18 Co 49/2026-97 – Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky , částka, , úroku ve výši , částka, , 10,99% úroku ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok II.). Žalované bylo uloženo nahradit žalobci náklady řízení ve výši , částka, k rukám jeho zástupce (výrok III.).2. Okresní soud shora uvedeným rozsudkem rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce vůči žalované domáhal zaplacení pohledávky vzniklé na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, . Žalovaná čerpala úvěr ve výši , částka, . Na úvěr plnila celkem , částka, . Při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel žalobce z jejích příjmů , částka, a výdajů , částka, měsíčně.3. Okresní soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že při posuzování úvěruschopnosti žalobce pochybil, v důsledku čehož je smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalované, aby vrátila žalobci jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši , částka, sníženou o platby žalované ve výši , částka, , celkem , částka, . Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.4. Proti části výroku II. a proti výroku III. rozsudku okresního soudu podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že okresní soud nesprávně vyhodnotil nárok žalobce na úrok z prodlení. Podle názoru žalobce nezaniká nárok na úrok z prodlení neplatností smlouvy. Neplatností smlouvy vzniká nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Ten je splatný bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Zvláštní právní úprava v zákoně o spotřebitelském úvěru nevylučuje obecnou právní úpravu bezdůvodného obohacení, jestliže je v možnostech dlužníka plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Žalovaná jako dlužník nese břemeno tvrzení a důkazní o tom, že není v jejích možnostech plnit. Žalovaná se však ke svým možnostem nijak nevyjádřila. Žalobce odkázal i na rozhodovací praxi jiných odvolacích soudů. Navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části výroku II. a ve výroku III. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci kromě pravomocně přiznané částky ještě úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Dále žalobce navrhoval, aby mu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.5. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o. s. ř., rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části výroku II. a ve výroku III. přezkoumal (§ 212 a § 212a o. s. ř.).7. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou podrobně popsána v odůvodnění napadeného rozhodnutí, včetně důkazních prostředků, o něž se opírají; odvolací soud proto na ně pro stručnost odkazuje.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Pro posouzení důvodnosti podaného odvolání jsou stěžejní závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (Rc 11/2026). Je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.11. Z odůvodnění citovaného rozsudku Nejvyššího soudu dále vyplývá mimo jiné to, že samotný zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropských společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).12. Z uvedeného plyne, že právní názor žalobce, který okamžik vzniku prodlení žalované se splněním povinnosti podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, tj. povinnosti vrátit nesplacenou část jistiny spotřebitelského úvěru, váže na uplynutí lhůty k plnění obsažené ve své výzvě není správný. V řešeném případě byla v důsledku závěru o absolutní neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy nová doba splatnosti zbývající dlužné části jistiny úvěru stanovena okresním soudem ve výroku I. rozsudku. To znamená, že žalobci může vzniknout právo na zaplacení úroku z prodlení teprve tehdy, pokud mu žalovaná nezaplatí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené okresním soudem. Z toho důvodu odvolací soud shledal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části výroku II. a ve výroku III. věcně správným, a proto jej potvrdil (§ 219 o. s. ř.).13. O nákladech řízení před odvolacím soudem rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Zatímco v řízení před soudem prvního stupně byl úspěch každé ze strany částečný (poměr úspěchu a neúspěchu je přesně vyčíslen v odůvodnění rozsudku okresního soudu), v odvolacím řízení byla úspěšná v plném rozsahu žalovaná, které však v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly. Odvolací soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.