27 CO 237/2022-122 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 66 167 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 27. 7. 2021 do zaplacení, dále zaplacení 8 977,29 Kč a 30% úroku z částky 52 692,29 Kč od 27. 7. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 222 912 Kč (výrok I.), a žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Okresní soud rozhodoval o žalobním požadavku žalobkyně vycházejícím z tvrzení, že žalovaná řádně neplnila povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy uzavřené mezi účastnicemi dne [datum], podle které jí byl poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaná přestala úvěr řádně splácet, došlo k jeho zesplatnění. Celkem žalovaná na dluh zaplatila 71 208 Kč. 3. Soud prvního stupně vycházel z toho, že mezi účastnicemi byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala jej splatit v 60 měsíčních splátkách po 3 096 Kč Celkem se žalovaná zavázala splatit 185 760 Kč, na úvěr však uhradila pouze 71 208 Kč. 4. Okresní soud tuto smlouvu o úvěru shledal za absolutně neplatnou pro rozpor s ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neboť se jedná o smlouvu, která se pro svou lichevní povahu příčí dobrým mravům. Žalovaná měla za poskytnutý úvěr ve výši 60 000 Kč zaplatit v 60 měsíčních splátkách celkem 185 760 Kč, což představuje roční úrok 41,92 %. Jedná se tak o zjevný nepoměr plnění, podstatně přesahující úrokovou výměru v době sjednání úvěru s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám bank při poskytování úvěru. Žalované poskytnutím úvěru vzniklo bezdůvodné obohacení, které je třeba vypořádat podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku jako plnění z neplatného právního jednání. Žalobkyně má tak právo na vydání částek poskytnutých žalované. Protože žalovaná na dluh ještě před podáním žaloby uhradila 71 208 Kč, vydala celé své bezdůvodné obohacení žalobkyni, tudíž okresní soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 5. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně (dále též„ odvolatelka“) s tím, že ohledně smluvního úroku zamítnutého ve výroku I. rozsudku okresního soudu je podáváno toliko v rozsahu, ve kterém okresní soud nepřiznal sjednaný úrok za poskytnutí úvěru do výše 20 % p.a. Žalobkyně nesouhlasila se závěry soudu prvního stupně a tvrdila, že při stanovení výše úrokové sazby je třeba přihlédnout i k tomu, že žalobkyně je nebankovní organizací, u které je třeba zohlednit vyšší rizikovost při poskytování úvěru. Úrok byl sjednán v zákonných limitech a nebyl důvod ho ani částečně nepřiznat. Žalobkyní požadovaná sazba je přitom v rámci judikatorního čtyřnásobku. K tomu citovala z judikatury některých soudů, zejména pak upozornila na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle něhož má být přihlédnuto k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V takovém případě by měl být v projednávané věci sjednaný smluvní úrok posuzován se sazbou 23,97 % p.a. (úročený úvěr z kreditních karet k březnu 2019 dle databáze časových řad ARAD), pročež sjednaná smluvní sazba 58,33 % p.a. činí pouze 2,43 násobek nejvyšší úrokové sazby, není tedy nepřiměřená. 6. Žalobkyně dále v odvolání zdůraznila smluvní volnost stran, která jim umožňuje svobodně sjednat výši úrokové sazby. V této souvislosti odkázala na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu ČR. Je poté na svobodné vůli strany, zda do úvěrového vztahu vstoupí. S ohledem na to je předmětná smlouva o úvěru v celém rozsahu platná a strany zavazuje. Ujednání o konkrétní výši úroku není také nepřiměřeným jednáním, nejedná se ani o ujednání ve vztahu ke spotřebiteli znevýhodňující, neboť dohoda o úrocích je z úpravy zneužívající klauzule ve spotřebitelských smlouvách vyloučena. Pokud pak okresní soud dospěl k závěru, že úrok je nepřiměřený, jednalo by se maximálně toliko o nezákonné množstevní určení podle § 577 o.z. Úkolem soudu bylo smluvní úrok zmoderovat na výši přiměřenou při poskytování půjček v nebankovním sektoru v místě a čase obvyklou, při zohlednění výše úvěru, doby úvěru a jeho nezajištění, resp. přiznat žalobkyni takovou výši úroků, která by odpovídala spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Názor okresního soudu o neplatnosti ujednání o úrocích dle odvolatelky neobstojí ani se zřetelem na ust. § 1802 o.z., z něhož plyne, že při neplatném ujednání o výši úroků z úvěru je třeba věřiteli přiznat