47 CO 207/2021-60 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Výrokem I napadeného rozsudku okresní soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 36 085 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 1. 1. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Ve výroku II zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 40 596,12 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 503,43 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 005,43 Kč, zákonného úroku z částky 17 212,30 Kč od 21. 1. 2020 do 31. 12. 2020 a zákonného úroku z prodlení z částky 11 062 Kč ve výši 8,5 % od 1. 1. 2021 do zaplacení, 29% úroku ročně z částky 17 212,30 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 4 191,38 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 957,85 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 29 935,47 Kč od 21. 1. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 8,5 % a úroku 29 % z částky 29 935,47 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Ve výroku III rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Okresní soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], uzavřela s žalovanou jako spotřebitelkou během půl roku dvě smlouvy o výpůjčce. První smlouva byla uzavřena dne 24. 8. 2017. Podle této smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 35 000 Kč. Ty se žalovaná zavázala splácet v měsíčních splátkách po 3 035 Kč. Na tuto smlouvu žalovaná zaplatila celkem 12 115 Kč. Druhá smlouva byla uzavřena dne 2. 10. 2017. Podle této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná zaplatila celkem 1 800 Kč. Pohledávky za žalovanou byly postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek z 16. 12. 2020 na žalobkyni. Žalovaná uhradila na zápůjčky celkem 13 915 Kč Okresní soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně neprověřil skutečné příjmy žalované, uvedené měsíční výdaje byly nereálné, chybný byl i údaj o splacení úvěrů. V rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byly obě smlouvy absolutně neplatné (§ 588 o. z.). V řízení bylo prokázáno, že žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně převzala částku 50 000 Kč a na dluh zaplatila 13 915 Kč Okresní soud proto žalované uložil povinnost vrátit žalobkyni jistinu ve výši 36 085 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzvala ke splnění předžalobní výzvou a ke splnění jí určila lhůtu do 31. 12. 2020, od 1. 1. 2021 je žalovaná v prodlení. Okresní soud proto v souladu s § 1970 o. z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložil žalované též povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení od 1. 1. 2021. Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. 3. Žalobkyně podala odvolání proti výroku II rozsudku do částky 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení. Nesprávnost napadeného rozsudku žalobkyně shledala v tom, že soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b o. s. ř. (§ 205 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), řízení bylo postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 205 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností (§ 205 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.), dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.). Žalobkyně nesouhlasila se zjištěním okresního soudu ohledně uzavřených smluv, poskytnutých a vrácených částek. Žalobkyně prokázala, že dne 30. 11. 2017 byla uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 1 800 Kč. Dále prokázala, že dne 24. 8. 2017 byla uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] podle které právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 12 115 Kč. Žalobkyně připomněla, že je jejím právem žalovat částku nižší, než která jí byla původní věřitelkou postoupena a na kterou by měla nárok. Na základě výše uvedeného má žalobkyně ze smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 11. 2017 nárok na zaplacení části nesplacené jistiny zápůjčky (tedy bezdůvodného obohacení) ve výši 16 200 Kč (18 000 Kč – 1 800 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. od 1. 1. 2021 do zaplacení a ze smlouvy o zápůjčce ze dne 24. 8. 2017 nárok na zaplacení části nesplacené jistiny zápůjčky (tedy bezdůvodného obohacení) ve výši 22 885 Kč (18 000 Kč – 1 800 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. od 1. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II změnil tak, že uloží žalované zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Dále uloží žalované nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, § 202 a contr., § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek v napadené části bez jednání (§ 212 a § 214 odst. 3 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. 5. Okresní soud správně posoudil uzavřené smlouvy o zápůjčce jako neplatné podle § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Absolutní neplatnost smluv byla judikatorně vyřešena (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Proti těmto právním závěrům ostatně žalobkyně v odvolání ničeho nenamítala. Soud prvního stupně dále posoudil pohledávku žalobkyně (postupitelky) jako pohledávku z bezdůvodného obohacení žalované podle § 2991 odst. 1 o. z. 6. Žalobkyně v odvolání správně namítla, že prokázala, že podle smlouvy [číslo] poskytla žalované dne 24. 8. 2017 peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Uvedla, že žalovaná vrátila žalobkyni částku 12 115 Kč. Dále prokázala, že podle smlouvy [číslo] poskytla žalované dne 30. 11. 2017 finanční prostředky ve výši 18 000 Kč. Tvrdila, že na tuto částku bylo žalovanou zaplaceno 1 800 Kč. 7. Podle § 120 odst. 1 věta první o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalobkyně prokazovala, že poskytla žalované peněžní prostředky. Naopak bylo důkazním břemenem žalované, aby prokázala, kolik žalobkyni (či její právní předchůdkyni) vrátila. Žalovaná byla v řízení pasivní. Proto je třeba vycházet z tvrzení žalobkyně i ohledně částek zaplacených žalovanou. Tvrdila-li žalobkyně, že na částku 35 000 Kč žalovaná zaplatila 12 115 Kč a na částku 18 000 Kč zaplatila 1 800 Kč, činí bezdůvodné obohacení žalované 39 085 Kč. Žalobkyně dále prokázala, že žalovanou vyzvala dopisem ze dne 16. 12. 2020 k zaplacení pohledávek a poskytla jí lhůtu k zaplacení do 31. 12. 2020. Podle § 1970 o. z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. má žalovaná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení od 1. 1. 2021 ve výši 8,25 % z dlužné částky do zaplacení. Okresní soud uložil žalované zaplatit žalobkyni pouze částku 36 085 Kč s úrokem z prodlení. Proto krajský soud změnil rozsudek okresního soudu ve výroku II tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni i částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 1. 2021 do zaplacení (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). 8. Vzhledem ke změně rozsudku okresního soudu rozhodoval krajský soud znovu o náhradě nákladů řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyně požadovala žalobou zaplacení částky 96 339 Kč včetně kapitalizovaného příslušenství. O tom, že je třeba do poměru úspěchu a neúspěchu ve věci o zaplacení peněžité pohledávky započítat i požadované příslušenství, rozhodl Ústavní soud nálezem sp. zn. I. ÚS 2717/08. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 42 310 Kč včetně zákonného úroku z prodlení. Ve vztahu k požadované pohledávce byla převážně neúspěšná. Žalované náklady řízení nevznikly. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani krajským soudem.