47 Co 73/2026-76 – Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud označeným rozsudkem uložil žalovanému do tří dnů od právní moci zaplatit žalobkyni , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši , úrok, % od , datum, do zaplacení a dále , částka, (výrok I) a nahradit jí k rukám zástupkyně náklady řízení ve výši , částka, (výrok II).2. Okresní soud shledal žalobu zcela důvodnou. Vzal za prokázané, že dne , datum, uzavřeli účastníci smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr ve výši , částka, (§ 2395 a násl. o. z.). Žalovaný žádnou z úvěrových splátek neuhradil, což vedlo k zesplatnění úvěru. Dle názoru okresního soudu není smlouva neplatná dle § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), neboť žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Vyšla přitom ze žádosti o úvěr, z údajů veřejně dostupných registrů a zejména z pohybu na účtu žalovaného. V období od , datum, do , datum, bylo na účet připsáno , částka, , odepsáno , částka, a podle výdajových položek žalovaný jiné závazky neměl. Úvěrová smlouva není neplatnou ani pro nemravnost sjednaného úroku , úrok, % měsíčně či smluvní pokuty , úrok, % denně z dlužné částky.3. Proti části výroku I rozsudku týkající se povinnosti zaplatit , částka, (tj. , částka, z titulu sjednaného příslušenství + , částka, ze smluvní pokuty) spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, podal žalovaný odvolání. Navrhl jej v této části změnit a žalobu zamítnout. Namítal, že žalobkyně nedostatečně prověřila jeho úvěruschopnost coby spotřebitele, tudíž je smlouva absolutně neplatná. Neporovnala příjmy s výdaji žalovaného a nemohla tak posoudit, zda bude schopen dostát závazkům z úvěrové smlouvy. Samotný obrat na účtu nevypovídá o skutečných závazcích žalovaného. Opatrovníkovi není ničeho známo a poměrech žalovaného, který je neznámého pobytu patrně kdesi v zahraničí.4. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila.5. Krajský soud přezkoumal napadenou část rozsudku, jakož i řízení, jež jeho vydání předcházelo. Odvolání žalovaného shledal důvodným. Nařízené jednání proběhlo v nepřítomnosti omluvené žalobkyně (§ 211, § 101 odst. 3 o. s. ř.).6. Se zřetelem k obsahu odvolacích námitek krajský soud řešil především úvěruschopnost žalovaného, přičemž zopakoval k důkazu žádost o spotřebitelský úvěr na č. l. 25 spisu a výplatnice žalovaného na č. l. 24 za měsíce , datum, . Podle žádosti o úvěr měl být žalovaný (dříve příjmením , jméno FO, ) svobodný, žít v dvoučlenné domácnosti s jediným příjmem, a sice jeho ve výši , částka, měsíčně za výkon práce dělníka u zaměstnavatele , jméno FO, (viz výplatnice), a s výdaji , částka, měsíčně. Z obsahu spisu plyne, že výpisy z účtu žalovaného, z nichž okresní soud především dovodil úvěruschopnost, žalobkyně při sjednání úvěru k dispozici neměla. Tedy aniž by jakkoli ověřila reálnost výdajů domácnosti a žalovaného bydlícího tehdy v , adresa, s plným pracovním úvazkem v , název, , poskytla mu úvěr až do výše limitu , částka, na dobu neurčitou, úročený , úrok, % měsíčně s tím, že bude měsíčně splácet pouze úrok tj. , částka, měsíčně a že jistinu může splatit kdykoli během trvání smlouvy.7. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).8. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, Nejvyšší soud vyjádřil názor, že z hlediska posuzování platnosti smlouvy ve smyslu § 87 zák. o spotřebitelském úvěru není podstatné, zda byla úvěruschopnost dlužníka řádně posouzena, nýbrž zda byla dána. I když by úvěruschopnost řádně posouzena nebyla, nelze považovat smlouvu za neplatnou, pokud dlužník v době poskytnutí úvěru úvěruschopný byl. Jak též vyplývá z citovaného rozhodnutí, důležitým kritériem pro posouzení úvěruschopnosti je i následné chování dlužníka ve vztahu k úhradě dluhu. V nyní posuzovaném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného byla dána, jelikož tvrzené veškeré výdaje se na první pohled jeví jako nereálné a žalovaný na dluh z úvěru neuhradil vůbec ničeho. Podle názoru odvolacího soudu třeba v těchto skutečnostech spatřovat důkaz toho, že v době uzavření smlouvy žalovaný nebyl schopen úvěr v dohodnutých splátkách splácet.10. Jelikož žalobkyně v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybila a důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet zde existovaly, shledal krajský soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ. Žalovaný je proto povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru , částka, , což mu bylo uloženo již pravomocnou částí výroku I prvoinstančního rozsudku. V odvoláním napadené části pak byl výrok I změněn a žaloba zamítnuta (§ 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.).11. V souladu s ust. § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo znovu rozhodnuto o náhradě nákladů před okresním soudem. Po změně rozsudku lze hodnotit procesní úspěch obou účastníků jako jen částečný, a proto žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů v tomto stupni.12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Procesně zcela úspěšnému žalovanému v tomto stupni náleží náhrada odměny advokáta ustanoveného opatrovníkem žalovaného za dva úkony právní služby po , částka, spolu se dvěma paušálními náhradami výdajů po , částka, (tarifní hodnota , částka, ; § 7 bod 4, § 11 odst. 1 písm. g/, k/, § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění), což s připočtením DPH v sazbě , úrok, %, tj. , částka, (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí , částka, celkem. Žalobkyně je povinna zaplatit tyto náklady státu dle § 149 odst. 2 o. s. ř.