17 Co 146/2024-266 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá určení, že je vlastnicí spoluvlastnického podílu o velikosti jedné ideální poloviny nemovitých věcí, a to pozemků parc. č. , hodnota, a stavebních pozemků , hodnota, , jehož součástí je stavební objekt čp. , Anonymizováno, , a , hodnota, , jehož součástí je stavební objekt čp. , hodnota, , vše v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, (výrok I). O nákladech řízení rozhodl okresní soud tak, že žalobkyni zavázal, aby každému z žalovaných k rukám jejich zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku nahradila 40 501,24 Kč (výrok II).2. V odůvodnění rozsudku okresní soud vyložil, že žalobkyně svou žalobu zdůvodnila tím, že s žalovaným 1) žili po dobu 20 let jako partneři a do spoluvlastnictví nabyli několik nemovitých věcí. Vedle nemovitostí v katastrálním území , adresa, , tvořících předmět tohoto řízení, vlastnili dále pozemky s domem čp. , hodnota, v , adresa, a bytovou jednotku č. , hodnota, tamtéž. Svůj spoluvlastnický podíl na nemovitostech v katastrálním území , adresa, převedla žalobkyně darovací smlouvou ze dne 18. 3. 2019 žalovanému 1), a to v souvislosti s ukončením jejich partnerského vztahu. Po uzavření této smlouvy vložil žalovaný nemovitosti do , Anonymizováno, jehož svěřenskou správkyní je žalovaná 2). Darovací smlouva z 18. 3. 2019 byla součástí celkové ústně sjednané dohody, která upravovala způsob vypořádání jejich majetkových vztahů, nemůže být tedy vnímána samostatně. Žalobkyně a žalovaný 1) se tehdy dohodli, že žalovaný 1) se stane výlučným vlastníkem žalovaných nemovitostí v katastrálním území , adresa, , oproti tomu žalobkyně se stane vlastnicí domu v , adresa, . Bytová jednotka v , adresa, měla být převedena na jejich společné děti. K realizaci této ústní dohody však nedošlo z důvodů na straně žalovaného. Dům s pozemky v , adresa, zůstal v podílovém spoluvlastnictví, zatímco žalovaný 1) získal hodnotné nemovitosti v katastrálním území , adresa, bez jakéhokoliv protiplnění, což není v souladu s dobrými mravy. Na podkladě řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví k domu s pozemky v , adresa, , vedeného u Okresního soudu v , adresa, , byla žalobkyně nucena vyplatit žalovanému 1) vypořádací podíl. Žalobkyně tvrdila, že byla žalovaným 1) uvedena v omyl, protože by darovací smlouvu neuzavřela, pokud by nepředpokládala jí žalovaný převede svůj podíl na domě v , adresa, . Smluvní vůlí žalobkyně nebylo zbavit se hodnotného majetku bez náhrady. Darovací smlouva na dům v , adresa, nemohla být uzavřena současně, protože se musela vyřešit hypotéka, v roce 2019 byla žalobkyně navíc vážně nemocná.3. Žalovaní popřeli, že by darovací smlouva z 18. 3. 2019 byla uzavřena za účelem komplexního vypořádání majetkových vztahů mezi žalobkyní a žalovaným 1) a že by se jednalo o jednu z více smluv týkajících se tohoto vypořádání. Žalobu o vypořádání podílového spoluvlastnictví nemovitostí v katastrálním území , adresa, podala sama žalobkyně. Je navíc stěží uvěřitelné, že by se žalobkyně jako vystudovaná právnička nechala uvést v omyl příslibem jakéhosi generálního majetkového vyrovnání. S takovým tvrzením přišla žalobkyně teprve v průběhu řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví, do spisu Okresního soudu v , adresa, byl anonymně založen padělek darovací smlouvy, kterou mělo dojít k darování spoluvlastnického podílu žalovaného 1) na nemovitostech v , adresa, žalobkyni. Darovací smlouva z 18. 3. 2019 nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy, žalovaný se při jejím uzavírání žádného protiprávního jednání nedopustil.4. Na základě provedeného dokazování vzal okresní za prokázané, že žalobkyně a žalovaný 1) spolu žili jako druh a družka a společně získali do podílového spoluvlastnictví více nemovitostí. Když jejich soužití skončilo, bylo uzavřeno několik smluv, které se týkaly nemovitostí, jež měli účastníci v podílovém spoluvlastnictví. Žalobkyně darovací smlouvou z 18. 3. 