27 CO 206/2022-117 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 56 953 Kč s příslušenstvím, částky 25 851 Kč a dále smluvního úroku z dlužné částky maximálně do doby, kdy celkový úrok za dobu od 15. 9. 2020 dosáhne částky 222 912 Kč (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). 2. V odůvodnění rozsudku uvedl, že žalobce se domáhal po žalované zaplacení 56 953 Kč jako jistiny úvěru s přirostlým úrokem spolu s úrokem z prodlení, nákladů vzniklých s prodlením žalované v částce 200 Kč, smluvní pokuty kapitalizované ke dni sepsání žaloby v částce 25 851 Kč a úroku 58,33 % ročně z dlužné původní jistiny do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 222 912 Kč. Tvrdil, že se žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, na základě níž jí poskytl částku 60 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 096 Kč spolu se sjednaným smluvním úrokem. Žalovaná úvěr nesplácela řádně, před jeho zesplatněním uhradila toliko 27 864 Kč. Žalobci tak vzniklo právo na úhradu zbývající části dosud nesplaceného úvěru, jeho příslušenství a smluvní pokuty. Po zesplatnění úvěru žalovaná zaplatila dalších 11 000 Kč. 3. Okresní soud po provedeném dokazování, seznámení se s obsahem listin, které žalobce předložil k prokázání svých skutkových tvrzení, dospěl k závěru, že žalobu nelze prozatím považovat za opodstatněnou. Konstatoval, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalovaná na základě smlouvy o úvěru obdržela 60 000 Kč, které se zavázala vrátit spolu s úrokem 58,33 % ročně v 60 měsíčních splátkách. Žalovaná uhradila celkem 38 864 Kč. 4. Po právní stránce okresní soud věc posoudil dle příslušných ustanovení týkajících se smlouvy o úvěru, tedy dle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (občanský zákoník, dále jen o.z.), na věc aplikoval i ust. § 588 a 1802 o.z. a dále dle příslušná ustanovení zák. č. 177/2020 Sb. (o některých opatřeních v oblasti splácení úvěru v souvislosti s pandemií covid 19). 5. Na základě zjištění plynoucích z provedeného dokazování okresní soud dospěl k závěru, že mezi smluvními stranami byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Konstatoval, že je nepochybné, že žalovaná je povinna vrátit žalobci poskytnutou jistinu. Smluvně sjednané úroky však okresní soud považoval za jsoucí zjevně v rozporu s dobrými mravy. Poznamenal, že průměrná úroková sazba na úvěrech na spotřebu poskytovaných bankami domácnostem v době uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky činila 8,37 % ročně. Smluvní úrok sjednaný mezi stranami byl oproti této hodnotě téměř sedminásobný. Okresní soud proto postupoval podle ust. § 1802 o.z. Dospěl k závěru, že za obvyklý úrok poskytovaný bankami v době uzavření smlouvy je nutno považovat úrok plynoucí ze statistických údajů České národní banky, tedy úrok ve výši 8,37 % ročně. Tato jiná výše úroku však podle okresního soudu má vliv buď na výši splátek, nebo délku úvěru. S ohledem na skutečnost, že nezákonností byla smlouva zatížena v oblasti úroku, tedy ceny plnění, dospěl okresní soud k závěru, že spravedlivým řešením věci je takové, které postihne výši splátky, v níž byla cena plnění rozložena, nikoliv dobu trvání úvěrového vztahu. Při úroku 8,37 % ročně by splátka úvěru 60 000 Kč při jeho délce 60 měsíců činila 1 226 Kč. Pakliže bude tato nižší splátka promítnuta do zaplacených částek, tak při anuitním způsobu splácení by se žalovaná dostala do prodlení později. Prvními devíti splátkami v původní výši žalovaná uhradila 27 864 Kč, v mezidobí pak uhradila dalších 11 000 Kč a tyto zaplacené částky celkem pokrývají 31,69 splátek po 1 226 Kč. To v poměrech posuzované věci znamená, že žalovaná nemohla být ke dni rozhodnutí okresního soudu v prodlení, neboť 32. splátka bude při zohlednění šestiměsíční ochranné doby splatná až 8. 8. 2022. 6. Vycházeje z těchto úvah okresní soud žalobu jako předčasnou zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. 