmení]; tyto námitky okresní soud nereflektoval, nedostatečně se s nimi podle odvolatelky vypořádal. Za chybné, ba až za zavádějící považuje žalobkyně již samotné vymezení zadání znaleckého úkolu zmíněnému procesnímu znalci. Závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR v usnesení vydaném pod sp. zn. 28 Cdo 3465/2018 na tuto věc podle odvolatelky nedopadají, když v dovolacím soudem posuzované věci se jednalo o pozemek zcela zastavěný, zatímco v projednávané věci se jedná o pozemek zastavěný zhruba z jedné poloviny. Pro účely stanovení obvyklé ceny je podle žalobkyně nutné vycházet z toho, za co by bylo možné pozemek reálně prodat. Znalec [titul] [příjmení] nevysvětlil jím použité ponížení ceny v rozsahu 50 %. Daný znalec mohl použít podklady žalobkyně. Odvolatelka podrobně rozvedla své důvody nesouhlasu se zmíněným znaleckým posudkem, podrobila jej kritice. Odkázala přitom na jí předložené nájemní smlouvy. Okresní soud pochybil, pokud tyto důkazy nepoužil s argumentem, že žalobkyně je silnější stranou v závazkových vztazích. Odvolatelka dále uvedla, že ve vztahu k žalovaným postupovala v souladu se zákonem, vycházela ze znaleckého posudku [titul] [příjmení], ve kterém nebylo použito ponížení ceny pozemku jako v procesním znaleckém posudku. Ze vzorku žalobkyní předložených smluv bylo možno vytvořit adekvátní porovnávací hodnotu. Okresní soud však tyto důkazy nereflektoval a vycházel ze znaleckého posudku, který však byl zatížen vadou, v důsledku čehož je podle žalobkyně zatíženo vadou rovněž samo řízení před okresním soudem. Žalobkyně připomněla, že navrhovala vypracování dodatku znaleckého posudku, tento návrh však nebyl okresním soudem vyslyšen. Poukázala na výslech znalce [titul] [příjmení] při jednání okresního soudu dne 6. 10. 2021. Uvedla, že odpovědi znalce na žalobkyní vznesené otázky neozřejmily znalcův postup při vypracování znaleckého posudku. Historický kontext zmiňovaný okresním soudem považovala žalobkyně za nepodstatný a způsob ocenění pozemku za diskriminační pro jeho vlastníka. K nákladovému rozhodnutí odvolatelka namítla, že při podání žaloby vycházela ze znaleckého posudku a až v řízení podaný znalecký posudek vyzněl jinak. Výše plnění tak závisela na znaleckém dokazování, což měl okresní soud reflektovat použitím ust. § 142 odst. 3 OSŘ a žádnému z účastníků neměl náhradové právo přiznat. V této souvislosti žalobkyně označila mnohá rozhodnutí Ústavního soudu a připojila z nich citace. Žalobkyně ze všech podrobně rozvedených důvodů, na něž odkázala i při veřejném projednání věci, navrhla rozsudek okresního soudu v odvoláním dotčené části zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení. 4. Žalovaní se s rozsudkem okresního soudu ztotožnili a navrhli jej v odvoláním napadené části potvrdit. Žalobkyně podle nich staví své odvolání na údajných vadách znaleckého posudku [titul] [příjmení] a používá argumentaci, která ignoruje rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydané pod sp. zn. 28 Cdo 3465/2018. Podle žalovaných jde v posuzované věci o stejný případ, neboť i zde se jedná o pozemek, který je ze stavebně technického hlediska zcela využit. Žalobkyně podle žalovaných setrvale podsunuje soudu jí vypracované smlouvy a jejich význam. Tyto smlouvy však nelze považovat za objektivní podklad pro rozhodnutí věci. Žalobkyně se vlastně domáhá přezkumu na základě jí samotnou formovaných skutečností, v odvolání recykluje shodnou argumentaci, nespecifikuje přitom naplnění jí použitých odvolacích důvodů. Žalovaní považují odvolání žalobkyně až za nemravné. K nákladovému rozhodnutí žalovaní poukázali na to, že žalobkyně od počátku řízení věděla, že spornou je výše bezdůvodného obohacení, a věděla, v čem onen spor spočívá. Musí tak nést následky svého částečného neúspěchu v řízení. Při veřejném odvolacím jednání žalovaní na svou obranu uvedenou v písemném vyjádření plně odkázali. 5. Po zjištění, že odvolání proti rozsudku okresního soudu bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, včas a že je přípustné (§ 201, a contr. § 202, § 204 odst. 1 OSŘ), přezkoumal krajský soud jako soud odvolací rozsudek okresního soudu v odvoláním žalobkyně dotčeném rozsahu (§ 212 OSŘ), přezkoumal rovněž řízení jeho vydání předcházející (§ 212a OSŘ), při jednání (§ 214 odst. 1 OSŘ) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není opodstatněné. 6. Podaným odvoláním žalobkyně nebyl napaden výrok I. rozsudku okresního soudu, který tak nabyl samostatně právní moci dnem následujícím poté, co poslednímu z účastníků uplynula lhůta pro podání odvolání (§ 159, § 206 odst. 2 a § 212 OSŘ). 7. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, vyjádřenými v odův