27 CO 231/2022-174 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora označeným, v pořadí druhým, rozsudkem (následujícím po zrušujícím usnesení zdejšího odvolacího soudu ze dne 21. 9. 2021, č. j. 27 Co 207/2021-63) okresní soud zamítl žalobu o určení, že pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovanou založený pracovní smlouvou ze dne 13. 3. 2019 trvá (výrok I.), žalobkyni uložil nahradit žalované náklady řízení ve výši 36 922,12 Kč k rukám jejího právního zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.) a dále v téže lhůtě nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady řízení ve výši 785 Kč (výrok III.). 2. Soud prvního stupně předně shledal naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), neboť je třeba najisto postavit, zda pracovní poměr mezi účastnicemi řízení nadále trvá nebo byl již ukončen a k jakému datu. Spor účastnic následně po hmotněprávní stránce posuzoval dle ust. § 6 odst. 2 a § 582 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též„ o.z.“) a dále dle ust. § 20, § 34 odst. 2 a § 65 odst. 2 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce v platném znění (dále též „zák. práce“). 3. V odůvodnění napadeného rozsudku okresní soud z hlediska skutkového vyšel z nesporných zjištění (prokázaných též pracovní smlouvou, výplatními páskami, rozpisem směn, dopisem ze dne 21. 5. 2020, evidenčním listem důchodového pojištění a potvrzením o zaměstnání), že pracovní smlouva ze dne 13. 3. 2019 byla mezi účastnicemi uzavřena na dobu určitou, a to od 1. 4. 2019 do 31. 3. 2020, se zařazením žalobkyně na pozici [anonymizována dvě slova], že žalovaná přidělovala žalobkyni práci v měsících dubnu a květnu 2020 a že dne 29. 5. 2020 vrátila žalobkyně pracovní pomůcky, klíče a vstupní karty žalované, přičemž od 1. 6. 2020 žalovaná žalobkyni žádnou práci nepřiděluje. Shodnými tvrzeními účastnic bylo prokázáno i to, že mezi nimi nedošlo k podpisu žádného dodatku k uzavřené pracovní smlouvě. Okresní soud se dále zabýval žalovanou předloženým dodatkem č. 1 ze dne 18. 3. 2020, jehož obsahem bylo prodloužení pracovního poměru mezi účastnicemi řízení na dobu určitou od 1. 4. 2020 do 31. 5. 2020, který žalobkyně odmítla dodatečně podepsat s tím, že nedošlo k uzavření ústní dohody o prodloužení pracovní smlouvy o 2 měsíce (do 31. 5. 2020) a došlo tak k přeměně jejího pracovního poměru na dobu neurčitou, zatímco žalovaná tvrdila, že tato listina představuje návrh žalované na změnu pracovní smlouvy uzavřené dne 13. 3. 2019 a má osvědčit žalovanou tvrzenou ústní dohodu ze dne 30. 3. 2020 mezi ní a žalobkyní o prodloužení pracovní smlouvy o 2 měsíce, tj. do 31. 5. 2020. Svědeckými výpověďmi [anonymizována dvě slova] [titul] [příjmení] [příjmení] (která měla dle pracovní náplně v kompetenci změny pracovních úvazků i délky pracovního poměru) a vedoucí [anonymizováno] [titul] [jméno] [příjmení] i jejich čestnými prohlášeními měl okresní soud prokázáno, že ještě před uplynutím sjednané doby pracovního poměru na dobu určitou byla s žalobkyní uzavřena ústní dohoda o prodloužení pracovního poměru na dobu určitou o 2 měsíce, tj. do 31. 5. 2020, když žalobkyně při jednání se svými nadřízenými se k uvedenému návrhu vyjádřila pouze slovem„ dobře“ a nijak více nereagovala. Okresní soud dále poukázal na svědecké výpovědi kolegyň žalobkyně ([anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]), dle nichž sama žalobkyně je informovala o schůzce s nadřízenými a zejména o tom, že jí bude pracovní poměr prodloužen pouze o 2 měsíce, neboť s ní nejsou zcela spokojeni, potažmo na to, že tyto svědkyně potvrdily praxi u žalované, že [anonymizována dvě slova] obdržela nejprve pracovní smlouvu na dobu určitou na 1 rok s tím, že následně byla prodlužována nebo změněna na dobu neurčitou. 4. Na základě provedeného dokazování pak okresní soud uzavřel, že mezi účastnicemi byl sjednán pracovní poměr na dobu určitou, který měl skončit k 31. 3. 2020 a že dle ústní dohody uzavřené dne 30. 3. 2020 bylo mezi účastnicemi řízení sjednáno prodloužení pracovního poměru žalobkyně u žalované o další 2 měsíce, tj. do 31. 5. 2020. Dle výsledků dokazování totiž úmysl žalované směřoval pouze k prodloužení pracovního poměru o 2 měsíce, čehož si žalobkyně dle svědeckých výpovědí byla vědoma. Pracovní poměr žalobkyně u žalované tak byl prodloužen do 31. 5. 