27 CO 307/2021-284 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni [jméno] [příjmení] 500 000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení od 1. 3. 2017 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), dále povinnost zaplatit žalobci [jméno] [příjmení] 350 000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení od 1. 3. 2017 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II), současně povinnost zaplatit žalobkyni [jméno] [příjmení] 200 000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení od 1. 3. 2017 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III), v části, ve které se žalobci domáhali po žalovaném zaplacení dalších částek s příslušenstvím, a to [jméno] [příjmení] 389 557 Kč, [jméno] [příjmení] 350 000 Kč a [jméno] [příjmení] 500 000 Kč, žalobu zamítl (výroky IV-VI), žalovanému uložil povinnost nahradit žalobcům náklady řízení 131 060 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců, povinnost nahradit státu náklady řízení 9 958 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí (výrok VIII) a konečně povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí soudní poplatek 10 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IX). 2. V odůvodnění rozsudku okresní soud vyložil, že žalobci se domáhali po žalovaném zaplacení nemajetkové újmy s tvrzením, že dne [datum] žalovaný způsobil dopravní nehodu, v jejímž důsledku zemřel [jméno] [příjmení], syn [jméno] a [jméno] [příjmení] a bratr [jméno] [příjmení]. Žalovaný byl za tuto nehodu odsouzen v trestním řízení a poškození byli odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Žalobci prožívají tragické úmrtí syna a bratra velmi intenzivně. [jméno] [příjmení] je v trvalé ambulantní péči psychiatra pro chronickou posttraumatickou stresovou poruchu s depresivní symptomatologií. Újmu, kterou žalovaný svým jednáním způsobil, by tedy žalobcům měl nahradit. Částky, které judikatura zmiňuje, jsou podle žalobců brány jako základní a s ohledem na osobnost zemřelého a jeho vztahy k žalobcům by měly být navýšeny. Žalobci v průběhu řízení požadované částky několikrát měnili, naposledy se domáhali zaplacení částek 700 000 Kč pro [jméno] a [jméno] [příjmení] a 889 557 Kč pro [jméno] [příjmení]. Ta je podle tvrzení žalobců sekundární obětí dopravní nehody, byla jí způsobena újma na zdraví, která je specifikována ve znaleckém posudku psychiatra [titul] [jméno] [příjmení] a byla vyčíslena posudkem [titul] [jméno] [příjmení], [titul], na částku 889 557 Kč. 3. Žalovaný v rámci své obrany vůči žalobním žádáním především namítal, že u dopravní nehody nešlo z jeho strany o hrubou nedbalost a smrt [jméno] [příjmení] nastala zaviněním obou účastníků dopravní nehody. Spoluzavinění poškozeného podle trestních rozsudků dosahovalo 50 %. Výše požadovaného odškodnění tak neodpovídá současné judikatuře, ani zavinění žalovaného. Žalobkyně [jméno] [příjmení] není primární obětí, nemůže tedy uplatnit právo na náhradu za ztížení společenského uplatnění. Žalovaný dále namítal promlčení části nároku žalobců, neboť rozšíření žaloby bylo provedeno po uplynutí promlčecí doby. 4. Vedlejší účastník na straně žalovaného uvedl, že ocenění provedené znalcem [titul] [příjmení] se vztahuje ke ztížení společenského uplatnění a nikoli k nemajetkové újmě ve formě duševních útrap, která žalobcům náleží. Stejně jako žalovaný i vedlejší účastník namítal promlčení části žalobního nároku. 5. Okresní soud po provedeném dokazování, seznámení se s obsahem trestního spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. [spisová značka], zejména v něm založených rozsudků a usnesení, po výslechu celé řady svědků, kteří se vyjadřovali ke vztahu zemřelého [jméno] [příjmení] k rodičům a sestře a naopak, k intenzitě vzájemných vztahů v rámci rodiny, k činnosti [jméno] [příjmení] v obci i tomu, jakým způsobem se z pohledu svědků tato tragédie promítla do života pozůstalých žalobců, po seznámení se se závěry znaleckých posudků, které byly zpracovány k posouzení zdravotního stavu žalobkyně [jméno] [příjmení] a které vyhotovili znalci [titul] [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení] a po výslechu jmenovaných znalců, dospěl k závěru, že žaloba je v převážné části opodstatněná. 