27 CO 82/2022-119 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně za dobu od 1. 6. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále mu v téže lhůtě uložil nahradit náklady řízení v částce 80 457 Kč k rukám jeho advokáta (výrok II.). 2. Ze žaloby i obsahu spisu je zřejmo, že se žalobce podanou žalobou domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu vrácení rezervační zálohy (poplatku) složené dle rezervační smlouvy ze dne 11. 7. 2018 a dodatku č. 1 k rezervační smlouvě ze dne 29. 11. 2018. 3. Žalovaný namítal dostatek své pasivní věcné legitimace k vedení sporu. Mimo jiné namítal, že do 19. 11. 2019 probíhala jednání ohledně znění smlouvy o dílo (mezi žalobcem a společností [právnická osoba], dále jen„ zhotovitel“), ačkoliv již vypršel termín pro její uzavření, že jako zprostředkovatel vyzýval žalobce k uzavření smlouvy o dílo (naposledy e-mailem z 27. 11. 2019), leč bez výsledku. Žalovaný dále poukázal na to, že zhotoviteli vznikla v souvislosti s jednáním žalobce škoda ve výši 321 400 Kč. Tento nárok i nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 200 000 Kč, na kterou vznikl zhotoviteli nárok vůči žalobci dle zmíněné rezervační smlouvy, zhotovitel žalovanému postoupil, tyto nároky žalovaný započetl v rámci procesní obrany proti žalobou uplatněnému nároku. 4. Okresní soud po provedeném dokazování (rezervační smlouvou z 11. 7. 2018 a jejím dodatkem z 29. 11. 2018, e-mailovou komunikací z 9. 4., 8. 10. a 7. 11. 2019), kdy na projednávanou věc po právní stránce vztáhl ust. § 553, ust. § 1729 odst. 1 a ust. § 2048 odst. 1 občanského zákoníku, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 5. Předně dovodil pasivní věcnou legitimaci žalovaného, neboť rezervační zálohu, o jejíž vrácení v souzené věci jde, žalobce složil žalovanému. 6. Dále shledal, že ujednání o smluvní pokutě v rezervační smlouvě (viz článek II. odst. 3) je neurčité, a proto ve smyslu § 553 občanského zákoníku nevyvolává žádné právní účinky, neboť není zcela konkrétně vymezena smluvní povinnost, jejíž porušení je navázáno na povinnost platit smluvní pokutu. Vady ujednání o smluvní pokutě přitom nelze odstranit ani výkladem rezervační smlouvy, ani tím, co vyšlo v řízení najevo, pokud jde o komunikaci účastníků řízení i dalších zainteresovaných osob, nehledě na to, že ujednání o smluvní pokutě koliduje se zásadou smluvní volnosti. Dle názoru okresního soudu nelze bez dalšího smluvně ujednat, že samotné neuzavření smlouvy je porušením povinnosti, navíc v situaci, kdy obsah smlouvy o dílo měl být teprve vyjednán. Pokud chtěl žalovaný, potažmo zhotovitel, dosáhnout uzavření smlouvy o dílo v určitém čase, mohl a měl součástí rezervační smlouvy učinit výslovný text smlouvy o dílo či využít institutu smlouvy o smlouvě budoucí. Nic takového se nestalo. Nelze shledávat porušení jakéhokoliv zákonného pravidla v tom, že žalobce ohledně smlouvy o dílo vyjednával, navíc v situaci, kdy už samotná rezervační smlouva předpokládala, že jednání o smlouvě o dílo budou teprve probíhat. V souzené věci nešlo o situaci, že by byl obsah smlouvy o dílo mezi účastníky odsouhlasen, přílohu č. 1 k rezervační smlouvě nelze za smlouvu o dílo, či její koncept rozhodně považovat. Je tedy dána povinnost žalovaného složenou zálohu žalobci vrátit, neboť ji nebylo možno započíst jako smluvní pokutu. 7. Okresní soud též poznamenal, že po uplynutí jak původního, tak nového termínu jednání o uzavření smlouvy o dílo probíhala s tím, že ještě 8. 10. 2019, ani 7. 11. 2019 nebyla smlouva o dílo ujednána v takovém znění, aby ji bylo možno podepsat, což se po 1. 6. 2019 dělo bez toho, aby byla dána povinnost žalobce smluvní pokutu zaplatit (pro případ platného ujednání o této smluvní pokutě). 8. Stran nároku na náhradu škody (postoupeného na žalovaného) okresní soud poukázal na ust. § 1729 odst. 1 o.z., které za protiprávní jednání považuje ukončení vyjednávání bez spravedlivého důvodu. To však z provedeného dokazování nevyplývá, neboť ještě v listopadu 2019 nebyla jednání o smlouvě o dílo v takové fázi, aby se uzavření smlouvy o dílo jevilo jako vysoce pravděpodobné. Z výše uvedených důvodů shledal okresní soud obranu žalovaného ve smyslu ust. § 98 věty druhé občanského soudního řádu nedůvodnou, a proto žalobě vyhověl. Výrok o nákladech řízení okresní soud odůvodnil ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. 9. Ve včas podaném odvolání žalovaný (dále též„ odvolatel“) předně namítl, že ujednání o smluvní pokutě je platné, jelikož rezervační smlouva ze dne 11. 