26 Co 300/2025-85 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k pozemku parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba rodinného domu čp. , číslo, , a k pozemkům parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, v obci a katastrálním území , adresa, (výrok I). Žalobkyni uložil nahradit žalované 1 náklady řízení 9 982,50 Kč k rukám zástupce žalované do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní, žalovanou 2 a žalovaným 3 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Žalovaní navrhli žalobu zamítnout, poukazovali na okolnosti vzniku spoluvlastnictví.3. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že žalobkyně a žalovaní 2 a 3 nabyli své spoluvlastnické podíly o velikosti 1/6 na základě usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 12. 2. 2024, sp. zn. , spisová značka, vydaného v pozůstalostním řízení po zůstaviteli. Žalovaná 1, která nemovitosti v současnosti výlučně užívá, svůj podíl nabyla v roce , datum, . Součástí výroku usnesení o pozůstalosti je mj. to, že žalobkyně a žalovaní 2 a 3 se zavazují, že v době od uzavření této dohody dědiců o rozdělení pozůstalosti až do smrti závětní dědičky , jméno, (žalovaná 1) ideální ½ k nemovitostem nezcizí ani zatíží bez předchozího písemného souhlasu osoby závětní dědičky , jméno, . Zákaz zcizení a zatížení byl zřízen jako věcné právo ve prospěch žalované 1, a to po dobu jejího života, a byl zapsán do katastru nemovitostí, a to k ochraně jejích zájmů hodných právní ochrany, spočívající v nerušeném užívání shora uvedených nemovitých věcí. Soud potvrdil nabytí dědictví s tím, že žalobkyně a žalovaní 2 a 3 dědí s uložením příkazu (s rozvazovací podmínkou), že po dobu života žalované 1 nebudou fakticky užívat své podíly na uvedených nemovitých věcech, které dědí po zůstaviteli, že nechají žalovanou 1, aby shora uvedené nemovité věci mohla do konce svého života užívat výlučně sama a že nebudou požadovat po žalované 1 žádné platby za užívání shora uvedených nemovitých věcí.4. Okresní soud se nejprve zabýval povahou zákazu zcizení zřízeného jako věcné právo na možnost soudu rozhodovat o zrušení podílového spoluvlastnictví a uzavřel, že zákaz zcizení takovému rozhodnutí soudu bez souhlasu osoby oprávněné z tohoto zákazu brání (s určitými výjimkami). Uvedl, že podstatou zákazu zcizení je znemožnění obtíženému, aby disponoval s konkrétní (obtíženou) věcí a způsobil tak změnu vlastnických poměrů. Tento zákaz nepochybně dopadá nejen na smluvní dispozice, ale i na jednostranná právní jednání, kde jsou účinky obdobné smluvním dispozicím, tedy např. opuštění věci. Okresní soud dovodil, že s ohledem na smysl a účel institutu zákazu zcizení mezi taková právní jednání lze podřadit i podání žaloby na zrušení spoluvlastnictví soudem. Nadto tento institut by se v porovnání s případem jediného spoluvlastníka při existenci spoluvlastnictví vyprazdňoval. Skutečnost, že obdobného účinku lze dosáhnout i jinými způsoby (např. § 1694 odst. 2 o. z.), na tom nic nemění. Způsob „zachování spoluvlastnictví“ upravený v § 1694 odst. 2 o. z. lze navíc použít jen tehdy, pokud je spoluvlastnictví zakládáno pořízením pro případ smrti, nikoliv jinými způsoby nabytí (typicky darováním). Byť je takto pojatý výklad zákazu zcizení nepochybně v kolizi s právem každého spoluvlastníka, aby nesetrvával ve spoluvlastnictví, s ohledem na shora uvedené okresní soud uzavřel, že obtížení podílu spoluvlastníka zákazem zcizení přechodně brání aplikaci ustanovení § 1040 o. z. Soud by mohl o zrušení a vypořádání i přesto rozhodnout za situace a) pokud by osoba oprávněná ze zákazu zcizení (v tomto případě žalovaná 1) se zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví souhlasila, či b) pokud by osoba, jejíž podíl by byl obtížen zákazem zcizení, požadovala přikázání podílů ostatních spoluvlastníků, jejichž podíly by zákazem zcizení zatíženy nebyly, do svého výlučného vlastnictví. Soud by tak rozhodoval o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví způsobem, který by zákazu zcizení neodporoval (v projednávané věci však popisovaný případ nenastal). Doplnil, že neshledal, že by se jednalo o nepřiměřený zásah do práv spoluvlastníka obtíženého zákazem zcizení. Jak vyplývá z § 1569 odst. 2 o. z. nebo z § 1761 o. z., lze tento zákaz zřídit pouze na určitou přiměřenou dobu, která musí být odůvodněna vážným zájmem. Obtížený vlastník se pak vždy může domáhat, aby soud určil, že se k zákazu nepřihlíží (§ 1569 odst. 2 