26 Co 225/2025-118 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud napadeným usnesením zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali, aby byla žalovanému uložena povinnost zdržet se dalšího vypuzení z držby práva cesty žalobců přes pozemek p. č. st. , číslo, v k. ú. , adresa, , spočívající v uzamčení želené brány na pozemku p. č. st. , číslo, při společné hranici s pozemkem p. č. , číslo, , vše v k. ú. , adresa, a povinnost obnovit původní stav odemčením a otevřením železné brány (výrok I). Žalobcům uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit náklady řízení 3 900 Kč k rukám zástupkyně žalovaného do 3 dnů od právní moci usnesení (výrok II) a dále zaplatit na účet Okresního soudu v Jičíně soudní poplatek 5 000 Kč do 15 dnů od doručení tohoto usnesení (výrok III).2. V odůvodnění usnesení okresní soud uvedl, že žalobci předložený úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 29. 3. 2025 vyvrací tvrzení o tom, že se o rušení držby žalovaným (o umístění zámku na bránu) dozvěděli až 29. 3. 2025 minimálně ve vztahu k žalobkyním h) a b). Z předložených důkazů není možné učinit závěr, kdy se ostatní žalobci o umístění zámku na bránu dozvěděli. Žalobci tak neprokázali, že se o uzavření brány na pozemku žalovaného zámkem dozvěděli až 29. 3. 2025, tedy že žalobu podali v propadné lhůtě, okresní soud proto jejich žalobu zamítl.3. Proti usnesení podali žalobci včas odvolání. Uvedli, že žalovaný v řízení uváděl účelové a zkreslené informace. Zdůraznili, že jejich přístup k chatám byl více než 80 let tolerován, vykonáván bez protestu, pokojně, se souhlasem právních předchůdců žalovaného, i sám žalovaný do určité doby do pokojné držby žalobců a výkonu jejich práva průchodu a průjezdu nezasahoval. Argumentace o „nelegálnosti“ chat je věcí stavebního práva. Přístup alternativní cestou k chatám není možný, resp. je nadměrně obtížný a nerealizovatelný. Uzamčení brány žalovaným představovalo svévolný zásah do pokojně vykonávané držby, žalobci podali žalobu včas. O zásahu a že je nevratný se dozvěděli při osobním setkání s žalovaným 28. 3. 2025, žalovaný jim zprůchodnění a zprůjezdnění brány neumožnil, a to ani přes pokusy o domluvu ze strany přivolané hlídky Policie ČR. I pokud by se dva z žalobců dozvěděli o uzamčení brány dříve, zbývající čtyři žalobci podali žalobu včas, držební ochrana se vztahuje ke každému z držitelů samostatně, okresní soud pochybil, zamítl-li žalobu paušálně vůči všem žalobcům. Okresní soud se rovněž nevypořádal s podmínkami řádné držby dle § 989 a násl. o. z., zejm. se znaky pokojnosti, dobré víry a nepřetržitosti výkonu držby. Dodali, že argumentace žalovaného předpisy na ochranu bezpečnosti a zdraví při práci a stavební činnosti je účelová, nepodložená, vedená toliko cílem omezit výkon práv žalobců. Při odvolacím jednání vzaly žalobkyně b) a h) z důvodů procesní ekonomie žalobu zpět. Žalobci dále upřesnili, že po předmětné cestě vždy k chatám všichni žalobci jezdili, cesta je vyjeta v terénu, a všichni se domnívali, že se jedná o účelovou komunikaci. Odnepaměti tam byl přístup veřejný. Věc se řeší rovněž u Městského úřadu , adresa, , odboru dopravy, dosud nebylo nijak rozhodnuto. Žalobci výslovně uvedli, že se domáhají ochrany držby práva chůze a jízdy, které bylo vykonáváno z titulu účelové komunikace, a i se souhlasem právních předchůdců žalovaného. K námitce žalovaného, že bránu uzamkl z důvodu bezpečnosti, žalobci předložili plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na revitalizaci areálu bývalého mlýna a upozornili na bod 3. 2, kde je uvedeno, že má být brán ohled na pozemní komunikace s cílem tyto komunikace co nejméně narušit. Žalobkyně h) doplnila, že již před 10 lety dostali všichni žalobci povolení od starosty obce , adresa, k užívání cesty. Žalobci navrhli, aby odvolací soud usnesení okresního soudu změnil a žalobě vyhověl.4. Žalovaný se k odvolání vyjádřil, rozhodnutí okresního soudu považoval za správné. Uvedl, že se jedná o dlouhodobý spor o průjezd jeho dvorem motorovými vozidly v absolutní blízkosti jeho stavby. Oprávnění žalobců projíždět dvorem z ničeho nevyplývá, k souhlasu nedošlo ani za předchozích vlastníků. Není pravdou, že by přístup k chatám byl respektován bez protestu 80 let. Domnívá se, že chaty žalobců nebyly zbudovány řádně a jejich užívání nebylo povoleno. Žalovaný má závazný pokyn k zamezení pohybu osob v přítomnosti stavebních strojů. K chatám existuje alternativní přístup po zpevněné cestě umístěné na pozemku p.