18 CO 179/2022-186 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 46 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 16. 10. 2019 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku I. rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 15 475 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 475 Kč od 16. 10. 2019 do zaplacení (výrok II.), uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení k rukám jeho zástupce [titul] [jméno] [příjmení] v částce 28 829,07 Kč do 15 dnů od právní moci výroku III. rozsudku (výrok III.), uložil žalovanému povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady řízení v částce 450 Kč do 15 dnů od právní moci výroku IV. rozsudku (výrok IV.), žalobkyni uložil povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady řízení v částce 150 Kč do 15 dnů od právní moci výroku V. rozsudku (výrok V.). 2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 62 375 Kč se zákonným úrokem z prodlení, jdoucím od 16. 10. 2019 do zaplacení s tvrzením, že žalovaný byl u ní zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na pracovní pozici řidič motorových vozidel/opravář. Dne 6. 9. 2019 žalovaný v rámci plnění svých pracovních úkolů jel s nákladním vozidlem žalobkyně zn. [značka vozidla] [značka vozidla] [značka vozidla], [registrační značka], po dálnici. V důsledku zanedbání povinností žalovaného jako řidiče došlo k uvolnění kol na zadní nápravě a jejich následnému poškození. Nezbytná oprava byla vyúčtována fakturou [číslo] ze dne [datum] na částku 62 375 Kč, kterou žalobkyně uhradila. Dle mzdového výměru žalovanému náležela měsíční mzda ve výši 14 740 Kč hrubého, tedy čtyřapůlnásobek průměrné mzdy žalovaného činí 66 330 Kč. 3. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný porušil povinnost vyplývající pro něho z pracovně právních předpisů, a to přinejmenším povinnost prevenční ve smyslu ustanovení § 249 odst. 1 a 2 zákoníku práce ve spojení s povinností dle § 301 písm. d) zákoníku práce, které ukládají povinnost zaměstnanci vyhýbat se situacím, které podle obecných zkušeností mohou vést ke vzniku škody. Okresní soud přisvědčil argumentaci žalobkyně, že přiměřeným požadavkem je, aby zaměstnanec při plnění pracovních úkolů, nebo v přímé souvislosti s ním zachovával vždy takový stupeň pozornosti, který po něm lze vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci rozumně požadovat. Byť v žádném právním předpise není upravena konkrétně povinnost řidičů, jak provádět kontrolu vozu před jízdou, žalovaný je profesionální řidič, který vykonal příslušnou odbornou profesní zkoušku a při vědomí, že před cestou byla prováděna na vozidle generální oprava spojená se sejmutím kol, mohl a měl předvídat vznik škody, pokud nebude v dostatečné míře kontrolovat dotažení kolových matic. Svědek [jméno] [příjmení] žalovaného výslovně poučil o nutnosti dotahovat kola během jízdy. Není zde žádná skutečnost, která by výpověď tohoto svědka vyvracela. Žalovaný sám vypověděl, že už při vjezdu na dálnici ucítil na volantu zvláštní vibrace. Znalec [titul] [jméno] [příjmení] v písemně podaném posudku a při výslechu před soudem jednoznačně uvedl, že vibrace jsou projevem rozvolnění šroubového spoje a adekvátní reakcí je okamžité zastavení i při jízdě na dálnici. Dále znalec logicky a přesvědčivě vysvětluje, že žalovaný škodě mohl zabránit přitažením kolových matic klíčem. Tím byl řádně vybaven, jak bylo prokázáno výpověďmi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Dle okresního soudu nedodržení zásad pracovně právní prevence zakládá obecnou odpovědnost zaměstnance za škodu jako majetkovou újmu na straně zaměstnavatele. Pokud jde o výši škody, vyšel okresní soud ze znaleckého posudku znalce [titul] [jméno] [příjmení], který srozumitelně zdůvodnil závěr o výši skutečné škody v částce 46 900 Kč za situace, kdy oprava byla prováděna v jiném než autorizovaném servisu a použity byly repasované a nikoli originální náhradní díly. Okresní soud dále vysvětlil, že ze znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení] plyne příčinná souvislost mezi porušením povinnosti žalovaným jako zaměstnancem a vznikem škody jako majetkové újmy na straně žalobkyně. Okresní soud tedy vyhověl žalobě co do částky 46 900 Kč, která nepřesahuje u žalovaného částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým z nedbalosti způsobil škodu ve smyslu ustanovení § 257 odst. 1 zákoníku práce, a to se zákonným úrokem z prodlení, jehož výše vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. Ve zbývajícím rozsahu okresní soud žalobu zamítl. Při rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky postupoval okresní soud dle ustanovení § 142 odstavec 2 o.s.