26 CO 206/2021-138 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud určil, že zůstavitel [jméno] [příjmení], [datum narození], posledně bytem [adresa], který zemřel dne [datum] (dále jen„ zůstavitel“), ke dni úmrtí výlučně vlastnil pohledávku ve výši 2 875 000 Kč za žalovanou (výrok I). Žalované uložil nahradit žalobcům náklady řízení 164 548 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich zástupce (výrok II). 2. Okresní soud rozhodoval o žalobě žalobců, kterou se domáhali určení, že zůstavitel ke dni svého úmrtí výlučně vlastnil pohledávku ve výši 2 875 000 Kč (dále jen„ předmětná pohledávka“) za žalovanou s tvrzením, že jsou zákonnými dědici (dětmi) zůstavitele a mají za to, že předmětná pohledávka náleží do dědictví po zůstaviteli. Tvrdili, že žalovaná (sestra zůstavitele) v době, kdy byla informována o vážnosti zdravotního stavu zůstavitele, tento majetek převedla s úmyslem získat jej pouze pro sebe a v rámci dědického řízení jej zatajit, když zmíněnou částku z účtu zůstavitele poukázala na svůj bankovní účet, ačkoli na ni neměla žádný právní nárok. Podle závěti ze dne 23. 7. 2005 totiž peněžní prostředky uložené v závětí specifikovaných finančních produktech měly být rozděleny rovným dílem mezi děti zůstavitele a jeho sestru (tedy mezi oba žalobce a žalovanou); následně došlo ke zrušení těchto produktů a k převodu peněz na uvedený účet zůstavitele. S ohledem na zrušení v závěti označených produktů by peněžní prostředky dědili pouze žalobci. 3. Po provedeném dokazování okresní soud dospěl k závěru, že zůstavitel byl vlastníkem předmětné pohledávky ve výši 2 875 000 Kč za bankou. V době od 22. 1. 2018 do 23. 2. 2018 byl hospitalizován v Krajské nemocnici v [obec], na kardiologickém a následně interním oddělení. Po subjektivní stránce zůstavitel byl slabý, fyzicky vyčerpaný. Operace neproběhla z důvodu rizikovosti, propuštěn byl na reverz. Zůstavitel nezvládal 9 základních životních potřeb. V průběhu hospitalizace na samém jejím počátku žalovaná, sestra zůstavitele 25. 1. 2018 převedla 2 875 000 Kč ve vlastnictví zůstavitele, z jeho účtu na svůj účet vedený u shodného peněžního ústavu. Po propuštění z nemocnice byl zůstavitel v péči v domácnosti žalované a [datum] zemřel. Žalobci za ním chodili na návštěvy převážně o víkendech. 4. Okresní soud předně neshledal důvodnou námitku žalované, že je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté. Uzavřel, že řízení vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 2 C 26/2019 sice bylo vedeno mezi shodnými účastníky a na základě shodného skutkového základu a bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 8. 10. 2019 č. j. 2 C 26/2019-56, jímž byla žaloba pravomocně zamítnuta, v daném řízení se žalobci domáhali určení, že zůstavitel ke dni úmrtí výlučně vlastnil pohledávku ve výši 2 875 000 Kč za [název peněžního ústavu] [anonymizována dvě slova]. V tomto řízení je ovšem žalováno určení, že zůstavitel ke dni úmrtí výlučně vlastnil pohledávku ve shodné výši za žalovanou. Okresní soud přitom nepřehlédl závazný právní názor vyslovený v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 6. 2020 č. j. 19 Co 107/2020-100, kterým bylo rozhodováno o odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 8. 10. 2019 č. j. 2 C 26/2019-56 a kterým byl rozsudek okresního soudu potvrzen. Ze závěrů odvolacího rozsudku bylo patrno, že žalobci se měli za použití § 189 odst. 1 z. ř. s. domáhat určení, že zůstavitel ke dni smrti vlastnil pohledávku za žalovanou z titulu bezdůvodného obohacení, což v tomto řízení učinili. Okresní soud rovněž neshledal důvodnou námitku žalované stran neexistence naléhavého právního zájmu na určení ve smyslu § 80 o. s. ř. Uzavřel, že v projednávané věci byla určovací žaloba podána, když mezi účastníky je vedeno Okresním soudem v Semilech pod sp. zn. 25 D 637/2018 dědické řízení. Dědické řízení dokonce původně bylo usnesením ze dne 29. 7. 2019 č. j. 25 D 637/2018-89 přerušeno do ukončení řízení o určení vlastnictví pohledávky zůstavitele vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 2 C 26/2019. V řízení sp. zn. 2 C 26/2019 sice bylo pravomocně rozhodnuto, z obsahu dědického spisu je však patrno, že soudní komisařka v dědickém řízení nečiní žádné další úkony a čeká na výsledky tohoto řízení. Je nepochybné, že pokud by existence pohledávky byla potvrzena, o jejím přechodu na dědice bude rozhodnuto v dědickém řízení a rozhodnutí soudu bude mít zásadní vliv na další průběh dědického řízení. 