27 Co 311/2025-130 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu o zaplacení dalších , částka, a příslušenství celé žalované částky zamítl (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že dle smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené mezi účastníky dne , datum, , žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši , částka, , kterým byly konsolidovány tři předchozí úvěry žalovaného u žalobkyně a na základě kterého bylo žalovanému vyplaceno dalších , částka, . Žalobkyně před uzavřením smlouvy ze dne , datum, nedostála svým povinnostem vyplývajícím z ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „z.s.ú.“), neboť poskytla spotřebitelský úvěr i přesto, že z údajů, které měla při posuzování úvěruschopnosti žalovaného k dispozici, vyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, tudíž okresní soud podle § 87 odst. 1 z.s.ú. posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru z , datum, jako neplatnou, k čemuž přihlédl bez návrhu (žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, okresní soud projednal věc za splnění podmínek ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o.s.ř.“, bez nařízení jednání).3. Okresní soud se dále zabýval tím, zda i v případě dalších úvěrů konsolidovaných úvěrovou smlouvou z , datum, žalobkyně dostála svým povinnostem poskytovatele spotřebitelského úvěru vyplývajícím z ust. § 86 z.s.ú. (šlo o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, z , datum, ve výši , částka, , spotřebitelský úvěr č. , hodnota, z , datum, ve výši , částka, a spotřebitelský úvěr č. , hodnota, z , datum, ve výši , částka, ), přičemž dospěl k závěru, že i předchozí úvěry byly žalovanému poskytnuty na základě neplatných úvěrových smluv, přičemž tato neplatnost je důsledkem porušení povinnosti žalobkyně posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného způsobem uvedeným v § 86 z.s.ú., k čemuž přihlédl z úřední povinnosti (blíže viz body 28. a 29. odůvodnění rozsudku).4. Okresní soud dále konstatoval, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, tudíž mu vznikla dle § 87 odst. 1 věty třetí z.s.ú. povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož jde v projednávané věci o tzv. konsolidační úvěr, kterým byly plněny i dřívější dluhy žalovaného, je při zjišťování toho, jakou částku je žalovaný povinen žalobkyni vrátit, nutno vycházet nikoliv z částky , částka, (poskytnuté posledním konsolidačním úvěrem), ale z toho, kolik bylo reálně v souhrnu žalovanému poskytnuto na základě všech čtyř úvěrových smluv. V souhrnu se jednalo o částku , částka, (, částka, + , částka, + , částka, + , částka, ). Žalovaný na všechny tyto neplatně sjednané spotřebitelské úvěry ze svého (nikoliv prostřednictvím neplatného konsolidačního úvěru) plnil částku v souhrnné výši , částka, (, částka, + , částka, + , částka, + , částka, ). Rozdíl těchto částek činí částku , částka, , kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit.5. K této částce okresní soud žalobci nepřiznal požadované příslušenství, ani zákonný úrok z prodlení, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak dosud nemohl ocitnout v prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo rozsudek Krajského soudu v , adresa, – pobočky v , adresa, z , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).6. Ve zbývající části (co do částky , částka, s příslušenstvím) okresní soud žalobu zamítl. K nákladovému výroku okresní soud poznamenal, že žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, žalovanému náklady řízení nevznikly, tudíž náklady řízení nepřiznal žádnému z účastníků.7. