27 Co 141/2025-71 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci , částka, s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, před jejímž uzavřením dle svého tvrzení řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný mohl čerpat úvěr prostřednictvím kreditní karty vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Ten činil , částka, , avšak bylo možno jej v průběhu čerpání měnit. Za dobu trvání úvěrového vztahu žalovaný vyčerpal celkem , částka, , z nichž uhradil , částka, . Žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce proto úvěr zesplatnil ke dni , datum, a žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky. Protože žalovaný dluh nezaplatil, nezbylo žalobci než podat žalobu a domáhat se v žalobě uvedené částky. Ta sestává z rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalovaného, které byly započteny na jistinu, dále poplatku za pojištění v částce , částka, , nákladů na vymáhání dluhu v částce , částka, a smluvních pokut ve výši , částka, .3. Okresní soud po seznámení se s obsahem listinných důkazů věc posoudil dle příslušných ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (občanského zákoníku, dále jen o.z.) a zák. č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů (o spotřebitelském úvěru, dále jen z.s.ú.), zejména ust. § 2395 o.z. a § 86 z.s.ú.4. Konstatoval, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Pakliže tak neučiní, je smlouva ze zákona neplatnou, když k této neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.5. Z provedeného dokazování podle okresního soudu vyplynulo, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru a před uzavřením smlouvy prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Disponoval však toliko dvěma soudu předloženými výpisy z účtu žalovaného. Z nich sice plyne, že žalovanému je vyplácena mzda ve výši cca , částka, měsíčně, nicméně dále je z výpisů zřejmé, že žalovaný má výdaje rovnají se téměř svému měsíčnímu příjmu. Konečný zůstatek na účtu žalovaného v měsíci lednu , Anonymizováno, činil toliko , částka, . Současně z výpisu plyne, že na jeho účet byla v tomto období připsána částka , částka, z účtu s názvem , jméno FO, . Za měsíc únor činil konečný zůstatek na účtu žalovaného , částka, a v tomto měsíci byla na jeho účet připsána částka , částka, opět z účtu s názvem , jméno FO, . Podle okresního soudu je proto zřejmé, že účet žalovaného byl v rozhodném období dotován.6. Zkoumání majetkových poměrů žalovaného tak okresní soud nepovažoval za dostatečné, a proto uzavřel, že uzavřená úvěrová smlouva je neplatná.7. Za opodstatněný lze podle okresního soudu proto považovat toliko nárok žalobce na vrácení částky , částka, (nesplacenou část jistiny), na kterou lze ve smyslu ust. § 2991 o.z. nahlížet jako na bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Okresní soud současně uložil žalovanému zaplatit dlužnou částku včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o.z.).8. Ve zbývajícím rozsahu okresní soud žalobu zamítl.9. O nákladech řízení vycházeje z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich úhradu.10. Proti rozsudku, a to pouze do výroků II. a III., podal včas odvolání žalobce.11. Okresnímu soudu vytýkal, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc i nesprávně právně posoudil. Okresní soud předně nesprávně vyhodnotil výpis z běžného účtu žalovaného, z něhož je zřejmý stálý měsíční příjem žalovaného, o němž lze předpokládat, že jde o příjem ze zaměstnání. Tento příjem pak v lednu , Anonymizováno, činil , částka, , nikoliv , částka, , jak zmiňuje okresní soud. Žalobce posoudil běžné výdaje žalovaného za období dvou měsíců a z výpisů neplynulo rizikové chování žalovaného, neboť na nich nejsou patrné výdaje kupříkladu na sázkovou činnost či další splácené úvěry. Naopak je zřejmé, že žalovaný činí zbytné a jednorázové výdaje, o nichž však lze předpokládat, že s převzetím úvěrového závazku dojde k jejich omezení. Je zřejmé, že dlužník, který uzavírá smlouvy o spotřebitelském úvěru, se bude muset případně uskromnit a omezit své zbytné výdaje tak, aby svým závazkům dostál.12. Z výpisu z účtu je dále patrné, že žalovaný značnou část svých výdajů nehradil placením z účtu, ale zřejmě hotovostními platbami, když velkou část příjmů z účtu vybíral prostřednictvím bankomatu. Žalobce