47 Co 117/2024-502 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zaplacení 1 395 987,88 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl vzájemný návrh o zaplacení 527 403 Kč s příslušenstvím (výrok II), uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení 389 871 Kč (výrok III), uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení 128 598 Kč (výrok IV) a žalobkyni uložil nahradit náklady řízení České republice ve výši 65 046 Kč (výrok V).2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi účastnicemi byla uzavřena dne 4. 3. 2019 smlouva o dílo, na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodat žalované strojně technologické zařízení pivovaru včetně jeho následné montáže a zprovoznění, a to za dohodnutou cenu 6 805 318 Kč. Cena měla být uhrazena postupně v pěti splátkách, poslední splátka ve výši 1 020 798 Kč měla být zaplacena do 14 dnů po uvedení díla do provozu a uvaření první várky piva. Smlouva byla uzavřena písemně, následně byly za souhlasu obou účastnic ústně dohodnuty její změny. Ty si vyžádaly určité vícepráce a též posunutí termínu dokončení díla. Žalobkyně dílo dle smlouvy provedla a žalovaná je dne 3. 10. 2019 převzala. O tom byl sepsán písemný protokol, v němž bylo uvedeno, že žalovaná dílo přebírá s vadami a nedodělky, které však nebrání jeho užívání. Dopisem ze dne 7. 11. 2019 vytkla žalovaná žalobkyni další vady díla. Vady díla byly shledány a specifikovány i soudem ustanoveným znalcem. Znalec zároveň uvedl, že náklady na odstranění všech vad by činily 689 000 Kč. Žalobkyně z titulu dodávky a montáže pivovaru při zohlednění zaplacených záloh, víceprací a prací provedených samotnou žalovanou vystavila žalované konečnou fakturu na zaplacení doplatku ceny díla ve výši 949 481 Kč. Zaplacení této částky se domáhá u soudu. Dále učinila předmětem řízení částku 446 506,88 Kč z titulu smluvní pokuty za prodlení se zaplacením ceny díla ze strany žalované. Okresní soud posoudil takto zjištěný skutkový stav po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Částka, kterou žalovaná žalobkyni z titulu doplatku ceny díla dluží, odpovídá odhadem přiměřeně jejímu právu na slevu z ceny za existující vady díla ve smyslu § 2108 obč. zák. Žalovaná proto do odstranění vad díla není povinna tuto částku žalobkyni hradit. Z téhož důvodu není žalovaná se svým plněním ani v prodlení, a proto žalobkyně nemá právo ani na požadovanou smluvní pokutu. Okresní soud z těchto důvodů žalobu zamítl. Oprávněným neshledal ani vzájemný návrh žalované. Žalobkyně dílo zhotovila a dodala je žalované včas. Dílo bylo předáno a žalovanou převzato. Žalobkyně se nedostala do prodlení se splněním své povinnosti. Proto ani žalovaná nemá právo na smluvní pokutu. Okresní soud proto zamítl i vzájemný návrh žalované.3. Proti rozsudku okresního soudu podaly odvolání žalobkyně i žalovaná.4. Žalobkyně uvedla, že pokud jde o izolaci nádob na horkou a studenou vodu, žalovaná tyto vady v dopise ze dne 7. 11. 2019, ale ani v předávacím protokolu neuvedla. Tato vada nebyla vůbec uplatněna a neshledal ji ani znalec. Provést kompletní izolaci nebylo ani možné kvůli nízkému stropu. Izolace odpovídala smlouvě. Hovořil-li znalec o doplnění izolace, šlo pouze o jeho doporučení, ne o konstatování vad. Nejde tedy o vadu, dokonce významnou, jak uvádí okresní soud. Co se týká chladicích trubek v ležáckých tancích, chladicí dvě zóny namísto jedné by vznikly pouhým oddělením dvou chladicích trubek, dosud propojených. Náklady na takovou úpravu by nepřesáhly 15.000 Kč, nebylo by třeba zřizovat druhou chladicí zónu za znalcem odhadnutých nákladů 45.000 Kč. Znalec navíc uvedl, že jedna chladicí zóna nepřestavuje zásadní nedostatek, neovlivňuje podstatně výrobu piva a nemá vliv na chod pivovaru. Znalci je z praxe známo, že běžně se u ležáckých tanků používá jedna chladicí zóna. Rozdíl teplot chlazení je prakticky nulový. Závěr okresního soudu, že pouhá jedna chladicí zóna je významnou vadou díla, je nesprávným. I dodaný typ chlazení odpovídá smlouvě ve znění jejích konkludentně přijatých změn. Okresní soud správně dovodil, že se účastnice dohodly na opuštění požadavku písemné formy pro účely doplňujících změn smlouvy, avšak k některým takto dohodnutým změnám nepřihlédl. Jednalo se především o parametry dalších komponent díla (scezovací káď, mladinová pánev, elektrorozvaděč pro ležácké tanky, CK tanky, ležácké tanky, nádoby na horkou a studenou vodu, myčka KEG sudů aj.). Změny oproti původní smlouvy jsou patrné z výrobních štítků umístěných na komponentech i z běžného pohledu na některé komponenty (např. jedna chladicí zóna u ležáckých tanků, neexistence izolace horní části nádob na horkou a studenou vodu). Žalovaná pivovar v této podobě převzala a byla přítomna při provedení zkoušky jeho funkčnosti včetně zhotovení první jalové várky piva. Pivovar též od 23. 