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti výroku II. (v níže uvedeném rozsahu) a závislému nákladovému výroku (sub III.), podala včasné odvolání žalobkyně (dále též „odvolatelka“). V něm se vymezila proti nesprávným skutkovým zjištěním okresního soudu o tom, že žalovaný má uhradit (vrátit) částku , částka, , která je rozdílem mezi poskytnutými jistinami spotřebitelských úvěrů v celkové výši , částka, a plněním v celkové výši , částka, (správně zřejmě , částka, ). Tato zjištění vychází z nesprávného posouzení věci, neboť dle odvolatelky úvěrové smlouvy, které byly konsolidovány, zanikly splněním (k tomu odkázala na závěry rozsudku Krajského soudu v Praze z , datum, , sp. zn. , spisová značka, a odborný komentář k § 1908 občanského zákoníku). Okresní soud proto pochybil, pokud počítal bezdůvodné obohacení u zaniklých smluv konsolidovaných (vyšel z čerpání a úhrad z konsolidovaných úvěrů), namísto smlouvy konsolidační (měl vycházet z čerpání a úhrad na konsolidační smlouvu, která je předmětem tohoto řízení). V případě bezdůvodného obohacení měla být částka k úhradě nikoliv , částka, , ale částka , částka, (načerpaná ve výši , částka, , ponížená o částku úhrad ve výši , částka, – k tomu viz výňatek z Výpisu čerpání splátek a úhrad). Odvolatelka k věci dodala, že posouzení úvěruschopnosti pro jednotlivé konsolidované smlouvy nemají pro toto řízení žádnou relevanci a nemá k nim být přihlíženo (jde o smlouvy nespadající do předmětu tohoto řízení).8. Odvolatelka dále brojila proti nepřiznání zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny úvěru (bezdůvodného obohacení), k čemuž odkázala na vybranou soudní judikaturu (rozsudek Krajského soudu v Praze z , datum, a rozsudek Krajského soudu v Plzni z , datum, , jejichž závěry podrobně reprodukovala), s tím, že tato judikatura není v rozporu s okresním soudem označenou judikaturou Nejvyššího soudu, která řešila odlišnou skutkovou situaci, kdy spotřebitel byl ve vztahu k otázce splatnosti aktivní a plnil si povinnost tvrzení a důkazní ohledně svých poměrů. K tomu žalobkyně zdůraznila, že žalovaného vyzvala k úhradě dluhu jak výzvou ke splacení celého úvěru, tak i předžalobní výzvou, tudíž je zřejmé, že dlužník měl možnost namítat ještě před podáním žaloby, že není v jeho možnostech dluh uhradit. Toto však dosud neučinil a dostal se tak do prodlení. Závěrem odvolatelka překvalifikovala svůj žalobní návrh tak, že nadále bude požadovat pouze bezdůvodné obohacení ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení, proto vzala žalobu částečně zpět (k rozsahu tohoto zpětvzetí viz výrok o částečném zastavení řízení).9. Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části změnil tak, že řízení o zaplacení jí vymezených částek zastavil a žalovanému uložil zaplatit jí částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení od , datum, ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, . Současně odvolatelka požadovala náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů. Pro případ jiného posouzení věci odvolacím soudem navrhovala zrušení rozsudku okresního soudu v napadené části a vrácení mu věci v tomto rozsahu k dalšímu řízení.10. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.11. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.) osobou k němu oprávněnou, je přípustné (§ 201 a § 202 o.s.ř.) a obsahuje náležitosti odvolání a způsobilé odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. c/, e/ a g/ o.s.ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. v napadené části, tj. ve shora naznačené části výroku II. a závislém nákladovém výroku III. (§ 212 písm. a/ o.s.ř.), a to při nařízeném jednání v nepřítomnosti žalovaného za splnění podmínek § 101 odst. 3 o.s.ř. (za použití § 211 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je v převážné míře důvodné.12. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně týkající se smlouvy o účelovém úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi účastníky dne , datum, (viz č. l. 11 – 14 spisu), z níž mimo jiné vyplývá, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splatit v 96 měsíčních splátkách po , částka, , že uvedenou úvěrovou smlouvou došlo ke konsolidaci předchozích úvěrů žalovaného u žalobkyně, přičemž na úvěr č. , hodnota, poskytnutý dne , datum, měla být z nového úvěru uhrazena částka , částka, , na úvěr č. , hodnota, poskytnutý dne , datum, částka , částka, a na úvěr č. , hodnota, poskytnutý dne , datum, částka , částka, . Zbývající část jistiny úvěru ve výši , částka, měla být vyplacena na účet žalovaného. Shora uvedené částky určené na konsolidaci předchozích úvěrů byly uhrazeny , datum, , k témuž dni byla připsána částka , částka, na účet žalovaného. Z hlediska skutkového okresní soud též vycházel z toho, že žalovaný z úvěru sjednaného dne , datum, (č. smlouvy