o. z.) nebo že není platný (§ 1761 o. z.). Z povahy věci se ale jedná vždy pouze o omezení dočasné, nikoliv trvalé, které by znemožňovalo zrušení spoluvlastnictví navždy.5. Okresní soud dále sice uzavřel, že nejsou dány důvody pro zamítnutí žaloby ve smyslu ust. § 1140 odst. 2 o. z. (nevhodná doba či k újmě některého ze spoluvlastníků), uzavřel však, že druhým důvodem, pro který nelze v projednávané věci rozhodnout o zrušení spoluvlastnictví, je to, že nárok uplatněný žalobkyní je zjevným zneužitím práva (§ 8 o. z.). Toto shledal zejména v okolnostech spojených s nabytím předmětných nemovitostí. Žalobkyni byl zůstavitelem zůstaven podíl na nemovitostech s příkazem, že ho po dobu života žalované 1 nebude nijak užívat, a se zákazem zcizení a zatížení. Jinými slovy žalobkyně dostala tzv. „holý podíl“, kdy po dobu života žalované 1, resp. do okamžiku, kdy se ta svých oprávnění vzdá, nemůže s podílem nijak nakládat. To byla zjevná vůle zůstavitele a žalobkyně si jí musela být vědoma a s tím dědictví přijala. Nadto se v žalobě snažila navodit dojem, že žalovaná 1 užívá podíly spoluvlastníků bez právního důvodu. Jednání žalobkyně tak okresní soud shledal amorálním, nepoctivým, kterému nelze přiznat právní ochranu, kdy žalobkyně se snažila docílit něčeho, co bylo vůlí i právním jednáním zůstavitele zakázáno, ačkoliv dědictví nabyla se závazkem, že vůli zůstavitele bude respektovat a do současné situace se dostala zcela dobrovolně. Do budoucna však bude moci svůj podíl zpeněžit a neděje se jí tak příkoří.6. Konečně okresní soud uzavřel, že žalobě nebylo možno vyhovět i pro existenci příkazu, neboť pokud by došlo k rozhodnutí soudu, kterým by měnil vlastnické poměry týkající se spoluvlastnického podílu žalobkyně, která je obtížena příkazem, došlo by k porušení příkazu, a tím i k pozbytí toho, co bylo žalobkyni zůstaveno. Splnění příkazu má být vymáháno primárně žalobou, nelze proto připustit, aby na základě jiné žaloby byl příkaz uvedený v závěti porušen. Pokud by soud za takovéto situace rozhodl o zrušení spoluvlastnictví, nastolil by tím i právně nejistou situaci, která by mohla vyústit v další spory týkající se ne/pozbytí dědictví náležejícího dosud žalobkyni. Proto okresní soud žalobu zamítl a pro nadbytečnost již nerozhodoval o eventuálním návrhu žalované 1 na odklad zrušení spoluvlastnictví.7. Proti rozsudku okresního soudu podala žalobkyně odvolání. Namítla, že okresní soud neprovedl její účastnický výslech, ačkoli to žalobkyně navrhovala, čímž porušil zásadu rovnosti účastníků, zejm. v kontextu toho, že rozhodnutí okresního soudu je založeno mj. na tom, že žalobkyně se svým právním jednáním dopouští zjevného zneužití práva a její jednání je kvalifikováno jako amorální a nepoctivé. Výslech žalobkyně byl navrhován k prokázání její motivace, pohnutek či osobních a majetkových poměrů. Zákaz zcizení nepovažovala za překážku vyhovění návrhu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, přičemž se okresní soud ve svém rozhodnutí vědomě odklonil od komentářové literatury, kdy tento odklon odůvodnil extenzivním výkladem v podstatě restriktivního institutu. Navíc za situace, kdy alespoň dle dostupného odůvodnění nebere při právním výkladu v potaz existenci institutu odkladu zrušení spoluvlastnictví podle § 1154 o. z. Popřela, že by byl uplatněný nárok zjevným zneužitím práva, odůvodnění okresního soudu považovala v tomto směru za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Doplnila, že i vůle zůstavitele má určitá omezení, příkazy zůstavitele mohou být nepřiměřené, že tvrzená vůle zůstavitele dělá ze spoluvlastnického podílu holé vlastnictví na dobu, jež je ohraničena životem žalované 1, a jež může být podstatně delší, než je doba, ohledně které se mohou spoluvlastníci vůbec dohodnout podle § 1154 o. z., a která nemůže být překročena ani dohodou spoluvlastníků. Institut odkladu zrušení spoluvlastnictví podle § 1154 o. z. se předmětným výkladem okresního soudu vyprázdnil. Okresní soud rovněž nevzal v potaz, že zůstavitel rozhodoval o nemovitosti jako celku, ačkoliv byl vlastníkem pouze spoluvlastnického podílu k nemovitosti. Závěr soudu o tom, že se žalobkyni neděje žádné příkoří, protože může nemovitost v budoucnu prodat za obvyklou cenu, nebere v úvahu věk žalobkyně a je odtržený od složitější ekonomické reality věci související např. s bonitou žalobkyně pro financování dalšího bydlení apod. Při odvolacím jednání žalobkyně uvedla, že tímto řízením se chce dostat k hodnotě svého