2019 darovala svůj spoluvlastnický podíl na nyní žalovaných nemovitostech žalovanému 1). Žalovaný 1) daroval svůj spoluvlastnický podíl ve výši jedné poloviny na bytové jednotce č. 794/9 v , adresa, synovi , jméno FO, . Žalobkyně a žalovaný 1) zůstali podílovými spoluvlastníky domu v , adresa, , kdy každý spoluvlastnil jednu polovinu těchto nemovitostí. Na základě žaloby žalobkyně bylo podílové spoluvlastnictví k domu v , adresa, a souvisejícím nemovitostem zrušeno, tyto nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně a žalobkyni byla uložena povinnost vyplatit žalovanému 1) vypořádací podíl ve výši 3 674 000 Kč. Žalovaný 1), poté co mu žalobkyně darovala svůj spoluvlastnický podíl na žalovaných nemovitostech, tyto nemovitosti vložil do , Anonymizováno, . Soud prvního stupně však neměl za prokázané tvrzení žalobkyně o uzavření komplexní dohody, dle které měl být vypořádán společný nemovitý majetek a dle níž měl žalobkyni připadnout dům v , adresa, , žalovanému 1) chata v , adresa, (nemovitosti tvořící předmět tohoto řízení – jedná se o nemovitostí v katastrálním území , adresa, , v části obce , adresa, a v obci , adresa, ) a dětem měl být převeden byt v , adresa, . Jediným důkazem potvrzujícím uzavření takové dohody byla dle okresního soudu výpověď , jméno FO, , dcery žalobkyně a žalovaného 1), která však jakožto osamocený důkaz obstát nemůže. Další důkazy a i některá tvrzení samotné žalobkyně totiž uzavření takové dohody zpochybňují. Okresní soud v této souvislosti hodnotil jako nevěrohodné svědeckou výpověď syna , jméno FO, i písemné prohlášení matky žalobkyně , jméno FO, . Přihlížel i k obsahu jejich výpovědí, které učinili v dřívějších řízeních vedených u Okresního soudu v , adresa, a před Krajským soudem v , adresa, . Zdůraznil, že tu jde o osoby, které mají blízký kladný vztah k žalobkyni a že v předešlých řízeních neuvedli, že by dům v , adresa, měl být darován žalobkyni. Další pochybnosti vzbuzuje postup žalobkyně, která tvrzení o uzavření darovací smlouvy ohledně domu v , adresa, začala uplatňovat teprve v průběhu řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví.5. Okresní soud po právní stránce věc posoudil se zřetelem k ustanovením § 574, § 580 odst. 1, § 583 a § 2055 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Měl za to, že darovací smlouva není neplatná kvůli omylu žalobkyně ani pro rozpor s dobrými mravy. Takové důvody neplatnosti nebyly v řízení náležitě prokázány. Nebylo dostatečně prokázáno, že by žalovaný 1) nedodržel dohodu či slib, že svůj podíl na domě v , adresa, daruje žalobkyni. Žalobkyně neprokázala ani uzavření ústní dohody o komplexním vypořádání majetkových vztahů. Samotnou podstatou darovací smlouvy je vyvrácen argument žalobkyně, že je nelogické, aby žalovanému 1) převedla nemovitý majetek, aniž by obdržela odpovídající protiplnění. Okresní soud v této souvislosti poukázal též na vysokoškolské právní vzdělání žalobkyně. Okolnosti představující rozpor darovací smlouvy s dobrými mravy a vyvolávající její neplatnost by musely být dány již v době uzavření smlouvy. Pozdější jednání žalovaného 1) nemá na platnost smlouvy vliv. Okresní soud dále připomněl, že žalovaný 1) po vložení nemovitostí do svěřenského fondu není jejich vlastníkem a není ani jako vlastník zapsán v katastru nemovitostí. Dovozuje-li žalobkyně svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení z rozporu mezi zápisem v katastru a jí tvrzenou skutečností, že je spoluvlastnicí předmětných nemovitostí po uzavření smlouvy, pak není žalovaný 1) v tomto řízení pasivně legitimován. O nákladech řízení rozhodl okresní soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) procesně úspěšným žalovaným přiznal proti žalobkyni v plné výši právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložili k procesní obraně.6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, kterým napadla skutkové závěry okresního soudu. Zdůraznila, že je nutno na věc hledět v širším kontextu, protože tu jde o vyrovnání partnerů při rozchodu z nesezdaného soužití. Žalobkyně a žalovaný 1) zvolili vypořádání prostřednictvím uzavření více darovacích smluv, které byly propojeny a měly se stát komplexním vypořádáním. Jejich záměrem nemohlo být vypořádání prostřednictvím jednostranně nevýhodných institutů. Okresní soud dostatečně neuvážil, že vypořádání se odehrávalo mezi bývalými partnery, kteří řešili celou řadu záležitostí spojených s jejich setrváním ve společné domácnosti, že řešení se odehrávalo na půdě společné domácnosti za přítomnosti dětí a že emoce spojené s rozchodem v důsledku rozhodnutí jednoho z partnerů o založení jiné rodiny mohly vést k nedostatku racionality v rozhodování. V této souvislosti měla význam nejenom emočně vypjatá situace, ale i oslabení žalobkyně způsobené závažným onemocněním, které okresní soud nijak nevyhodnotil. Snahou žalobkyně bylo rychlou dohodou ukončit potenciálně či reálně konfliktní prostředí, které negativně působilo na děti. Je nepří