23 CO 241/2021-103 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 3.797,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.797,50 Kč od 20.3.2020 do zaplacení (výrok I.); zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších částek 8.807 Kč, jakož i kapitalizovaného úroku ve výši 939,70 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 942,80 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8.218,95 Kč od 15.6.2018 do 19.3.2020 a úroku ve výši 28 % ročně z částky 8.218,95 Kč od 15.6.2018 do zaplacení (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Rozhodl tak o požadavku žalobkyně, která se domáhala po žalovaném zaplacení částky 12.604,50 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně poskytla dne 25.11.2016 žalovanému zápůjčku ve výši 10.000 Kč, kterou se zavázal žalovaný vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8.807 Kč. Žalovaný svůj závazek řádně nehradil, poslední splátku zaplatil dne 10.1.2017. Žalobkyně požadovala zaplacení dlužné zápůjčky ve výši 8.218,95 Kč a dlužný poplatek ve výši 4.385,55 Kč spolu s příslušenstvím. 3. Okresní soud učinil zjištění o tom, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o zápůjčce ve výši 10.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem v částce 8.807 Kč v 60 týdenních splátkách po 314 Kč, v případě poslední splátky 281 Kč Smlouvou ze dne [datum] společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku žalobkyni a dne 14.6.2018 postoupení pohledávky oznámila žalovanému. 4. Soud prvého stupně posoudil daný spor dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), ve spojení s ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016, neboť se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem. Vyložil, že povinností právní předchůdkyně žalobkyně bylo s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z údajů poskytnutých žalovaným a ze zákaznické karty, ze které nevyplývá, jaké konkrétní doklady a s jakými údaji pracovala, neobjasnila řádně poměr mezi příjmy a výdaji žalovaného a neposoudila, zda mu zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je třeba pro splácení úvěru. Postup právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného byl povrchní a formální. Poskytovatelka úvěru tak nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem, posoudit úvěruschopnost žalovaného. Proto je smlouva o zápůjčce neplatná (§ 580 o.z. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.) a nárok žalobkyně okresní soud posoudil v režimu bezdůvodného obohacení (srov. § 2991 o.z.). 5. Při úvaze o tom, jakou částku má žalovaný žalobkyni zaplatit, zohlednil okresní soud již poskytnuté plnění žalovaným, když v tomto směru vycházel z toho, že žalovaný zaplatil částku 6.202,50 Kč. Žalovanému poté uložil zaplatit žalobkyni 3.797,50 Kč (podle smlouvy o zápůjčce mělo být zaplaceno 18.807 Kč a je-li žalobou uplatněno 12.604,50 Kč, pak rozdíl představující výši plnění žalovaného činí 6.202,50 Kč). Protože byla žalovanému poskytnuta v předžalobní výzvě lhůta k plnění do 19.3.2020, dostal se následujícího dne 20.3.2020 do prodlení a žalovanému bylo podle vl.nař. č. 351/2013 Sb. uloženo zaplatit zákonný úrok z prodlení od 20.3.2020 do zaplacení. Ve zbývající části žalobu zamítl. 6. Rozsudek okresního soudu v části výroku II. napadla odvoláním žalobkyně. Domáhala se zaplacení další částky 3.402,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 20.3.2020 do zaplacení. Žalobkyně namítala, že okresní soud při svých výpočtech, jaký činí dluh žalovaného, nesprávně vycházel z toho, že žalovaný zaplatil částku 6.202,50 Kč. Z přehledu plateb ze dne 1.7.2018 vyplývá a rovněž v žalobě bylo uvedeno, že žalovaný uhradil na dluh celkem 2.800 Kč. Jiné platby poukázány nebyly. Pokud měl okresní soud pochybnosti o výši plateb žalovaného, měl ji vyzvat k upřesnění tvrzení. Má tak nárok na zaplacení částky 7.200 Kč (tj. 10.000 Kč mínus 2.800 Kč) se zákonným úrokem od 20.3.2020 do zaplacení. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a odvolání vyhověl. 7. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu dle § 212, § 212a o.s.ř., a to v odvoláním napadené části výroku II. a dále v závislém výroku III., o náhradě nákladů řízení. S ohledem na obsah odvolání žalobkyně přezkoumal výrok II. rozsudku okresního soudu jen ohledně zohlednění dosavadního plnění žalovaného. 9. Okresní soud při úvaze, jaká výše dluhu byla žalovaným již splněna, vycházel z jednoho tvrzení žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (v čl. II. na straně 3), kde žalobkyně uvedla, že k datu 4.6.2017 činila dlužná jistina 8.218,95 Kč a dlužný poplatek 4.385,55 Kč. Úvaha okresního soudu vycházela z toho, že pokud bylo půjčeno 10.000 Kč a žalobkyně tvrdí, že dluh na jistině činí 8.218,95 Kč, bylo na jistině zaplaceno 1.781,05 Kč, a pokud žalobkyně tvrdila, že dlužný poplatek činí 4.385,55 Kč a jeho původní výše byla 8.807 Kč, tak žalovaný zaplatil na poplatek 4.421,45 Kč, tj. celkem uhradil 6.202,50 Kč. 10. Žalobkyni lze ale přisvědčit v tom, že zároveň v žalobě tvrdila (v následujícím části čl. II. na straně 4), že žalovaný uhradil celkem částku 2.800 Kč. Tomuto tvrzení odpovídá listinný důkaz (tabulka o umoření na straně č. 14 spisu, z níž vyplývá, že žalovaný zaplatil 1.400 Kč dne 30.11.2016 a 1.400 Kč dne 9.1.2017). Okresní soud tak měl před rozhodnutím ve věci samé, pokud měl pochybnosti o tom, jakou částku žalovaný na dluh zaplatil, žalobkyni vyzvat odstranění rozporu v jejím tvrzení, a to zejména za stavu, kdy žalovaný je po celou dobu řízení pasivní. Žalobkyně ve svém odvolání setrvala na tom, že žalovaný zaplatil pouze 2.800 Kč. Pokud tak žalovaný zaplatil 2.800 Kč, náleží žalobkyni 7.200 Kč (10.000 – 2.800). Protože již okresní soud přisoudil částku 3.797,50 Kč, zbývá k přiznání částka 3.402,50 Kč, spolu se zákonnými úroky z prodlení od 20.3.2020 (§ 2991, § 1970 o.z.). 11. S ohledem na výše uvedené postupoval odvolací soud dle § 220 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. a rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části výroku II. změnil a žalobě částečně vyhověl, když ve zbývající části výroku II. zůstal rozsudek okresního soudu odvoláním nedotčen. 12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, 2 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1, 2 o.s.ř. V řízení před okresním soudem byl procesní úspěch účastníků poměrný, proto právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší žádnému z nich. V odvolacím řízení byla žalobkyně zcela procesně úspěšná, proto jí náleží právo na plnou náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku 1.000 Kč a v nákladech na zastoupení advokátem, tj. odměna advokáta 1.000 Kč (dle § 7 bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. z předmětu odvolacího řízení 3.402,50 Kč), paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky) a daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Uvedené náklady je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího advokáta dle § 149 odst. 1 o.s.ř. v zákonné třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.