pouze obvyklé úroky požadované za úvěry poskytované bankami v místě bydliště (sídla) dlužníka v době uzavření smlouvy, což aprobuje také soudní judikatura. Povaha smlouvy o úvěru umožňuje, pokud dojde k neplatnosti ujednání o úrocích, oddělit toto ujednání od zbytku smlouvy, která tak bude považována za platnou. Žalovaná úrok za poskytnutí úvěru platit musí, soud musí přiznat alespoň obvyklý úrok, není možné úrok zcela zamítnout. Odvolatelka k tomu dodala, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu je základním principem výkladu smluv priorita výkladu, která nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost zakládá (viz nález sp. zn. I. ÚS 625/03). Také dle ust. § 574 o.z. na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Smluvní ujednání byla žalované předložena, měla možnost se s nimi seznámit a žalovaná s nimi souhlasila. Nelze tak pojímat ochranu spotřebitele jako nejvyšší právní princip. Není možné zanedbávat zásadu proporcionality, když je třeba vycházet (vedle dílčí zásady týkající se ochrany spotřebitele) i z jiných obecně platných zásad, např. zásady právní jistoty či zásady stanovené v čl. 2 odst. 4 Ústavy. 7. Odvolatelka se dále vymezila proti nepřiznání smluvních pokut (dle obsahu žaloby šlo o smluvní pokutu ve výši 3 493 Kč dle bodu 6.1. úvěrové smlouvy a o smluvní pokutu k datu vyhotovení žaloby ve výši 8 977,29 Kč dle bodu 6.5. úvěrové smlouvy). Vyslovila názor, že uplatněné smluvní pokuty jsou v souladu se zákonem (odkázala přitom na ust. § 122 odst. 1 písm. c/ a odst. 2 a 3 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), a proto měly být žalobkyni přiznány. 8. Se zřetelem na to, že žalobkyně požadovala jen smluvní úrok ve výši 20 % p.a., odvolatelka závěrem provedla nový výpočet svých nároků a po zohlednění zmíněného smluvního úroku požadovala 52 692,29 Kč na zbývající původní jistině, 2 873,92 Kč na zbývajících úrocích, 3 493 Kč a 8 977,29 Kč na smluvních pokutách a 1 600 Kč na nákladech za vymáhání. Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části výroku I. změnil a žalobkyni přiznal 60 659 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z téže částky ve výši 8,5 % ročně od 27. 7. 2021 do zaplacení, dále 8 977,29 Kč a úrok ve výši 20 % p.a. z částky 52 692,29 Kč od 27. 7. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 222 912 Kč. Současně se odvolatelka domáhala přiznání náhrady nákladů za řízení před soudy obou stupňů. 9. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila, k jednání odvolacího soudu se nedostavila, odvolací soud proto jednal v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř. (za použití § 211 o.s.ř.). 10. Krajský soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o.s.ř.“), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 201 a § 202 o.s.ř. a contr.) a obsahuje náležitosti odvolání a způsobilé odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. e/ a g/ o.s.ř.), přezkoumal z podnětu odvolání žalobkyně rozsudek okresního soudu v mezích podaného odvolání (tj. v části výroku I. a v závislém výroku II. o náhradě nákladů řízení) jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř.), a dospěl k závěru (i po dílčím zopakování a doplnění dokazování dle § 213 odst. 2, 4 a § 213a o.s.ř., jež se promítlo do odůvodnění níže), že odvolání žalobkyně není důvodné, byť z jiných důvodů, než ke kterým dospěl okresní soud. 11. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou popsána v odůvodnění napadeného rozsudku, včetně důkazních prostředků, o něž se opírají. Odvolací soud s ohledem na nesprávné skutkové zjištění o výši sjednaného smluvního úroku a absenci dalších skutkových zjištění okresního soudu (neúplnost zjištěného skutkového stavu věci) zopakoval dokazování mimo jiné smlouvou o úvěru, oznámením o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] oznámením o využití ochranné doby, oznámením o zesplatnění úvěru a kartou klienta, a učinil následující zjištění. 12. V dané věci byla mezi účastnicemi dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru (dále též„ smlouva“), na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 60 000 Kč s tím, že celková částka k zaplacení žalovanou činí 185 760 Kč. Byla sjednána zápůjční úroková sazba 76,75 % ročně (efektivní úroková sazba), ve stejné výši byla předpokládaná RPSN. Žalovaná se zavázala žalobkyni tento úvěr vrátit v pravidelných 60 měsíčních splátkách po 3