27 CO 289/2022-84 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora označeným rozsudkem (ve znění opravného usnesení) okresní soud žalovanému uložil zaplatit 491 918,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 432 646,02 Kč od 25. 4. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a dále v téže lhůtě nahradit žalobci k rukám jeho právního zástupce náklady řízení 72 082,10 Kč (výrok II.). Soud prvního stupně nakonec přiznal žalovanému ustanovenému opatrovníkovi odměnu za zastoupení ve výši 51 304 Kč, která mu bude proplacena z rozpočtových prostředků soudu (výrok III.). 2. Po provedeném dokazování okresní soud vycházel ze zjištění, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba], nyní [právnická osoba]) byla dne 23. 7. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce umožnil žalovanému čerpat úvěr ve výši 443 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet po 6 772,16 Kč měsíčně při úrokové sazbě 13,6 % p.a. vždy ke každému 15. dni v měsíci počínaje 15. 8. 2018, pro případ prodlení s úhradou splátek byla sjednána pokuta dle sazebníku. Úvěr byl dle smlouvy čerpán tak, že částka 98 688,57 Kč byla odeslána ve prospěch úvěrového účtu č. [bankovní účet] u téže banky, částka 246 292,79 Kč byla odeslána ve prospěch úvěrového účtu č. [bankovní účet] u téže banky (konsolidace půjček) a zbytek byl odeslán ve prospěch běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, úvěrující úvěr ke dni 24. 4. 2019 v souladu se smlouvou zesplatnil. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020, což žalovanému oznámil. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vycházel právní předchůdce žalobce z údajů žalovaného, které dle předložené žádosti byly doloženy, a to z příjmu 17 807 Kč měsíčně a celkového příjmu domácnosti 20 000 Kč. Na úhradu dluhu z úvěru žalovaný zaplatil celkem 37 370,06 Kč. 3. Po právní stránce okresní soud smlouvu o úvěru posoudil dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku. Vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobce žalovanému na základě uzavřené smlouvy poskytl úvěr a vyplatil částky uvedené v žalobě, žalovaný však řádně nesplácel (zaplatil pouze částku 37 370,06 Kč), tudíž úvěr byl v souladu se smlouvou zesplatněn. Věřitel podle § 1879 občanského zákoníku postoupil pohledávku žalobci. Okresní soud proto uzavřel, že žaloba je stran dlužné jistiny 432 646,02 Kč, dlužných smluvních úroků 21 087,77 Kč, smluvních poplatků 2 712 Kč a úroků z prodlení 390,96 Kč důvodná, včetně úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. 4. K námitce žalovaného o neplatnosti úvěrové smlouvy pro nikoliv řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle § 86 a § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, okresní soud mimo jiné uvedl, že po zaplacení splátky mělo žalovanému zbývat 11 000 až 13 000 Kč, což při absenci vyživovacích povinností, dluhů a bydlení žalovaného u rodičů není částka vysoká (představuje denní příjem 360 až 430 Kč). Okresní soud však zároveň přihlédl i k okolnostem nastalým po uzavření smlouvy. Poukázal na to, že si žalovaný od právního předchůdce žalobce nechal zkonsolidovat dvě půjčky a k tomu ještě vyplatit téměř 100 000 Kč, ačkoliv krátce předtím se odhlásil z trvalého pobytu v České republice a odstěhoval se na neznámé místo v cizině, čímž se stal prakticky nepostižitelným. Takové jednání lze hodnotit jako nepoctivé ve smyslu § 6 odst. 2 občanského zákoníku, a proto z něho nemůže žalovaný těžit. Za této situace okresní soud shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je platná. 5. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti té části výroku I., kterou bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci více než 405 629,44 Kč s příslušenstvím (zákonnými úroky z prodlení), tj. plnění nad rámec bezdůvodného obohacení, a dále též proti závislému nákladovému výroku (sub II.), podal včasné odvolání žalovaný (dále též„ odvolatel“). V něm namítal, že žalobce v rozporu s příslušnými ustanoveními zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a příslušnou směrnicí„ EP a Rady 2008/48/ES“ nedostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného, pročež neměl žalovanému úvěr vůbec poskytnout. S touto námitkou se okresní soud řádně nevypořádal, úvěrová smlouva byla uzavřena neplatně, a proto žalovaný navrhoval, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v odvoláním dotčené části výroku I. změnil a žalobu zamítl. 6. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedl, že okresní soud se dostatečně vypořádal se všemi tvrzeními a důkazy předloženými v prvoinstančním řízení, v němž byla dostatečně ověřena úvěruschopnost žalovaného, tudíž tato výhrada odvolatele není důvodná. Žalobce proto navrhoval potvrzení rozsudku okresního soudu. Pro případ, že by měl odvolací soud za to, že je třeba doplnit tvrzení či důkazy, žalobce se domáhal zrušení rozsudku okresního soudu a vrácení mu věci k dalšímu řízení. 7. Krajský soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o.s.ř.“), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 201 a § 202 o.s.ř. a contr.) a obsahuje náležitosti odvolání a způsobilé odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. e/ a g/ o.s.ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu v mezích podaného odvolání (tj. v napadené části výroku I. a v závislém výroku II.) jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř.), a to při nařízeném jednání za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. (za použití § 211 o.s.ř.) v nepřítomnosti žalobce, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné. 8. Odvolací soud předně vychází ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou popsána v odůvodnění napadeného rozhodnutí, včetně důkazních prostředků, o něž se opírají (viz zejména body 4 a 5 odůvodnění rozsudku okresního soudu); odvolací soud proto na ně pro stručnost odkazuje, a to s výhradou jejich dílčí korekce v odůvodnění níže. Odvolací soud rovněž odkazuje na správné právní závěry okresního soudu stran aktivní věcné legitimace žalobce k vedení tohoto sporu i toho, že závazkový vztah účastníků nutno posuzovat dle jím citovaných právních předpisů, tj. zejména dle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, v platném znění (dále jen„ o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ z.s.ú.“ (opět s níže uvedeným doplněním odvolacího soudu). 9. Odvolací soud dále s ohledem na odlišné hodnocení některých skutkových závěrů soudu prvního stupně zopakoval dokazování listinami (sdělením jejich podstatného obsahu) k obsahu závazkového vztahu účastníků a k posouzení úvěruschopnosti žalovaného (§ 213 odst. 2 o.s.ř.). 10. Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, Konsolidace půjček, ze dne 23. 7. 2018 (nad rámec zjištění učiněných okresním soudem) bylo mimo jiné zjištěno, že žalovaný je povinen úvěr poskytnutý podle smlouvy (443 000 Kč) vrátit bance formou pravidelných měsíčních anuitních splátek, tj. měsíčních splátek jistiny úvěru a úroků, v celkovém počtu 120. Měsíční anuitní splátka (6 772,16 Kč) spolu s úhradou pojištění (603 Kč) činila celkem 7 375,16 Kč. 11. Z listiny označené Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 25. 4. 2019 bylo mimo jiné zjištěno, že právní předchůdce žalobce ([anonymizována tři slova]) prohlásil úvěr žalovaného č. [bankovní účet] na částku 443 000 Kč za splatný ke dni 24. 4. 2019, s výzvou, aby žalovaný celkovou dlužnou částku 456 836,75 Kč (ke dni 25. 4. 2019) uhradil nejpozději do 9. 5. 2019. 12. Z listiny označené Žádost o úvěr, Konsolidace půjček ze dne 23. 7. 2018 bylo mimo jiné zjištěno, že žadatel o úvěr (žalovaný) v této žádosti mimo jiné uvedl rodinný stav (svobodný), druh bydlení (pronajatý dům/byt), pracovní poměr od 1. 3. 2017 na dobu neurčitou (zaměstnavatel [právnická osoba]), korespondenční adresu ([adresa] [číslo], [obec]) a trvalou adresu ([adresa]). Ve zmíněné žádosti jsou dále zřejmé finanční údaje, týkající se žalovaného, a to průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce 17 807 Kč (jako doklad o hlavním příjmu je uveden„ příjem z BÚ“), celkový čistý měsíční příjem domácnosti 20 000 Kč a nulové hodnoty ohledně ostatních nezbytných měsíčních nákladů, srážek ze mzdy a jiných měsíčních splátek, s tím, že žalovaný nemá vyživovací povinnosti. 13. Z vyjádření právního předchůdce žalobce k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 27. 5. 2022 bylo mimo jiné zjištěno, že úvěruschopnost žalovaného posuzoval dle údajů poskytnutých v žádosti ze dne 23. 7. 2018, s tím, že v rámci tohoto posouzení kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MV ČR, atd. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na