27 Co 273/2025-147 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších , částka, s 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, , částka, , 71,04% úroku ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, a 14,75% úroku z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítl (výrok II.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a žalobkyni vrátil z účtu tamního soudu přeplatek zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, (výrok IV.)2. Z odůvodnění napadeného rozsudku je mimo jiné zřejmo, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne , datum, . Společně s touto smlouvou o úvěru byla uzavřena dohoda o konsolidaci, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, na úhradu dluhu žalovaného způsobem uvedeným v dohodě o konsolidaci, když zbytek úvěru ve výši , částka, byl žalovanému vyplacen dne , datum, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě splácet ve 48měsíčních splátkách po , částka, . Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny pouze dvě splátky po , částka, (dne , datum, a , datum, ), tj. celkem , částka, . K výzvě okresního soudu se žalobkyně podrobně vyjádřila k řádnému zjišťování úvěruschopnosti žalovaného. Dále mimo jiné doplnila, že žalovaný měl v době vzniku předmětné úvěrové smlouvy č. , hodnota, se žalobkyní uzavřenou další souběžnou úvěrovou smlouvu. U předmětné úvěrové smlouvy (č. , hodnota, ) bylo žalovanému vyplaceno na účet celkem , částka, a částka , částka, byla vyplacena na smlouvu č. , hodnota, , která tím byla uhrazena. Výše vyplaceného úvěru v případě smlouvy č. , hodnota, byla , částka, . Přes opakované výzvy žalobkyně neuvedla, jakou částku žalovaný zaplatil na úvěr dle smlouvy č. , hodnota, .3. Po provedeném dokazování okresní soud z hlediska skutkového vyšel ze zjištění, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši , částka, , z toho bylo , částka, vyplaceno na úhradu jeho úvěru u žalobkyně č. , hodnota, . Zaplaceno bylo žalovaným 2x , částka, , tj. celkem , částka, . Dle názoru okresního soudu žalobkyně neprokázala, že by splnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pročež je nutno považovat úvěrovou smlouvu za absolutně nepatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle § 87 odst. 1 věty třetí citovaného zákona je tak žalovaný povinen jako spotřebitel zaplatit žalobkyni pouze jistinu úvěru. Žalovanému byly poskytnuty prostředky ve výši , částka, jako jistina úvěru, když soud nemůže vycházet z částky , částka, , neboť z této částky byla částka , částka, použita (přímo žalobkyní) na úhradu dřívějšího dluhu žalovaného u žalobkyně. Žalobkyně současně nesdělila, zda a kolik ještě před touto úhradou žalovaný na původní dluh něco zaplatil. Protože na předmětnou jistinu (úvěrová smlouva č. , hodnota, ) žalovaný dle skutkových tvrzení žalobkyně i dle karty klienta zaplatil , částka, , je povinen zaplatit pouze poskytnutou a nevrácenou část jistiny ve výši , částka, (, částka, – , částka, ). Jiné plnění žalobkyni ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nepřiznává. Okresní soud proto žalobu ve zbytku jako nedůvodnou zamítl. S ohledem na ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pak okresní soud uložil žalovanému zaplatit dlužnou částku v zákonné třídenní lhůtě, neboť žalovaný netvrdil nic o tom, že by dlužnou částku mohl podle svých schopností a majetkových poměrů zaplatit v jiném časovém horizontu. Výrok o nákladech řízení okresní soud odůvodnil ust. § 142 odst. 2 o.s.ř.4. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti části výroku II., v níž byla zamítnuta žaloba o zaplacení , částka, (zbývající část bezdůvodného obohacení), a závislému nákladovému výroku (sub III.) podala žalobkyně (dále též „odvolatelka“) s odkazem na odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. včasné odvolání. V něm namítla, že jí náleží pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající peněžním prostředkům poskytnutým žalovanému, tj. ve výši , částka, (, částka, – , částka, ). Po reprodukci závěrů okresního soudu v bodech 11. a 13. odůvodnění napadeného rozsudku odvolatelka citovala podstatné části Dohody o konsolidaci podepsané účastníky dne , datum, (viz body 1., 3., 4.1.2., 4.1.3. a 5. citované dohody), s tím, že dle