7. Proti rozsudku podal včas odvolání žalobce. V obsáhlém, avšak zjevně formulářově (tak, aby postihlo co nejširší spektrum skutkových situací) vystavěném odvolání polemizoval se závěrem okresního soudu o nutnosti přiznat žalobci toliko úrok ve výši 8,37 % ročně, odkazoval v této souvislosti na rozhodnutí soudů všech stupňů, když podle ustálené judikatury lze za přiměřené považovat i úroky požadované žalobcem. Žalobce přesto, že trvá na tom, že sjednaný úrok byl obvyklý a přiměřený, akceptuje přiznání úrokové sazby v části 20 % ročně. Stěžejní výhradu proti správnosti rozsudku okresního soudu zástupce žalobce formuloval při odvolacím jednání, kde zdůraznil, že podle již ustálené praxe soudů jsou při posuzování skutkových situací identických s touto věcí možné dva přístupy k hodnocení závazku z úvěru. Zaprvé soud shledá úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou a poté vztah účastníků vypořádá podle zásad o bezdůvodném obohacení, v druhém případě pak jde o situaci, kdy soud shledá neplatným pouze ujednání o smluvních úrocích a tyto úroky následně modifikuje, aniž by přitom zasahoval do ostatních ujednání smlouvy. Tedy jako se stalo v posuzované věci do ujednání o výši splátek. Okresní soud však shledal žalobu předčasnou, když po zjištění o nemravné výši úroků přepočítal úvěr a upravil si výši splátek. To je podle názoru žalobce nesprávný postup a v judikatuře se dosud neobjevuje. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil způsobem uvedeným v petitu odvolání. 8. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k odvolacímu jednání se nedostavila. Krajský soud proto v řízení postupoval dle ust. § 101 odst. 3 a § 211 o.s.ř., věc projednal v nepřítomnosti žalované a při svém rozhodování vycházel z obsahu spisu a v řízení provedených důkazů. 9. Krajský soud poté přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212,212a o.s.ř.), a to ze všech v úvahu přicházejících odvolacích důvodů, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 10. Odvolací soud předně konstatuje, že sdílí skutková zjištění okresního soudu i jím učiněné právní posouzení věci v tom směru, že na zjištěný skutkový stav je nutno aplikovat příslušná ustanovení občanského zákoníku týkající se smlouvy o úvěru, přičemž stran opodstatněnosti nároku žalobce, zejména ohledně příslušenství požadované částky, je třeba vycházet i z ust. § 588 a § 1802 občanského zákoníku. V rámci úvahy o opodstatněnosti odvolání si krajský soud vystačil se závěrem okresního soudu o tom, že v posuzované věci byla mezi účastníky platně uzavřena smlouva o úvěru. 11. Jak odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) výše uvádí, je v posuzované věci nepochybné, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, v rámci níž se žalobce jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti ve smyslu ust. § 420 o.z. zavázal poskytnout žalované částku 60 000 Kč a žalovaná se jako spotřebitelka ve smyslu ust. § 419 o.z. zavázala tuto částku splatit ve sjednaných splátkách spolu se smluvně ujednanými úroky. 12. Z provedeného dokazování bez pochybností vyplynulo, že se účastníci řízení – smluvní strany smlouvy o úvěru dohodly na povinnosti žalované splácet poskytnutý úvěr spolu se sjednanou úrokovou sazbou 76,75 % ročně (resp. nominální úrokovou sazbou 58,33 % ročně) v pravidelných měsíčních splátkách po 3 096 Kč splatných vždy do každého 8. dne jednotlivého kalendářního měsíce. Celkem mělo jít o 60 měsíčních splátek, přičemž z obsahu dokazování provedeného okresním soudem žalovaná do zesplatnění úvěru žalobci zaplatila celkem 9 splátek v účastníky sjednané výši. Po zesplatnění úvěru byly ze strany žalované uhrazeny částky nepřekračující 2 000 Kč a celkem dalších 11 000 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že i žalovaná do okamžiku, než se dostala do problému se splácením poskytnutého úvěru, považovala za řádnou měsíční splátku částku 3 096 Kč. K tomu lze ostatně poznamenat, že je konečně i v zájmu dlužníka (úvěrovaného), pakliže mu to jeho finanční možnosti dovolí, splácet úvěr ve vyšších měsíčních částkách, neboť za této situace zaplatí na sjednaných úrocích méně, než kdyby platil nižší částky po delší dobu. Odvolací soud je ostatně přesvědčen, že takto výrazný zásah do autonomie smluvních stran už překračuje pravomoc soudu a ve svých důsledcích by mohl vést k nepřípustné libovůli. Podle závěru odvolacího soudu tudíž spravedlivému uspořádání práv a povinností stran odpovídá povinnost žalované platit účastníky sjednané splátky v částce 3 096 Kč a nikoliv okresním soudem v přepočtené výši 1 226 Kč. K tomu lze ostatně pro úplnost poznamenat, že i v případě přepočtení splátky na částku 1 226 Kč, jak okresní soud uvádí v bodu 38. odůvodnění svého rozhodnutí, by se 32. splátka stala splatnou dne 8. 8. 2022 a žalobu by tudíž nebylo lze shledat za předčasnou (k okamžiku rozhodnutí odvolacího soudu). 13. Pokud pak jde o samotnou výši žalobcem nárokovaného smluvního úroku, který okresní soud správně shledal nepřiměřeným a za odpovídající úrok považoval úrok zjištěný z databáze ČNB ve v