7. 2018 obsahovala dostatečné vymezení obsahu zprostředkovávané smlouvy – smlouvy o dílo, když byly dostatečně vymezeny základní náležitosti této smlouvy, tj. označení smluvních stran, vymezení předmětu díla – seznamem standardů (příloha č. 2 rezervační smlouvy) a půdorysem (příloha č. 3 rezervační smlouvy), cena díla – v příloze č. 1 rezervační smlouvy a dále i termín zhotovení díla. Okresní soud dále nesprávně zhodnotil předložené důkazy, zejména komunikaci mezi účastníky, potažmo zhotovitelem, když z komunikace zcela nepochybně plyne, že smluvní strany mezi sebou ladily pouze technické detaily, spojené spíše se samotnou výstavbou rodinného domu (související s projektovou dokumentací), nikoliv samotným obsahem smlouvy. Uzavření smlouvy o dílo se tak jevilo více než pravděpodobné. Žalobce ani zhotovitel jinou variantu nepředpokládal, dokonce připravoval podání na stavební úřad. I pro případ, že by v dané době již nebyla platná samotná rezervační smlouva, je evidentní, že jak účastníci, tak žalobce a zhotovitel spolu stále jednali a jejich jednání směřovalo k uzavření smlouvy o dílo. Mezi všemi účastníky tak existovala ve stejném rozsahu minimálně ústní dohoda, jak je nepochybné z předložené e-mailové komunikace. Tento nedostatek formy rovněž nemůže jít k tíži žalovaného (resp. zhotovitele). Žalobce i po skončení platnosti rezervační smlouvy o uzavření smlouvy jednal a dával svým jednáním najevo, že má stále zájem smlouvu o dílo uzavřít, neučinil žádné vyjádření, které by konkretizovalo důvod, proč nemůže smlouvu o dílo uzavřít. Žalobce účelově přestal komunikovat, byl to tedy on, kdo svým jednáním zmařil uzavření smlouvy o dílo. Dle žalovaného jsou tak naplněny podmínky dle § 1729 odst. 1 občanského zákoníku a má právo na náhradu škody. 10. Okresní soud rovněž pochybil, pokud odmítl vést další dokazování (viz stanovisko [titul] [jméno] [příjmení]) k tomu, že žalobce přestal s žalovaným a zhotovitelem jednat, a to zcela účelově mimo jiné proto, že měl mít problém s financováním. Tím mohlo být prokázáno, že k uzavření zprostředkovávané smlouvy o smlouvě budoucí nedošlo zaviněním žalobce, v důsledku čehož měl zhotovitel řadu nákladů, škod a dále mu ušel bez další náhrady zisk. 11. Jednání žalobce nutno vnímat jako zneužití práva, které by nemělo požívat právní ochrany. K tomu žalovaný připomněl (zopakoval), že účastníci se dohodli na zprostředkování uzavření smlouvy o dílo, jejímž předmětem byla výstavba rodinného domu zhotovitelem, že žalobce jednal se zhotovitelem o obsahu smlouvy o dílo, shodli se na zásadních věcech, přičemž k jejich doladění a odsouhlasení se měl vyjádřit právě žalobce, který přestal komunikovat. Žalobce má jistě právo smlouvu neuzavřít, avšak nemůže tímto svým nijak neodůvodněným jednáním poškodit práva toho, s nímž o uzavření smlouvy jedná. Tímto bez dalšího vznikl stav, kdy pro žalobce byl připravován projekt výstavby rodinného domu, byla připravena veškerá dokumentace, podklady pro stavební povolení, resp. tyto byly přepracovávány na základě nadstandardních požadavků žalobce, aniž by tuto svou pohledávku mohl žalovaný uplatnit. Z výše uvedených důvodů měl okresní soud připustit další dokazování k uplatnění nároku na náhradu škody, která zhotoviteli nepochybně vznikla. Tento nárok zhotovitel postoupil žalovanému tak, aby byl z důvodu hospodárnosti vyřešen v tomto sporu. 12. Odvolatel konečně polemizoval s nepřiměřenou výší nákladů řízení, když zpochybnil žalobci přiznané úkony právní služby (porada s klientem, dvakrát přiznaná náhrada za sepis předžalobní výzvy). Nákladový výrok neobstojí též proto, že za účelně vynaložený náklad nelze považovat úkon s nahlížením do spisu, event. úkony s dalšími poradami s klientem (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3521/2017). Z výše uvedených důvodů žalovaný navrhoval zrušení rozsudku okresního soudu a vrácení mu věci k dalšímu řízení. 13. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného setrval na argumentu (přisvědčil též okresnímu soudu), že ujednání o smluvní pokutě v rezervační smlouvě z 11. 7. 2018 je neplatné. V daném případě z ujednání o smluvní pokutě jednoznačně neplyne, jaké splnění povinnosti je tímto institutem zajištěno, tj. při porušení které povinnosti vzniká nárok na zaplacení smluvní pokuty. Jde tak o ujednání neurčité (§ 553 odst. 1 občanského zákoníku), tudíž zdánlivé, k němuž se nepřihlíží (§ 554 občanského zákoníku). K tomu žalobce odkázal i na judikaturu Nejvyššího