9. 2019 pro vaření piva používá. Nikdy přitom nevznesla výhrady k parametrům jednotlivých komponent díla, a to ani v rámci předávacího protokolu (3. 10. 2019), kde jsou uvedeny jen jiné nedostatky. U všech výše uvedených komponent jde o stejnou situaci, jako v případě CK tanků, ležáckých tanků nebo čerpadla na ledovou vodu, u nichž okresní soud dovodil i s ohledem na aktualizované strojní schéma jejich změnu oproti původní smlouvě na základě pozdějších dohody účastnic. Žalovaná neuplatnila vadu parametrů jednotlivých komponent díla (jakožto zjevných vad) ani ve smlouvou stanovené lhůtě pěti dnů od předání díla (čl. 1.8 smlouvy). Jednatel žalované místo toho připojil na předávacím protokolu prohlášení, že dílo bylo na základě úspěšných zkoušek převzato. Žalované, která byla přítomna uvaření první várky piva, muselo být přitom zřejmé, že ležácké tanky mají jednu chladicí zónu a že nádrže na vodu nejsou seshora izolovány. Z toho všeho je nutno dovodit konkludentní dohodu o změně předmětu díla, pokud jde o parametry některých jeho komponent, jinak nelze vysvětlit, proč žalovaná tyto vady, které považovala za závažné, ve stanovené lhůtě po převzetí díla nereklamovala. Žalované z těchto důvodů nenáleží právo na zadržování části ceny díla, neboť jí nevzniklo právo na slevu z ceny díla. Okresní soud nedocenil ani čl. 1.8 smlouvy, z něhož plyne, že zjevné vady mohla žalovaná uplatnit jen ve lhůtě pěti dnů od předání díla. K později uplatněným vadám soud přihlédnout nemohl, a to ani přesto, pokud by měl za to, že žalobkyně o vadách věděla. Smlouva má v tomto ohledu přednost před zákonem. Žalovaná ztratila možnost namítat existenci zjevných vad nejpozději 8. 10. 2019 (dokonce dříve, a to ještě před předáním díla). Učinila tak až dopisem ze dne 7. 11. 2019, tedy pozdě. Žalovaná nemá, bez ohledu na již uvedené argumenty, právo na zádržné ve výši 949 481 Kč ještě z dalšího důvodu. Okresní soud vycházel z předpokladu, že by bylo třeba všechny vadné části vyměnit za nové. To by však nebylo nutné, neboť jak plyne ze znaleckého posudku, pivovar je i ve stávajícím stavu schopen sloužit svému účelu. Sleva by tedy měla být vypočtena jako rozdíl mezi cenou díla dohodnutou ve smlouvě a cenou (hodnotou) skutečně provedeného díla. Tento rozdíl, jemuž by měla odpovídat výše slevy, činí přibližně 245.000 Kč. Žalobkyně závěrem odvolání navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví.5. Žalovaná ve svém odvolání namítala, že skutečnost, že k řádnému předání díla v kvalitě dohodnuté ve smlouvě nedošlo, potvrdil i soudem ustanovený znalec. Rozpor mezi smluvenými vlastnostmi a vlastnostmi dodaného zařízení vyplynula i z místního šetření, při které žalobkyně tuto skutečnost sama přiznala. Většina vad nebyla dosud odstraněna, přičemž i podle znalce šlo o vady podstatné a jejich odstranění by si vyžádalo náklady ve výši 689 000 Kč. Žalobkyně se dostala do prodlení s dodáním díla dle smlouvy, a žalované proto vzniklo právo na smluvní pokutu podle čl. 12.3 smlouvy. Rozhodnutí okresního soudu by znamenalo, že je zcela bez významu, v jaké kvalitě bylo dílo provedeno. To však odporuje čl. 9.1 smlouvy. Bylo-li dodáno dílo vadné, neodpovídající smlouvě, pak jsou splněny podmínky vzniku nároku žalované na smluvní pokutu ve smyslu čl. 12.3 smlouvy. Byla to přitom sama žalobkyně, která vědomě dodala nesprávné zařízení. Okresní soud svým rozhodnutím poskytl ochranu nepoctivému jednání žalobkyně. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku II změnil a vzájemnému návrhu žalované v plném rozsahu vyhověl. Okresní soud podle mínění žalované nerozhodl správně ani o nákladech řízení ve vztahu k vzájemnému návrhu. Nerespektoval totiž zásadu, že přiznat lze pouze náhradu nákladů účelně vynaložených a přiznal žalobkyni i náhradu nákladů za úkony právní služby, které se vzájemného návrhu vůbec netýkaly.6. Účastnice zároveň podaly vyjádření k odvolání protistrany.7. Žalovaná uvedla, že podstatné je, zda dodané dílo odpovídá podmínkám dohodnutým ve smlouvě, nikoliv to, zda je jako celek funkční. Není spravedlivé, požaduje-li žalobkyně zaplacení ceny díla, jestliže vědomě a úmyslně poskytla žalované vadné plnění. Z rozsudku okresního soudu