25 Co 49/2024-240 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud jako soud prvního stupně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem pozemku p. č. , číslo, v katastrálním území a obci , název, o výměře , číslo, m2, odděleného z pozemku p. č. , číslo, v katastrálním území a obci , název, geometrickým plánem č. , číslo, ze dne , datum, , vyhotoveného společností , právnická osoba, a. s. se sídlem , adresa, který je nedílnou součástí rozsudku (výrok I.)2. Ve spojitosti s výsledkem sporu zavázal žalobce k náhradě nákladů ve prospěch žalovaného v částce , částka, (výrok II.).3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že , jméno FO, jakožto tehdejší vlastník pozemku p. č. , číslo, a , číslo, v katastrálním území , adresa, uzavřel dne , datum, se společností , právnická osoba, . nájemní smlouvu, na jejímž základě předal uvedené pozemky nájemci do užívání. Následně práva a povinnosti jmenovaného nájemce (včetně výstavby autobazaru) přešly na společnost , právnická osoba, společnost s ručením omezeným (později , právnická osoba, spol. s r. o. a poté , právnická osoba, , s. r. o.). Před uzavřením nájemní smlouvy byla v terénu zaměřena hranice mezi pozemky p. č. , číslo, a , číslo, , která byla v terénu označena „umělými mezníky“; tyto pak byly zaneseny do geometrického plánu ze dne , datum, zpracovaného , jméno FO, , kde byly označeny č. , hodnota, . Tento geometrický plán musel být pronajímateli , jméno FO, znám, neboť byl uložen ve sbírce listin katastrálního úřadu k žádosti nájemce. Dne , datum, došlo k uzavření Dodatku č. , hodnota, nájemní smlouvy, jehož součástí byl geometrický plánek, na němž byla také vymezena hranice mezi pozemky p. č. , číslo, a , číslo, , aby také spojnicí mezi body č. , hodnota, Pronajímateli musely být známy místní poměry včetně průběhu hranice mezi pozemky p. č. , číslo, kdy navíc v blízkosti této lokality v této době bydlel a dosud bydlí. Příslušný stavební úřad dne , datum, vydal stavební povolení pro stavbu – vybudování zpevněné plochy za účelem prodeje osobních vozů, kanceláře, nezbytného technického vybavení a přípojek na inženýrské sítě v , adresa, na pozemku p. č. , číslo, (vlastní areál) a na pozemcích p. č. , číslo, , , číslo, a , číslo, (přípojky na inženýrské sítě). Jako stavebník vystupoval společnost , právnická osoba, . (později , právnická osoba, společnost s ručením omezeným). Jednateli stavebníka (investora) byly v době výstavby , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Ještě před vydáním stavebního povolení proběhlo místní šetření, jehož se zúčastnil i nájemce, stavebník (investor) i projektant. Vedení hranice mezi pozemky p. č. , číslo, a , číslo, se přitom v projektové dokumentaci předložené stavebníkem (investorem) shodovala s geometrickým plánem; i po tomto místním šetření se tudíž mohl s projektem a celou výstavbou podrobněji seznámit pronajímatel. Stavební úřad vydal dne , datum, kolaudační rozhodnutí – o povolení k užívání areálu autobazaru. Z odůvodnění kolaudačního rozhodnutí bylo lze seznat, že stavba obsahovala i oplocení autobazaru ze strojového pletiva na ocelových sloupcích. Před vydáním kolaudačního rozhodnutí opět proběhlo místní šetření (, datum, ), jehož se zúčastnil mimo jiné i pronajímatel. Areál autobazaru se z části nachází na pozemku p. č. , číslo, , tj. na jeho části oddělené pro potřeby tohoto řízení geometrickým plánem z , datum, , kdy posledně uvedený pozemek je fakticky „připlocen“ ke zbylé části autobazaru na pozemku p. č. , číslo, . Od vydání kolaudačního rozhodnutí (, datum, ) je areál autobazaru soustavně využíván pro svůj účel v jeho faktických hranicích včetně pozemku p. č. , číslo, . Žalobce na základě kupní smlouvy ze dne , datum, nabyl od prodávajícího , jméno FO, do vlastnictví pozemky p. č. , číslo, o výměře , hodnota, m², , číslo, o výměře , hodnota, m² a , číslo, o výměře , hodnota, m², to vše zapsané v katastru nemovitostí pro katastrální území a obec , adresa, . Kupní smlouvu ze dne , datum, žalobce získal od společnosti , právnická osoba, , spol. s r. o. vlastnické právo k objektu občanské vybavenosti č. p. , číslo, situovanému na pozemku p. č. , číslo, v katastrálním území a obci , adresa, .4. Žalobce dovozoval své vlastnické právo k předmětnému pozemku (p. č. , číslo, ) z vydržení. Soud prvního stupně si nejprve položil otázku, zda do vydržení vydržecí doby lze započítat i dobu, po kterou byl podle úsudku žalobce oprávněným držitelem předmětného pozemku (p. č. , číslo, ) jeho právní předchůdce , jméno FO, . Soud prvního stupně uzavřel, že tomu tak není. Podtrhl, že žalobcův právní předchůdce coby dědic nenabyl na základě rozhodnutí dědického soudu o vypořádání dědictví (viz usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ) vlastnictví k předmětnému pozemku (p. č. , číslo, ) sousedícímu s pozemkem p. č. , číslo, . Žalobcův právní předchůdce nejednal v omluvitelném omylu, že jde o část pozemku, který zdědil. Při posuzování dobré víry je třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Žalobcův právní předchůdce nemohl být (oprávněným) držitelem předmětného pozemku, neboť u něj absentovala vůle s věcí nakládat jako s vlastní je faktické ovládání věcí – panství nad věcí. Ještě před uzavřením nájemní smlouvy ze dne , datum, totiž proběhlo v terénu zaměření hranice mezi pozemky p. č. , číslo, a , číslo, , která byla v plenéru označena „umělými mezníky“ č. , hodnota, a ty pak byly přeneseny do geometrického plánu vyhotoveného , jméno FO, dne , datum, . Přinejmenším ve dvou případech se osobně zúčastnil místního šetření, kdy byl přítomen i projektant, a ve druhém případě (, datum, ) krátce před vydáním kolaudačního rozhodnutí (, datum, , kdy již na hranici mezi pozemky p. č. , číslo, a , číslo, bylo vybudováno oplocení ze strojového pletiva na ocelových sloupcích; oplocení se přitom od doby výstavby nepřemístilo.5. Soud prvního stupně se zaobíral i tím, zda sám žalobce (bez započtení vydržecí doby jeho právního předchůdce) vydržel vlastnické právo k předmětnému pozemku p. č. , číslo, . Na takto položenou otázku opět odpověděl záporně s odůvodněním, že již v roce 2008 byl tehdejším vlastníkem sousedního pozemku p. č. , číslo, – společností , právnická osoba, s. r. o., konkrétně jejího jednatele , jméno FO, v nesrovnalosti ohledně vlastnických hranic autobazaru. Jmenovaný jednatel upozornil žalobce na skutečnost, že hranice autobazaru přesahují do pozemku p. č. , číslo, a že je tudíž část tohoto pozemku k autobazaru neoprávněně „připlocena“. Jednatel uvedené společnosti zopakoval své výhrady adresované žalobci i písemně v dopisech ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . Neuběhla-li do roku 2008, kdy předestřeným způsobem byla zpochybněna oprávněnost žalobcovy držby předmětného pozemku, zákonem stanovená vydržecí doba v trvání 10 let od nabytí vlastnického práva k pozemku p. č. , číslo, (dne , datum, – právní účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí), nemohl se žalobce stát z titulu vydržení vlastníkem předmětného pozemku.6. Vzhledem k tomu, že v případě žalobce byla již v roce 2008 zpochybněna oprávněnost jeho držby, nelze dovodit ani podmínky pro mimořádné vydržení podle § 1095 o. z.7. Soud prvního stupně při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky zohlednil výsledek sporu (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), což znamenalo, že náhradovou povinností zatížil neúspěšného žalobce. Při stanovení sazby odměny advokáta žalovaného použil tarifní hodnotu ve výši , částka, (§ 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a/ advokátního tarifu), a nikoli tarifní hodnotu , částka, , odrážející tržní cenu předmětného pozemku dle odborného vyjádření společnosti , právnická osoba, reality holding, a. s. (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu). Argumentoval, že žalovaný předložil stanovisko realitní kanceláře až po vyhlášení napadeného rozsudku (, datum, ), kdy si předsedkyně senátu vyhradila právo určit výši nákladů až v písemném vyhotovení rozhodnutí, konkrétně v podání ze dne , datum, . Žalobce tak neměl možnost se při jednání ke stanovisku realitní kanceláře vyjádřit. Kromě toho v průběhu řízení vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. , spisová značka, předložil žalovaný stanovisko téže realitní kanceláře k ceně předmětného pozemku ke dni , datum, v ceně , částka, za 1 m² ke dni , datum, , zatímco jeho procesní protivník – společnost , právnická osoba, . předložila odborné vyjádření realitní kanceláře , právnická osoba, s. r. o., podle něhož cena za 1 m² předmětného pozemku činila ke dni , datum, pouhých , částka, .8. Proti rozsudku se odvolali žalobce i žalovaný.9. Žalobce brojil vůči výroku napadeného rozsudku o věci samé a na něm závislému nákladovému výroku. Soudu prvního stupně vytýkal, že dospěl na základě provedených důkazů k nespráv