2020 a tímto dnem skončil, na čemž nic nemění ani to, že žalobkyně následně odmítla podepsat písemné znění dodatku k pracovní smlouvě, jenž obsahoval ústně sjednané prodloužení pracovního poměru žalobkyně o 2 měsíce. Dle názoru okresního soudu žalobkyně neprokázala své tvrzení, že nesouhlas s prodloužením pracovního poměru pouze o 2 měsíce projevila hned po jednání s [titul] [příjmení] a [titul] [příjmení], když ze svědeckých výpovědí kolegyň žalobkyně vyšlo najevo, že si žalobkyně byla vědoma uzavřené ústní smlouvy o prodloužení pracovního poměru pouze o 2 měsíce z důvodů nespokojenosti žalované s jejími pracovními výkony, že sjednané prodloužení pracovního poměru mělo žalobkyni zajistit delší čas pro nalezení nového pracovního místa. Svou nespokojenost s uváděnou ústní dohodou projevovala žalobkyně pouze v rámci rozhovorů se svými kolegyněmi, nikoliv směrem k nadřízeným či vedení žalované společnosti. Za tohoto stavu okresní soud dovodil, že se žalobkyně řádně a včas nedovolala v době trvání sjednaného pracovního poměru na dobu určitou od 1. 4. 2019 do 31. 3. 2020 neplatnosti sjednané ústní smlouvy o prodloužení pracovní smlouvy o 2 měsíce ze dne 30. 3. 2020, tudíž mezi účastnicemi řízení došlo k platnému uzavření prodloužení pracovního poměru pouze o 2 měsíce, tj. do 31. 5. 2020. Z výše uvedených důvodů okresní soud žalobu zamítl. Výrok o nákladech řízení mezi účastnicemi okresní soud odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a výrok o nákladech řízení státu pak zásadami ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. 5. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně (dále též„ odvolatelka“), v němž soudu prvního stupně vytýkala nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci (viz § 205 odst. 2 písm. e/ a g/ o.s.ř.). 6. Nesprávná skutková zjištění odvolatelka spatřovala v tom, že mělo dojít ke konsenzu žalobkyně a žalované a tím k uzavření ústního dodatku k pracovní smlouvě, kterým měl být pracovní poměr prodloužen o pouhé 2 měsíce. K tomu uvedla, že návrh žalované zcela odporoval její běžné praxi, se kterou byla seznámena, že ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení] (z nichž citovala rozhodné skutečnosti) vyplývalo, že standardním postupem u žalované bylo buď prodloužení pracovní smlouvy o 1 rok, nebo přeměna pracovního poměru na dobu neurčitou (žádná ze svědkyň nehovořila o prodloužení pracovního poměru o dobu kratší než 1 rok). Žalobkyně dále odmítla výpověď svědkyně [titul] [příjmení], že prodloužení pracovního poměru o 2 měsíce bylo jakýmsi projevem lítosti, sledujícím možnost žalobkyně jako samoživitelky si nalézt novou práci. Odvolatelka si byla dobře vědoma, že pracovní smlouva je sjednána na dobu určitou, nebylo proto pro ni žádnou novinkou nebo překvapením nebo snad nečekanou událostí, že by pracovní poměr měl skončit k 31. 3. 2020. Naopak překvapením pro žalobkyni bylo, že žalovaná nepostupovala v souladu s běžnou praxí a žalobkyni nabídla prodloužení pracovního poměru o pouhé 2 měsíce, což pro žalobkyni akceptovatelné nebylo. Pokud žalobkyně reagovala na nabídku žalované stran prodloužení pracovního poměru o pouhé 2 měsíce slovem„ dobře“, pak tímto projevem nevyjádřila vůli sjednat pro ni zcela překvapivý a nevýhodný dodatek s prodloužením pracovního poměru o 2 měsíce (obsahově odpovídající výpovědi s dvouměsíční výpovědní dobou), k čemuž opětovně připomněla části svědeckých výpovědí jejích kolegyň ([příjmení], [příjmení] a [příjmení]). Slovo„ dobře“ žalobkyně použila, aby ukončila situaci, v níž se cítila nekomfortně, kdy se dozvěděla, že žalovaná nebude postupovat standardně a neprodlouží pracovní smlouvu žalobkyni o rok. 7. K nesprávnému právnímu posouzení věci okresním soudem žalobkyně mimo jiné uvedla, že právní jednání vyžaduje projev vůle vážné, určité a srozumitelné. O tom, že žalobkyně neprojevila souhlasnou vůli s návrhem dodatku, svědčí i to, že odmítla uzavřít písemný antedatovaný dodatek, který jí byl v průběhu dubna 2020 předložen žalovanou. Pokud by žalobkyně projevila souhlasnou vůli a akceptovala důsledek svého jednání, pak by si byla vědoma i toho, že podepsání či nepodepsání dodatku nehraje v právním slova smyslu žádnou roli. Žalobkyně však od počátku jednala konzistentně a s prodloužením pracovního poměru o 2 měsíce nikdy neprojevila souhlas. Tomu nasvědčují jak svědecké výpovědi, tak již zmíněné odmítnutí antedatovaného dodatku k pracovní smlouvě. Žalobkyně se dále ohradila proti tomu, že měla v úmyslu těžit ze svého nepoctivého jednání tím, že odmítla podepsat dodatek k pracovní smlouvě, naopak vyslovila názor, že je to žalovaná, kdo se