22 Co 11/2026-228 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Napadený rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že okamžité zrušení pracovního poměru, které jí bylo doručeno dne , datum, do datové schránky učiněné žalovaným, je neplatné (výrok I). Žalobkyni uložil nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 65.327 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).2. Ve věci se žalobkyně domáhala určení, že žalovaným podané okamžité zrušení pracovního poměru, které bylo žalobkyni doručeno dne , datum, do datové schránky, je neplatné. Tvrdila, že žalovaný u žalobkyně pracoval od , datum, na základě pracovní smlouvy jako řidič mezinárodní kamionové dopravy. Dodatkem ze dne , datum, byl pracovní poměr sjednán na dobu neurčitou. Dne , datum, byl žalobkyni do datové schránky doručen přípis žalovaného, a to okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu údajného nevyplacení mzdy žalobkyní. Žalobkyně obratem žalovanému sdělila, že s okamžitým zrušením pracovního poměru nesouhlasí, trvá na dalším výkonu práce, okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné, neboť žalovanému mzdu řádně vyplatila. Žalovaný na svém okamžitém zrušení pracovního poměru setrval. Žalobkyni proto nezbylo než se obrátit na soud žalobou o určení neplatnosti tohoto právního jednání. Odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4.9.2012, sp.zn. 21 Cdo 4261/2011, podle kterého okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce nemá sloužit jako právní nástroj ve sporu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem o to, zda zaměstnanci náleží mzda v určitém rozsahu. Žalobkyně dále tvrdila, že v průběhu trvání pracovního poměru se žalovaný vůči ní nedomáhal jakéhokoliv doplatku mzdy a odkázala též na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 3676/2010, podle kterého v případě, že zaměstnanec zjistí že mu zaměstnavatel nevyplatil řádně mzdu, náhradu mzdy či jinou složku, měl by nejprve zaměstnavatele vyzvat k nápravě a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu. Žalobkyně tvrdila, že žalovanému mzdu ani žádnou její složku nedluží a že ji ani žalovaný řádně nevyzval před podáním okamžitého zrušení pracovního poměru k nápravě jím tvrzeného nedoplatku mzdy a neposkytl žalobkyni ani přiměřenou lhůtu k plnění.3. Žalovaný setrval na okamžitém zrušení pracovního poměru. Uvedl, že základní mzda mu byla naposledy navýšena mzdovým výměrem ze dne , datum, na částku 27.000 Kč měsíčně. Žalovaný na základě dohody o práci přesčas souhlasil s výkonem práce přesčas i nad rámec limitu stanoveného § 93 odst. 2 zákoníku práce. Žalovaný podrobně popsal, jakým způsobem byla u žalobkyně vedena práce přesčas a tvrdil, že v , datum, odpracoval u žalobkyně celkem 178 hodin a 28 minut, mzdu za práci přesčas ani příplatek za práci přesčas však nedostal, byť mu náležela za 26,5 hodiny přesčasové práce. V , datum, odpracoval celkem 218 hodin 39 minut, mzdu za práci přesčas ani příplatek za práci přesčas však nedostal, byť mu náležela v rozsahu 50,66 hodin přesčasové práce. V , datum, odpracoval celkem 222 hodin 17 minut, mzdu za práci přesčas ani příplatek za práci přesčas však nedostal, byť mu náležela v rozsahu 54,25 hodin přesčasové práce. V , datum, odpracoval celkem 174 hodin 13 minut, mzdu za práci přesčas ani příplatek za práci přesčas však nedostal, byť mu náležela v rozsahu 38,25 hodin přesčasové práce. V , datum, odpracoval celkem 220 hodin 40 minut, mzdu za práci přesčas ani příplatek za práci přesčas však nedostal, byť mu náležela v rozsahu 36,66 hodin přesčasové práce. V , datum, odpracoval 221 hodin 49 minut, mzdu za práci přesčas a příplatek za práci přesčas dostal pouze za 33 hodin přesčasové práce, byť mu náležela v rozsahu 77,75 hodin přesčasové práce. V , datum, odpracoval žalovaný celkem 226 hodin 33 minut, mzdu za práci přesčas a příplatek za práci přesčas dostal pouze za 33 hodin přesčasové práce, byť mu náležela za 58,5 hodin přesčasové práce. V , datum, odpracoval celkem 205 hodin 33 minut, mzdu za práci přesčas a příplatek za práci přesčas však dostal pouze za 33 hodin přesčasové práce, byť mu náležel za 37,5 hodiny přesčasové práce. V , datum, odpracoval celkem 164 hodin 56 minut, mzdu za práci přesčas a příplatek za práci přesčas však dostal pouze za 33 hodin přesčasové práce, byť mu náležela za 55 hodin. V , datum, odpracoval celkem , hodnota, hodin 44 minut, mzdu za práci přesčas a příplatek za práci přesčas však dostal pouze za 33 hodin přesčasové práce, byť mu náležela za 94,75 hodin přesčasové práce. V , datum, odpracoval celkem 223 hodin 21 minut, mzdu za práci přesčas a příplatek za práci přesčas však dostal pouze za 33 hodin přesčasové práce, byť mu náležela za 63,33 hodin přesčasové práce. Po výsledcích kontroly z Oblastního inspektorátu práce žalobkyně od , datum, začala vyplácet za práci přesčas plošně 33 hodin přesčasů bez ohledu na skutečný výkon práce, což je v rozporu se zákoníkem práce. Žalovaný tedy přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru v okamžiku, kdy ani za měsíc , datum, , v němž vykonal práci v rozsahu 94,75 přesčasových hodin, nedostal za tyto přesčasy zaplaceno tak, jak stanoví pracovněprávní předpisy, když mu měl příslušet asi trojnásobek částky vyplacené za práci přesčas a příplatků za práci přesčas. Za měsíc , datum, žalovaný dostal za přesčasovou práci 5.739 Kč, a to za 33 hodin a dále částku 1.934 Kč jako příplatek za 33 hodin práce přesčas. Pokud by však dostal zaplaceno za všechny přesčasové hodiny, to je 94,75 hodin, které v , datum, skutečně vykonal, náležela by mu mzda za práci přesčas ve výši 16.478 Kč a příplatek 5.553 Kč. Tyto žalovaný od žalobkyně neobdržel ani následně.4. Na základě provedeného dokazování okresní soud uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena pracovní smlouva dne , datum, , podle níž žalovaný nastoupil k žalobkyni jako řidič mezinárodní kamionové dopravy. Žalovaný souhlasil s vysíláním na pracovní cesty na nezbytně nutnou dobu dle zakázek žalobkyně. Tento pracovní poměr se změnil z původní doby určité na neurčitou a postupně žalovanému narůstala hrubá měsíční mzda z 10.000 na 27.000 Kč k , datum, . Protože žalovaný u žalobkyně pracoval od roku , datum, , bylo mu vypláceno věrnostní ohodnocení ve výši 5.000 Kč měsíčně, které bylo kráceno pouze v závislosti na odpracovaném základním fondu pracovní doby, nárok na toto věrnostní ohodnocení pak vznikl i za situace, kdy nejsou žádné přesčasy, což okresní soud zjistil z výpovědi účetní žalované paní , jméno FO, . Ta taktéž uvedla, že prémie byly přiznávány na základě rozhodnutí dispečinku spíše výjimečně. Dále okresní soud zjistil, že žalovaný se práce přesčas nebránil, ale nikdy mu nebylo vysvětleno vyplácení prémií. Výkaz práce byl u žalobkyně zaznamenáván pomocí digitální karty, kdy u žalobkyně byl používán , název, . U žalobkyně zaměstnanci vyplňovali ručně výkaz práce, kde byly uvedeny hodinové taxy u jednotlivých časových období týdně, včetně víkendu a svátků s uvedením druhu práce, kdy si řidiči orientačně mohli spočítat čistou mzdu a diety. Když žalovaný zjistil, že za , datum, celkově odpracoval 270 hodin 44 minut, což činilo 94,75 hodin přesčasů a v tomto měsíci čerpal jeden den dovolené a neměl přiznané žádné prémie a porovnal si mzdu za tento měsíc s jinými měsíci, kdy vykazoval méně odjetých hodin, dospěl k závěru, že mu práce přesčas není vyplácena, a proto se rozhodl ukončit pracovního poměru okamžitým zrušením pracovního poměru. Věděl od pana , jméno FO, , který taktéž skončil u žalobkyně okamžitým skončením pracovního poměru, že žalobkyně přesčasy nevyplatí, proto ani žalobkyni ohledně proplacení přesčasu nevyzval, bylo mu jasné, že jej neproplatí, když oficiálně ani přesčasy nevedla. Žalovaný tak přikročil k doručení okamžitého zrušení prostřednictvím datové schránky. V okamžitém zrušení uvedl jako důvod nevyplacenou mzdu za 61 hodin 44 minut přesčasů. Okresní soud popsal, jakým způsobem byl žalovaný u žalobkyně odměňován v období od , datum, , i v jakém rozsahu vykonal v tomto období práci a jak čerpal dovolenou. Uzavřel, že v měsíci , datum, žalovaný pro žalobkyni odpracoval 270 hodin 44 minut a čerpal jeden den dovolené. Toto neodpovídalo svým rozsahem přesčasové práci žádnému jinému měsíci v uvedeném období. Žalovaný pak obdržel za měsíc , datum, v čisté mzdě 42.222 Kč, jeho běžný příjem pak činil 40.000 Kč čistého, a to i v době, kdy odpracoval kolem 220 hodin s případně čerpanou dovolenou. Vyjma měsíce , datum, , kdy odpracoval 238 hodin a obdržel čistou mzdu ve výši 40.487 Kč. Na výplatních páskách pak žalovaný neměl do , datum, žádné přesčasové hodiny, následně byly vykazovány v rozsahu 33 hodin měsíčně.5. Okresní soud tak měl za prokázané, že žalobkyně jako zaměstnavatel odměňoval řidiče způsobem do jisté míry pro řidiče nepředvídatelným a zcela jistě nepřezkoumatelným. Žalovaný se tedy důvodně cítil v situaci, kdy mu za , datum, bylo na mzdě vyplaceno za 60 hodin přesčasů navíc oproti standardním přesčasovým hodinám o asi 2.000 Kč oproti běžným výplatám, kdy navíc z výplatní pásky dlouhodobě nebyl stav určení výše mzdy z