6. Okresní soud věc posoudil podle příslušných ustanovení občanského zákoníku, zejména ust. § 2894, § 2918, § 2957 a § 2959 o.z. a ve svých úvahách zohlednil i závěry plynoucí z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR, na jehož některé rozsudky v odůvodnění svého rozhodnutí odkázal. Okresní soud předně konstatoval, že podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] lze za základní částku náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké považovat v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) 20 násobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. V případě sourozenců lze pak vycházet ze základní částky o jednu čtvrtinu nižší. Pro případ posuzované věci činila průměrná hrubá měsíční mzda na přepočtené počty zaměstnanců za rok 2013 podle zjištění okresního soudu vycházejícího ze zprávy Českého statistického úřadu 25 128 Kč. Současně okresní soud zdůraznil, že v souladu s judikaturou Ústavního soudu (viz nález ÚS 2844/14) je při určení výše náhrady nemajetkové újmy v penězích důležitým aspektem to, aby její výše odrážela obecně sdílené představy o spravedlnosti. Nejvyšší soud ČR pak v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 3463/2018 konstatoval, že výše náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením sourozence v případě intenzivnějších vztahů pozůstalého se zemřelým může dosáhnout úrovně základu pro nejbližší osoby (manžela, rodiče, děti). V poměrech posuzované věci pak bylo podle okresního soudu nutno přihlédnout i k závěrům podávajícím se z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 281/2019, z něhož plyne, že rozvoj duševního onemocnění u pozůstalého (druhotné oběti) v důsledku úmrtí blízkého člověka je důvodem pro přiměřené zvýšení peněžité náhrady nemajetkové újmy podle § 2959 o.z., a to při respektování právně významných kritérií a pravidel pro rozhodování o její výši. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1421/2015 slouží metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví k posouzení stupně a intenzity zásahu do zdraví primární oběti, a to určení výše náhrady za její bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958. Nelze ji proto využít pro zjištění výše nemajetkové újmy v podobě duševních útrap pozůstalých poškozených, kteří jsou sekundárními oběťmi ve smyslu ust. § 2959 o.z. 7. Podle okresního soudu z provedeného dokazování vyplynulo a dílem nebylo mezi účastníky sporným, že žalovaný způsobil dopravní nehodu dne [datum], a to u [územní celek], při níž se střetla vozidla žalovaného ([značka auta] [značka auta]), který přijížděl po hlavní silnici a [jméno] [příjmení] ([značka auta] [značka auta]), který na silnici [číslo] najížděl z vedlejší silnice. [jméno] [příjmení] na následky zranění dne [datum] zemřel. Žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí uznán vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti, byl mu uložen trest odnětí svobody na 1 rok a 6 měsíců s odkladem na 3 roky a trest zákazu činnosti, který posléze Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích k odvolání žalovaného snížil na 3 roky. Současně oba soudy shodně konstatovaly, že zavinění poškozeného na dopravní nehodě činí 50 %. Pokud pak jde o vzájemné vztahy v rodině žalobců, ta byla velmi soudržná, měli vzájemně hezké vztahy, zemřelý [jméno] [příjmení] byl činný i v místě bydliště jako [anonymizována dvě slova], s otcem pomáhali sousedům jako zedníci. U matky zemřelého [jméno] se v důsledku smrti syna rozvinula nejprve posttraumatická stresová porucha, která se později vyvinula do periodické depresivní poruchy, která je současnými medicínskými způsoby již neléčitelná. 8. Okresní soud se následně v rámci zvažování opodstatněnosti žalobních žádání nejprve vypořádal s námitkou promlčení části nároku žalobců, když konstatoval, že je zřejmé, že již způsobením dopravní nehody došlo na straně poškozených k újmě a že ihned po nehodě věděli, kdo je povinen k úhradě této újmy. Trestní řízení však probíhalo velmi dlouho, otázka viny žalovaného byla opakovaně trestními soudy řešena, a to ne vždy jednotně. Podle okresního soudu je proto nutno vycházet z ust. § 2 odst. 3 o.z., kdy výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Je zjevné, že žalobci podali svoji žalobu včas, v žalobě vylíčili, co požadují a z jakého důvodu. Uvedli i výši újmy, kterou požadují, avšak v konečném rozhodnutí výše nemajetkové újmy pro sekundární oběti trestných činů záleží na úvaze soudu, která se činí po rozsáhlém dokazování a pečlivém zhodnocení všech okolností. Za takové situace by bylo v rozporu s dobrými mravy, aby soud přihlédl k námitce promlčení, neboť prodlení od dopravní nehody byl