č. , hodnota, v obci a k.ú. , adresa, , ta je ve vlastnictví České republiky, další část cesty navazuje po pozemku obce. Žalobci nikdy neměli povolený příjezd ke svým stavbám přes pozemky žalovaného, většina z nich nevlastní ani pozemky pod stavbou, ty jsou dosud označené jako lesní a většina z nich patří žalovanému, pohyb motorových vozidel v lese je zakázán a je jeho povinností jako vlastníka snažit se takovému pohybu vozidel zabránit. Původní uživatelé k chatám přicházeli pěšky, žalobci si nárokují příjezd motorovými vozidly, s průjezdem dvorem žalovaný nikdy nesouhlasil. Ve věci zároveň probíhá řízení před Městským úřadem , adresa, , odborem dopravy, č.j. , spisová značka, . Pozemek p.č. , hodnota, zastavěná plocha a nádvoří v obci a katastrálním území, je zjevně dvorem usedlosti, žádnou cestou. Dokonce je součástí stavebního pozemku, na němž je umístěna obytná stavba žalovaného. Pozemek p.č. , hodnota, v k.ú. , adresa, je bývalým náhonem mlýna, nejde o cestu. Namítl, že žalobci a ostatní osoby si na pozemcích žalovaného počínají neohleduplně, projíždějí bezohledně na kolech i automobily, nedodržují bezpečnou rychlost, ačkoli se pohybují v absolutní blízkosti obytné stavby na dvoře usedlosti. Opakovaně došlo k ohrožení dětí i domácích zvířat. Cestu přes svůj dvůr uzavřel po trvalých sporech, které žalobci popisují, již v polovině února, konkrétně 13. 2. 2025 při zahájení další etapy stavebních prací. Žalobci, pokud tvrdí, že právo vykonávali, to museli zjistit. Obrana žalobců tak podle ust. § 1008 o. z. není včasná. Při odvolacím jednání žalovaný potvrdil, že stav popsaný v žalobě trvá stále, brána je na místě od 90. let minulého století, ale nyní ji uzamknul. Pokud obec vydala nějaké povolení, tak před 5 lety, a pouze k užívání komunikace na pozemcích ve vlastnictví obce. Od 80. let minulého století vlastník mlýna nesouhlasil s průjezdem přes dvůr mlýna a dával to najevo, spory jsou dlouhodobé, a proto není žaloba podána včas. Žalobci rovněž nejsou držiteli žádného práva, které by mohlo být v tomto řízení chráněno. Žalovaný s průjezdem přes dvůr mlýna nesouhlasí. Dvůr má plochu asi 200 m2 v části, kudy by měl průjezd vést, automobily se pohybují v podstatě u paty domu. S tím žalovaný nesouhlasí. Dnes jsou tam prováděny stavební práce a na dvoře se pohybuje velký stavební jeřáb. K listině předložené žalobkyní h) o povolení k vjezdu udělené v roce 1998 Obecním úřadem , adresa, , uvedl, že se jedná o komunikaci od mlýna směrem k chatové oblasti, a nezahrnuje dvůr mlýna. Obec by ostatně ani neměla oprávnění povolovat přístup na soukromý pozemek. Navrhl, aby usnesení okresního soudu bylo potvrzeno, resp. pokud jde o nákladový výrok žádal přepočtení nákladů prvostupňového řízení odvolacím soudem, neboť měl za to, že tyto nebyly okresním soudem vypočteny správně.5. Po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a je přípustné (a contr. § 202 o. s. ř.), přezkoumal odvolací soud napadené usnesení, k projednání věci nařídil ústní jednání v souladu se závěry v nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3623/15.6. Podle ustanovení § 222a odst. 1 o. s. ř. vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví.7. Žalobkyně b) a h) vzaly při odvolacím jednání žalobu zpět. Odvolací soud proto s ohledem na dispozitivní úkon žalobkyň (zpětvzetí návrhu) usnesení okresního soudu v části výroku I, jíž byla zamítnuta žaloba žalobkyň b) a h), zrušil a řízení zastavil.8. Podle § 177 odst. 1 o. s. ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.9. Dle § 178 o. s. ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.10. Dle § 1003 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.11. Dle § 987 o. z. je držitelem ten, kdo vykonává právo pro sebe.12. Dle § 988 odst. 1 o. z. lze držet právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon.13. Žalobci se posesorní žalobou domáhali rychlé ochrany držitele před svémocným rušením držby. Rušením je každé omezování držitele ve výkonu drženého práva, každé zamezení či faktické ztížení výkonu práva.14. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV ÚS 4306/18, publikovaném pod č. 1435/