pak nemá žádnou možnost zjistit či prověřit způsob, jakým žalovaný nakládal s těmito vybíranými finančními prostředky. Výběr z účtu lze však považovat za výdaj žalovaného, ať je jím hrazeno cokoliv. Opět lze konstatovat, že spotřebitel uzavírající úvěr bude muset uzpůsobit své výběry z účtu tak, aby svým závazkům dostál. Žalobce dále prověřil žalovaného v registru NRKI a zjistil, že žalovaný měl sjednán pouze kontokorentní úvěr, který od svého sjednání vůbec nevyužil. Neměl tedy žádné závazky a úvěr poskytnutý žalobcem byl tudíž prvním úvěrem s měsíčními splátkami , částka, . Žalobce je přesvědčen, že v případě, kdy by žalovaný omezil své nadstandartní zbytné výdaje, neměl by s hrazením splátek úvěru sebemenší problém. To ostatně plyne i z faktu, že úvěr řádně hradil po dobu více než 2 let. Nepochybně tak byl schopen jej splácet.13. Žalobce nesouhlasí ani s konstatováním okresního soudu, že žalovaný byl finančně dotován. Příchozí platby nelze označit za dotování účtu. Naopak lze předpokládat, že platby od , jméno FO, , osoby se stejným příjmením, jsou pravděpodobně příspěvkem manželky na společné výdaje. Žalovaný měl za oba měsíce celkový příjem , částka, , tudíž o dotování nelze podle žalobce hovořit. Žalobce je proto přesvědčen, že dostatečně a řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Došlo-li po dvou letech od uzavření úvěrové smlouvy ke změně poměrů žalovaného, nemůže být tato skutečnost přičítána k tíži žalobce.14. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobě vyhoví i v okresním soudem zamítnuté části a přizná žalobci náklady za řízení před soudy obou stupňů. Eventuálně nechť je rozsudek okresního soudu zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení.15. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.16. Krajský soud přezkoumal v mezích podaného odvolání, tedy v odvoláním napadených výrocích II. a III., rozsudek okresního soudu i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o.s.ř.), a to ze všech v úvahu přicházejících odvolacích důvodů a bez přítomnosti žalovaného, který se k jednání nedostavil (§§ 101 odst. 3 a 211 o.s.ř.), a současně dokazování zopakoval (§ 213, 213a o.s.ř.) sdělením obsahu výpisu z účtu žalovaného za měsíc leden , Anonymizováno, .17. Z výpisu účtu žalovaného za uvedený měsíc krajský soud mimo jiné zjistil, že v měsíci lednu , Anonymizováno, byla kromě příchozí úhrady od společnosti , Anonymizováno, v částce , částka, připsána dne , datum, na účet žalovaného od téže společnosti i částka , částka, . V uvedeném měsíci tak celkový příjem žalovaného od jmenované společnosti činil , částka, .18. Po takto zopakovaném dokazování a přezkoumání závěrů okresního soudu dospěl krajský soud k přesvědčení, že odvolání žalobce je důvodné, Anonymizováno19. Okresní soud v průběhu řízení provedl dostatečné dokazování, přičemž z jednotlivých důkazů učinil správná a obsahu těchto důkazů i obsahu spisu odpovídající skutková zjištění, vyjma výše příjmu žalovaného v měsíci lednu, a dospěl ke správnému závěru, tedy že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na niž je nutno nahlédnout nejen optikou příslušných ustanovení občanského zákoníku, ale na posuzovanou věc je nutno aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Okresní soud po provedeném dokazování, kdy v odůvodnění rozsudku popsal, v jakém rozsahu a jakým způsobem žalobce zkoumal schopnost žalovaného poskytnuté finanční prostředky splácet, uzavřel, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebylo dostatečné (aniž by však přesvědčivě vyložil, z jakého důvodu k takovému závěru dospěl), a proto konstatoval, že důsledkem takové skutečnosti je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Vyjma žalobci přiznanému rozdílu mezi poskytnutými finančními prostředky a částkou, která byla žalovaným uhrazena, tudíž žalobu zamítl.20. Odvolací soud se v zásadě ztotožňuje se skutkovými zjištěními okresního soudu i aplikací příslušných právních norem na zjištěný skutkový stav, avšak rozdílně od okresního soudu je přesvědčen o tom, že ve skutkových poměrech posuzované věci lze zkoumání schopností žalovaného úvěr splácet, učiněné žalobcem před poskytnutím finančních prostředků, považovat za dostatečné.21. Žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel především z informací