5. Následně okresní soud uzavřel, že sporným zůstal právní důvod převodu citované finanční částky. Žalobci tvrdili, že žalovaná tak učinila bez právního důvodu, žalovaná tuto finanční částku považovala za dar od zůstavitele. Žalovaná ani přes poučení okresním soudem neprokázala právní důvod převodu předmětné částky na svůj účet, její tvrzení o darování nelze dovodit ani ze záznamů z diáře zůstavitele, ani z výslechu syna žalované [jméno] [příjmení] Okresní soud nepřehlédl, že zůstavitel byl od 22. 1. 2018 do 23. 2. 2018 ve vážném zdravotním stavu hospitalizován v nemocnici a stěží tak vůči žalované mohl učinit projev vůle spočívající v darování uvedené finanční částky, takový projev vůle by navíc vyžadoval s odkazem na § 2057 odst. 2 o. z. písemnou formu. Žalovaná přitom v dědickém řízení uvedla, že žádný písemný doklad k převodu peněz nebyl a u jednání ohledně převodu peněz mezi ní a zůstavitelem nebyl ani žádný svědek. Okresní soud proto uzavřel, že žalovaná se bezdůvodně obohatila získáním majetkového prospěchu na základě plnění, které získala bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1, 2 o. z.) a žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle zásady úspěchu ve sporu, kdy při určení odměny advokáta vycházel z tarifní hodnoty ve výši předmětné pohledávky, tj. 2 875 000 Kč. 6. Proti rozsudku okresního soudu podala žalovaná odvolání. Uvedla, že okresní soud dospěl k nesprávným závěrům jak po stránce skutkové, tak po stránce právní. Nebylo prokázáno, že by došlo k bezdůvodnému obohacení žalované. Okresní soud se nezabýval tím, zda byl převod finančních prostředků v souladu s vůlí zůstavitele, což bylo pro právní posouzení věci jako bezdůvodného obohacení zcela zásadní, a rovněž nedůvodně obrátil důkazní břemeno v neprospěch žalované, čímž zatížil řízení procesní vadou. Bylo na žalobcích, aby prokázali existenci pohledávky a vlastnictví této pohledávky zůstavitelem k datu jeho úmrtí, žádná pohledávka zůstavitele za žalovanou však neexistovala. Finanční prostředky byly převedeny na účet žalované dle pokynu zůstavitele, převod se udál v souladu s jeho vůlí, a na straně žalované tak nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení, neboť jí bylo plněno na základě platného právního důvodu spočívajícího v darování. Důvodem daru byla skutečnost, že se žalovaná o zůstavitele jako jediná starala. Zůstavitel měl po svém propuštění z nemocnice k dispozici výpisy z účtů, stav na účtech si kontroloval, a sám si do svého diáře zapisoval zůstatky na účtech. Žalovaná poukázala na výslech svědka [příjmení], který uvedl, že zůstavitele v posledním období jeho života vídal téměř denně, žalovaná si jej vzala k sobě domů, starala se o něj. Zůstavitele vozil i k němu domů, mj. pro poštu, jinak poštu vyzvedával osobně on a dával ji žalované. Zůstavitel se o poštu zajímal, chodily mu výpisy z bank. Viděl, že si zůstavitel poštu otevírá. Žalobci se nyní domáhají revize právních poměrů zůstavitele po jeho úmrtí, jednají v rozporu s jeho vůlí a jediným důvodem k žalobnímu návrhu je jejich domněnka, že by měli finanční prostředky zdědit. Tato domněnka však není způsobilá založit důvodnost žalobního návrhu. Žalobci neprokázali existenci tvrzené pohledávky, tvrdili převod finančních prostředků z účtu zůstavitele na účet žalované a úmysl získat tyto prostředky pro sebe. Převod finančních prostředků však nijak neprokazuje existenci pohledávky zůstavitele za žalovanou ani bezdůvodné obohacení žalované, a tedy logicky ani vlastnictví této domnělé pohledávky. Žalobci by museli prokázat převod finančních prostředků proti vůli zůstavitele, příp. nezpůsobilost zůstavitele projevit vůli k převodu finančních prostředků, své důkazní břemeno žalobci neunesli. Úvaha okresního soudu stran špatného zdravotního stavu zůstavitele s tím, že mohl stěží projevit vůli k převodu finančních prostředků, je pouhou spekulací okresního soudu. Rovněž byl vadný poukaz okresního soudu na ust. § 2057 odst. 2 o. z., v případě nedodržení písemné formy je smlouva stižena relativní neplatností, která však nebyla včas namítnuta. Žalovaná rovněž nesouhlasila s výrokem o náhradě nákladů řízení, namítala, že v dané věci se jednalo o žalobu na určení ve smyslu § 9 odst. 3 písm. a) adv. tarifu a tarifní hodnota pro výpočet odměny advokáta za jeden úkon právní služby činila 35 000 Kč. Při odvolacím jednání doplnila, že vůle zůstavitele byla v řízení prokázána záznamy z diáře zůstavitele, který si sám učinil poznámku o zůstatku na účtu, dále vyplývá rovněž z nečinnosti zůstavitele, který převod peněz nezpochybnil, výpovědi svědka [příjmení] a lékařských zpráv, ze kterých vyplývá, že zůstavitel byl způsobilý tak