zmíněné Dohody o konsolidaci žalovaný při podpisu smlouvy č. , hodnota, dne , datum, podepsal téhož dne Dohodu o konsolidaci ke zmíněné smlouvě, ve které se smluvně zavázal k tomu, že proběhne oboustranné započtení závazků na jeho již existující dluhy. Tedy, že mu bude vyplaceno pouze , částka, (viz bod 4.1.3. Dohody), namísto , částka, , a částka , částka, bude použita na smlouvu č. , hodnota, . Dle názoru odvolatelky by výrok napadeného rozsudku měl reflektovat vůli smluvních stran směřovala-li vůle smluvních stran k úhradě konsolidovaného závazku, nemělo by toto plnění být zároveň alokováno na nyní žalovanou pohledávku. Pokud by byla přijata argumentace okresního soudu, napadené rozhodnutí by nejen nerespektovalo vůli smluvních stran, ale zejména by došlo k nespravedlivému ztenčení majetkové sféry žalobkyně, kdy fakticky jednou inkasované plnění ve výši , částka, by bylo na závazky žalovaného vůči žalobkyni v rozporu se zákonem a elementárními principy právního státu a spravedlnosti alokováno dvakrát. Z výše uvedených důvodů se žalobkyně domáhala změny rozsudku okresního soudu v napadené části výroku II. a uložení žalovanému zaplatit žalobkyni dalších , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku. Současně se odvolatelka domáhala přiznání náhrady nákladů za řízení před soudy obou stupňů.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v mezích podaného odvolání (tj. v části výroku II. a v závislém nákladovém výroku III.) jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212 a § 212a odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o.s.ř.“), a to při nařízeném jednání za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. (za použití § 211 o.s.ř.) v nepřítomnosti žalovaného, a po dílčím zopakováním dokazování dle § 213 odst. 2 a § 213a odst. 1 o.s.ř., jež se promítlo do odůvodnění níže, dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně ve věci samé je důvodné.6. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, včetně důkazních prostředků, o něž se opírají, s výhradou zjištění o tom, že žalovanému byly ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, . Odvolací soud při jednání k důkazu sdělil podstatný obsah smlouvy o úvěru ze dne , datum, , č. , hodnota, (viz např. č. l. 6-8 spisu) a dohody o konsolidaci ke zmíněné smlouvě o úvěru z téhož data (viz např. č. l. 35-36 spisu). Již okresní soud měl smlouvou o úvěru z , datum, prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , že se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 71,04 % p.a. splácet ve 48měsíčních splátkách ve výši , částka, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2023, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Dohodou o konsolidaci ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, (viz body 1., 3., 4.1.2., 4.1.3. a 5.) však bylo současně prokázáno, že žalovaný požádal žalobkyni, aby byla provedena konsolidace jeho dluhu ze smlouvy č. , hodnota, ve výši , částka, . Tato částka se dle dohody smluvních stran započítávala na pohledávku žalobkyně na zaplacení celkové částky, kterou je třeba uhradit za účelem předčasného splacení celého úvěru dle Jiné smlouvy o úvěru I. (shora označené smlouvy o úvěru č. , hodnota, ). Zbývající část prostředků, tj. částka , částka, pak měla být vyplacena na bankovní účet žalovaného. Dokladem o vyplacení úvěru (viz č. l. 25 spisu) bylo prokázáno, že se tak stalo. Částka , částka, byla vyplacena na konsolidaci dluhu žalovaného z dříve uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, a částka , částka, byla vyplacena přímo žalovanému. Z těchto skutkových zjištění je zřejmo (nutno přisvědčit odvolací argumentaci), že žalovanému byl smlouvou o úvěru č. , hodnota, poskytnut úvěr v celkové výši , částka, . Okresní soud jinak správně zjistil, že žalovaný na tento úvěr uhradil celkem , částka, (splátka , částka, dne , datum, a tatáž splátka dne , datum, – viz karta klienta č. l. 12 spisu), když žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že žalobkyni uhradil vyšší částku.7. K právní stránce věci odvolací soud dodává, že závazkový vztah účastníků nutno posuzovat dle režimu zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o.z.“) a zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěr