25 Co 34/2026-70 – Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 187 506 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 187 506 Kč ve výši 12 % ročně od 27. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 1 053 875 Kč s příslušenstvím, zamítl (výrok II). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 21 934 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok III).2. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení částky 1 241 381 Kč s příslušenstvím z titulu způsobené škody žalovaným. Tvrdil, že žalovaný jako tehdejší zaměstnanec žalobce způsobil 23. 11. 2024 dopravní nehodu, při níž došlo ke střetu vozidel ve vlastnictví žalobce. Žalovaný byl řidičem jednoho z havarovaných vozidel a nehodu zavinil. Žalovaný však v době nehody nebyl způsobilý k řízení motorových vozidel, neboť mu byl pravomocně uložen zákaz řízení, o němž žalobce jako svého zaměstnavatele neinformoval, přestože u něj vykonával práci řidiče. V důsledku zaviněné dopravní nehody způsobené žalovaným vznikla žalobci škoda, náklady na opravu obou havarovaných vozidel, které byl nucen uhradit na svůj náklad, neboť pojišťovna uplatnila výluku havarijního pojištění (svěření vozidla osobě bez platného řidičského oprávnění). Výše škody činí dle přiložených daňových dokladů částku v celkové výši 1 241 381 Kč. Žalovaný žalobci nic neuhradil.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, z nařízených jednání se neomluvil, o odročení jednání nežádal.4. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný byl zaměstnancem žalobce od 8. 2. 2018 do 30. 11. 2024 na pozici řidič; žalobce mu vyplatil za měsíc 07/2024 mzdu ve výši 41 306 Kč, za měsíc 08/2024 ve výši 41 938 Kč a za měsíc 09/2024 ve výši 41 761 Kč (viz potvrzení o zaměstnání, pracovní smlouva, dohoda o rozvázání pracovního poměru, potvrzení o průměrném výdělku). Žalovaný v pracovní době dne 23. 11. 2024 v 8:10 hod. v , adresa, řídil vozidlo žalobce, kterým způsobil dopravní nehodu, při které byla poškozena tři vozidla žalobce (viz potvrzení účasti na dopravní nehodě, prohlášení žalovaného o zavinění nehody). V době dopravní nehody měl žalovaný uložen trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel; za toto maření rozhodnutí soudu a jiného orgánu veřejné moci byl následně odsouzen k trestu odnětí svobody 12 měsíců s podmíněným odkladem na 2 roky (viz trestní příkaz Okresního soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, ze dne 31. 1. 2025, který nabyl právní moci dne 1. 5. 2025). Škoda na vozidle SPZ , SPZ, činila 1 022 260 Kč (viz faktura č. , Anonymizováno, za opravu vozidla na částku 1 022 260 Kč, k tomu doložené interní faktury za díly č. , hodnota, na částku 476 313 Kč bez DPH a č. , hodnota, na částku 250 661 Kč bez DPH, zakázkový list č. , hodnota, na částku 195 436,85 Kč bez DPH za práci, zakázkový list č. , hodnota, na částku 4 330 Kč bez DPH, faktura za barvy č. , hodnota, na částku 1 692,56 Kč bez DPH, faktura č. , hodnota, od , právnická osoba, na částku 30 556 Kč bez DPH), škoda na vozidle SPZ , SPZ, činila 189 445 Kč (vnitropodniková faktura č. , hodnota, ), škoda na vozidle SPZ , SPZ, činila 29 676 Kč (vnitropodniková faktura č. , hodnota, ). Tyto faktury uhradil žalobce. Pojišťovna nevyplatila žalobci pojistné plnění, neboť vozidlo řídila osoba bez předepsaného oprávnění a žalobce této osobě vozidlo svěřil (viz dopis z , právnická osoba, ze dne 4. 3. 2025).5. Okresní soud dospěl k závěru, že žalovaný jako zaměstnanec žalobce způsobil dopravní nehodu, při které vznikla škoda na majetku žalobce celkem ve výši 1 241 381 Kč, a to v době, kdy měl žalovaný uložen správním orgánem/soudem zákaz řízení motorových vozidel, avšak o tom žalovaný žalobce (svého zaměstnavatele) neinformoval. O porušení povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním jde tehdy, jedná-li zaměstnanec (v podobě konání nebo opomenutí) při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním v rozporu s povinnostmi, které mu byly stanoveny právními předpisy, vnitřními předpisy, pracovní smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Porušení pracovních povinností zaměstnancem (protiprávnost jeho jednání) vyjadřuje objektivní stav, který tu buď je, nebo není, a který nastává bez ohledu na to, zda ho zaměstnanec chtěl způsobit nebo zda věděl, že může nastat. Žalovaný byl zaměstnán na pozici řidiče u žalobce a v rámci plnění pracovního úkolu řídil vozidlo, kterým způsobil dopravní nehodu. Žalovaný porušil dvě povinnosti v rozporu s § 301 písm. d) zákoníku práce, a to 1) nepozornost při řízení vozu a způsobení dopravní nehody, tj. neochránění majetku zaměstnavatele před poškozením, a 2) neoznámení ztráty řidičského oprávnění, tj. jednání v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, neboť tomu po vzniku škody nebyla uhrazena pojistná částka. Žalobci vznikla škoda spočívající v částce za opravu vozidel poškozených při dopravní nehodě, kterou jako zaměstnavatel musel vynaložit. Škodou je celá částka za opravu vozidel, neboť žalobci nebylo vyplaceno pojistné plnění z důvodu, že vozidlo bylo svěřeno osobě bez platného řidičského oprávnění. Příčinná souvislost mezi porušením povinností žalovaného a vzniklou škodou a zavinění žalovaného vyplývají z trestního příkazu i z písemného souhlasu žalovaného, tzn. bylo zjištěno jeho zavinění dopravní nehody, tedy způsobení škody na vozidlech při plnění pracovních úkolů. Žalovaný způsobil škodu na majetku žalobce, která nemohla být kompenzována z havarijního pojištění a žalobce tuto škodu uhradil sám. Pokud jde o náhradu škody, zákoník práce u škod způsobených zaměstnanci z nedbalosti limituje výši hrazenou zaměstnancem na částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku. Toto omezení se neuplatní u škody způsobené úmyslně (§ 257 odst. 2 zákoníku práce). Okresní soud tedy hodnotil, jakou formou zavinění žalovaného byla škoda způsobena. Uzavřel, že není možné učinit dostatečně přesvědčivý závěr o úmyslném zavinění žalovaného. Okolnosti škodní události svědčí naopak o tom, že žalovaný spoléhal na to, že škodu při řízení vozidla nezpůsobí. Jako důvody, na které spoléhal, lze označit jeho řidičské schopnosti, neboť do té doby nehodu nezpůsobil. Přitom z trestního příkazu vyplynulo, že žalovaný řídil vozidlo u svého zaměstnavatele již mnohokrát před způsobením nehody. Spoléhal tedy na to, že škodu nezpůsobí ani tentokrát. Okresní soud hodnotil, zda škoda vzniklá žalobci na základě neuhrazené výplaty pojistného byla způsobena ve formě úmyslu žalovaného tím, že neoznámil žalobci ztrátu řidičského oprávnění. Uvedl, že přestože si byl žalovaný vědom toho, že má platný zákaz řízení, muselo mu být zřejmé, že by se tímto oznámením zaměstnavateli vystavil i potenciální ztrátě zaměstnání (§ 52 písm. f/ zákoníku práce). Vzhledem k tomu žalovaný tuto skutečnost žalobci záměrně zatajil. Nebylo však prokázáno, že by si žalovaný byl vědom výluky v havarijním pojištění v případě způsobené škody. Žalobce neprokázal, že by žalovaný byl seznámen s vnitřním předpisem týkajícím se povinnosti oznamovat žalobci ztrátu řidičského oprávnění (naopak žalobce potvrdil neexistenci tohoto předpisu), když tato povinnost ze zákoníku práce nevyplývá a je třeba, aby ji stanovil zaměstnavatel. Ani pracovní smlouva žádné takové ustanovení neobsahovala. Odpovědnost za to, že zaměstnanec splňuje stanovené podmínky (je držitelem řidičského oprávnění) po celou dobu užívání služebního automobilu, spadá plně na zaměstnavatele. Je tak na zaměstnavateli, aby vnitřním předpisem nebo dohodou se zaměstnanci zajistil jejich povinnost poskytovat alespoň písemné prohlášení o držení platného řidičské oprávnění. Zaměstnavatel by se tak nedostal do důkazní nouze (ve které se může snadno ocitnou každý, kdo se snaží prokázat vnitřní psychický stav druhého), zajistil-li by např. podpis zaměstnance na listině vyjadřující, že si je zaměstnanec vědom následků porušení zákazu řízení (resp. důsledků, kterým bude čelit zaměstnavatel u pojišťovny). Okresní soud vnitřní stav žalovaného tedy posoudil tak, že si sice musel být vědom následků porušení zákazu činnosti vůči své osobě, nikoli nutně však důsledků, které tím může způsobit zaměstnavateli. Vědomě tak jednal sice proti právním předpisům (za což byl potrestán trestním příkazem), nikoli však v úmyslu tímto svým jednáním způsobit škodu. Lze tedy uzavřít, že žalovaný porušil své povinnosti při plnění pracovních úkolů ve formě nedbalostního jednání, a proto se při jeho povinnosti k náhradě způsobené škody uplatní limit 4,5násobku jeho průměrné mzdy. K porušení povinnosti způsobující škodu došlo v okamžiku způsobení nehody (listopadu), předchozí kalendářní čtvrtletí je proto 07, 08, 09 a průměrný hrubý výdělek se stanoví k 1. 10. Za tyto tři měsíce činí průměrný výdělek žalovaného částku 41 668 Kč [(41 306 + 41 938 + 41 761). Čtyřapůlnásobek průměrné mzdy proto činí 187 506 Kč a k náhradě této částky je žalovaný povinen. Ve zbývajícím ro