ř. Neshledal důvod pro postup dle § 142 odstavec 3 o.s.ř., neboť předmětem znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení] nebyla pouze výše plnění, ale také posouzení příčinné souvislosti ve vztahu k základu nároku. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyně měla ve věci úspěch co do 75 % vzhledem k celku, žalovaný co do 25 % vzhledem k celku, přičemž jeho úspěch je neúspěchem žalobkyně. Při odečtení úspěchu a neúspěchu v řízení přiznal žalobkyni právo na 50 % nákladů řízení. 4. Proti výrokům I., III. a IV. rozsudku podal včas odvolání žalovaný. Uvedl, že mu bylo známo, že předmětný automobil byl v servisu. Neznal však rozsah provedených prací. Není pravdou, že by byl ústně poučen [jméno] [příjmení] o nutnosti přitahovat kola po ujetí 25 až 50 kilometrů. Tato povinnost není nikde písemně stanovena, je to pouze doporučení, které se uvádí při profesním školení. V případě defektu kola se musí dotažení vyměněného kola zkontrolovat po ujetí nějaké vzdálenosti, uvádí se zhruba 50 kilometrů. To se zdůvodňuje tím, že při výměně kola mimo servis nelze zaručit, že vyměněné kolo je dobře usazeno a že v jeho dosednutí nebrání žádná nečistota. Právě proto je nutno po ujetí kratší vzdálenosti řádné dotažení šroubů kola zkontrolovat. On však žádné kolo neměnil a o povinnosti nějakého opětovného dotahování šroubů kol nevěděl. Předmětné vozidlo mu bylo předáno asi dva dny před nehodou. Do nehody ujel přes 100 kilometrů. Je přesvědčen, že k uvolnění šroubů kol muselo dojít nějakou technickou závadou, před jízdou dotažení šroubů kol kontroloval a nezjistil, že by nebyla dotažena. Jel z [obec] do [obec] a zpět, což představuje vzdálenost zhruba 60 kilometrů. Dle jeho názoru není možné, aby za takto krátkou ujetou vzdálenost došlo k uvolnění šroubů. Je držitelem profesního průkazu řidiče a ze školení na profesní průkaz ví, že před jízdou je potřeba zkontrolovat technický stav vozidla, včetně dotahování kol, to před předmětnou jízdou udělal. Rozhodně nebyl v žádném případě upozorněn, že by měl kontrolu dotažení šroubů kol provádět každých 25-50 km. Nemůže nést odpovědnost za škodu vzniklou v důsledku technické poruchy či materiálové vady. Nebyl ani seznámen s rozsahem opravy vozidla. Bylo mu řečeno, že auto je po servisu a generální opravě. Předpokládal, že servis vozidla a jeho oprava proběhla ve značkovém servisu, kde ručí za svou práci a poskytují na ni určitou záruku. Je přesvědčen, že žalobkyně neprokázala, že jí jako zaměstnanec způsobil škodu porušením svých pracovních povinností. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil (zjevně míněno změnil) a žalobu zamítl a přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení. 5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že se ztotožňuje se závěry okresního soudu a se závěry znaleckého zkoumání. Zopakovala, že žalovaný porušil svoji povinnost vyplývající pro něho z pracovněprávních předpisů, když vzhledem k vykonané profesní zkoušce řidiče mohl a měl vědět, že po provedené generální opravě spojené se sejmutím kol je nutné kontrolovat dotažení kolových matic. Žalovaný mohl vzniku škody zabránit, pokud by dotáhl kolové matice. Nedodržením zásad pracovně právní prevence zakládá obecnou odpovědnost zaměstnance za škodu jako majetkovou újmu na straně zaměstnavatele. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil a přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení. 6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek okresního soudu z podnětu odvolání a v jeho mezích přezkoumal (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř.), když přihlížel i k důvodům v odvolání výslovně neuplatněným. 7. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou podrobně popsána v odůvodnění napadeného rozhodnutí, včetně důkazních prostředků, o něž se opírají; proto na ně pro stručnost odkazuje. 8. Odvolací soud dále zopakoval důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení], důkaz výslechem [jméno] [příjmení] provedený dle § 126a odst. 1 o.s.ř. Odvolacím soudem byl vyslechnut i znalec [titul] [jméno] [příjmení]